Znovu upozornění na začátek. Kapitola obsahuje spoilery z Endgame, ale lehce přepsané, aby zapadaly do dějové linky

**

Kvůli nedostatku kyslíku jsme nakonec byli nuceni se od sebe odtáhnout. Ač velice neradi, jelikož se nám to oběma zalíbilo. Všechny obavy, které mi doteď proudily myšlenkami, byly pryč. Nikdy jsem nevěděla, jak moc může něco takového lidem zamotat hlavu. Nejspíš už začínám chápat tátu s mámou a Lily s Peterem. Ten pocit je vážně úžasný.

„Nikdy jsem si nepomyslel, že by se mi mohla líbit nějaká midgarďanka,” pousmál se černovlasý Bůh a vzal mě za ruce. Též jsem se pousmála, ale zároveň se i trochu začervenala.

„A já, že by se mi líbil nějaký Bůh ze Severských pověstí.”

V ten moment se rozrazily vchodové dveře a z nich vyběhla zadýchaná Natasha. S Lokim jsme se od sebe odtáhli a podívali se na ni. Vypadala rozrušená.

„R-rychle... D-dovnitř,” vysoukala ze sebe a mezitím lapala po dechu. Oba jsme vstali a podívali se po sobě. Co se stalo?

„Pomalu. Proč?” zeptala jsem se a přišla k ní. Trochu se předklonila a chytla se za břicho. Jakmile se trochu dala dohromady, podívala se po nás.

„Amber... Tvoje máma. Vrátila se,”  dostala ze sebe. Rozšířili se mi zorničky radostí a ihned jsem vyběhla dovnitř směrem k laboratoři. Předpokládala jsem, že bude právě tam. Loki i Natasha vyrazili vzápětí za mnou. Jakmile jsem se ocitla před dveřmi, nemilosrdně jsem je vyrazila bez zájmu, že jsou prosklené. Uviděla jsem ji. Máma seděla na židli a třásla se. Stál u ní Rhodey i Clint a uklidňovali ji. Bruce mezitím usadil poslední dva kameny Nekonečna na moji rukavici. Počkat... Dva?

„M-mami?” oslovila jsem svoji mámu, která doteď nevnímala okolí. Jakmile jsem ji oslovila, podívala se mým směrem. Rudé oči, mokré tváře od slz a mokré oblečení. Nejspíš byla někde ve vodě, než se sem dostala.

„Amy? Zlatíčko...” vzlykla a rychle si stoupla, abychom se objaly. Zase jsem cítila to její příjemné objetí. Byla jsem šťastná, že ji zase vidím. „Bože, on měl pravdu. Vážně jsi se vrátila,” zašeptala a lehce se odtáhla, aby se mi mohla podívat do očí. V těch jejích byl nový nával slz.

„Jo. Jsem doma,” usmála jsem se a znovu se s ní objala. Byla celá roztřesená. Nejspíš prožila něco strašného. Nikdy jsem ji takovou nezažila. „Kde je táta?” když jsem se jí zeptala, rozbrečela se víc.

„Amy,” promluvil na mě Tony klidně. Podívala jsem se po něm s obavami. Co se stalo? Proč zněl, jakoby mi právě chtěl říct něco špatného? Proč máma plakala? Kolovalo mi v hlavě milión otázek. „Vrátila se s kamenem prostoru... A duše...”

„Kámen duše? Vždyť-” zarazila jsem se. Jakmile jsem pochopila, jak to Tony myslel, podívala jsem se po všech okolo. Ti jen sklopili pohled. Rychle jsem se od mámy odtrhla se slzami v očích. „To jsi neudělala.”

„Amy, on...já-” zkoušela na mě promluvit a vysvětlit mi to, ale já se nenechala.

„Ty jsi ho zabila!”

„Obětoval se pro mě. Nikdy bych ho nezabila!” bránila se a dál se ji z očí hrnuly slzy. Zavrtěla jsem hlavou a začala ustupovat. Byla jsem z toho hodně špatná. Nedokázala jsem si připustit, aby byl táta mrtví. A ještě, aby zemřel takhle. Výměnou za kámen.

Slzy mi začaly téct po tváři a já neviděla jinou možnost, než utéct. Co nejdál a rozdýchat to. Nikdo mi v útěku nebránil. Byla jsem za to ráda. Aspoň jsem mohla být chvíli sama. Urovnat si myšlenky.

**

„Takže... Kdo to udělá?” zazněla nejdůležitější otázka, během toho, když se řešilo, kdo luskne prsty s rukavicí a vrátí tak všechno do normálu.

„Udělám to,” nabídl se Thor a už se hrnul k rukavici. Byla mu však odcizena Carol přímo před očima. Zatvářil se ublíženě.

„Raději ne. Bůh ví, co se ti právě honí hlavou,” odbyla ho a pevněji sevřela rukavici v rukou, kdyby jí ji chtěl někdo sebrat. Thor se zamračil a Loki se tomu škodolibě zasmál.

