,,Emily! Říkala si že jedeme do kina!" vykřikla jsem.

,,No, však jo. Jdeme očumovat namakance a přitom odvedu svůj první den v práci a dostala jsem lístek navíc. Manažer říkal že je pro tebe tak co," pokrčila rameny s přiblblým úsměvem. ,,Pojď, za chvíli tam máme být," řekla a hnala mě dovnitř areny.

Já ji zabiju!

...

,,Ahoj Emily. Jdi do šatny, Jungkook už se tam protahuje," usmál se, tipuji ten manažer. Byl to stejný chlapík jako na tom pohovoru. ,,A ty jsi teda Bree pokud si pamatuji dobře že? Já jsem Thomas, Kookův manažer," podal mi ruku. 

,,Ano, Bree," oplatila jsem mu s lehkým, nervózním úsměvem. 

Nemám tu co dělat. Sem nepatřím. Uteč Bree, dokud je to možný a není to podezřelý. Běž!

Vůbec nechápu proč mě sem i tak Emily tahala, když ví, že pro knihomolku, která sotva vyleze z bytu nějaký box vůbec není. 

Moc brutální.

Navíc se tu připravovali i jiní, které jsme měli tu čest potkat na chodbě a setkat se s jejich oplzlými poznámkami.

Jak říkám...sem nepatřím a nelíbí se mi to.

,,Jak tě tak vidím, asi bude pro tebe bezpečnější když zalezeš do šatny k Emily a našemu šampiónovi. Taková křehotinka...no nevím. Bež tam radši za nima, John s Randym pro vás přijdou a půjdete s ostatními členy z týmu do areny na zápas, máte tam už rezervovaná místa," poplácal mě po rameni a s úsměvem odešel.

Huh? Já se budu muset dívat jak do sebe dva buší úplně zbytečně? Jenom pro prachy? Krev? Násilí?...

Tak to se asi do ringu půjdu postavit nejdřív já...

Zpoza rohu se vynořili dva namakaní týpci v saténovém "županu" co většinou mají, než vlezou do ringu a povídali si, do jakou kočičku v klubu po zápase...

Ugh, to je tak nechutné!

Jelikož jsem pořád stála na místě,  tak si mě jeden z nich všimnul když byli pár metrů ode mě.

Prčic. 

Rychle jsem zaklepala a vlezla do šatny, kde byli jenom Emily a Jungkook.

Jakmile jsem za sebou zabouchla, přitiskla jsem se na dveře a zhluboka dýchala.

,,Bree?" zeptala se mě překvapeně, když zrovna Jungkookovi masírovala záda. Ten mě pro změnu propaloval pohledem se sluchátky v uších, z kterých se linula jakási hudba.

Ale když mě spatřil, dal si je kolem krku.

,,Tam-tam-oni-já-totiž-" zmateně jsem máchala rukama na všechny strany. ,,Ehm...Thomas mi řekl ať sem zalezu," odkašlala jsem si. Počas našeho rozhovoru Jungkook nic neříkal a ani ze mě nespouštěl oči. Což bylo celkem...děsivé, z mého pohledu.

JÁ CHCI DOMŮ MAMI!

,,Nojo, naše malá nevinná Bree," zasmála se Emily a přesunula ruce na jeho krk. Po tom co vypustila z úst, jsem vykulila oči a měla chuť ji sežehnout. Byla jsem rudá až na prdeli a jenom vztekem to nebylo. Ten kus vola na lavičce se uchechtl.

,,Nevinná jo?" zachraptěl a zaklonil hlavu. Zřejmě Emily našla místo, které bylo ztuhlé a uvolnila ho. Znám to, protože mě často masírovala když se o tom učila.

Pak přešla ke stolečku co tam byl a vzala z něj cosi a začala mu to omotávat na dlani kolem kloubů prstů. Potom si už jenom navlékl boxerské rukavice a začal trénovat různé výpady.

,,Tak jo, uvolnila jsem ti všechny body, takže při zápase by se ti nemělo toho tolik bloknout. Snad budeš spokojený," na konci se radostně usmála.

,,Díky," řekl a nahodil si na sebe taky tu saténovou blbost. V červené barvě.

Asi jsem si jaksi zapomněla všimnout, že byl celou jen v boxerských šortkách.  

No tak ty jsi teda debil Bree. 

Takže se prostě najednou můj pohled přišpendlil na jeho...hmfuhm...břiše.

