Ráno jsem se seznamovala se zbytkem nových členů týmu. A tím jsem myslela například Carol Danversovou a původního člena Clinta Bartona. S oběma jsem si dobře rozuměla a u ega Carol jsem byla naprosto přesvědčená, že tím předčí i Starka.

Zašli jsme společně na snídani, kde už většina dávno byla. Jen tu chyběl táta a Tony. Vedle Natashy u stolu jsem uviděla i Pepper. Když jsem k ní opatrně přistoupila, položila jsem jí ruku na rameno. Jemně sebou ucukla a při pohledu na mě si oddechla. Usmála jsem se a objala ji, když vstala, abychom se po dlouhé době přivítaly.

„Ráda tě vidím," vydechla jsem s úsměvem a odtáhly jsme se. Pepper vypadala na to, že jí za chvíli ukápne i pár slziček. Byla šťastná, že mě zase viděla. Byla to defakto moje teta. Když rodiče byli na misích a Lily ve škole, byla jsem u Tonyho a Pepper. Doufala jsem, že se jim miminko jednou zadaří taky.

„Proč i po těch letech stále vidím ty tvoje dětské oči plné radosti. Vyrostla jsi do krásy," pochválila mě a uculila se. Její slova mi způsobila, že jsem se akorát začala červenat. A před ostatními. Rychle jsem si proto schovala obličej do svých dlaní a zakňučela.

„Pepper, notak," vypadala jsem v tu chvíli, jako nešťastné štěně. Zaslechla jsem směrem od Pepper tiché zasmání. Zároveň jsem ucítila na svém rameni něčí ruku. Sundala jsem si ruce z tváře a podívala se po přítomném Thorovi, jenž u mě právě stál. Radostí jsem se rozzářila a padla mu kolem krku. „Thore!" vypískla jsem radostí.

„Nazdar," zasmál se a poklepal mě po zádech. Když jsme se asi po minutě doslovného mačkání konečně pustili, lapala jsem po dechu. Přeci jen mě při tom objímání trochu víc zmáčkl, než chtěl. A to bych jako dcera super vojáka měla něco vydržet.

„Thor je větší posilka, než běžící pás, co?" zasmála se škodolibě Carol stojící poblíž. Abych ji odradila, ukázala jsem jí při dalším nadechnutí prostředníček. Potom jí došlo, že nemá cenu se mi vysmívat a raději zmlkla. Jenže to by nebylo zkažené vítězství, kdyby nevešel zrovna i táta a nedíval se na mě káravým pohledem.

„Amy!"

„Co! Ona do mě rejt může?!" vztekala jsem se. Carol se na mě po celou dobu šklebila a nasadila vítězný úsměv. Zajímalo by mě, co by řekla na to, kdyby se jednou ráno probudila s růžovou hlavou. To už by si určitě tak moc drsně nepřišla.

„Vy dvě spolu budete vycházet, ať se ti to líbí nebo ne. Námitky ani nic podobného nepřijímám," řekl mi přísně táta. Raději jsem mlčela a jen protočila očima.

„Atmosféra by se tu dala normálně krájet," uchechtl si Tony, který akorát vešel do místnosti. Upoutalo to pozornost všech, kteří byli přítomní. Stark se na všechny usmál. Musela jsem se usmát taky. Byla jsem ráda, že byl zase v pořádku.

„Tony, bože, já myslela, že jsi..." dál se Pepper už nedostala, protože ho se slzami v očích objala. Tony ji okamžitě objal taky a vtiskl ji láskyplný polibek do vlasů. „Kde jsi byl."

„Na tom nesejde. Jsem doma," usmál se na ni, když se ji konečně mohl podívat do očí. Setřel ji palcem slzy z tváře a políbili se. Ti jsou sladký. Pomyslela jsem si a uculovala se. Radost mi však překazila ruka na mých zádech, co mě vytlačovala ven z místnosti. Byla tátova. Jakmile jsme vyšli na chodbu, očekávala jsem kázání za moje chovají, ale nic takového se nestalo. Jen jsem se setkala s jeho modrozeleným pohledem upřeným přímo na mě. Okamžitě jsem poznala, že měl starosti a něco ho trápilo.

„Můžeme si spolu promluvit?" zeptal se mě a naznačil mi, že chce soukromí. Přikývla jsem a společně jsme se přesunuli do zasedací místnosti. Jakmile jsem se opřela o hranu velkého stolu uprostřed místnosti, zamkl za námi, aby se ujistil, že nás nikdo nebude rušit. Teprve potom přešel ke stolu i on a usedl na jednu s židlí poblíž mě.

