„Jestli to chápu dobře, tak tu kostku potřebuješ co nejdřív,” vyvodil si Howard závěr z toho všeho, co mu Amber za celou dobu řekla. Dívka přikývla.

„Přesně tak. Nemáme už moc času. Schmidt má tu kostku nejspíš na své hlavní základně, jenže Rogers je jeden z ostrahy a ta kostka bude pod dohledem Zoly deno denně.”

Předtím, než se začalo mluvit o situaci, pustil Howard Steva dovnitř svého domu. Samozřejmě ještě nevěděl, že to je on. Voják po celou dobu přemýšlel, jak vyřešit situaci a získat tu kostku. Věděl, že by musel projít přes své já.

„Napadlo tě něco, Deane? Já jen, že jsi za celou dobu krom pozdravu nic neřekl,” probral ho Starkův hlas, až sebou trhl. Steve se po něm podíval stále lehce mimo. Stále ještě byl ponořený do svých myšlenek.

„No... Já... Přemýšlím, jak to vyřešit...”

„V tom případě nás můžeš ignorovat dál,” usmál se na něj Howard. Kapitán nad ním protočil očima a vstal z křesla, kde do teď seděl. Peggy, která tu byla, odešla. Nechtěla překážet a rušit Howardovu návštěvu. To však teď nebyl jeden z problémů. Steve se začal procházet po místnosti.  „Tohle dělá často?” zeptal se Howard zmateně Amber.

„Vlastně... Jo. Od začátku,” odpověděla mu a pozorovala svého manžela, jak chodí po místnosti a snaží se přijít na vhodné řešení. Asi po dvou minutách se konečně zastavil. Věděl, že ta možnost, co ho napadla, nebude jedna z nejlepších, ale nemohl si dovolit nic jiného, než riskovat.

„Kolik vibránia je možné ještě použít?” otočil se na Starka. Howarda tato otázka zaskočila, tak jako Amber. Očekávali, že přijde s něčím velkým.

„A-asi na jednu. P-proč?”

„Amber bude potřebovat luk. Pokud půjdeme do boje s Hydrou, musíme každý mít zbraň,” odpověděl Howardovi Kapitán a přešel ke svému křeslu, kde měl o něj zezadu opřený štít. Vzal si ho do ruky. „Tenhle štít z vibránia je. Vyrobil jsi mi ho.”

„V životě jsem tě neviděl. Jak bych mohl-” Howard vůbec nechápal, co se kolem něj děje. A už vůbec ne to, že by někomu někdy vyráběl štít.

„Ve druhém vesmíru. Tak jako to, že Erskine nebyl u Hydry a ty jsi mu pomohl stvořit mě...” vydechl Rogers a přešel blíž je Howardovi, který mezitím vstal. Amber ještě stále seděla a oba muže pozorovala. Tušila, že má její manžel pravděpodobně plán a nechtěla mu překážet.

„Počkej, stvořit tebe? Jedinou osobu, kterou jsme kdy měli stvořit byl-” stále Howard nechápal, ale pak se zarazil. Došlo mu, o čem muž naproti němu mluvil. Nebo spíš na co narážel. „T-ty jsi ten kluk z Brooklynu!”

„Chci tenhle vesmír dát do pořádku. V tom případě i mě. Pomůžeš mi?” Steve se pousmál a doufal v pozitivní reakci. Howard se díval doteď do země, ale pak zvedl pohled k vojákovi, který ho pozoroval.

„Vypadáš jinak...” zmohl se Stark jen na tohle.

„Mám na obličeji zařízení na změnění podoby. Pokud je tady moje já s Hydrou, tak se tu normálně po ulici pohybovat nemohu. Už takhle jsem měl na mále, když jsem ocitl u komanda. Mysleli, že jsem od Hydry a tak jsem rychle musel zmizet. A teď jsem tady. Stojím tady před tebou a žádám jednoho z nejchytřejších lidí této doby o pomoc.”

„Pokud chceš zaútočit na Hydru, je to hodně naivní nápad,” zapojila se do rozhovoru i Amber. Už ji nebavilo neustále mlčet a přihlížet. Steve se po ní podíval tázavým pohledem. Nikdy jeho rozkazy a plány neopovrhovala. „Nepochybuji o tvém plánu. Je dobrý, ale... Jsme jenom tři. Tehdy s námi bylo komando, Phillips, Peggy... Je nás prostě na tenhle boj málo.”

„Kdo řekl, že na ně chci jít v malém počtu,” ušklíbl se Kapitán a Amber jen pokrčila rameny. „Věděl bych o někom, kdo by mohl ještě pomoci...”

**

„Je vám plán jasný? Jakmile dorazíme na místo, musíme začít okamžitě,” akorát Dum Dum rozdával pokyny své skupině pro přípravu mise, aby byla úspěšná. Všichni souhlasili. Bucky též přikývl a porada se konečně po hodině rozpustila. Všichni opustili hlavní stan a šli si po svém. Barnes akorát mířil ke svému stanu, ale něco ho zarazilo. Někdo v něm byl. Viděl tam pohybující siluety. Neměl zrovna v lásce slídili, co mu lezli do osobních věcí.

