„Takže vy nám chcete říct, že budeme muset vycestovat pro ty kameny do minulosti? To je kravina," nezareagoval na to Clint zrovna vlídně. Tony Bartonovi řeči raději ignoroval a přenechal vysvětlování Carol.

„Kapitánko?" kývl na ni a ona se pousmála.

„Takže. Každého z vás, nebo po dvojicích, to se ještě domluvíme, pošleme do jiné časové doby, kde by se kámen dal najít a získat. To znamená, že během čekání na Kapitána a jeho ženu, se pokusíme získat ty kameny. Kámen mysli můžeme získat v bitvě o New York. Kámen moci a reality si vezmou na starost ti, co se vyznají na jiných planetách," když to zmínila, podívala se na Thora, Lokiho, Nebulu i Rocketa, který se před chvílí vrátil s Amy. Ti čtyři pochopili. „Pak tu máme ještě kámen času a duše. Nebulo, ty nám potom sdělíš polohu toho kamene a kámen času získáme později taky. Kámen prostoru snad Kapitán přinese s sebou. Chápeme se?"

„Zní to srozumitelně. Navíc bychom získali stejnou výhodu, jako má Thanos a mohli bychom se mu postavit," souhlasila Natasha s nápadem. „Navíc určitě nebudeme cestovat všichni, takže se rozdělíme do určitých dvou skupin. Jedna budou ti, co vycestují a druhá, co budou kontrolovat stav těch, co vycestují. To znamená spojení a stroje."

„Souhlasím," přikývla Carol a všechny se prohlédla. Bylo v místnosti naprosté ticho a čekalo se jen na to, co kapitánka řekne. Přemýšlela, koho poslat a koho ne. Steve ji řekl vše, co potřebovala. Věděla většinu informací o členech a jejich způsobilost v boji. „Nebulo, nadiktuj Bannerovi souřadnice místa s kamenem duše. Půjdeš potom s Rocketem pro kámen moci. Thor, Loki i já půjdeme pro kámen reality," po té se podívala zamýšleně na Tonyho, Natashu a Clinta. „Vy dva," ukázala na agenty. „Půjdete pro kámen času."

„S Amy si vezmeme na starost kámen mysli," vypadlo ze Starka okamžitě potom, co se na něj Carol podívala. Chvíli si ho prohlížela, ale nakonec přikývla v souhlas. Jediný Rhodey a Scott zůstali nechápavě koukat a čekali, co jim bude přiděleno. Jenže nic takového se nestalo.

„Hej a co my?!" vyhrkl Scott po chvíli.

„Vy dva a Cody tu zůstanete s Brucem. Budete kontrolovat stav ostatních," odpověděla Ant-Manovi a ten jen zklamaně svěsil hlavu, že se nedostane do akce.

„Pojď mi nadiktovat ty souřadnice," pobídl Bruce Nebulu a společně odešli do laborarky. Ostatní, co mají cestovat si šli pro stejné obleky, jako dostal na cestu Steve.

**

„Ty chceš kontaktovat Howarda?" vyjekl Steve, jakmile se Amber oblékla a sdělila mu tuto informaci. Dívka se po něm podívala a zrovna si kartáčovala zacuchané prameny vlasů. Překvapilo ji, že takto zareagoval.

„Jasně. Slíbil mi, že mi pomůže se vrátit domů," pokrčila rameny a vykřikla, když si trochu silněji zatáhla za jeden z vlasů hřebenem. Nešly jí kudrliny rozčesat. Steve jej protočil očima a naznačil ji, ať si sedne k němu. Poslechla ho a vzal ji kartáč z ruky.

„Neuvěřitelné. Málem mě dokázala zabít a vlasy si rozčesat nedokáže," zamumlal si pro sebe a začal jí vlasy rozčesávat. Amber v další moment bolestně vyjekla, když se pustil do části, kde měla nejvíc zacuchané vlasy.

„Hej! S citem trochu!"

„Jasně. Promiň princezno," uculil se a pokračoval dál v kartáčování jejích vlasů, když na něj hodila nenávistný pohled potom, co ji nazval princeznou. Nesnášela to oslovení.

**

Zhruba za necelé dvě hodiny stáli oba dva před bránou, za níž se nacházelo velké prostranství a obrovská vila. Samozřejmě ve stylu druhé světové války. Steve předtím v životě Howardovu vilu nikdy neviděl a prohlížel si ji za bránou s pootevřenými ústy. Amber se při pohledu na svého manžela zasmála. Zase měl na obličeji maskovací zařízení, takže viděla někoho jiného. Stačilo ji pouze, aby věděla, že za tou maskou je Rogers.