„O co jde?" prolomila jsem ticho mezi námi. Smutně se po mně podíval a nic neřekl. Bylo mi ho líto. Nejspíš myslel na mámu i Lily. Byl u toho, když o ně přišel. Je to hrozný zážitek přijít o polovinu rodiny před nosem. Když neodpovídal, sedla jsem si ke stolu naproti němu. Chytila jsem ho za ruku, kterou měl položenou na stolu a pevně ji stiskla. Povzdechl si. „Tati..."

„Promiň, já jen..." vydechl a zlomil se mu hlas. Trochu jsem se na něj pousmála, abych mu dokázala, že se má něj nezlobím a vyslechnu ho. Tak tedy pokračoval. „Máma měla v tobě pravdu. Jsi chytrá, šikovná a silná holka se skvělou budoucností. Bál jsem se, když jsi tak rychle dospěla, že o tebe přijdu. Víš, není to jednoduché být rodič a zároveň americký hrdina, po kterým jde kdejaký zločinec. Když ses narodila, dozvěděli se o tobě a o to víc mi chtěli ublížit. Nemohl jsem to dopustit. Proto jsem celé dny, týdny i měsíce nebyl doma. Musel jsem se ujistit, že se těch grázlů zbavím, abys mohla být v bezpečí," vypadal, jakoby se každou chvíli měl rozbrečet. Ale držel se. Upřímněji a zároveň hlouběji se mi zadíval do očí. „A pak přišel Thor a ostatní. My dostali k sobě na byt Lokiho, plus k tomu ty tvoje časté odchody z domu. Stále víc jsi se nám vzdalovala až jsi se nakonec vydala do vesmíru. Nedokázal jsem snést, aby se moje malá dcera vydala pryč mimo domov, jenže to všechno byly moje přehnané úsudky. Měl jsem ti víc věřit. Pokud si tě osud zvolil, nezabráním tomu. A ať ten boj skončí jakkoliv, nebudu ti v ničem bránit..."

„P-proč jsi nic neřekl," zalapala jsem po dechu, protože mě jeho slova zaskočila. Tušila jsem, že jako můj otec se mi pokusí překazit v životě cokoliv šíleného. Ale nečekala jsem, že by mi teď na rovinu řekl, abych si dělala co chci.

„Nechci o tebe přijít tím, že ti budu zakazovat a bránit ti ve volném rozhodování. Jsi dospělá. Cokoliv se stane, budu stát při tobě a nikdy tomu nebude jinak. A navíc ti musím ještě říct něco jiného," nadechl se pro další odpověď a já mu raději do řeči nijak nezasahovala. „Bruce našel způsob, jak najít tvojí mámu."

„Hádám, že je v tom nějaké ale..."

„Půjdu jenom já. V případě, kdyby ten přenos nefungoval a mě to uvěznilo..." poslední slova spíše zašeptal. Přišlo mi, jakoby mi náhle v hrdle uvízl velký knedlík. To, co řekl, mě vyděsilo. Všechno, co mi tu řekl, bylo jen proto, že tak nějak počítal s tím, že se už nevrátí a loučil se se mnou?

„Najdeme jiný způsob, jak ji najít. Hlavně to nedělej," draly se mi do očí slzy. Táta jen zavrtěl hlavou a povzdechl si.

„Jiný způsob není. Navíc...Bruce to už všechno připravil. Stačí už jen zadat souřadnice a otevře se průchod do jiného časoprostoru," odmítl mě a chytil mě za druhou ruku. Doteď jsem měla pohled stočený dolů, ale jakmile mě chytil za ruku, podívala jsem se zase na něj. Poznala jsem, že myslel opravdu vážně.

„Nezvládnu to tu bez tebe," vydechla jsem.

„Ale ano, zvládneš. Zvládla jsi beze mě přežít skoro tři roky ve vesmíru, tak to určitě zvládneš i teď. Mám v tobě důvěru, tak mě prosím nepřesvědčuj o opaku. Chci, aby ses tady o to postarala, než se oba vrátíme," pousmál se na mě. Zadržela jsem příchozí slzy a taky se na něj usmála. „Lily je sice taky po mně, ale velení bych ji nesvěřoval tolik, jako tobě. Máš všechny ambice na to, abys mohla vést Avengers místo mě. Prosím...nezklam mě."

„Nezklamu," slíbila jsem s přikývnutím. Táta si jen oddechl, pustil moje ruce a vstal. To samé jsem udělala i já a objali jsme se. Nejspíš naposledy, než se vydá pryč.

