
LIII.
,,Je to moje přítelkyně, jasné?! A je mi u prdele váš názor. Odteď je zkrátka mojí součástí, tak se s tím smiř, Miku. Bree od této chvíle cestuje se mnou!" Jungkook zpražil pohledem v místnosti snad všechny.
Mně byli ostatní právě totálně ukradení. Zajímalo mě pouze jedno slovo. Přítelkyně. Očkem jsem spatřila Emily, jež nečekaným spojením ztuhla stejně jako já a zvědavě na mě shlížela.
Jako by si myslela, že o tom vím já sama, což nebylo pravdou a já jí to doufám dávala pohledem jasně najevo.
Mike se naštvaně otočil na Thomase, který stále mlčky postával o kousek dál. ,,Ty mu to dovolíš?!" vykřikl nespokojeně.
Bylo vidět, že se Thomas v mysli pere s vlastními myšlenkami. Na oko to chvíli vypadalo, že je na naší straně, ale já věděla, že to tak nakonec nebude.
Ale ticho. Řekl přece, ať mu trochu věříš.
Bezva. Mé diskutování v hlavě sama se sebou tu dlouho nebylo. Ostře jsem se nadechla a jemně zatřásla hlavou. Kookovu ruku jsem pevněji pro změnu stiskla já a modlila se, aby tahle situace neskončila katastrofou.
Thomas si odkašlal. ,,No...Mike má v něčem pravdu. Tvou slabou stránkou je rozptylování a lehce odtrhneš pozornost z důležité věci i na prkotinu. Na druhou stranu, poslední dobou se to dost zlepšilo. Nevím, zda riskovat," pronesl tišším hlasem.
Snad jako by se do toho už nechtěl míchat a nebo je z řešení toho samého problému unavený.
,,Děláš si srandu?! Říkáš mi, jak moc mě podporuješ a přeješ mi štěstí v životě, ale když to štěstí najdu, tak jsi na vážkách?" zachraptěl Jungkook.
,,Štěstí?" utrousil Mike. ,,To má být jako ona? Ne Jungkooku. Tvé štěstí je box a to, že ses i přes tvoje zkurvený návštěvy týhle holky a neustálýho zdrhání udržel na třetím místě. Třetím místě. Měl jsi být první!"
Nastalo hrobové ticho. Mezitím se návštěvníci vedlejšího sportovního náčiní v klidu sbalili a odešli.
Pak se stalo něco, co v této místnosti nikdo nečekal. Nebo jsem si minimálně jistá, že Kooka jsem viděla párkrát brečet pouze já a možná tak John s Thomasem.
,,Ty to asi furt nechápeš," setřel si poklidně stékající slzu. ,,Já tě beru něco jako mého tátu, který při mně stál maximálně pětkrát v životě. Ty jsi mě narozdíl od něj podržel nespočetněkrát a vždy tu pro mě byl. Víš o mně snad všechno, znáš mě ze všech stran. Proč to nemůžeš udělat i teď? Proč mě nemůžeš podržet i teď?"
Z Kooka i přes jeho momentální emoce sál klid. Tentokrát nebyl výbušný, či něco podobného, ale pronesl to vše v takovém klidu, až mě zamrazilo.
,,Thome, nedělej to," zavrčel zamračeně Mike. ,,Jestli projede i tuhle sezónu, tak na to seru a končím. Já už s ním trpělivost mít dál nebudu. A taky víš co se stalo tehdy v Torontu. Nechci, aby se ta situace opakovala."
Jmenovaný začal pochodovat. S úmyslem černovláska uklidnit jsem položila svou volnou ruku na jeho rameno, které jsem jemně stiskla. Jungkook mezitím zabručel nespokojeně nějakou nadávku, která směrovala Mikovi.
Tomu se zúžily zorničky a doslova následující větu nechutně vyplivl. ,,Měl jsi zůstat pod sedativy. Byla s tebou lehčí práce a nebyl jsi tolik drzej."
A právě tohle, tohle byla ta nebezpečná spoušť, to červené tlačítko nouze, kdy se skutečně pozastavil čas. Dokonce se přidala i Suzy. Ta se téměř okamžitě rozešla ke Kookovi.
,,Ach zlatíčko..." šeptla a chtěla ho utěšit, ale Jungkook odstoupil. Ani jsem nedořekla jeho jméno a už mou ruku hnusně odhodil také.
Pomalu šel pozpátku a přitom se na nás díval. ,,Fajn," rozhodil rukama a s třesoucím se hlasem. ,,Tak já jsem tu asi pro srandu králíkům." Navlhčil si rty a opustil místnost.
Nadechla jsem se, abych ho oslovila a udělala sotva krok, než mě Suzy přerušila. Za rameno mě jemně stáhla zpět a zakroutila hlavou. ,,To není dobrý nápad. Momentálně si to musí v hlavě srovnat sám," řekla a jemně pozvedla koutky.
Přikývla jsem, ale nebylo mi dobře. Slíbila jsem, že mu pomůžu, jenže právě teď asi bohužel skutečně nezmůžu nic.
•••
HELOU! ❤️
So...ta hlavní situace se měla odehrát sice už v této kapitol, ale vzhledem k tomu, že se mnou je to v psaní vždy na dlouhé generace a já to nikdy nedokážu odhadnout dobře, tak to přijde až příště XDD ❤️❤️
Jinak z minulého "hlasování", odkud děkuji i za vaší aktivní zpětnou reakci (UwU), byla většina pro 2. díl, takže...
Se někdy v budoucnu potkáme v DRUHÉM díle :') ☺️❤️
Dále děkuji za pozornost a dnešní přečtení ❤️ ^^
NO A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ...
Další kapitolka dnes nebo zítra? ( ͡° ͜つ ͡°)
j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro