KAPITOLA DRUHÁ
DOHODA JE DOHODA

OD DREESENA VZALI SMRTIČKU ZPĚT DO ORCHIDEJE. Bouře venku za poslední hodinu zesílila a déšť silně bubnoval o — nyní zavřené — okno v Kazově pokoji. Kaz stál za stolem a tam listoval mnoha papíry. Světlana, která ho okamžitě následovala nahoru, nechala Jespera, Sebastiana a Inej samotné v baru, stála na druhé straně stolu a sledovala ho. Bylo nemožné, aby někdo zvládl vymyslet způsob, jak se dostat přes Vrásu do svítání. Nedokázal by to ani geniální mozek Kaze Brekkera, který už zplodil leccos.

Byla naštvaná a ruce vztekle zatínala do pěstí, když sledovala, jak sbírá a prohlíží si papíry, kterými se prohraboval.

❝Co to bylo, hm? Chceš mi to říct?❞ vyjela na něj, ale Kaz se pouze s nezájmem podíval na kapesní hodinky, které posléze schoval zpět do kapsy.

❝Buď konkrétnější,❞ požádal ji, aniž by k ní vzhlédl.

❝Jedna věc byla, kdybychom měli alespoň týden na to, abych našli cestu přes Vrásu. Ale do východu slunce? To musím říct ne.❞

Znovu, aniž by se obtěžoval vzhlédnout a vidět její naštvaný obličej jí krátce odpověděl: ❝Ne.❞

❝Ne té práci?❞ zeptala se překvapeně Světlana. Bylo naivní si myslet, že by s ní souhlasil, protože obvykle byl mnohem tvrdohlavější a oni dva se zvládli hádat klidně i několik hodin, kdyby je vždycky nějak nepřerušila Inej.

❝Ne tvému ne.❞

❝Nemůžeme jít!❞ hádala se dál, stále více a víc naléhavěji.

❝Nemůžeme?❞ zeptal se jí Kaz se zvednutým obočím. Oba jejich hlasy začaly zvedat hlasitost. Světlana zvedla paži do vzduchu a odhalila na svém zápěstí malé tetování, která z celého srdce nenáviděla a chtěla se ho zbavit.

❝Já a Inej nemůžeme jít!❞

❝Půjdete,❞ odbyl ji, ❝mám plán.❞

Blonďatá žena jen zavrtěla hlavou: ❝Ne!❞

❝Světlano!❞

❝Už tě znám dost dlouho na to, abych poznala, kdy máš plán,❞ řekla mu a snažila se sama sebe zklidnit.

Kaz se opřel o stůl a až teď se na ni podíval, ale nebyl to hezký pohled, který jí věnoval. Byl to temný pohled, který by mohl konkurovat Černému Heretikovi, ❝mám ještě šest hodin a zrovna teď mi nepomáháš.❞

❝Nezvládneš to, Kazi!❞

❝Pokud to nevyřeším, tak nikdo z nás nikam nejede.❞

❝A pokud ano?❞

Uhodil rukou do stolu, když na ni vzhlédl a vyštěkl podrážděně: ❝Tak možná zůstanete obě dvě tady!❞

V té chvíli si Světlana přála, aby se přeslechla. Ze všech věcí, které jí Kaz Brekker kdy řekl, tahle bolela nejvíc. Byla jako facka na tvář. Zklamaně přikývla a zaháněla slzy: ❝Možná tady už nebudeme, až se vrátíš,❞ řekla mu a vyběhla z pokoje.

Kéž by tě slyšela Inej, Kazi.

Jenomže i on poznal, že jeho slova byla moc a ženě, která mu už roky donášela ze sídla Pekky Rollinse v době, kdy pro něj pracovala ublížil. Zklamaný sám nad sebou svěsil hlavu a zavolal její jméno: ❝Světlano!❞

Slyšela, ale ignorovala.

❝Světlano!❞ Byly slyšet jeho kulhavé kroky, když se ji snažil následovat. Vztekle vyšla ze schodů a rovnou zamířila k baru. U něj zahlédla Sebastiana, který si objednávka pití.

❝Nezná cestu přes Vrásu a všichni to víme!❞ byla první věc, kterou od ní od Dreesena slyšel. Sebastian se na ni lehce pousmál.

