„Bylo to rychlejší než já. Než jsem to stihl dostihnout, zmizelo to,” vypovídal Thor, jakmile se vrátil z dlouhého pronásledování jakési věci, co mu pomohla s letounem zpět na zem. Těsně před přistáním to odletělo pryč a on se snažil cíl dostihnout, jenže to se mu nepodařilo. Bylo to příliš rychlé.

„Třeba kamery nebo satelit zajistili nějaké záběry. Žádný strach,” zkusila ho uklidnit Natasha a okamžitě se vydala pryč prozkoumat kamery do hlavní kamerové místnosti. Thor si povzdechl a usedl do jednoho z gaučů, které se nacházely v jeho blízkosti.

„V tom letounu byla Amy i Tony. A nějaká Nebula, kterou zná náš mývalí kamarád,” osvětlil mi situaci Rhodey, když usedl s tabletem na vedlejší gauč poblíž. Thor okamžitě zpozorněl při vyslovení prvních dvou jmén.

„Opravdu? Kde jsou!”

„Klid, Odinsone. Amy si to vyříkává s Lokim a Tony je v bezvědomí na ošetřovně. Pravděpodobně s nimi pokecáš až ráno. Teď bych navrhoval, abychom si všichni šli lehnout. Jsou dvě hodiny po půlnoci a já mám takový pocit, že si tu za chvíli ustelu na podlaze,” zazubil se Cody a následně hlasitě zívl. Všichni s Clayem souhlasili a odebrali se do svých pokojů.

Natasha sedící v odlehlé místnosti hledala záznamy z kamer. Až po zhruba třičtvrtě hodině hledání našla to, co hledala. Jak to Thor přesně popsal. Nejspíš nějaká osoba se pokusila rychle zmizet, jakmile pomohla s letounem zpět na Zem. Záznam si přiblížila a rozostřila. Dokázala tak rozpoznat podobný oblek, jako má Iron Man, ale byl užší a vypadal, jakoby byl stavěný na ženské tělo.

Agentka se zamyslela a po chvíli se vítězoslavně usmála. Vzpomněla si, že jí před nějakou dobou napsala Pepper, že se potřebuje vidět s Tonym. Bylo to asi hodinu zpět. Zvláštní bylo to, že nikdo Pepper o Tonym neřekl. Natasha hned měla hlavního podezřelého.

Vypla počítač a vydala se ven před budovu. Světla na základně se už pomalu zhasínala, ale přeci jen v dáli zahlédla přijíždějící auto, které patřilo budouci paní Starkové. Rusovláska na ženu netrpělivě čekala, až chvílemi přešlapovala na místě. Pepper si z auta vystoupila a rychle přiběhla k Black Widow. Byla zadýchaná a rozrušená.

„K-kde j-je,” vysoukala ze sebe ztěží Pottsová. Natasha ji chytila za ramena a zkoušela jí uklidnit. Věděla, že Pepper byla hysterka, ale nevěděla, že byla schopná i tohohle.

„Teď se uklidni, dobře? Je v pořádku, ale teď mi něco vysvětlíš, dobře?”

„J-jo...d-dobře,” po delší době se konečně Pepper podařilo nabrat dech a Natasha jí odvedla dovnitř. Zamířily rovnou do malé kuchyňky a agentka dala vařit vodu v konvici. Pepper usadila ke stolku a nabídla jí nějaké sušenky apod, ale žena její laskavost odmítla.

„Takže,” začala rusovláska s výslechem, čímž si vysloužila plnou pozornost Pottsové. „Jak o Starkovi víš? Nikdo jsme ti o jeho příletu neříkali.”

„Eh...to se těžko vysvětluje,” Pepper Natashyna otázka zaskočila. Doufala, že se ptát nebude a nebude muset vysvětlovat pravdu, za kterou by ji Tony pravděpodobně zabil už jen proto, protože se jí snaží chránit a bojí se o ní.

