Bree

Přišlo mi, že jak hezky večer začal, tak i skončil. Momentálně jsme seděli na kraji postele a já mu ošetřovala rány. Měl jich značně méně než Jay, ale...o tom žádná. Celou cestu nikdo nic neřekl. Až teprve teď promluvil jako první černovlásek.

,,Pomohla jsi mu...''

,,Nemohla jsem ho tam jen tak nechat.''

,,I po tom co o tobě řekl, jsi mu prostě pomohla...''

,,Měl v sobě alkohol, nevěděl co dělá.''

,,Nepřekvapilo tě když jsem řekl, že po tobě jede.''

Mlčky jsem mu opatrně otírala spodní natržený ret. Nepřekvapilo.

,,Proč?'' ptal se dál, ale já stále neodpovídala. ,,Ptám se, proč,'' zavrčel a stiskl mou ruku. Povzdechla jsem si a odložila špinavý kapesník stranou. ,,Nemůžeme to nechat na jindy? Měl bys jít spát a odpočinout si.''

,,Ne, nemůžeme to nechat na jindy. Chci to vědět právě teď a tady.'' Nedal se odbýt. Snažila jsem se vyhýbat očnímu kontaktu jak jen to šlo, ale věděla jsem, že ho stejně jednou budu muset přerušit. Vstala jsem s úmyslem dojít pro mastičku.

,,Bree-‚''

,,Prostě to neřeš!'' vykřikla jsem a otočila se na něj. Jeho oči byly náhle větší než normálně. Zvedl ruce v obrané gesto a řekl: ,,Woah, dobře promiň. Světovej mír...''

,,Když už jsme ale v tom,'' začala jsem.

,,My jsme v tom?!'' vyjekl jako malá holka, až mě překvapila výška jeho hlasu. Hodila jsem po něm poker face a obvaz, který mi přišel pod ruku.

,,Ne ty blbečku. Jak asi? Nespali jsme spolu. Každopádně-"

,,Ale mohli bychom,'' řekl a nasadil úchylný výraz, přičemž zahýbal obočím. Seděl na posteli jako nějaký frajer, dlaněmi opírajíc se za sebou. Rozběhla jsem se k němu a začala ho pěstmi bouchat do hrudě.

Teda...pro něj to bylo spíše jenom takové lehké pohlazení samozřejmě.

,,Můžeš-laskavě-přestat-myslet-v tuhle-chvíli-na-oplzlý-věci?'' Ani jsem si nevšimla, kdy se stihl ocitnout pode mnou a zírat na mě stále se svým úšklebkem. Když jsem to postřehla, přestala jsem a zapřela se rukama o jeho břicho.

,,Do hajzlu s tebou,'' zavrčela jsem. Jungkook se pouze pochechtával a jazykem si přejížděl po vnitřní straně tváří. Prostě se znenadání před mým obličejem objevily prsty, kterými naznačoval -

No tak to teda ne.

,,Já tě fakt zabiju,'' praštila jsem do něj. Mé tváře nabíraly čím dál více rudou barvu a Jungkook si to zřejmě užíval.

,,Bree se stydí, Bree se stydí,'' popichoval mě dál. Protočila jsem očima a slezla z něj. ,,Ošetři si rány sám,'' řekla jsem a postavila se.

,,Ale prosím tě, co je na sexu špatnýho?'' zasmál se. Zúžila jsem oči a imaginárním laserem ho propalovala skrz na skrz.

Zjevně ho provokativní nálada opět navštívila a já si zmučeně povzdechla. Avšak, jako na zavolanou, aby se mi přestal vysmívat, mě napadl luxusní lék. Nepárala jsem se s tím a jednoduše ho přes tričko štípla silně do bradavky.

A takový ženský výkřik jsem snad v životě neslyšela.

Sama jsem si překryla pusu a snažila se ovládnout přicházející, nekontrolovatelný smích. Kook mě zpražil pohledem a posadil se. ,,Tak tohle ti nedaruju,'' zavrčel a rozběhl se za mnou. Vzala jsem co nejrychleji do zaječích.

A tak jsme se naháněli po jeho apartmánu jako děti, které se nepohodly kvůli hračce. Jednou jsem však nedávala pozor, což se mi následně vymstilo a Jungkook mě stihl chytit.

Takže se momentálně nacházím přehozená přes rameno a mám takový blbý pocit, že mě nese do koupelny. Jakmile se můj obličej setkal s moderními dlaždičkami, teorie se mi tak potvrdila a já se začínala bát jeho plánu.

