Jakmile si Tonyho převzali lékaři, následovala jsem ostatní dovnitř. Tuhle základnu jsem neznala. Naposledy jsem si pamatovala tu, na které mě Avengers trénovali.

Interiér uvnitř mě naprosto ohromil. Všechno vypadalo tak nově a bylo to hezčí, než na původní základní. Hala byla opravdu prostorná, ale jen jednou za čas tam někdo prošel. Thanos pravděpodobně vyhladil i polovinu agentů, jinak se to nedá vysvětlit. Věděla jsem, že tohle se musí dát do pořádku.

Když jsme se zastavili uprostřed haly, v dáli z chodby jsem zpozorovala několik osob přicházejících k nám. Pousmála jsem se, když jsem poznala Codyho. Nečekala bych, že tu bude, ale byla jsem za to opravdu ráda. Jakmile jsme byli u sebe, objali jsme se v náznaku přátelství.

„Vítej zpátky, Lociko,” zasmál se Cody, když jsme se odtáhli. Zamračila jsem se a překřížila si ruce na prsou.

„Tak dlouhé vlasy snad ještě nemám,” pronesla jsem kousavě.

„To ne, ale kdybys byla ve vesmíru ještě další dva roky, tak vlasy máš až ke kolenům,” ušklíbl se se škodolibě a já nad ním protočila očima. Je sice pravda, že mi vlasy končí pár centimetrů nad zadkem, ale furt to neznamená, že si je nemohu ostříhat.

„Blbče,” vydechla jsem a otočila se na hnědovlasého muže v černé mikině poblíž. Nervózně se pousmál. „Vy jste?” pokoušela jsem se za pátrat v paměti, zda jsem ho už někdy neviděla, ale nikoho takového jsem si nevybavila.

„Scott Lang. Ant-Man,” vychrlil ze sebe okamžitě. Byla jsem na paniky ostatních kvůli mě už zvyklá. Zaprvé z důvodu, že když jsem dcera Kapitána, budu mít podobný přístup a zadruhé kvůli tomu proroctví s Thanosem. Na osobu v mém věku toho bylo docela dost. Já bych si měla užívat života a studovat. Takový život bych si dobrovolně nevybrala.

„Amy Rogersová. Tykej mi,” požádala jsem ho a pousmála se. Poznala jsem na něm, jakoby mu spadl velký kámen ze srdce a oddechl si.

Rozhlédla jsem se po ostatních a na chvíli se mi zastavil dech, když se moje oči střetly se smaragdově zelenými. Prvně jsem myslela, že mám halucinace, jenže když na mě jejich majitel zareagoval a šel ke mně, myšlenky o halucinacích se rozplynuly.

Stála jsem strnule na místě a dívala se, jak ke mně černovlasý přicházel. Atmosféra kolem houstla natolik, že by se dala krájet. Do toho všeho ještě přihlíželi ostatní a ničemu se nesnažili zabránit. Oni věděli, že žije? Celou dobu jsem žila s tím, že ho Thanos zabil. Že se Loki konečně prokázal jako hrdina a obětoval se.

Došel těsně přede mě a po chvíli zkoumání mého já od hlavy až k patě se pousmál. Něco ve mě probudilo krátkodobý hněv, což ve mě vyvolalo to, že jsem mu dala facku.

„Proč nejsi mrtví!” štěkla jsem naštvaně, přičemž se Loki vrátil hlavou s ublíženým pohledem zpět na mě. V očích mě tlačily slzy při vzpomínce na to, co se stalo při našem prvním setkání s Thanosem.

„Musel jsem nějak zjistit, jak porazit Thanose,” snažil se jakkoliv obhájit. Povzdechla jsem si a setřela si hřbetem ruky slzy, co mi stékaly po tváři. Byla jsem šťastná, že žil. Nevěděla jsem proč, ale ulevilo se mi. Za ty dva roky na té lodi jsme si k sobě vybudovali jakýsi vztah. Jenže ten vztah bylo něco víc, než cítím třeba k Samovi, Natashe apod. Bylo to něco víc. Víc než jen spojenectví a přátelství...

Neudržela jsem se a pevně ho objala. Do toho se mi do očí vehnaly další návaly slz, které vzápětí začaly máčet Lokiho černý svetr, který na sobě zrovna měl. Po půl minutě jsem kolem sebe ucítila jeho paže.

„Ani nevíš, jak ráda tě vidím,” tiše jsem vyslovila mezi vzlyky. Ucítila jsem, jak Loki objetí zpevnil, ale odpovědi jsem se od něj nedočkala.

**

„Bruci, jak je na tom. Probere se?” zeptal se naléhavě Kapitán, jakmile dorazil na ošetřovnu, kam před chvílí přivezli Tonyho. Bruce málem leknutím nadskočil, když Steve dveře do místnosti doslova vyrazil.

„A-ano. Probere se,” odpověděl mu po pár vteřinách Banner a upravil si brýle na očích. Steve se rázem oddechl a svezl se na nejbližší židli u dveří. Bruce ho zmateně pozoroval a nakonec se odhodlal vojáka zeptat. „Jsi v pohodě?”

