„Jít na Thanose se zbraněmi je sebevražda.”

„Vím, že jsi v tomhle oboru znalec. Nemusíš se tím chlubit.”

„Starku!” štěkl podrážděně Loki a Tony se jen ušklíbl. „Tohle je vážná situace. Nesmíme teď přemýšlet nad minulostí!”

„Ne? A to, jak jsi mě prohodil oknem mého vlastního mrakodrapu a ještě přivolal svoji armádu na naší planetu?” vyjelo miliardáři obočí nahoru. Loki si jen povzdechl a sklopil pohled k zemi.

„Pořád jsi mi doteď nedal ten drink,” vzpomněl si a po té se na Tonyho opět podíval. Pobaveně se usmál, když Stark ztuhl a též si vzpomněl na to, když bohovi před lety při boji o New York nabídl drink. Zkusil se trochu uklidnit.

„Fajn, mám nabídku. Až porazíme Thanose a vyhrajeme, zajdeme na něco k pití,” navrhl Tony nakonec s nervózním úsměvem. Lokiho to překvapilo, ale nakonec jeho nabídku přijal a ušklíbl se.

„Hoši, o čem je řeč? Zní to jako plán ke konečné výhře,” ozvala se za jejich zády Carol. Oběma mužům opadl spokojený výraz a zaměnili ho za otrávený. Poslední dobou si tu Carol vybudovala spíše nepřátele, než přátele.

„Myslíš cestování časem?” tázal se jí Tony.

„Přesně. Zní to zajímavě. Teď mě tak napadá...tam, kam jsme poslali Kapitána...neni tam Tesseract?” zamyslela se blondýnka.

„Druhá světová? Jo, to je fakt,” souhlasil Tony a zdálo se, že Carol nejspíš na něco přišla. Rozhodl se jí poslouchat. U Lokiho to tak moc nevypadalo.

„A co když se každý z nás přesune do doby, kdy se získával jiný kámen a všechny tak posbíráme? Nebula prej ví, kde se nachází kámen Duše, Rocket ví o kameni Moci a vy určitě o těch ostatních,” Carol by si v ten moment zatleskala, ale nechtěla se před oba muži ztrapňovat. Jako kapitánka chtěla vypadat, že ji to pálí.

„Já s Thorem víme, kde by se měl nacházet kámen Reality,” dodal Loki po delší odmlce a Danversová se Starkem se po něm krátce ohlédli. Teď už měli jasno. Pokud se Steve skutečně přesunul do minulosti, budou muset tohle samé podniknout i oni.

**

Následující ráno nechal Steve Amber trochu přispat a šel připravit snídani. Nikdy si nepřišel, že by byl tak uvolněný a šťastný. Myšlenky na vymazanou polovinu obyvatelstva zvládal potlačit a věnoval se jen a jen svojí první a jediné lásce.

Nechtěl myslet na nic z toho, co oba čeká po návratu domů. V tomhle vesmíru měli jeden na druhého tolik času, kolik potřebovali a nikdo je nepopoháněl v tom, aby si pospíšili s hledáním Tesseractu.

Na talíř dal připravené plátky chléba s džemem a do ruky si vzal hrnky s čajem. Odnesl to do ložnice, ve které tuto noc strávil s Amber. Talíř s hrnky odložil na noční stolek a sedl si na volné místo na posteli co nejblíže ke spící ženě. Nahnul se nad ní a opatrně ji políbil na rty. Tak jako vždycky, když ji chtěl probudit.

Přesně, jak očekával, brzy uviděl rozespalé oči oříškové barvy patřící brunetě ležící pod ním. Usmál se, když očima zamžourala jeho směrem. Přišla mu tak moc roztomilá, až se z ní roztékal.

„Dobré ráno,” zacvrlikal s úsměvem.