Do háje.

Někdo zaťukal na dveře, tak jsem odstoupila. Vykoukla hlava mně už známé tváře. Byla to paní co na pohovoru sršila povzbuzováním.

,,Kooku? Thomas vzkazuje že už máš jít. Za chvíli to začne."

Jenom kývl hlavou, sundal si sluchátka z krku a prošel ke dveřím. S Emily jsme ho následovaly. Na chodbě už se shromažďovali i ostatní, ale my mířili rovnou ke vchodu z šaten do areny, kde se ozýval hluk od skandujících lidí, co neptrpělivě čekali až do ringu přijdou jejich favoriti.

V zákulisí byl nejen zbytek týmu, ale i někteří protivníci. A mezi nimi - pro mé neštěstí i ten, co si mě na chodbě všiml.

Stála jsem docela bokem, zatímco s Jungkookem mluvil Thomas a jeho trenér. Emily ač se to nezdálo, jsem prakticky ztratila z dohledu, protože tu bylo přítmí a u týmu jsem ji nezahlédla. Divný.

Najednou mi odněkud přistála silná ránu na zadku, až jsem odskočila. A když říkám silná, tak myslím tím že sakra silná.

,,Au!" zaskuhrala jsem a otočila se směrem, odkud rána přišla.

Ale ne.

,,Ale ale ale...koho pak to tu máme," přiblížil se a zastrčil mi pramínek za ucho. Otřásla jsem se. Od něj to bylo neříjemné a hnusné.

,,Nech mě být," řekla jsem plaše a odstrčila jeho ruce z mých boků.

,,Ale prosim tě. Taková květinka a myslí si že uteče," řekl posměšně.

Ucítila jsem za sebou pohyb.

,,Ona ne, ale ty brzy ano pokud ji budeš otravovat. Má totiž trny. A to dost silný."

Jungkook. Těsně nalepen za mými zády.

,,Sorry, nevěděl jsem že i Jeon Jungkook si někoho brání," zasmál se suše.

,,Zmiz," sykl Jungkook.

Ten co mě otravoval nasadil neutrální výraz. ,,Na place tě rozsekám Jeone, dneska neodejdeš pouze se škrábancem."

,,To se dřív ty tvoje děvky vyléčí z pohlavních chorob, Bulle."

,,Jak si přeješ, Jeone." Ten 'Bull' se jenom protáhnul a pak odešel. Opatrně jsem se otočila na Jungkooka a chtě nechtě, zachránil mi zadek. Doslova.

,,Emmm....d-děku-ju," šeptla jsem stydlivě se skloněnou hlavou.

,,No nemáš zač," sundal si jednu rukavici a jemně mi nadzvedl hlavu tak, že mě donutil se mu podívat do očí.

Přišel jeden z jeho-

Na co vlastně potřebuje bodyguardy když by sám složil slona?

A byl to John. ,,Kooku? Už budu muset Bree-"

,,Jo já vím, dej mi ještě chvilku," kouknul se na něj a já taky. John kývl, popřál mu hodně štěstí a vrátil se zpátky k Thomasovi.

,,A ty mi hodně štěstí nepopřeješ, škvrně?" cvrnknul mi do nosu, což mě donutilo vrátit zrak zpět na něj.

,,Ehmmm...tak...hodně štěstí?" falešně jsem se usmála.

Rukou mi zrazu silně prohrábnul vlasy, která setrvala na mém týle a což zapříčinilo že si mě k sobě přitáhnul. Musela jsem zapřít své dlaně o jeho hruď, aby mezi námi byla alespoň nějaká mezera. Srdce mi bušilo tak, že by se holter mohl zbláznit. 

Proč?...toť otázka.

Pak se ale odtáhnul, takže jsem mohla zase normálně dýchat. Stále se na mě díval.

Slabě se uchechtnul. ,,Nevinná," šeptl si pro sebe, ale já to i tak slyšela. Pak zmizel a ke mně přiběhla Emily.

,,Promiň promiň promiň promiň. Šla jsem nám pro pití aby jsme jim tam nezdechli," omlouvala se a v rukou držela dva kelímky.

,,Holky? Musím vás odvést na ty místa," přišel John a my ho následovali do areny.

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• Tak co vy na to zatím? ❤️💭
• Nejsem žádný přeborník na box atd, takže pokud se v tom někdo vyzná, může mě opravit 😂❤️
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