❝Vsadím se, že na to přijde,❞ zkusil ji uchlácholit. Ale to Světlanu frustrovalo ještě víc, narovnala se a povzdechla si. Barman položil objednaný drink na pult. Sebastian se na něj usmál a poděkoval: ❝Děkuju.❞ Ale než se stihl napít, jeho sklenici popadla a jedním douškem vypila.

❝Máš vážný problém,❞ podotkl s malým úsměvem. Sklenici položila zpět na pult.

❝Díky,❞ usmála se sarkasticky. Poté její sarkastický úšklebek zmizel, ❝Koupím ti novej,❞ povzdechla si a složila obličej do dlaní.

❝Jak bylo u Kaze?❞ zajímal se. Dlaně položila na pult a otočila se k němu. Rty semkla do úzké linie.

❝Vážně se musíš ptát?❞ opáčila. Potom si všimnul malých změn v jejím obličeji, které tam předtím nebyly. Oči měla od slz a pod nimi měla i malé kruhy. Taky na ní byla znát únava. Kdyby mohla, už by dávno spala zachumlaná do teplých peřin.

❝Promiň,❞ hlesl. Ale i navzdory velké únavě, fungovala normálně, ❝Ještě jeden!❞ požádala barmana a stiskla Sebastianovu ruku. Pro ni zcela nevinné gesto, ale pro něj . . . to bylo víc. Tělem mu projel příjemný hřejivý pocit, teplo mu postupovalo od konečků prstů až do hrudi. Ačkoliv to znělo jako klišé, v břiše cítil mírné lechtání, lehké jako jemná motýlí křidélka. Z nádherných myšlenek o ještě krásnější Světlaně ho vyrušil drink, který před nimi přistál. Světka ho vzala do ruky a podala Sebastianovi k ústům. Její tvář stále zdobil malý úsměv.

❝Tady máš,❞ usmála se. Drink si od ní vzal a na ex ho vypil.

❝Je posedlý Pekkou Rollinsem,❞ zavrčela podrážděně.

Jen krátce přikývl, ❝samozřejmě, že je posedlý jedním padouchem, kterému by prošla i vražda,❞ odpověděl jí a podíval se do prázdna.

❝Ještě jeden, Joe,❞ řekl barmanovi, který k nim znovu přišel.

❝Ne,❞ zavrtěla hlavou, ❝je v tom něco víc. Viděla jsem, jak se Kaz tváří, když říká jeho jméno. Kaz chce pomstu,❞ starostlivě se na něj podívala. Jeden muž okolo nich prošel a podal jí do ruky dvě malé obálky. Světlana se zamračila a otevřela ji.

❝Bezva,❞ obálku hodila na stůl a Sebastian viděl a poznal znak Tante Helleen, ❝teď nás chce vidět.❞

Zvedla se z místa, lehce a kamarádsky Sebastiana poplácala po rameni. ❝Perfektní načasování.❞

Pomalu se vydala k východu, ale cesta se jí najednou zdála jako několik mil dlouhá. Nechtěla za Helleen. Nechtěla znovu do Zvěřince, vidět všechny posměšné a závistivé pohledy tamních dívek. Když procházela zadní částí klubu, zahlédla Kaze, který procházel mezi stoly, vypadal zničeně a zmláceně.

Vyšla na rušnou špinavou ulici. S hlubokým nádechem vyrazila směrem ke Zvěřinci a vzdáleně vnímala smích lidí okolo. Jediný bod, který vnímala zcela jasně byla momentálně Inej, která se objevila po jejím boku.

❝Taky tě sem zavolala?❞ zeptala se Světlana i když odpověď znala. Inej by se stejně jako ona nikdy ke Zvěřinci nevydala. Inej mlčky přikývla s společně se vydaly vstříc nevěstinci.

❝Pokud chcete zpátky do práce, převlékněte se,❞ řekla jim blondýnka s upnutým oblekem a pohrdavým úšklebkem. V jedné ruce svírala cigaretu a druhou měla na boku, producírovala se před procházejícími muži. Nad tím Světlana ohrnula nos, stejně jako dívka nad ní. Pokračovaly v cestě, dorazily k jednomu z Heleeniných mužů, který jim otevřel dveře a vedl je k majitelce. Inej vstoupila a Světlana po ní. Rozhlédla se po celé místnosti. Všude tu byly svíčky a jejich pronikavá vůně jí zaútočila na smysly. A za stolem v rohu místnosti seděla Heleen a také kouřila.

