„Svatyně New Yorku je přímo tady,” řekla jsem Rocketovi, jakmile jsme dojeli autem přímo před jednu ze starých budov na kraji města. To kulaté okno úplně nahoře bych poznala kdekoliv.

„Heh. To by mě zajímalo, kolik vzácných věcí tu najdeme,” uchechtl si pro sebe a já po něm hodila tázavý pohled. Znejistěl a nevině se usmál. „Mám rád starožitnosti,” pokrčil rameny.

Zakroutila jsem nad ním hlavou a vystoupila z vozu. Po dvou vyběhla schody a dveře se pokusila otevřít. K mému štěstí se otevřely. Stephen mě sem vždycky nechal takto jít. Nikdy si nezamykal. Jenže on byl teď pryč a nezabránil by příchodu nezvaného hosta.

Spolu s Rocketem jsme vešli a já za námi zavřela. Zatímco si mýval užasle prohlížel interiér, zamířila jsem do knihovny v podlaží. Strange si vždy všechno schovával zrovna tam, takže jsem doufala i v to, že tam najdu nějaký náhradní dvojprsten, se kterým bych se mohla dostat za Wongem. Teda pokud žil. Doufala jsem v to. Byl naše jediná naděje.

Doběhla jsem do knihovny a kouzlem rozsvítila oheň na pochodních v čele knihovně. Doufala jsem, že by si tu Stephen jednou nechal zavést elektřinu, ale očividně chce šetřit finance i energii.

Začala jsem to tam prohledávat. Police, skříně, šuplíky, stoly. Dokonce i mezi knihami. Měla jsem to aspoň na celý den, jak to tam bylo obrovské. Když jsem prohledala už nejmíň čtyřicátý šuplík, konečně se mi zadařilo a našla jsem dva dvojprsteny. Oddechla jsem si a jeden z nich jsem si vzala. Rovnou jsem si ho nasadila na dva prsty na ruce a začala kroužením rukou do prostoru před sebou utvářet portál do svatyně v Asii. Fungovalo to a já hned myslela, že budu slavit. Po chvíli za mnou doběhl i Rocket. Naštěstí nic neukradl, což mě překvapilo.

Prošli jsme portálem na druhou stranu, avšak jsem ho nechala otevřený a začali jsme oba vyhledávat danou osobu. Budova na mě působila dojmem, jakoby tu dlouho už nikdo nežil. Všude byly pavučiny, prach a všechno poházené po zemi, nebo zničené. Jakoby se tu prohnalo tornádo.

„Wongu? Haló? Je tu někdo?!” zavolala jsem s nadějí, že mi někdo odpoví. Odpovědi jsem se bohužel nedočkala. Ozvala se akorát jen ozvěna odrážející se od zdí.

„Fakt jsi si jistá, že tu někdo je?” zeptal se mě nejistě Rocket. „Je to tady prázdný. Pojďme pryč.”

„Ne, ještě ne,” vydechla jsem a začala to tam znovu procházet. Rocket měl nejspíš pravdu. Opravdu tam nikdo nebyl a bylo tam děsivé ticho. Nakonec jsem to vzdala a kouzlem zažehla pár pochodní u hlavního vchodu do svatyně. Staré artefakty kolem jsem raději moc nezkoumala, jelikož ve tmě vypadaly opravdu strašidelně.

Sedla jsem si na schody a povzdechla si. Rocket si ke mě přisedl, ale já ho nevnímala. Snažila jsem se vymyslet, co dál. Potřebovala jsem radu. Vždycky jsem si pro ni přišla za Stephenem, jenže ten se mi změnil v prach před očima. Při vzpomínce na ten moment, kdy zmizeli úplně všichni, se mi do očí vehnaly další slzy.

„Nikdy bych nevěřil tomu, že tě zase uvidím,” promluvil kdosi v místnosti. Moje i Rocketova hlava okamžitě vystřelila nahoru a hledali jsme, odkud to šlo. Moje oči zaznamenaly, jak někdo stojí opodál v temném koutě místnosti dál od nás. Vstala jsem a čekala, co bude následovat. Rocket se za mě raději schoval, jelikož zrovna neměl po ruce žádnou zbraň, se kterou by mohl machrovat.

Osoba ve stínu vyšla vpřed. Spadl mi velký kámen ze srdce, když jsem poznala Wonga a následně si oddechla. Takže žil. To bylo pro nás opravdu velké plus.

„Pojďte se mnou. Tady není bezpečno,” řekl a následně vytvořil portál někam pryč. S Rocketem jsme se po sobě koukli, já jen pokrčila rameny a následovala čaroděje do útrob jiného místa potom, co jsme prošli portálem.

**
Pokud někdo viděl Akinatora od Stejka, určitě našeho youtubera potěším. Wong is Alive!