Taehyung POV. 

Ráno mi přišla zpráva o tom že mám přijít na jednu adresu. Došlo mi že to psal ten úchyl. Dokonce jsem si ho v kontaktech uložil jako : Magorskej úchyl. 

To aby se mi to nepletlo, když mám šéfa pojmenovanýho jako magora. 

Rozhodl jsem se že tam půjdu, a ukážu mu že si se mnou nemůže zahrávat, protože nejen on má nějaké ty známosti. Sice jsem až nadpřirozeně unavenej, protože jsem se v noci několikrát vzbudil, z důvodu obav že mě někdo sleduje. 

**

Došel jsem na tu adresu, a právě stojím před velkým bílým barákem. Je to hold boháč, co dodat. Jen se ted rozhoduju jestli prostě nezdrhnu a neodstěhuju se na na jiný kontinent. Ale zase se bojím že by ten magor mohl něco udělat, když jsem jeho "subina". Pořád nevím kde to vzal. Nebo spíš kde na mě přišel. Ale bohatí lidé mají vždy, nějaké ty cesty k tomu. 

I když nechápu proč mě bůh tak trestá. Však jsem neudělal nic špatného.

Krom toho že jsem jedné staré dámě vzal chodítko a dal ho na konec řady v obchodě, a ona než se tam došourala tak si před ní stouplo několik lidí, přičemž já jsem už z toho obchodu odcházel. No co neměla mě zkusit předběhnout, to se pak někdo nemůže divit. 

Najednou mě přepadla vlna odvahy, a já prostě zazvonil. Ten pocit odvahy hned zmizel, stejně rychle jako přišel, když jsem slyšel odemykání dveří. 

Je pozdě na to zdrhnout? 

Otevřel dveře, ale nebyl tam ten magor. Stál tam nějaký kluk, asi okolo dvaceti, a koukal na mě pohrdavě. Bože co jsem mu zase udělal? Však ho ani neznám! 

„Em..." v tuhle chvíli vážně uvažuju jestli jsem si nespletl adresu. 

„ Seš tu správně.... Pojd" pravil nevrle a protočil očima, než mě pustil dál. 

Neměl sem čas se ani porozhlédnout a on zase začal mluvit.

„ Jungkook je v pracovně. Dám ti radu, zkus se ho dotknout a zlomím ti obě ruce" zavrčel a pak zmizel v nějaký chodbě. 

Eh... Dobře? To mi nedělá takový problém. 

Jen kdyby mi sakra řekl kudy mám jako jít? 

Šel jsem prostě do prvních dveřích, které se ukázali jako správné, když jsem zaklepal a ozvala se kladná odpověd. 

Pomaličku jsem vešel, přičemž jsem nejprve strčil hlavu do dveří, a až potom vešel a zavřel za sebou dveře. Začal jsem se rozhlížet po jeho pracovně. 

Takto nějak vypadala, byla sladena do černé barvy, jedním slovem prostě wow. Ale je to pracháč takže čemu se to vlastně divím? 

Za počítačem neseděl nikdo jiný, než mě dobře známí magor. 

„ Tak si konečně tady...!" usmál se, ale v jeho očích se cosi mihlo. 

Zdravím! 

Jak se líbila kapitola? 

Kdo myslíte že byl ten boy? A proč Taehyungovi řekl, to co řekl? 

(Btw tohle je snad jediná kapitola se kterou jsem spokojená <33)