Pomalu jsem přicházela k vědomí a probouzela se.

Bohužel po otevření očí a následného zkontrolování bylo jasné, že to, v co jsem doufala že se nestalo, sen nebyl. Pomalu jsem se zvedla do sedu, přidržujíc si deku k tělu.

,,Proboha...'' šeptla jsem si a koukla se na Taehyunga, který se v posteli rozvaloval jako by mu patřil svět.

Vlasy mu trčely do všech světových a kdyby mohl, jsem si jistá, že mě z té postele skopne. Najednou se promrvil a otočil se na bok tak, že jsem mu mohla vidět do tváře, kde se mu rýsovalo lehké zamračení.

Rychle jsem se sehla pro random tričko, které bylo na zemi a oblékla si ho. Pak jsem z komody vytáhla spodní prádlo, oblečení na doma a rozběhla se do koupelny pro návštěvu. Jakmile jsem vběhla do místnosti, zamkla jsem dveře po kterých se jsem svezla dolů a dala si dlaň přes pusu.

On to vážně udělal. Naprosto ignorujíc mé prosby.

Neudržela jsem se a pár kapek mi po tváři uklouzlo. Myslela jsem si, že by to mohlo být zase, no, v normálu, ale asi jsem se spletla. Po chvíli jsem se vzpamatovala a šla se osprchovat. Pak jsem si oblékla čisté oblečení a vyčistila si zuby.

Uvidíme, kdo teď nebude moct kvůli překvapení z toho, co ten druhý provádí, říct.

Vlasy jsem svázala do ledabylého drdolu a vyšla z koupelny s úmyslem jít udělat snídani a připravit mu prášek.

Tvař se normálně, ona ho karma sežere.

Procházela jsem obývákem a můj pohled se zastavil na osobě ve vchodu do ložnice. Stál tam v županu a protahoval se. Jenom jsem se na něj chvilku koukla a dál mu pozornost nevěnovala. Šla jsem si připravit věci na francouzské toasty na sladko.

Zrovna jsem vyndavala vajíčka z lednice, když promluvil svým hlubokým hlasem. ,,Dobré ráno,'' posadil se na barovou stoličku, opřel se loktem o desku pultu a pozoroval mě. Když jsem se na něj letmo koukla, vypadal trošku zmateně.

,,Dobré,'' řekla jsem pouze a míchala směs. Když jsem domíchala, natáhla jsem se do skříňky pro prášek, napustila vodu do sklenice a dala to před Taehyunga. Chvíli na to zmateně koukal, ale pak poděkoval a vzal si ho. Já se vrátila zpět k přípravě snídani.

,,Co to bude až to bude?'' houkl směrem ke mně. ,,Uvidíš,'' zamumlala jsem s lehkým zamračením a popuzením, které ovšem vidět nemohl.

Když to bylo hotové, dala jsem na to už jenom lesní ovoce a dala před něj talíř s jídlem.

Dala? Spíš jsem si zahrála frisbee.

Chvíli zmateně koukal z talíře na mě, ale nakonec jenom zamrkal a poděkoval. ,,Děkuju,'' řekl a ukrojil si první sousto, které ovšem do pusy nedal. ,,Ty nebudeš jíst?'' zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne. Nějak mě totiž přešla chuť.''

Vzpomněla jsem si na toho Jacka Danielse, který se stále poflakoval na lince. Otočila jsem se k němu a přemýšlela co s ním. Když jsem položila ruku na hrdlo, uviděla jsem otisk na mém zápěstí. Modřina.

Slyšela jsem příbor cinknout o talíř a v mžiku držel mou ruku, s kterou jsem ucukla, ale držel ji pevně.

,,Mrzí mě to...''

,,Nemusí,'' odsekla jsem. Už po několikáté mě neuposlechl a udělal si to po svým. Vzal mě do náruče a přešel se ke na gauč. POsadil si mě do klína čelem k němu.

Drž nervy na uzdě Zaio, máš možnost udělat mu odlišnou prasárnu.

Alespoň jednou si dovol mu ublížit tak jako on tobě, neustupuj.

Objal mě kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno.

,,Vím co jsem provedl. Nepamatuji si toho hodně, ale vím, že jsem udělal něco co jsem neměl. Ale někdo mě fakt hodně naštval, takže jsem se vydal do baru. Byl tam se mnou kamarád co se mě snažil krotit a nakonec mě i musel odvézt domů, ale já řekl tvoji adresu. Během cesty co mi v autě otevřel okno jsem trošku přícházel ke smyslům, ovšem jsem si stejně ještě několikrát přilnul k té flašce.''