Co jsem se zatím o Kookovi stoprocentně naučila bylo to, že pomsty oplácí s větším úderem, než který on přijal od protivníka.

Což jsem byla momentálně já.

V jednu chvíli mě postavil a v tu druhou jsem cítila, jak se mi smáčelo oblečení. V ten moment jsem začala vyjmenovávat snad všechna slova z Česko-Sprostého slovníku a že mě takhle snad nikdo nadávat neviděl. Ani Emily, ani tetička Rose.

,,Karma, babe,'' řekl smějící se mé maličkosti.

,,Drž hubu.''

,,Jů, fešná podprda. A ke všemu černá, tu já rád,'' zašvitořil a já shlédla na své tričko, přes které prosvítala část mého spodního prádla.

V nečekanou chvíli jsem uchopila límec jeho trika a do sprchy ho stáhla taky. Navíc jsem jím mrštila lehce o zeď, na kterou byl nyní natisknutý.

,,Chceš vykastrovat teď nebo teď?''

,,Bože můj, ty seš mi nějaká divoká.''

,,A ty budeš zkrocenej, až ti ufiknu chobot.''

Jeho hrudník se začal třást, až propuknul v hlasitý smích. ,,Chobot? Tak takhle ty nazýváš mou pýchu?''

Musela jsem Jungkooka pustit, protože se začal lámat v pase, až skončil v dřepu a se skloněnou hlavou.

On si snad vzal extázi nebo co.

Zavřela jsem mezitím kohoutek a čekala, až se uráčí přestat smát. Naštěstí to ustávalo brzy a já se tak mohla setkat s jeho obličejem.

,,Fajn, dosmál ses a teď vypadni. Chci se rovnou osprchovat, když už tu jsem. Jo a můžeš mi rovnou podat nějaký hadry na spaní,'' ukázala jsem palcem na dveře.

,,Jak si přeješ,'' zakřenil se a poplácal mě po tváři. Následně se rozešel pryč a já čekala, dokud se tu znovu neobjeví. Zanedlouho už zde stál a podával mi věci. Když jsem tričko uchopila do ruky, zamračila jsem se. ,,To není moje.

,,Já vím, protože je moje. Tak se opovaž protestovat,'' pohrozil mi a já ho s povzdechem přijala. Rychle jsem si ho prohlédla a poté se podívala na Kookova vzdalující se záda.

Protočila jsem očima. ,,Jungkooku?''

,,No?'' zastavil se.

,,Naval ten klíč od koupelny,'' nastavila jsem ruku před sebe. Jungkook mučivě zakňučel a otočil se. ,,Aish, jak jsi to poznala?'' řekl uraženě podávajíc mi kovovou věc do ruky.

,,Šestej smysl,'' opáčila jsem. Jenom nespokojeně zamručel a já zamkla hned jakmile odešel. V klidu jsem poté spáchala hygienu a vystřídala se s tím uraženým dítětem, co si říká Rambo.

Do postele jsem zalehla jako první a využila tak situace zkontrolovat si mobil. Se zjištěním, že mě celou dobu nikdo nesháněl jsem se akorát ze zvědavosti podívala na hodiny, které ukazoval skoro tři hodiny ráno, načež jsem se zděsila.

Musí ten idiot chodit pořád spát takhle pozdě?

Nechápu to. Jungkook si klidně usne v jednu ráno a potom vstává kolem sedmé jako čerstvá rybička. Teda, co jsem za tu dobu vypozorovala.

Byla jsem zaneprázdněná myšlenkami, že jsem si nevšimla toho, kdy zhasnul a zalehl pod deku.

,,Garantuju ti, že jestli budu muset ještě jednou kvůli tobě běhat maraton, raději tě zabiju,'' vydechla jsem unaveně a uvelebila se. Vedle mě se ozvalo pobavené uchechtnutí. ,,Tak to si zvykej, protože s Jeon Jungkookem se běhá pořád.''

Svým způsobem si zase ustlal na mém hrudníku tak jako vždy. Taktéž přehodil jak ruku, tak nohu přese mě, následně ještě uchopil mou levou ruku a dal si ji do vlasů.

,,Škrabkat,'' řekl a na druhý nádech spal jako zabitý.

Ach to dítě.

Usíná pořád stejně.

•••
Nom...tímto bych se asi s vámi prozatím rozloučila a popřála vám dobrou noc ❤️❤️

Děkuji za veškeré ohlasy a opatrujte se! ❤️❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️