Někdo na mě vylil kýbl studené vody, aby mě probudil. To se mu povedlo a já zalapala po dechu, když se mi do dýchacích cest dostala voda.

Povedlo se mi vzpamatovat a otevřela jsem oči. Moje oči si nedokázali přivyknout na ostré světlo, které nade mnou prudce zářilo. Oči jsem lehce přivřela.

„Kohopak to tu máme," uchectl si mužský hlas. Seděla jsem na křesle. Ruce i nohy připoutané a nemohla jsem se nijak hýbat. Zkoušela jsem se soustředit na oheň, který jsem předtím omylem vypustila na ošetřovně při útěku. Oheň mi na rukou dostatečně vzplál, ale hned na to se nějakým způsobem uhasil.

„Co to?!" vyhrkla jsem vyděšeně a zvedla hlavu k dotyčnému, kdo na mě pár sekund zpět promluvil. Ztuhla jsem, když jsem poznala Rumlowa.

„To ti moc nepůjde, dítě. Říká se tomu náramky proti schopnostem," vysvětlil mi, přisunul si židli a sedl si naproti mně. Pokusila jsem se s pouty na rukou zacloumat, ale najednou mě opustila všechna díla a cítila jsem, jakoby se ze mě všechna energie nějak vytratila.

„Kde jsou ostatní?!" vyjela jsem na něj za účelem zjistit, kam odklidil Natashu se Stevem a Tonyho s Rhodeym. Docházela mi za poslední dny trpělivost a já nevěděla, jak to vyřešit. Byla jsem v tomhle bezmocná.

„Hele nechci ti ublížit tolik, jako Rogersovi, tak si nedovoluj."

„Co po mně chceš?!" pokusila jsem se zabrat a pouta urvat. Rumlowa to akorát rozesmálo. Probodala jsem ho pohledem.

„Nějak jsi zvlčela. Měli bychom tě trochu uklidnit," řekl a kývl na jednoho z vojáků a ten do mě pustil elektřinu. Bolestně jsem zařvala, když mi tělem projel ektrickej výboj. Normální člověk by to nepřežil, ale já bohužel ano.

„Jestli chceš vědět, kde jsou ti čtyři, tak pojď se mnou," řekl a aniž by se mě zeptal, tak mě čapli dva vojáci a začali táhnout za ním. Poslušně jsem šla se zabodnutým pohledem do jeho zad.

Po chvíli jsme došli k nějaké hodně velké části základny, co se otvírala na kód, jelikož vstup byl z kovových dveří. Rumlow naťukal na dveře kód a dveře se otevřely. Vešli jsme všichni čtyři dovnitř a uviděli jsme něco, jako propast, nad níž byli zavěšeny čtyři jakoby klece a v každé z nich jeden ze spojenců. Úplně vlevo Natasha, pak Tony, Steve a pak Rhodey.

Sevřelo se mi hrdlo při pohledu na všechny čtyři, jak tam seděli a koukali někam. První nás zaregistroval Rhodey, hned na to to od něj zaregistroval Tony, pak Steve a nakonec Natasha, co se pokoušela najít způsob, jak se dostat ven.

„Lily?!" vyjekl vyděšeně Steve, při čemž se rychle postavil a zabouchal na nerozbitnou průhlednou stěnu klece. Chtěla jsem se oběma vojákům Hydry hned vytrhnout, ale drželi mě moc pevně a pořád jsem byla oslabená.

Steve pořád myslel na to, co se mu odehrálo v mysli, když ho drželi ve výzkumné laboratoři a na hlavě měl něco, jako kovovou helmu, co mu do hlavy nahrávala jiné myšlenky. Kupříkladu to s Amber. Jenže stroj jim trochu krachl a vymknul se kontrole.

„Rumlowe, co od ní chceš?!"

„To, co ty nemáš. Klidně vás všechny teď můžu stisknutím jednoho tlačítka spustit z velké výšky, což byste nepřežili, ale proč se zbavit zábavy," zasmál se škodolibě Brock a přešel blíž k propasti. Kdyby tam nebyla ta zábrana, tak bych ho tam s velkou radostí shodila.