Znovu zazvonila, protože už tam stáli skoro deset minut a nikdo se z druhé strany neozval. Buď byl Jarvis hodně neschopný a nebo tam měl Stark opět nějakou ženskou. Amber zazvonila ještě asi třikrát, než jí praskly nervy a rozhodla se pro jiné řešení.

„Uděláš mi stoličku?" tázala se Steva a ten vytřeštil oči, jakmile mu došlo, nad čím přemýšlela.

„Ty to chceš přelézt?!"

„Jasně. Proč ne," pokrčila rameny, jakoby o nic nešlo. V Kapitánovi tohle všechno opětně vyvolávalo jeho slušňácké zásady.

„To je vloupání!" křikl na ní, když se rozešla k bráně a pokusila se jí otevřít zacloumáním. Nepomohlo to.

„Jo to je. Strašně mě zajímá Howardovo bohatství a peníze," pronesla ironicky a při pohledu na Steva protočila očima. „Tak pomůžeš mi?!" zeptala se už rázněji. Steve raději už poslechl a rozhodl se jí věřit. Přistoupil co nejblíž k bráně a spojil svoje ruceruce, aby sloužila jako stolička pro nohu Amber. Jednou rukou si stoupla na vytvořenou stoličkou a rukama se chytila mříží. Jakmile napočítala do tří, Kapitán ji vyšvihl výš a ona tak dosáhla až nahoru, kde se zachytila. To se už přichytila, přelezla bránu a skočila na zem na druhé straně. „Počkej tady. Zařídím ti, aby otevřel."

„Fajn..." vydechl Steve a zůstal čekat jako poslušný pes na místě, když Amber vyběhla směrem k vile. Doběhla ke dveřím a zabouchala na dveře. Po chvíli čekání nikdo neotevřel. Zkusila tedy vzít za kliku, ale dveře se ani nepohnuly.

„Vážně? Auto tady máš vystavené v celé své kráse a ty jsi nikde? Teda v případě, pokud tam nemáš...no jasně," plácla se do čela, když jí něco došlo a okamžitě vyrazila do zadní části zahrady.

Howard tam měl větší okna a tím pádem i počítala s tím, že se budou dát otevřít, aby jedním z nich mohla proklouznout dovnitř. Zahřálo jí u srdce, když hned první okno z kraje se pohlo a ona jej otevřela dostatečně natolik, aby mohla dovnitř.

Vlezla tiše dovnitř a okno raději zavřela, protože venku zrovna velký teplo nebylo a Howard by určitě později nadával, že má v jednom z pokojů zimu. Amber se nacházela v jedné z ložnic této vily. Podobných pokojů tu bylo víc. Postel, chlupatý koberec, tapeta, velké závěsy v červené barvě, almara, obrazy na zdech. Prostě vše, co by mělo být v klasické ložnici.

Dívka přešla v tichosti ke dveřím a otevřela je. V domě bylo až moc zvláštní ticho. Začala procházet dlouhými chodbami a hledala Jarvise nebo Howarda. Jednoho z nich. Asi po čtvrt hodině procházení nekonečného domu slyšela ránu, neboli jak něco spadlo. Přesněji řečeno zaslechla roztříštění skla nebo tak. Okamžitě se vydala po směru, odkud zvuk šel. Dorazila k jedním z mnoha dveří a ozývaly se za nimi hlasy. Ženský a mužský.   

Dveře byly zamčené zevnitř. Proto se musela unáhlit k tomu zaklepat. Nerada ničila cizí věci a vyrazit dveře by byl blbí nápad. Natáhla ruku ke dveřím a zaklepala na ně. Hlasy za dveřmi utichly a následně se ozvaly kroky. Zámek od dveří někdo začal odemykat. Amber se nadechla a po té ve dveřích spatřila Howarda. Nenápadně zadržovala smích, když jeho tvář byla posetá obtisky rtů od rtěnky.

„Nazdar, romantiku,” utrousila pobaveně a musela si dát ruku před pusu, aby zakryla úšklebek. Stark si ji jen chvíli zaskočeně prohlížel, než se za jeho zády objevila jeho společnice.

Vlnité krátké brunet vlasy, rudá rtěnky, hnědé oči. Tu ženu Amber moc dobře znala. Byla to...

„Peggy?!”