„Kolik je?” zajímalo ji okamžitě a bylo ji ukradené, že se ji Steve snažil dopřát to nejlepší. Rogers z toho byl smutný, ale nedal to na sobě znát a posadil se na volné místo v posteli vedle Amber.

„Sedm,” odpověděl s pokrčením ramen. Amber nad myšlenkou, že je ještě brzy, zasténala a přetáhla si přes hlavu přikrývku.

„Brzo,” řekla potom a Kapitán se nad jejím činem zamračil. Nelíbilo se mu, že připravený čaj postupně chladl a ona ho nevypije včas teplý. Rozhodl se s tím udělat krátký proces. Přikrývku jí sebral. „Stevene!” vykřikla Amber, když přišla o jediné teplo a radost v tento moment. Stevovu tvář zdobil vítězoslavný úsměv.

„Máš tady snídani a teplý čaj. Vrátím ti to, až se nasnídáš,” rozhodl se s Amber vyjednávat. Ta nahodila uražený výraz a překřížila si ruce na hrudi. Toto dohadování po ránu bylo u těchto dvou na místě. Steva bavilo Amber provokovat a ta mu to pro změnu časem vracela. Byli jak malý.

„Je mi zima...” řekla bruneta nakonec. Rogers se smiloval a přikrývku ji vrátil. Následně ji podal talíř i hrnek a přisedl si k ní se svým hrnkem. Amber se do jídla pustila a neměla zrovna v plánu se dělit. Kapitán se zrovna natáhl po jednom z chlebů, ale Rogersová ucukla rychle s talířem stranou. Tím pádem Steve sáhl do prázdna. Zamračil se.

„Zlato?”

„Ano?” rázem se z jeho ženy stal andílek se svatozáří, když znovu uhnula s talířem při jeho dalším pokusu si vzít kousek chleba.

„Dáš mi taky?” zeptal se Rogers ještě s klidem. Amber se zamyslela, nebo aspoň dělala, že přemýšlí. Po chvíli se podívala zpět na svého manžela a pokrčila rameny.

„Hmmm, ne,” odpověděla mu a usmála se. To byla pro Steva poslední kapka tohoto rána. Nechtěl si to nechat líbit.

„Ne?”

„Ne,” zopakovala po něm už s plnou pusou, když zrovna dojídala jeden z posledních kousků na talíři. Steve jen pokrčil rameny nad její odpovědí a přitiskl se víc k ní. Tak nějak to nevnímala a dal spokojeně dojídala snídani. Jenže to nečekala, že ji Steve políbí na jednom z citlivých míst na krku, aby ji zvládl odrovnat. Po těle ji naskákala husina.

Políbil ji na krku znovu a tentokrát víc intenzivněji, než předtím. Jemně kůži skousl a nasál. Rozhodl se ji trochu potrápit. To mělo u Amber dopad, že zalapala po dechu. Steve se usmál. Udělal jí na krku pár značek a pak se přesunul na odhalené rameno. Sem tam jí obdaroval motýlími polibky, jako omluvu za její krk.

Jakmile se trochu odtáhl, Amber ho povalila na matraci postele pod sebe a přesunula se nad něj. Steve se nevině usmíval jako sluníčko na hnoji a s radostí oplácel polibky Amber, když spojila jejich rty. Jazyky bojovaly doslova o nadvládu.

Amber se líbilo mít nad Kapitánem kontrolu. Při svatební noci to také byla ona, kdo byl nahoře. Jenže Rogers brzy situaci zvládl a velení převzal on. Dostal ji pod sebe a ruce jí přišpendlil nad hlavou. Jemně jí zalehl a políbil ji v místě klíční kosti.

„Steve,” vydechla Amber zadržovaný vzduch z plic. Jmenovaný se jen pousmál a pustil její ruce, aby si mohl přetáhnout přes hlavu bílé triko, v němž celou noc spal. To skončilo kdesi na zemi a Rogersová se při pohledu na vypracované tělo jejího manžela usmála. Posadila se a nechala si sundat s jeho pomocí noční košily. Později mu pomohla i s jeho tepláky. Jediné, co oběma zůstalo, byl náhrdelník s hvězdou na krku Amber a na krku Steva se vyjímala jmenovka s jeho jménem, které vojáci dostávali během vojny v táborech. Amber mu ho dala potom, co ho tu dostala od Peggy Carterové před pár měsíci.