„Tomu chlapovi hrabe, co?" ukázal Tony na hlavu ve stylu, že je Rumlow šílenec. Měl vlastně pravdu. Neznal ho, ale stačilo mu znát ho chvilku, aby si o něm udělal vlastní úsudek.

„Bohužel," odpověděla mu Natasha otráveně. Všichni z Rumlowa byli otrávený. Až na Steva, který si vyčítal, že jsem se dostala tam, kam jsem se dostat neměla.

Ty za to nemůžeš. Pomyslela jsem si směrem k němu, když jsem uviděla, jak se jeho rty pohybují ve tvaru slov. Povídal si sám se sebou.

„Dobrý. Jdeme," vydal Rumlow rozkaz a vydal se pryč, při čemž mě ty dva vojáci začali odtahovat taky.

„Ještě jsme spolu neskončili, Rumlowe!" zakřičel na něj Steve, než se kovové dveře hlasitě zavřeli a uzamkli. Šli jsme pryč od určité části základny a mířili jsme směrem laboratoře. Brock začal s někým mluvit a objevilo se na chodbě vojáků a agentů víc. Ti dva, co mě drželi se náhle zastavili a rozhlédli. Jakmile byl Rumlow v dostatečné vzdálenosti, podívali se po sobě, následně mě pustili a začali vyřizovat ostatní na chodbě.

„Asi se v tom obleku za chvíli uvařím," postěžoval si jeden z nich a sundal si helmu, když vyřídil posledního nepřítele. Poznala jsem toho lukostřelce z helicarrieru.

„Není to pořád o nic horší, než nastávající problém s těmi čtyřmi," sundal si helmu i ten druhý a poznala jsem Sama. „Nazdar, Lily."

„Co tady děláte?!" vyhrkla jsem nechápavě, při čemž mi Barton přiložil dlaň ruky na ústa, abych zmlkla.

„Nemusí nás všichni slyšet," uvědomil mě a já pouze přikývla. Pustil mě. „Jdem zachránit ostatním zadek. To tu děláme."

„Zkusím se jim hacknout do toho jejich systému s klecemi. Ty zkus najít zbraně těch čtyř," řekl mu Sam a Clint přikývl. Vzal si mě s sebou a vyběhli jsme směr ta část, kde drželi spojence a Clint šel hledat.

Doběhli jsme ke dveřím a Sam tam naťukal přístupový kód, co předtím Rumlow. Dveře se otevřely a vešli jsme dovnitř. Všichni čtyři se vzápětí postavili, když nás uviděli a nalepili se na stěnu klece co nejvíc.

„Dostanu vás dolů. Dejte mi chvilku," začal se už Sam hrabat v technologii Hydry. Zadíval jsem se na propast dole pod nimi a polkla jsem, když nebylo vidět, kde to končí. Po dvou minutách něco cvaklo a klece se pohnuli. Všechny najednou se začali posouvat směrem k nám a potom přistáli na zem.

Steve začal stěnu vyrážet ramenem. Vyrazil ji dřív, než se stihla sama otevřít taky všem a spadl s ní na zem.

„Jsi normální?!" vyjel na něj Stark, když se Cap postavil a při bolestném syknutí se chytl za rameno.

„Nech ho, Tony. Už takhle toho má za sebou docela dost," zastala se ho Natasha a šla k Rogersovi, co se po ní podíval vděčným pohledem. Po té se podíval po mně a okamžitě jsem se k němu rozeběhla a objala ho. Chvíli měl s bolavým ramenem problém, ale jakmile to bylo dobrý, tak mě objal.

„Musíme vypadnout. Barton běžel pro zbraně, abychom se mohli dostat pryč," oznámil jim Sam a všichni souhlasili. Odtáhla jsem se od Steva a vyrazili jsme rychle za Samem.