„Nikdy mi nebylo líp,” Rogers se falešně usmál, což Bruce nijak nepřesvědčilo, že by Kapitánovi bylo lépe. Místo toho sebral ze stolu pár papírů a dal je Stevovi přímo před obličej. Na papíře byly vytištěny záznamy toho, co se odehrálo naposledy ve Wakandě. A taky to, když Thanos otevřel jeden z portálů, kterým poslal Amber někam pryč. Bruce zvládl sehnat informací víc a taky to, kde by se mohla manželka Steva nacházet. Přístroje ze Shuriny laboratoře na zjišťování energie v místě, kde se něco stalo, byly na tohle promo dělané. „Co je to,” nechápavě se Rogers podíval na Bannera a po té na hromadu písma a číslic na papírech, jdete si od muže vzal.

„Nejspíš souřadnice k místu, kde je teď Amber,” odpověděl mu doktor a pousmál se, když zahlédl v očích vojáka jakousi jiskru naděje. Věděl, jak mu na rodině moc záleží a chtěl mu pomoct ji zachránit.

„Kde to je,” vyhrkl Steve okamžitě a vstal ze svého místa. Přistoupil k monitoru a začal vyhledávat místo ze souřadnic.

„Je to trochu složité,” vydechl Bruce po chvíli, když Kapitánovi počítač zobrazoval místo kdesi v New Yorku, ale pořád ho to upozorňovalo na to, že souřadnice a místo nesouhlasí. Steve z toho byl zmatený. Nechápal, proč to nefungovalo.

„Proč to nefunguje,” zašeptal si pro sebe zoufale Rogers zkoumající obrazovku před sebou. Tušil, že hledání nejspíš nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Pokaždé byl nějaký háček.

„Steve, poslyš,” oslovil jej doktor zhruba po minutě ticha. Steve se po něm ohlédl. „Zkus si prosím vzpomenout. Vím, že na tu chvíli, kdy se to stalo, nerad myslíš, ale teď by to mohlo pomoct. Jaké kameny použil Thanos, než ji poslal pryč.”

„No...” Kapitán sklopil pohled a prohlížel si špičky svých bot mezitím, co přemýšlel nad barvami kamenů, které tehdy zazářily na Thanosově rukavici. „Kámen prostoru a...nějaký zelený...”

„Kámen času,” vydechl Bruce hned na to a voják k němu vzhlédl. „Už to všechno konečně zapadá. Dává to smysl,” zaradoval se Banner.

„O-o čem to mluvíš?” zarazil se Steve nad jeho slovy. Nechápal, co by dávalo smysl nad kamenem prostoru a času. Co by je spojovalo a jak to souviselo s jeho ženou? Nezdál se jí být blízko ani trochu.

„Thanos ji poslal domů, ale zase ne úplně. Nebo spíš...pryč-” začal Bruce plácat pátý přes devátý. Steve zavrtěl hlavou a okamžitě jej zarazil v dalším mluvení.

„Popořádku. Kde je Amber.”

„Když Thanos spojil moc obou kamenů, stvořil cosi jako časovou osu do jiné dimenze a zkus hádat, do jakého období,” Bruce se na Steva pousmál. Ten nad jeho slovy zapřemýšlel a pak ztuhl, když mu došlo, na co Banner narážel.

„Rok 1944?” zeptal se nejistě a Bruce přikývl. Kapitán si povzdechl a uznal, že na tohle se musí posadit a kopnout do sebe nejméně deset panáků, aby tohle pobral. Byl rád, že Amber žila, ale v minulém století, ze kterého byla násilně vytržena Hydrou?

„Je možnost ji přivést zpět, ale nebude to tak lehké. Budeme k tomu muset použít ten stroj, co přivezl Lang. Tu Pymovu techniku na zmenšování,” pokračoval Bruce dál.

„Poslouchám,” řekl už odhodlaně Kapitán. Byl pevně rozhodnutý přivést Amber zpět, i kdyby ho to mělo stát všechno co měl. U oltáře ji slíbil věrnost a lásku do konce života. Nemohl ji v tom nechat.

„Dobrá. Scott i Carol mi zapůjčili svoje obleky k lehkému výzkumu. Z každého obleku jsem vytáhl nějakou schopnost neboli se inspiroval k výrobě obleků pro nás všechny. Z obleku Ant-Mana jsem použil zmenšování i zvětšování a z obleku Carol cestování vesmírným prostorem. Spojení těhle obleků nám umožní let do vesmíru i cestování mezi dimenzemi a časem. Konečně máme něco, s čím můžeme bojovat s jistotou, že bychom vyhráli.”

„Jsou hotové?”

„Ještě ne. Počítám, že zítra ráno už ano,” Bruce se smutně pousmál a Steve jen přikývl. Odložil na pracovní stůl papíry se souřadnicemi a dal se k odchodu.

„Jakmile budou hotové, dej mi vědět. Udělám ze sebe pokusnýho králíka a risknu s nimi tu cestu,” naposledy se Bannera otočil, než opustil laboratoř a Bruce na to nestihl nic namítnout.