,,Jak se jmenuješ?''

,,Z-zaia. A t-ty?''

,,Taehyung. Kolik ti je? Mně už bude v prosinci šest a za rok půjdu do školy,'' řekl hrdě.

Chlapec si přisedl vedle dívky a v ruce držel růži, kterou ladně přehazoval v ruce. Nastalo ticho, a tak na louce ponořené v červánkách nastalo ticho, které přeurušovaly zvuky přírody. Dívka se odhodlala promluvit a chlapce zeptat.

,,Čtyři. Ty...jsi tu nový že? Ještě jsem tě tu neviděla.''

,,Ano, přistěhovali jsme se. A jakto, že jsi tu sama? Nejsi na to ještě malá, aby si zde mohla sedět na opuštěné louce?''

,,To teda nejsem! Jsem velká holka a můžu si dělat co chci!'' Dívka uraženě nafoukla líčka, našpulila rty a zkřížila ruce na hrudi. Chlapec se zasmála a rozcuchal dívce vlasy.

,,To víš že jo, takový prtě.''

,,Ale ty taky ještě nejsi velký.''

,,Ale jsem starší,'' vyplázl na dívenku jazyk.

•••

,,Pojď tudy,'' řekl chlapec a dívku chytl za ruku.

,,Tati? Mami?'' zvolal do domu, když vešli dovnitř.

,,V obýváku zlatíčko!'' ozval se hlas jeho matky. Tae radostně popadl dívku za ruku a dotáhl ji do obýváku. ,,Mami? Tati? Našel jsem si kamarádku. Jmenuje se Zaia a jezdí za babičkou, která bydlí vedle Kookieho.''

Dívka se nesměla schovala za chlapce a pozdravila. ,,Dobrý den...''

,,No ale podívej se drahý, taková roztomilá.'' Chlapcovo otec zvedl zrak z knihy, kterou četl. Sundal si brýle a podíval se na svého syna a jeho návštěvu.

,,To tedy je. Vítej u nás Zi. Jsme rádi, že si Tae našel i nějakou kamarádku. U nás budeš mít dveře vždy otevřené.''

•••

,,Běžtě do úkrytu! Taehyungu odveď ji tam, hned!'' zakřičel otec na svého syna, který vyběhl z domu s pistolí v ruce a přerušil děti v hraní si.

,,Ale tati, dneska-''

,,Taehyungu okamžitě běžte!'' Chlapec na nic nečekal a vzal nic netušící dívku za ruku.

•••

,,TaeTae? P-proč t-tu jsme?'' zavzlykala a více se natiskla na chlapce.

,,Shhh, neboj se. Hlavně neplakej, dobře?'' vzal dívku za tváře a podíval se ji hluboce do očí, snažíc se uplakanou holčičku uklidnit.

Kdyby tak veděli její rodiče, v čem se nacházela...

Obě dvě děti usly, ovšem Taehyungův mozek byl v pozoru, a tak se probudil, když uslyšel skřípání dveří. Zpoza vykoukla malá postava, která vystrašeně šeptala.

,,Zi? Taehyungie? Jste tu?''

,,Jungkookie?'' zeptal se úlevně chlapec. Malý Jungkook proklouzl do místnosti, přisedl k dívce a chlapci.

,,Maminka mi řekla, že vás mám odsud odvést. Prý už se to uklidnilo.''

Taehyung přikývl a vzal stále spící holčičku do náruče. Trochu mu černovlasý pomohl.

•••

,,TaeTae, ne!''

,,Já musím Zi.''

,,Ale játě nechci ztratit.''

,,Máš ještě Kookieho.''

,,Ale to ty taky.''

,,Udělejte to.''

,,TaeTae!''

,,Je mi líto holka.''

Muž popadl Taeho a nějací chlápci ho odvedli někam pryč. Na to, že holčička tento dům znala i na tak nízký věk dobře, nevěděla kam jejího druhého kamaráda vedou.