❝Tady jste,❞ usmála se na ně sladce a Světlana měla chuť sáhnout po noži a zbavit se jí. Už při pohledu na ní se jí otevírala kudla v kapse. Heleen se opřela o stůl a kývla k oběma ženám. ❝Pokračujte.❞

Světlana si sundala kabát a odhalila tak ostraze svoji slušnou sbírku. Pomalu všechny nože vyndala a pokládala na malý stříbrný tácek před sebou. Vytáhla nože a dýky z rukávu, bot a taky z opasku. Nakonec vytáhla i dýku z vlasů. Nová dýka, dárek od Inej. Muž překvapeně vykulil oči.

❝To je nový.❞

❝Chceš vědět, jak to funguje?❞ nabídla mu Inej. Heleen se usmála, když se k ní obě otočily: ❝Pojďte sem,❞ pobídla je. Ani jedna se k tomu ani neměla. Její pohled se proto nyní změnil, ❝trvám na tom,❞ řekla jim tvrdě.

Nakonec si obě sedly a Světlana s Inej si vyměnily pohled.

❝Pojďme si promluvit o práci,❞ usmála se na ně, ❝mám pro vás nějakou.❞

❝Pracujeme pro Kaze Brekkera,❞ prohlásila Inej a vzdorovitě vystrčila k Heleen bradu.

Heleen se na ně pouze znovu pousmála: ❝To není tak úplně pravda,❞ řekla jim, ❝pan Brekker za vás stále má několik splátek.❞

❝No a co? Práci máme,❞ odsekla jí Světlana a založila si ruce na hrudi.

❝To jsem slyšela,❞ přikývla, ❝nějaký obchod přes Vrásu. Dálný východ, že?❞

❝To by ses měla zeptat jeho,❞ odpověděla jí Inej krátce.

❝Mám víc důležitou otázku. Chcete jet s ním?❞ zeptala se, ❝protože víte, že bez mého svolení nemůžete opustit město, takže, jestli chcete jet s ním, musí za vás doplatit.❞

Inej okamžitě zavrtěla hlavou, připravena Kaze bránit za jakoukoliv cenu, ❝to je příliš. Kaz tolik nemá.❞

❝Nezajímá mě, co má, ale líbí se mi, co máte vy dvě. Dovednosti, které dneska náhodou potřebuji,❞ pozorně si je prohlédla. Při proslovu něco napsala na malý cár papíru, ❝Najděte tohohle muže, která dnes bude na této adrese a zabijte ho pro mě,❞ papír jim podala, ale ani jedna z nich jim si ho vzít nechtěla. Obě se na ni nepřesvědčivě podívaly, ❝Zabít ho?❞ zopakovala po ní Inej šokovaně.

❝Udělejte to a jsme si vyrovnané.❞

Světlana narozdíl od Inej neváhala. Jedna vražda a budou volné, to je malá cena, ne? Vzala si od Heleen papír. ❝Kdo je to?❞ zeptala se Inej.

❝Záleží na tom?❞ zašeptala Heleen.

❝Pracuje pro stejný podnik, který tě přivedl k mým dveřím. Prodává do Bílé růže, ale ne mě. Chlapce,❞ Matthiasi, ❝a dívky. Tak mu zabodněte do srdce nůž.❞

  Po chvíli ticha a přemýšlení se na sebe oběd dvě dívky podívaly. Světlana přikývla, čímž Inej dala najevo svůj souhlas. Inej nevypadala, že by se jí do toho chtělo, ale cena za svobodu je vysoká. Povzdechla si.

