Zase ten nudný úvod, který musíte přežít :) :D

,,Pojď tam se mnou. Bree, mooooooc prosím. Moc moc moc moc. Já se toho chlapa bojím a tu práci potřebuju. A navíc když se mi naskytla taková příležitost dělat fyzioterapeuta u JEONA JUNGKOOKA...''

,,Bree, morální podpora. Fakt moc prosím," hulákala mi Emily s prosíkem do ucha už snad deset minut.

Sundala jsem si dioptrické brýle a vzhlédla s nechápavým pohledem od knihy. ,,Bojíš se ho?" zeptala jsem se.

,,Opravdu? Ty? Tím pádem teda fakt netuším, kdo by mohl být ten, jenž mi tu o Jeonovi Jungkookovi básní každý den. Jak moc by si chtěl sáhnout na svaly, jak moc pěknej zadek má, jak moc je dobrej v-"

,,Dobře. Stačí, chápeme," stopla mě s rudými tvářemi.

,,Ale to že má kurevsky dobrej vzhled, nezahrnuje jeho...způsob chování vůči ostatním. Je prý strašně nepřístupný a velmi pečlivě si vybírá lidi do svého týmu. A má na obličeji chladnou masku. Tím chci říct že je - je prostě - no však víš co myslím. A když teď hledá nového fyzioterapeuta a to sakra za dobrý plat," položila své dlaně na ty mé a prosebně se na mě podívala.

,,Bree. Morální podpora. Opravdu moc by mi to pomohlo. O to místo bude žádat hodně lidí a on si z nás vybere jenom jednoho. Pohovor je už zítra v hotelu 'Chelsea'," zesílila stisk.

Měla bych jít? Přece jenom je to moje nejlepší kamarádka už od střední a dělat fyzioterapeutku u nějakého sportovce byl její sen.

,,Já vím, že jsi hodně plachá a nemáš ráda jakoukoliv pozornost, byť se na tebe někdo jenom koukne, ale fakt by mi to pomohlo," lehce se usmála.

Po chvilce jsem si povzdechla.

,,Achjo, co s tebou nadělám no," vypustila jsem nakonec. Emily našeně vypískla a zatleskala. ,,Takže jdeš? Opravdu? Panebože máš to u mě, opravdu!" skoro na tý židli skála jako hopík. Vstala, obešla stůl a začala mě objímat.

,,Dobře, dobře, klidni jo? Neřvi tu na celou restauraci," zasmála jsem se a poplácala ji po zádech.

Popravdě nejsem moc nadšená, že jsem jí na to kývla. Párkrát jsem toho Jungkooka viděla na fotkách a že by mi byl extra sympatický na první pohled, tak to ani náhodou. Spíš takový bezcitný blbec. Vzhled má, to jo, to nepopírám, ale že bych z něj tekla jako nějaká vlhká puberťačka to fakt ne.

Ale je to moje kamarádka a bylo by to ode mě nefér, když mi v životě už hodně krát pomohla. Uvidíme no. Doufám, že budu moct zůstat někde na chodbě a dělat tak Emily morální podporu přes zeď.

~

,,Yah, nemám ráda davy," postěžovala jsem si. Prodíraly jsme se směrem k hotelu po zalidněném chodníku.

,,Ty nemáš ráda obyvatelstvo obecně." řekla provokativně Em.

,,Kdyby nebyli takoví tupci, tak bych je možná i ráda měla," utrousila jsem. Chvilku jsme ještě šli a pak Emily promluvila.

,,Tady to je," zastavili jsme před obrovským vchodem. Otřásla se. ,,Jsem nervní jak hovado."

Já jsem se na Emily otočila a chytla ji za ramena.

,,Poslouchej. Lepší fyzioterapeutku jako ty neznám. Sympatičtějšího a milejšího člověka neznám. Pokud nenecháš vyplout na zemský povrch svou perverzní stránku, na sto procent máš do týdne práci. Okej? Rozumíme si? Nervy hoď někam do pryč, protože Emily Robinsonová jde do všeho po hlavě, čili nemá čas přemýšlet nad nějakými nervy. A pojď, už určitě čekají," popadla jsem Em za ruku a táhla ji do hotelu, i když jsem nevěděla kam vlastně jdeme.

Už teď vám můžu říct jedno, co je na pravdě založený fakt, který jsem vyčetla pouze z hotelového interiéru.

Ten maník je dost v balíku.

Vyjely jsme do nejhornějšího patra a zastavili se tak u pokoje - spíš apartmánu, před nímž stáli dva bodyguardi.

Woah...chlapci chlapci, nevím co si myslet o vašem nadřízeném.

,,Jste objednaná na pohovor?" zeptal se jeden z nich. Na jmenovce měl napsáno 'John'.

Emily vyndala nějaký papír a podala mu ho. ,,Ano."

John ho přejel očima, podal jí ho zpátky a pak kývnul hlavou směrem ke mně. ,,A ona?"

Emily se otočila. ,,Nooo, to je můj doprovod. Morální. Jestli to nějak vadí-"

,,V pořádku," zastavil ji. ,,Už tu dnes takoví byli taky, takže problém není," řekl a přiložil kartu k čipovacímu zařízení. Otevřel nám dveře a pustil nás tak dovnitř.

