„Chcete být jakožto otec dítěte u porodu?” tázala se porodní sestra Tonyho, když šli směrem pokoj, kde už Amber byla s doktory.

„Asi Vás zklamu, ale já nejsem otec. Jsem jen kamarád a kolega jejího manžela a otce toho prcka,” Stark se nevině usmál, ale i přesto mu sestra vtiskla do náruče oblek na porodní sál.

„Pokud o tom porodu ví, tak zatím za něj můžete zaskočit. Přeci jen by bylo fajn, aby matka měla u sebe během toho někoho blízkého,” ušklíbla se a zmizela v pokoji. Anthony si dlouze povzdechl, jelikož být u porodu byla jedna z věcí, co zažít nikdy moc nechtěl. Jenže bohužel neměl moc na výběr.

Oblékl si to a vešel dovnitř. Zalekl se hromady doktorů pobíhajících kolem Amber, která těžko popadala z bolestí dech.

Okamžitě k ní přiběhl, jako na povel a vyslechl si potřebné instrukce. Po té už se všemi zaujali svá místa a začalo se s porodem.

Chtěl držet Amber za ruku, aby se cítila v bezpečí, jenže to by toho nebylo málo, kdyby mu v ruce nekřuply nějaké kůstky kvůli tomu, jak silné dívka jeho ruku tiskla.

Křičela bolestí a Tony se k ní za chvíli přidal. Ne úplně, ale skoro mu rozdrtila pod náporem její síly ruku.

„Pane Starku, všechno v pořádku?” starala se jedna ze sester, co byla též přítomna. Tony jen nahodil falešný úsměv plný bolesti.

„Jo!” pípl s bolestným gestem ve tváři. Doufal už, že se porod posunul dál, ale dítě pořád ještě nechtělo ven, z čehož Amber začala být pomalu víc a víc agresivní.

„Bože!” zařvala a zalapala po dechu.

„Dýchejte, paní Rogersová. Hlavně dýchejte tak, jak jste se to učila,” pokoušel se jí jeden z doktorů pomoci. Hodila na něj vražedný pohled. „Nádech a výdech. Nádech a výdech.” Takhle to pokračovalo dalších deset minut, než se ve finále konečně objevil Steve. Tony ho už vraždil pohledem, když mu jeho úlohu předal.

„Nic podobnýho po mně už nikdy nechtěj. Nikdy!” zavrčel na vojáka, než zmizel ve dveřích i s ošetřující sestrou, aby mu zkontrolovala ruku.

Steve zaujal své místo u Amber, vzal ji za ruku a začal ji hladit po vlasech.

„Já tě zabiju, až to bude za mnou!” procedila Amber naštvaně skrz zuby směrem ke Stevovi. Není divu. Celou dobu se jí vyhýbal a teď se konečně uráčil přijít. Nejraději by mu dala facku, kdyby neměla takový bolesti.

„Dřív to nešlo. Je mi to moc líto.”

„A teď pořádně zatlačte!” uvědomil doktor Amber a ta se ho pokusila poslechnout. Samozřejmě to následovalo dalším křikem z její strany.

„Ty to zvládneš. Ještě trochu,” povzbuzoval jí Rogers nadále. Následovalo ještě několik nadávek, povzbuzujících vět, křiků apod, než se konečně dostala na svět malá holčička.

**

„Tak co? Tak co?!” vyzvídala Natasha nedočkavě sedící už se všemi na chodbě. Steve zrovna vyšel z pokoje celý unavený a stíral si z obličeje zbytky kapiček potu. Pouze se po všech podíval s menším úsměvem.

„Je to holka. Jenže jelikož se narodila předčasně, tak tu bude muset nějakou chvíli zůstat,” řekl poněkud zklamaně, i když ze začátku při oznamování pohlaví byl nadšený.

Pár lidí vstalo z laviček a šlo k němu. Wanda ho konejšivě objala, což jí Kapitán opětoval a po té následoval i Barnes.

„Lily dorazí později. Je na školním výletě a vrátí se nevíme kdy,” oznámil mu Rhodey. Steve krátce děkovně přikývl a od všech se odtáhl.

„Tak za nimi už běž, táto,” povzbudivě se Sam na kamaráda usmál. Ten se usmál taky a už šel zpět do pokoje. Zrovna přicházel Tony s ovázanou ošetřenou rukou a už si všem samozřejmě musel postěžovat, jaké strašlivé bebí utrpěl.

Cap za sebou zavřel dveře a uvolněně se usmál při pohledu na jeho ženu držící v náručí spící malou holčičku. Amber si ho též všimla a unaveně se na Avengera usmála.

„Je tak hrozně maličká,” vydechl ohromeně a sedl si na židli, kterou si přisunul k posteli. Amber ji opatrně pohladila po hlavičce a pozorovala, jak jejich dcerka bezstarostně oddychuje.

„Jo, taky mě to tak moc fascinuje. Ale taky to, jak je bezstarostná,” usmála se a obrátila svůj pohled na Rogerse vedle sebe.

„Co říkali doktoři, když jsem byl venku s ostatními?”

„Budou jí pravidelně kontrolovat a pokud vše půjde, jak má, tak nás do týdne pustí spolu domů,” odpověděla mu.

„To je báječné,” oddechl si Steve a natáhl se ke svojí ženě pro polibek. Ten mu ona oplatila a oddtáhli se od sebe.

„Zajímalo by mě, jak malej jsi byl ty, když ses narodil,” Amber se té myšlence musela zasmát. Steve nad ní zakroutil hlavou a vytáhl koutky rtů do pobaveného úsměvu.

„Jediné, co vím, že jsem se narodil na ulici, protože to máma nestihla do porodnice. Moc mi toho neřekla.”

„Je hlavní, že tě měla ráda,” přikývla dívka a podívala se po malé holčičce v náručí, co se zrovna začala probírat a otvírat modrá očka. „Obě po tobě zdědily modrý oči.”

„To je určitě jen náhoda,” zasmál se Kapitán a políbil manželku na čelo.

„Určitě,” zopakovala jeho slova ironickým hlasem, ale Steve to ignoroval. Stále svou pozornost věnoval malému uzlíčku v růžové dečce, do níž byla malá zabalená.

„Ahoj, princezno,” pozdravil ji a prsty opatrně přejel po jejích ručičkách, aby ji nějak neublížil. Malá si ho jen prohlížela a seznamovala se s ním. „Jak se jmenuješ?” zeptal se jí usmívající se jako sluníčko.

„Amy,” odpověděla mu usmívající se Amber a Rogers k ní jen vzhlédl. „Táta chtěl, abych se takhle jmenovala.”

„Tak Amy,” s tím Steve políbil Amber na rty a objal ji.