,,Pane Jeone? Proč to děláte? Proč nechcete abychom se TaeTaem kamarádili? Myslela jsem si, že jsme...že jsou naše rodinky skamaráděný,'' fňukla, ,,a kde je vůbec Kookie?''

,,Až budeš starší, možná to pochopíš. Říká se tomu byznys víš? Teda...pokud bude vůbec někdo, kdo ti to vysvětlí.''

,,Jste blázen?''

,,Ne. Ale vy tři jste se nikdy neměli sejít dohromady. Děti umí kazit plány víc než dospělí, aniž by si to uvědomovali víš? Ta jejich nevymáchaná pusa.''

,,..."

,,Vy jste určitě blázen. Jak může být někdo tak hnusný?''

,,Tak jinak. TY ses do toho neměla nikdy zplést. Holka z obyčejný rodiny, která ani netuší, že se jejich dcera kamarádí se synem mafiána. Vlastně se synama, kteří jsou oba dva z mafie. Až na to, že jedna mafie je dobrá - která se za ten pojem ani označovat nedá - a druhá -která je přesným popisem toho slova. Máš bohužel chytrost po svých rodičích, což je špatné. O Jungkooka se nestarej, ten ví svoje.''

,,Co uděláte Taemu?''

•••

,,Zaio? Proč brečíš? A proč nejsi s Taem nebo Kookiem?''

,,Jděte pryč!''

,,Broučku-''

,,Za všechno můžete vy pane Kime! Kdybyste se nepřestěhovali, rodiče by nebyli mrtví! Pan Jeon by je nikdy nezabil! Taehyung si mě nepamatuje a Jungkook je pryč! '' vřískala holčička v rohu hřbitova, kde se čerstvě konal pohřeb.

Není to příliš velký psychický tlak na malé dítě?...

•••

,,Zaio.''

,,Zaio. Zaio. Zaio.''

Au.

Pomalu jsem otevírala oči a snažila se přizpůsobit dennímu světlu.

,,Opatrně.'' Taehyung mě přidržel a pomohl mi se posadit. Podal mi vodu s prášek, který jsem následně zapila. Chvíli jsme se vzpamatovávala.

,,Co se stalo?'' optala jsem se.

,,Omdlela jsi. Byla mimo půl dne. Tohle mi prosím už nedělej, ano?'' objal mě úlevně a pevně.

Pomalu jsem se začala rozhlížet po místnosti, až jsem zrak zabodla do toho muže.

,,Vy,'' ukázala jsem na něj prstem a pomalu vstávala z postele.

,,Já si vás pamatuju. VY - vy jste -vy jste byl u toho. Byl jste u smrti mých rodičů.''

,,Zaio? Co to meleš?'' promluvil za mnou zmateně Taehyung.

,,Jak mohl být můj otec u smrti tvých rodičů, když je neznal?''

Nevnímala jsem to, co říkal Taehyung. ,,Vy za to můžete. To kvůli vám. Měl jste možnost. Měl jste zkurvenou možnost je zachránit od šílenství Jungkookova otce! Ale nic jste neudělal! Nechal jste, ať umřou v tom zkurveným ohni babiččina domu!'' zabodla jsem mu prst do hrudě.

,,Zaio! Sakra co tě to napadá.'' Taehyung ke mně hned přiběhl a za ramena mě odtáhl trochu dál.

,,Vzpomínám si na to pane Kime. Vzpomněla jsem si na to! Řekněte mi ještě, že Jungkookův otec má duševní problémy! Řekněte to! Jungkook má bipolatiru od dětství, že jo?! Že je to tak?!'' těžce jsem oddechovala a snažila se uklidnit.

Taehyung nás zmateně pozoroval a jsem si jistá, že mě chtěl v tu chvíli zavraždit za mé chování k jeho otci.

Aby taky ne, když o tom neví. Nepamatuje si to.

Pan Kim si povzdechl a poraženecky si sedl na křeslo, které v pokoji bylo. Sedl si a spojil ruce, poté na mě podíval.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💚💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