„Povídej, máme na to celou noc,” vybídla jí Natasha a položila před ní hrnek již zalité kávy. Pepper si hrnek přitáhla k sobě a vydechla. Snažila se najít vhodné vysvětlení, jak o něm věděla, ale zároveň se nechtěla prozradit, jenže stále víc a víc jí docházelo, že bude muset říct pravdu.

„Mám oblek...Rescue,” řekla po chvíli a sklopila pohled. Natasha by začala skákat radostí, že měla pravdu, ale rozhodla si udržet svoji profesionalitu a zůstala v klidu. Jen se pousmála a pozorovala Pepper, jak upila černého nápoje z hrnku.

„Jak dlouho.”

„Asi tak 2-3 měsíce,” odpověděla jí Pottsová a s obavami se podívala na rusovlásku.

„To je skvělí. Proč o tom nikomu nechceš říct? Každá pomocná ruka se hodí,” usmála se Natasha a též upila ze svého hrnku. Pepper si oddechla a též se jemně pousmála. Pocítila ze slov agentky úlevu.

„Jde o Tonyho. Nechce, abych se pouštěla do podobných věcí a jestli to zjistí-”

„Musí se s tím smířit. Máš svoji hlavu a je to i tvé rozhodnutí. Nechal tě řídit svojí firmu, jste spolu zasnoubení. Musíte si věřit, ať se stane cokoliv.”

„Asi máš pravdu. Nikdy jsem nebyla vyděšená tolik, jako poslední dobou. Myslela jsem, že je mrtví...” povzdechla si Pepper a zároveň si z očí setřela pár slz.

„Je živí a určitě ještě dlouho bude. Jak ho obě dobře známe, jeho nic jen tak nezabije,” uchechtla si Natasha, aby Pepper povzbudila. Ta si nakonec oddechla a jen přikývla s pousmáním.

**

Následující ráno na základně nijak živo ani nebylo. Většina odešla na snídani a někteří ještě pobývali ve svých pokojích. Tony se akorát začal taky probouzet. Bolestně syknul a chytil se za sešitou ránu na čele. Přišel si, jakoby se probudil po dlouhém celovečerním flámu a vypil toho nejvíc, co to šlo. Tolik ho třeštila hlava.

Otevřel pomalu oči a posadil se. Ztuhl, když si uvědomil, že se nachází v jednom z pokojů ošetřovny základny Avengers, kterou nechal postavit nějakou dobu zpátky. Zároveň si oddechl, že se mu povedlo dostat se domů. Jenže nevěděl jak. Naposledy si pamatoval, jak se snažil zabránit neštěstí v podobě rychle blížícího se pádu letounu na Zem.

Jenže pak se mu na oblek nabalily hromady ledu a přestal mu fungovat kyslík v obleku. Ztratil během chvíle vědomí a dál si nic nepamatoval. Probudil se až tady.

„Dobré ráno, pane,” pozdravila ho zničehonic ze zdí Friday. Prvně se jí lekl, ale po té byl pro změnu rád, že ji slyší.

„Dobrej, jak je?” zeptal se jí a znovu ulehl do hebké bílé postele, v níž se aktuálně nacházel. Byl rád, že si konečně mohl odpočinout. Sice ne úplně v pohodlí domova, ale Země je jeho domov.

„Pane, víte, že nedokážu rozeznat emoce,” odpověděla mu vzápětí UI a Tony si jen krátce povzdechl. S Friday si pokecat prostě nešlo. Jarvis býval na tohle lepší. Než ho nacpal do Visiona.

„Tak mi sem aspoň pošli někoho, kdo ty emoce rozeznat dokáže a nejlíp i hmotného,” poručil si Stark a rozhodl se čekat. I když mu Friday neodpověděla, očekával, že jeho rozkaz uposlechla. Čekal dobrých deset minut, než se ozvalo zaklepání ze druhé strany dveří. Po té následovalo cvaknutí potom, co se otevřely dveře a někdo vešel.