„A Carol se nenech odradit. Já vím, že je trochu cáklá, ale ty ji uzemnit dokážeš," ušklíbl se táta, když jsme se odtáhli a on následně odemkl dveře od místnosti.

„Kde jsi přišel k takovým výrazům?" rozesmálo mě to, protože jsem to od něj nikdy neslyšela. A zrovna on byl nejslušnější z celé naší rodinky.

„Když máš za manželku někoho, jako je tvoje máma, tak se zkazíš rychle," taky se zasmál a společně jsme následně opustili zasedací místnost.

**

„Zdá se, že ano," souhlasil s ním Scott, který kontroloval stav přístroje, co ještě nedávno sloužil k přenosu do říše kvant.

„Komunikační zařízení taky," zahlásila Natasha hned potom a vykoukla zpoza zdi na ostatní, která je od sebe dělila. Bruce přikývl a koukl do tabulek, na kterých byl zobrazen plný signál u všeho, co bylo k cestě třeba.

„A oblek?" zeptal se do prostoru za sebou, i když byl stále otočený celém k počítači.

„V pořádku..." odpověděl mu příchozí Kapitán. Všichni se na něj otočili a měli možnost ho vidět ve finální podobě. Měl na sobě bílý oblek, na ramenou znaky Avengers, občas sem tam červená. Oblek byl zkrátka dokonalý pro boj i vzhledově.

„Páni," vydechl užasle Lang, div mu nespadla čelist. Steve došel ke stroji, kterým by měl za pár chvil cestovat časem. Hluboce se nadechoval a vydechoval. Všechna jistota, kterou v sobě doposavaď držel, se náhle vytratila. Opravdu to chtěl? Stálo mu za to, když se to nepovede, aby všechny během vteřiny ztratil? Teď už nemohl ustoupit a on to dobře věděl.

„Můžeme začít?" zeptal se všech, aby na chvíli odehnal obavy.

„Pokud se na to cítíš," přikývl Bruce a vzal za páčku, čímž spustil odpočítávání pro otevření brány. Steve se hluboce nadechl a převzal si od Natashy věci pro komunikaci a krytí. Neboli tu chytrou věcičku, co změní vaší tvář za někoho jiného.

„Počkej ještě. Něco sis tu zapomněl," křikl na něj Stark, který s popadáním dechu doběhl do laborky. Všichni se na něj otočili s nechápavým pohledem. Rogers si všiml štítu v jeho rukou, který mu byl odebrán. Povzdechl si.

„Tony, to nejde..."

„Jestli máš v plánu se se mnou hádat, tak to vzdej. Stejně vyhraju," mávl nad jeho nesouhlasy Tony rukou a štít mu dal. Když si ho kapitán prohlédl, nalezl na něm staré rýhy a otlačeniny z předešlých bojů. Byl to ten starý dobrý vibrániový, který mu vyrobil Howard.

„Děkuju..." vděčně se na Starka pousmál.

„Tak už padej. Já tě líbat na rozloučenou nebudu," uchechtl si Tony a poklepal Rogerse po rameni. Steve nad tou představou zrudl a raději se okamžitě odvrátil pohledem jinam. Brána se otevřela a Steve se po všech přítomných podíval. Carol zasalutovala, Natasha se usmála a ostatní mu naznačili, že mu drží palce. Jediný tu nebyli Amy a Rocket. Amy dostala totiž nápad se spojit s jedním ze spojenců, zda se nezměnil v prach, jako ostatní. Steve se s ní stihl rozloučit už předtím.

„Aktivuj si ochranou část obleku na hlavu a postav se před tu bránu. Se zbytkem si to poradí už samo," radil mu Bruce a Steve tak udělal. Pozvedl trochu svojí levou ruku, na které měl všemožné vybavení k ovládání obleku. Nastavil si, aby se mu aktivovala hlavová část. Něco jako chránič hlavy pro Ant-Mana nebo pro Carol, aby mohla cestovat vesmírem či cestovat. Jeho hlava se ocitla v něčem, co připomínalo plazmatickou průhlednou věc poskládanou z tisíců buněk, se kterými si Tony hrával ve své pracovně v Malibu.

Vzal si na záda ještě kožené popruhy, aby měl kam usadit štít a pomalým krokem přešel před stroj pro cestování do říše kvant. Nyní už před upravený stroj času. Postavil se před bránu a zhluboka se nadechl i vydechl. Zavřel oči a vyšel krokem vstříc svému osudu. Netrvalo to ani pět vteřin a proud energie ho pohltil.

**
Emma s Chrisem na horní fotce jsou spolu vážně cute. Jen doufám, že to není Photoshop :D