Jakmile bych před vchodem, vytáhl z opasku zbraň a opatrně rukou odkryl látku, co sloužila místo dveří ve vchodu. Vešel dovnitř a chtěl zamířit kdesi do prostoru, ale někdo mu dřív zbraň vyrazil a srazil vojáka na zem. Nikdy se necítil tolik bezbranný. Bylo to opravdu ve velké rychlosti.

„Ahoj, Bucky,” tenhle hlas by poznal kdekoliv na světě. Posadil se a podíval se po směru hlasu. Uviděl Amber postávající kousek od něj. Usmívala se.

„Amber? Co tady děláš?” zaskočilo ho, že ji viděl. Neviděl ji hodně dlouho a teď je najednou v jeho stanu? Tohle bylo divný.

„Řekla jsem si, že by bylo fajn pozdravit svého kamaráda, když jdu kolem.”

„Nejsi tu kvůli pozdravu, že? Vždycky jsi přišla jen když jsi něco potřebovala,” zamračil se Barnes a chtěl vstát, ale někdo byl rychlejší a pomohl mu na nohy. Podíval se urychleně za sebe a uviděl toho, kterému včera zachránil zadek v opuštěné ulici New Yorku. „Ty tady ksakru děláš co?!”

„Buď potichu. Nemusí o nás ostatní vědět,” Steve se snažil mluvit tišeji, jelikož zrovna dva vojáci z komanda prošli kolem stanu.

„Zdrhl jsi ze svého pokoje. Jak mám vědět, že nejsi s Hydrou!” zakřičel Bucky a už měl na svých ústech něčí ruku. Byla Amber. Nechtěla, aby je prozradil.

„Jestli nechceš, abychom tě odtáhli do lesa a přivázali tě ke stromu v místě, kde ti nikdo nepomůže, tak už sakra mluv potichu!” zavrčela Rogersová, čímž si od Buckyho vysloužila trochu respekt. Jen přikývl a následně ho dívka pustila.

„Nejsem s Hydrou. Teda já ne, ale moje já odtud ano. Když jsem byl v té uličce a zachránil jsi mě. To ti vážně nikoho ani trochu nepřipomínám?” zkusil Kapitán možnost, že by ho Bucky poznal bez odhalování svého pravého obličeje. Bucky ho přece znal natolik dobře, že by ho musel poznat kdykoliv, ne? Tiše v ti doufal.

James se zarazil a takto se podíval na Amber, která se rozhodla mlčet. Chtěla ho v tom nechat, aby na to přišel sám. Už takhle ji nevěřil, že byla z jiné dimenze. Jediný Howard jí to uvěřil.

„Bojíš si přiznat, že by to byl on, že?” vyčetla to z jeho pohledu. Bucky byl z této informace kapánek rozrušený. Nevěděl co na to říct. Že by to byl skutečně on? Steve? Nechtěl si to vůbec připustit, i když o tom jeho mozek pořád dokola přemýšlel. „Jak jsem mluvila o tom, že jsem z jiné dimenze. Nelhala jsem ti. A když teď řeknu, že ten za tebou není nějakej Dean, ale tvůj největší kamarád, taky ti o tom nelžu. Nikdy bych o něčem takovém nelhala.”

„Bucky...” oslovil Jamese opatrně Steve. Bucky si povzdechl a otočil se na Rogerse za sebou. „Víš, kdo jsem.”

„S-Steve?” hlas Barnese se třásl. Sám si nebyl jistý, nad čím přemýšlel. Ztráta kamaráda pro něj bylo to nejhorší, co zažil. Steve se pousmál a po té si z tváře sundal maskovací zařízení na změnu tváře. Bucky nechtěl věřit svým očím. To už ho kapitán pevně objal.

„Rád tě vidím,” zašeptal Steve a ucítil, jak ho Bucky objal nazpět. Podíval se po Amber, která se při pohledu na oba vojáky pousmála. Byla ráda, že byli zase ta stará trojčlenná parta, jako tenkrát.

„Jsi větší,” vydechl Bucky, když se od sebe odtáhli. Doslova žasl, když zjistil, že jeho kamarád je o hlavu vyšší než on. V duchu ho to docela štvalo.

„To se už holt stává,” zasmál se škodolibě Rogers a Buckyho pustil. Barnes se zamračil. „Potřebujeme pomoct. Zvládl by jsi přemluvit komando ke spolupráci se Starkem?”

„Děláš si srandu, že jo,” vyhrkl James na rychlo. Neměli se Starkem zrovna dobré vztahy.

„Nedělám. Navíc... On nemůže za to, že to celé způsobila Hydra. Zkuste mu dát šanci a vyslechnout ho...”

„Chcete po mně, abych přemluvil komando ke spolupráci?” zeptal se Bucky, aby si ujasnil, co nejvíce po něm skutečně žádáno.

„Ano,” odpověděli mu Steve i Amber jednohlasně. Barnes si oba změřil pohledem a doufal, že je to jen blbí vtip a nebo jen spí, ale stále víc mu docházelo, že to nejspíš vtip nebyl. Nakonec to vdal.

„No dobře...domluvím to...”

**
Tak a vrátili jsme se zpět k dění ve druhém vesmíru. Pomalu se to též blíží ke konci, protože už není dobré to pořád prodlužovat. Můžete čekat z této doby ještě jednu kapitolu a pak se to posune dál ;)