Ještě se chvíli oba líbali, než se Kapitán s letmými polibky přesouval níž po těle Rogersové. Amber naprosto uvolněná pozorovala svého manžela, jak se rty zastavil u jejích prsou, které tak rád opečovával. Rozhodl se tam ještě chvíli pozdržet. Vrhl se na jednu z bradavek a hladově nasál mezi zuby, zatímco druhou mnul mezi prsty. Amber slastně zavzdychala. Steve si v duchu gratuloval, že zvládal jeho milované dopřát to nejlepší, co mohl. Rád se o ní staral. Opečovával ji každičkou volnou vteřinu, kterou měl. Amber to prožívala stejně. Též ráda Stevovi dopřávala to nejlepší. Navíc byla svým mužem ráda milovaná. Nebylo to takové, jaké předtím s Buckym.

Bucky byl v milování dobrý, jenže u něj byl sex jen sex. Steve tomu dodával kapky lásky a něžnosti. Byla tam zkrátka ta chemie. Nepochybovala o tom, že by se Bucky změnil. To opravdu ne, ale byl pro ní víc jako kamarád, než kamarád s výhodami. Steva milovala nade vše, i když se za války bála mu dát šanci. Jenže během té jedné noci změnila názor, kdy se nejdřív spolu políbili pod jmelím v hospodě a potom to v jejím bytě. Nakonec na to vzpomínala vcelku ráda.

Steve se přestal věnovat jejím bradavkám a rty cestoval po jejím těle níž. Než se dostal k podbřišku, odbdarovával každičký kousek kůže něžnými polibky. Aktuálně si dopřával předkrm před hlavním chodem. Rád degustoval.

Netrvalo dlouho a Amber se už nedočkavě zavrtěla. Nenáviděla to dlouhé čekání. Chtěla ho cítit. Splynout s ním a být milovaná způsobem, který uměl jen on. Steve si toho všiml a při pohledu do jejích oči plných vášně a nedočkavosti se usmál. Rozhodl se jí už nadále netrápit a opatrně do ní vnikl.

Dívce se z hrdla vydral slastný a zároveň bolestivý sten. Kapitán ji umlčel polibkem a pomalu se začal pohybovat. Jejich těla byla spojená jako dvě duše. Doufali, že je od sebe už nic nerozdělí. Žít jeden pro druhého. To byl jejich slib u oltáře, u kterého se vzali. Aktuálně pro ně neexistovalo nic jiného, než ten druhý. Bylo jim naprosto srdečně jedno, že byt měl slabé zdi a vše slyšeli sousedi, když pokoj naplňovaly steny a vzdychy zamilové dvojice.

Jakmile skončili a ocitli se v krátkodobém ráji, Steve si lehl na volné místo vedle Amber a oba vydechovali právě zažitý zážitek. Jakmile se tak nějak vzpamatovali, Amber si lehla na bok čelem ke Kapitánovi a usmívala se. To samé udělal i on, akorát čelem k ní. Stále se ještě vydýchával.

„Tobě taky dobré ráno,” uculila se Rogersová a byla jako vyměněná. To už se zklidnil i Kapitánův dech a usmál se. Manželka jej pohladila po tváři, přičemž Steve zavřel oči. Amber ho ráda pozorovala když spal. A skutečně usnul. Vtiskla mu malou pusu na čelo a objala ho. Steve byl naštěstí při tom ještě krátce při vědomí a vypustil ta dvě kouzelná slova.

„Miluju tě...”

**
Uff... Je to konečně venku xD A já z toho měla celkem strach