Bylo něco málo po čtvrté. Nerad chodím pozdě, ale prostě jsem si nemohl vybrat co si vezmu. Je mi tak nějak jedno jestli tam ještě bude čekat pan neznámí, nebo prostě vzdal čekání na mě, a odešel. 

Hmátl jsem po klíčích, jimž jsem následně zamkl svůj barák, a pomalu se vydal do kavárny kde se s ním mám sejít. Šel jsem pomalu, mám to tam jen kousek. 

 Proč nepřijít ještě víc pozdě že Taehyungu?. Ozvalo se mé povědomí jízlivě. 

Stál jsem před moderní kavárnou a rozhodoval jsem jestli si ještě zapálím, nebo prostě vejdu. Stejně by mělo být jedno jestli se opoždím kvůli jedné cigaretě, když už stejně jdu pozdě. 

No chtěl jsem si už vytáhnout krabičku s cigaretami, když jsem zjistil že nemám zapalovač. Super... Schoval jsem cigarety a konečně vešel.  Dvacet minut zpoždění, to není tak hrozné. 

Jak mám vlastně poznat kdo je pan neznámí, když jsem s ním mluvil pouze po telefonu? 

Rozhlížel jsem se po kavárně, se snahou najít někoho kdo sedí sám. Už jsem to chtěl vzdát a prostě jít domů, když na mě někdo mávnul. 

Rozešel jsem se směrem k němu a následně jsem si ho prohlédnul. 

Černé havraní vlasy, které měl lehce vlnité, tak jako já, měl krásně upravené. Na sobě měl nějaký černý oblek, a díky vyhrnutým rukávům na košili, jsem mohl spatřit jeho tetování, které se táhlo od prstům až nejspíš po rameno. Jeho obličej zdobil nepatrný úsměv, když mi pokynul abych si sednul na proti němu. 

„ Dochvilnost vám jistě nic neříká, že pane Kime?" uchechtl se, načež já jsem se zamračil. 

„ Většinou nechodím pozdě, ale dnes jsem neměl náladu nějak pospíchat" opáčil jsem mu. 

Ano mluvilo ze mě moje podráždění, a ještě pořád bolehlav, který ustoupil jen na chvilku. 

„ No jistě.... Objednal jsem vám kávu, snad vám nevadí" otázal se. 

„ Káva zní v pořádku, přece kvůli tomu jsem tady ne? Jelikož nemám zájem o nějakou smlouvu " pokrčil jsem ledabyle rameny. 

Za chvilku přišla číšnice, která mi donesla moje kafe, přičemž mi na tácek dala ještě nějakej papírek, a nezapomněla na mě mrknout, než odešla. 

Koukl jsem se na papírek, kde stálo, její telefoní číslo. Nepatrně jsem se pousmál, i když jsem neměl sebemenší důvod abych jí zavolal. Možná tak bych jí někdy mohl pozvat aby mi vykouřila, ale to je tak všechno. 

Zandal jsem si papírek do kapsy od kabátu, a podíval se na pana neznámého, který se naopak ode mě, mračil. 

„Ehm" odkašlal si, a tak získal mojí plnou pozornost. 

Bože nemám na něj celý den. 

„ Nebudu chodit kolem horké kaše, takž-" Skočil jsem mu drze do řeči. 

„To by bylo dobré, protože nemám na vás celý den" usmál jsem se na něj drze, přičemž zatnul ruku v pěst. 

 Sakra Taehyungu, přestan být drzej, ten by tě přepral ani bys nemrkl! 

„ Dobrá....Tady je ta smlouva. Žádám vás v ní o to aby jste byl můj sexuální partner. Žádné city, jenom sex. Omlouvám se, moji právníci na tom trvají" 

Zdravím Vás! jak se Vám líbila kapitola?