Tonymu zmrzl úsměv na tváři, když zahlédl blonďatého modrookého vojáka, se kterým se ještě před nedávnem porval na Sibiři. I Steve se po chvíli setkal s jeho zaraženým pohledem. V místnosti vládlo naprosté ticho. Oba nevěděli co říct. Jestli se přivítat s úsměvem, omluvit se jeden druhému a odpustit si, nebo se zase rozhádat, jako nějaký manželé z klasickýho filmu.

„Ahoj, Tony...” to bylo jediné, na co se Kapitán momentálně zmohl. Tonyho to vytrhlo ze zamyšlení a sklopil pohled. Nedokázal mu potom všem říct ahoj. I když se to na první pohled nezdálo, bylo to těžké. Hodně těžké. Přísahal si od doby, co se poprali, že s ním nepromluví.

Steve si povzdechl a přistoupil trochu blíž. Posadil se na křeslo poblíž postele a  zadíval se ven z okna. I když mu Tony chyběl, nedokázal s ním mluvit stejně  jako tehdy, než se to všechno stalo.

Stark si všiml jeho ztrápeného výrazu a pocítil jakousi úzkost. Zbytečně Steva odmítal, i když už neměl proč. Odpustil mu. Říkal to přece Amy, když ji uspával ještě tam nahoře. Nechtěl porušovat sliby.

Odkryl se a spustil nohy z postele. Zároveň však bolestně sykl, což probralo blonďáka z krátkodobého tranzu. Steve byl okamžitě u něj a staral se, jestli Tonyho něco nebolí a jestli není někde zraněný. Starka jeho reakce překvapila. Díval se na vojáka, jako na zjevení.

„Okamžitě si zase lehni. Musíš odpočívat,” nakázal mu Rogers okamžitě a položil ho zpět do postele tak, aby Tony ležel.

„Nic mi není,” vytrhl se mu Iron Man z rukou zcela okamžitě. Steve se z počátku z jeho reakce vyděsil, ale rychle se zase uklidnil a zamračil se. „Kde je Pepper.”

„S Natashou. Za chvíli přijde...”

„Dobře, tak zase můžeš jít,” začal Kapitána Stark vyhánět. Dotyčný se zatvářil jako ublížené štěně, což Tonyho nijak neobměkčilo. Steve se tedy dal k odchodu s tichým povzdechem, avšak se ještě ve dveřích naposledy na Starka otočil s lítostným pohledem.

„Ještě než půjdu, chci ti jen říct, že...” nadechl se pro další odpověď. „Je mi moc líto, co se stalo před těma dvěma roky a taky to, co se stalo tvým rodičům. Nechtěl jsem se s tebou rvát, ale ti dva jsou pro mě rodina. Udělal bych pro ně cokoliv, jenom abych prokázal, že byli stejnými oběťmi, jako Howard a Maria. Kdyby se tohle samé stalo tobě, taky by ses za Rhodeyho a Pepper postavil. Nejsem to, za co mě Ross má. Jsem jen někdo, kdo chce udržet všechny pohromadě. Jsme rodina, Tony. A chci, aby to tak zůstalo. Taky tě mám rád. Jsi jeden z lidí, kterým bych klidně svěřil svůj život,” Steve si povzdechl, když uviděl v Tonyho očích stejnou bolest jako tehdy, když se Tony dozvěděl, jak zemřeli jeho rodiče doopravdy. „Záleží mi na tobě. Pokud se stále zlobíš, klidně mi vraž a já neuhnu. Zasloužím si to. Zachoval jsem se jako debil...”

Tony vstal z postele a rozešel se s kamenným pohledem přímo ke Kapitánovi. Rogers ho pozoroval s obavami v očích a čekal, co bude následovat. Stark se zastavil přímo před ním a nic nedělal. To voják bral jako signál, aby zavřel oči. Nechtěl se dívat Tonymu do očí, když by od něj dostal pěstí.

Úderu se však nedočkal. Místo toho jej Tony pevně objal a povzdechl si nad svoji naivitou. Původně mu opravdu chtěl jednu vrazit, ale bylo mu toho ustrašenýho štěněte natolik líto, že od toho radši ustoupil.

**
Moje Stony dušička aktuálně žalostně křičí, proč se nepolíbili :D