,,Jděte chodbou, pak zabočte doleva kde je menší předsíň v které budou po pravé straně dvoukřídlé dveře. Tam počkáte a na vyzvání vstoupíte. Hodně štěstí," usmál se a zabouchl za námi.

,,Zvláštní," zamumlala jsem si. Pardon, ale milé bodyguardy, s kterými se vidíte poprvé jsem neměla tu čest potkat.

Emily frustrovaně vydechla a prohrábla si své lehce nazrzlé vlasy. ,,Bože Bree, j-já to nedám, já se fakt bojím. Za jiných okolností bych kuráž měla, ale tohle je...tohle je prostě jiný," koukala do země.

Silně jsem ji objala. ,,To dáš," zašeptala jsem a hladila ji po zádech. ,,Když to zvládneš, dáš potom už vše," dodala jsem.

Přerušila nás osoba, která náhle vykoukla zpoza dveří. Byla to paní kolem čtyřiceti let. ,,Která z vás je Emily?" zeptala se. Em se přihlásila.

,,Dobře a hádám že toto je podpora?" zasmála se. Emi se začervenala. ,,Nooo..."

,,Ani se ti nedivím. A nejsi sama, dnes už jich tu bylo tolik, že jsme tam ty dvě židle radši nechali. Tak pojďte, ať to máš za sebou," ukázala nám do obří místnosti, což byl obývák propojen s kuchyní.

A tady jako chtějí dělat ten pohovor?

No asi jo když u prosklené zdi na levé straně je daný stůl, kde na židli sedí ON a další dva lidi.

Vedla nás k rohu místnosti, kde nám následně pokynula ať si sedneme a sama si sedla na ještě jednu židli mimo.

Zatím jsme upoutaly pozornost pouze tří lidi ze čtyř. Ten čtvrtý držel před sebou papíry a něco si tam četl. Nějakou chvíli se nic nedělo, až nás potom vylekal jeho hlas.

,,Emily Robinsonová?" zvedl pohled z textů na bílém a položil je na stůl před sebe.

Ugh, asi mi právě došel vzduch.

Černé havraní vlasy mu ladily s černými pruhy na bílém Adidas tričku a jeho tetování, které se lynulo zpod rukávů přes předloktí až na kraj zápěstí. Z obou stran.

Jeho pohled mluvil za vše.

Neústupnost, nebojácnost, přísnost, dominance a sakra propalující oči, kterýma hypnotizoval dokonce i mě.

Nervózně jsem si posunula brýle, které se mi po kořenu nosu pomalu sunuly dolů a pár nezbedných pramínků po straně obličeje, které si mi uvolnily z ledabylého drdolu. A můj oblíbený tmavě červený svetr hřál více, než obvykle.

,,Která z vás?" zeptal se a stále neuhnul z očního kontaktu, který se mnou navázal. Jeho pohled zesílil a sjížděl mě od hlavy až k patě..

Asi se pozvracím.

Emily se opět přihlásila.

Jungkook mě naposledy přeskenoval očima a pak se začal věnovat Emily.

Po úmorné hodině a kousek došlo ke konci. Paní, která nás vítala si úlevně oddechla a napila se ze svého poháru s vodou.

,,Dobrá, děkuji vám, ozveme se," řekl stručně Jungkook po pohovoru a opřel se o židli. Emily taky slušně poděkovala.

Už jsme se chtěly zvedat, ale hned nám rukou naznačil, že ještě jít nemáme, tak jsme si znova sedly. Jungkook se vrátil do sedící polohy, zapřel se lokty o desku stolu a znovu se podíval na mě.

,,A ty si studovala co? Nebo máš nějakou práci?" zeptal se.

Prosím? Haló? Kde je formalita?

Zaskočilo mě, že se zeptal i na mou osobu.

,,J-já, no, pracuju v knihkupectví," skousla jsem si nervózně ret.

,,Aha," nechal vyznít. Kousl si do palce a stále na mě hleděl. Když už mi byl takhle přímý oční kontakt nepříjemný, sklopila jsem zrak dolů a hrála si s rukávy mého svetru.

Paní co nás sem pustila promluvila. ,,Tak jo děvčata. Můžete odejít. A tobě hodně štěstí Emily, určitě dáme vědět jak jsi dopadla," usmála se a sama se zvedla ze židle, aby nás zase doprovodila ven.

Ještě jsme se rozloučily s ostatními a rozešly se. U dveří nás ale pozastavilo nečekané promluvení někoho, od koho jsme to čekaly nejméně.

,,Jak se jmenuješ?" ozvalo se z rohu.

Proč se mi teď málem podlomila kolena?

Pomalu jsem se natočila, abych mu viděla do tváře.

Važně se teď zeptal na moje jméno?

,,Bree. Bree Asherová."

————
Za chyby se omlouvám! Přeji hezký den ⭐️🌙
• ani vám radši nebudu říkat, kolik to má slov :'))
• Jinak obrázek je samozřejmě edit. Asi jako většina co se tu možná objeví :DD
j-HOPE u enjoyed this shit ✨🔥
~Nana 🥊