❝Tak platí.❞

❝NEMŮŽEME HO ZABÍT.❞

Světlana se před ní zastavila, ❝Inej, neslyšela jsi ji?❞ opáčila, ❝když to uděláme, budeme volné,❞ pokračovala, šla k ní a vzala její ruce do svých, v očích jí plály radostné jiskřičky, což bylo vzhledem k situaci zvláštní a lehce psychopatické, ❝a navíc on prodává dívky, jako jsme my! Chlapce, jako byli oba naši bratři!❞

❝Nezabíjím.❞

❝Ale já ano!❞ už se neudržela a začala s ní mírně cloumat, ❝jestli chceš, zabiju ho sama! Pro nás obě!❞ nadechla se a pokusila se zklidnit. Podala jí papír, který jí před chvílí dala Heleen, ❝budu čekat do půlnoci,❞ a s tím se na patě otočila a zmizela v davu. Zašla do tmavé uličky a tam po trubce vylezla nahoru ke střeše a vytáhla se nahoru. Zhluboka vydechla a usmála se. Tohle místo jí uklidňovalo, cítila se tu líp a měla odsud krásný výhled. Šla ke kraji střechy a spustila nohy dolů. Pohledem přejela celý Ketterdam.

U matných pouličních lamp zahlédla u Vraního klubu siluetu muže, který jí připomínal Sebastiana. Pousmála se a pokusila se na něj zaostřit. Ale zmizel jí z dohledu. Mírně se zvedl vítr a pohrával si s jejími rozpuštěnými vlasy. Vzala do ruky nůž. S nejasným úmyslem začala vyřezávat do plechu střechy malé symboly, slova, obrazy a své myšlenky. Byl tam symbol Djela — stříbrný strom, modlitby, fjerdská slova, různé napodobeniny jejích přátel a lidí, které znala z Vraního klubu a taky myšlenka o zabití onoho muže. Akorát tam byl pouze muž, který měl místo rukou a nohou tyčky, v očích křížky a na bradě bradku. V srdci měl nůž.

❝U Djela,❞ povzdechla si a malbu přeškrtla. Nakonec seskočila dolů, vydala se na onu adresu. Už začala být zima, zabořila ruce do kapes. Potom opatrně vylezla až k jeho oknu a tiše vlezla dovnitř. Přitom si nasadila přes ústa šátek a vlasy si zakryla.

❝Už jsem nečekala, že přijdeš,❞ ozval se šeptem za ní hlas. Světlana se rychle prudce otočila, vytáhla nůž a namířila jím na osobu. Ale byla to Inej a jak zjistila krátkým pohledem na hodiny, byla to nakonec ona, kdo měl zpoždění.

Tiše procházely bytem, ​​dokud nezahlédly muže stojícího v kuchyni, jak mluví na své vlastní knihy: ❝Ne, promiň, Anatove, ty se sem nevejdeš.❞

Nad tím pozvedla obočí, ale nakonec mu dala pěstí do břicha a když se otočil, ho praštila do obličeje. Muž překvapeně vykřikl a spadl na zem. Zachrčel. Když se nehýbal, vzaly ho a přivázaly k židli. Pak mu začaly prohledávat jeho byt a hledat nějaké záznamy o dětech, které prodal. Světlana nervózně chodila po místnosti. Teď, když věděla, co přijde, se jí v žaludku usadil tíživé pocit a nechtěl zmizet i když sama sebe přemlouvala, že se si to vzhledem k tomu, čím se živí správné. Nakonec muž znovu zasténal a zmateně se na obě ženy podíval.

❝Už jsi vzhůru? Bylo načase,❞ poznamenala žertovně Inej.

Muž zamrkal a nevěřícně poznamenal: ❝Tys-tys mě praštila.❞

❝Prakticky, tě praštila ona. A navíc jsme potřebovaly trochu času,❞ odpověděla Inej a dál prohledávala papíry.

❝Abyste mohly prohledat můj být?❞

❝Abychom našly záznamy o dětech, které jsi prodal do nevěstinců,❞ řekla mu nepříjemně Světlana.

❝Nikdy jsem nikoho neprodal,❞ snažil se z toho vykroutit. To Světlanu naštvalo. Papíry, které svírala v rukou, hodila na zem a přešla k němu blíž.

❝Prodáváš lidi Bílé růži. Lidé jako jsem já,❞ řekla Inej a vyhrnula si rukáv, aby mu odhalila tetování.

❝Pracujete pro Heleen,❞ vydechl vyděšeně, ❝ne, ne, ne, to je špatně. Jsem jen pašerák.❞

❝Kradeš lidi,❞ obvinila ho Světlana, ❝kolik sulijských a fjerdských dětí jsi už prodal?❞ ptala se.