„Hele, dětska, teď vážně. Měli bychom to už konečně udělat. Normální smrtelník to udělat nemůže a jste tu na to jenom tři, tak si střihněte a nebo to udělá Carol,” vložil se do toho Scott. Carol i Thor se po něm podívali nic neříkajícím pohledem. Lang se nevině usmál.

„Výjimečně s mrňousem souhlasím,” přitakal Tony.

„Hele!” vyjekl uraženě Scott. Nerad slyšel, že ho někdo nazývá mrňousem. I když... Ant-Man byl vážně hodně malý.

„Danversová?” oslovil blondýnku Cody a ta chápavě přikývla. Přešla s rukavicí do většího prostoru místnosti. Jakmile se otočila čelem ke všem, opatrně si rukavici nasadila na svou pravačku. Vykřikla bolestí, jakmile ji tělem začala prostupovat energie všech šesti kamenů.

„Friday, aktivuj štíty,” rozkázal Stark UI a následně se celá místnost začala uzavírat. Prosklená střecha se zakryla kusy plechu, prosklené zdi i dveře též. V místnosti svítilo slabší světlo. Carol konečně zvládla absolvovat energii z kamenů a čekala na moment, aby mohla lusknout. Všichni se mezitím jakkoliv zakryly, aby se ochránili před mocnou energií. Využili i Kapitánův štít, který Amber přinesla s sebou. Dívka s kameny dostala následně náznak, že to může udělat. Zhluboka se nadechla i vydechla a luskla.

Místnost ozářilo nepropustné světlo, jako tehdy ve Wakandě. Trvalo asi jen vteřinku. Z rukavice se začalo kouřit a Carol zavyla bolestí. Rukavice na její ruce ji spálila. Všichni jí rychle pomohli rukavici sundat.

„Myslíte, že...?” zeptala se Amber nejistě, když odložila na stůl štít. Zvládla se z úmrtí Steva už trochu vzpamatovat. Ale přesto na něj pořád myslela. A taky na to, co jí řekla Amy. Nezlobila se na ni za to. Chápala, že byla pod velkým tlakem.

„Doufám,” vydechla Natasha. V tu chvíli začal zvonit Bartonův mobil. Všichni ztuhli na místě, když se k mobilu na stole Clint rozeběhl. Málem se mu zastavilo srdce, když na displeji se vyjímalo jméno jeho manželky. Laura. S rozklepanou rukou mobil zvedl a hovor přijal. Ostatní poznali, že na něj začala mluvit a vyptávala se, kde se Clint nachází. Sám Barton, který byl z toho všeho mimo, ji začal uklidňovat, že mu nic není.

Friday vypnula všechny štíty a v laboratoři se objevilo sluneční světlo. Ptáci venku vesele zpívaly a příroda, jakoby náhle ožila. Ještě před pár minutami bylo venku ticho a mrtvo.

„Zvládli jsme to! My jsme to zvládli!” začal vykřikovat Thor nadšeně a do toho pevně v náručí sevřel Rocketa. Chudák Rocket to odnesl, jelikož byl první v blízkosti Boha. Málem vypustil duši, jakmile ho Thor stiskl trochu víc.

„A co-” chtěla se Amber zeptat, zda to fungovalo na všechny. Nebula jí položila ruku na rameno, čímž Rogersovovou umlčela.

„To není stoprocentní. Nesmíme si dělat naděje.”

„Kéž by to mohl vidět taky,” povzdechla si Amber a nechala se od Nebuly obejmout. Zase to na ní dopadalo. Slzy ale udržela.

„Dojde někdo pro Amy, abychom jí mohli říct, že jsme navrátili rovnováhu?” zeptal se Rhodey a sundal ze sebe oblek War Machine.

„No... Aby se neřeklo, tak pro ní dojdu,” přihlásil se Rocket okamžitě. Tentokrát si výjimečně od nikoho nevysloužil vražedné pohledy, za což se mu ulevilo, i když na to byl za ty roky už zvyklý.

„Fajn... králíku,” povzdechl si Loki. Původně pro ni chtěl zajít on.

„Králík... Jasně,” protočil Rocket očima a vydal se ven z laboratoře.

Jenže daleko nedošel. Něco narazilo velkou silou do základny a kompletně zničilo. Většina, co se na základně nacházela, skončila pod troskami. Na obloze vysoko na nebi se objevila velká mimozemská loď.

Jakmile Thanos před půl rokem vymazal polovinu obyvatel, kameny zničil. Přál si, aby tento čin byl zachován, jenže jakmile uviděl, že se vše vracelo zase k životu, hodlal pachatele najít. Dovedlo ho to až na Zemi. Přesněji k základně Avengers. Vezl si s sebou svoji armádu, aby tohle všechno už na dobro ukončil. Chtěl prokázat ostatním milosrdenství, ale když o to nestáli, rozhodl se je vyvraždit.