,,Vykopnul mě teda tady a já...''

,,Prostě jsem to nemohl vydržet. Nevím. Ty jsi mě v tomhle extrémním stavu zažila jenom jednou - teď teda už dvakrát - ale když jsem v tomhle, jsem hodně hravej. Ne že by mě tolik zřídil alkohol, ale...mám divočejší hormony takže vlastně jo, heheh, po jisté stránce mě alkohol dostane,'' odtáhnul se a koukl se mi do očí.

,,Zaio, víš že bych ti nikdy při smyslech cíleně neublížil. Nechtěl jsem to udělat. A to že...eeeeh...žejsemdlouhonezasunul tomu nepomohlo. A taky jsi mi moc chyběla, takže...''

,,Zkrátka se ti za to moc omlouvám. Je mi jasný že jsem to zase pokašlal, ale slibuji, že už to bude lepší,'' řekl a zabořil hlavu do ohbí mého krku. Stále měl spojené ruce kolem kolem mého pasu.

Našpulila jsem rty a pomalu ho nazpět objala. Velmi opatrně jsem ho konejšivě hladila po zádech. ,,To...bude dobrý.''

Zvedl havu a překvapeně se na mě podíval. Snad i naději jsem mohla spatřit.

,,Jinjja? Myslíš to vážně?''

Z mého výrazu nic vyčíst nemohl. Tvářila jsem se neutrálně. Takže pokud tam hledal nějaké ujištění, toho se nemohl jen tak lehce dopátrat.

Zvedla jsem se a došla do ložnice pro jeho oblečení. Taehyung tam stále zaraženě seděl. Přišla jsem k němu a hromádku s jeho věcmi mu hodila do náruče.

,,Jsi tak pitomej a naivní, Kime Taehyungu. Pokud sis myslel, že jsem fakt tak blbá a odpustím ti i to cos udělal dnes ráno, tak jsi na omylu!'' postupně jsem zvýšila hlas.

,,Co si o sobě myslíš?! Myslíš, že ti vše projde jen tak?!''

,,A-ale, Zaio...''

,,Oblíkni se.''

,,Cože?''

,,Říkám ti, aby ses obléknul!''

,,Jsi-''

,,Dělej!''

Díkybohu boxerky už měl na sobě, takže si pouze na sebe natáhl tričko a kalhoty. Poté jsem ho vzala za ruku a táhla ho s sebou do předsíně s jistým úmyslem.

Odemkla jsem a vystrčila ho na rohožku před dveřmi do bytu. Taehyung neschopný jakéhokoliv pohybu mě zaraženě pozoroval. Vzala jsem jeho boty i kabát a hodila to na zem před něj.

,,Fakt jsi tak tupej? To tě ti namyšlení idioti takhle změnili? Ovlinili tě tak, žes mi za tu dobu ani nenapsal? Ani nezavolal? Ani neřekl jediný pitomý slovo? A žačneš se zajímat až když se objevím JÁ?''

,,To ti to musí lidi házet před nos, abys něco udělal? A když už něco začíná vypadat na dobré časy, tak si to prostě chceš udělat podle sebe? Dokonce mě jednou napadla myšlěnka, že bych ti ZASE dala šanci! Ale ty ani ne po dvou týdnech se prostě nedokážeš uhlídat že? A to ani nemluvím o klukách, kteří tě znají dýl než já.''

Polknul vzlyk a hluboce dýchal. Pravda, snad jenom dvakrát jsem ho viděla pořádně brečet. Ač mi ho v hloubi duše bylo možná líto, zasloužil si to. Nevýslovně.

,,A zapomínáš, že mě si za peníze nekoupíš. Ne že bych si Bubble a to s tím bytem nevážila - vážím, a moc, ale přemýšlej někdy sakra!''

Po mém proslovu nikdo nic neříkal. Taehyung se snažil dýchat z toho, co jsem mu řekla a já z toho, že jsem si vyplýtvala na řeči dost kyslíku.

,,Nelez mi na oči Taehyungu. Já že jsem ublížila tobě? Ano. Ale až teď. Užívej si života a mě si nevšímej.'' Brečela jsem už i já.

Kdo ví proč to i mě v hloubi duše ranilo.

,,Jen co něco normálního seženu, opustím to. Jen mi dej čas. Aspoň tohle udělej ty pro mě. Než dostaneš vztek a budeš mě chtít odsud vyhodit sám. Díky,'' řekla jsem a z posledních sil před ním zavřela dveře, po kterých jsem se sklouzla.

Co jsem to udělala?...

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💚💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