Zavrtěl hlavou, ❝osvobozuji rodiny prchající před válkou!❞

Světlana mu místo odpovědi přiložila ke krku dýku.

❝Pašuju dezertéry a uprchlíky. Prosím, prosím!❞ prosil je zoufale.

❝Dej mi jména! Kdo je kupuje? Oddělujete chlapce od dívek?❞ zeptala se skrze zaťaté zuby. Roztřeseně se nadechl: ❝Kolik vám dvěma bylo, když vás vzali?❞ zeptal se a prohlédl si je obě, ❝koho hledáte? Rodiče? Sestru?❞

V jejích očích se nahromadily slzy a ty už opravdu stěží potlačovala, ❝Bratra,❞ vydechla tiše Světlana.

         ❝Bylo mu deset a mě šest, když domov našich rodičů shořel na prach,❞ sklonila se k němu se slzami v očích, ❝přijela jsem do Ketterdamu na pracovní obchodní lodi. Nevím, kam jel on.❞

         ❝Řekni mi, co můžu udělat, abych ti pomohl,❞ požádal ji prosebně, taky měl na krajíčku.

         ❝Jeden z nich měl stříbrný zub. Říkali mu Gregor . . . nebo Griggs,❞ řekla mu Inej, nechávajíc slzy stékat po tvářích.

         ❝V těhle kruzích se já nepohybuju. Pravděpodobně jdeš po dělnících nebo správcích, kteří berou peníze od lidí jako Heleen,❞ řekl jim muž, ještě více plačtivě. I sulijka se k němu sklonila a ukázala svou dýku.

         ❝Kdyžs nám nedal to, co potřebujeme, tak nám můžeš dát alespoň svobodu,❞ ale v tu chvíli se podíval na brož, kterou měla Inej n hrudi a šokovaně zalapal po dechu: ❝Sankta Jelizabeta.❞

         ❝Máme stejnou víru, prosím, prosím! Nezabíjejte mě,❞ prosil je zoufale. Světlana cítila, že její stisk okolo dýky povoluje, ❝kolik modliteb odpustí vraždu?❞ zeptal se.

          Kolik, Djele? Odpustíš mi někdy všechny tyhle svinstva?

         Inej zvedla ruku s nožem nahoru, připravená ho konečně umlčet a získat jejich zaslouženou svobodu, ❝zeptej se Svatých,❞ řekla mu. Už už se chystala ho o život připravit, když v tom za nimi někdo vykřikl: ❝Ne!❞

          Světlana se otočila a po návštěvníkovi hodila svou dýku, stejně jako Inej. Místo do osoby se oba nože zabodly do trámu místnosti, nedaleko Kaze a Sebastiana. Obě dvě na ně šokovaně hleděly s ústy mírně pootevřenými.

         ❝Je naše cesta k Alině Starkové,❞ řekl jim Kaz. Světlana od něj ustoupila, setřela si slzy a kývla hlavou na muže před nimi: ❝Tenhle?❞

         ❝Heleen to věděla,❞ dodal Seb. Světlana zavrtěla hlavou, odmítala si to připustit. Měly dohodu. Měly být volné.

         ❝Chtěla vás využít k sabotování naší mise,❞ vysvětlil jim Kaz, Inej stále držela nůž na mužovu krku. ❝Máme s ní dohodu,❞ odsekla mu Inej.

         ❝Nestojí to za víc, než to co dostaneme s ním naživu.❞

         Naše svoboda je víc než on?!

         ❝Vybral sis jeho místo naší svobody?❞ zeptala se nevěřícně Inej.

         ❝Předpokládáte, že je to jedno nebo druhé.❞ Po chvíli odendala nůž z krku a strčila si ho zpět do kapsy. Kaz postoupil vpřed a podíval se na svázaného muže: ❝Konduktore, máme pro vás práci.❞

         ❝Dostaňte nás do Malého paláce.❞

autorčina poznámka !

takhle brzo nová kapitola, taky jsem to upřímně nečekala xd

oproti první kapitole, tahle je kratší a celkově mi přijde i slabší? moc s ní spokojená nejsem, ale tak snad Vy ano <3

btw zdravím z matiky :D

těšíte se na druhou sérii S&B?👀

- K0L1N D 4 -