„Kafe, čaj?" optal se Steve Amber následující ráno, když oba seděli v takové mini kuchyňce a jedli snídani.

„Kafe," zamumlala Amber a jedla míchaná vejce dál. Steve se nestaral o to, že Amber jedla více, než obvykle. Byl na to zvyklý i u své dcery a proto tolik nevnímal, že se mu žena měnila před očima. Jenže to nevěděla ani sama Amber.

Pár dní měla lehké nevolnosti, ale svedla to na možnou mořskou nemoc, takže doktora nesháněli.

Steve přikývl a začal nápoje připravovat, takže na chvíli odtáhl pohled od dívky a věnoval se činnosti. Amber právě dojídala už nejméně třetí porci a stále jí to nestačilo, ale věděla, že víc již nedostane, takže se neozvala.

„Tady to je," usmál se Rogers, když před ní položil hrnek s kávou a uklidil dočista vyjedený talíř. „Nějak ti chutná." Poznamenal.

„No jo," usmála se Amber nevině a upila z hrnku. Steve si k ní přišel i se svým hrnkem a položil ruku na její, co měla zrovna položenou na stole.

„Jak se ti líbí dovolená?"

„Dokonalá," zašvitořila dívka s úsměvem. Rogers se uculil a ruku přesunul na její odhalené stehno pod stolem. Pořád byla v pyžamu a to tvořily opravdu krátké šortky a tričko.

„Ty víc," opáčil Steve a pomalými pohyby jí po stehni hladil. Amber se uculila též a za hrnekem skryla jemné začervenání. „Zajdu do města koupit něco na oběd. Chceš jít se mnou?"

„Um...asi ne. Počkám tady."

„Dobře, nevadí," políbil ji na čelo, dopil kávu a vstal. Amber ho pozorovala koutkem oka, jak po sobě hrnek umyl a po té zmizel v jejich pokoji, kde se převlékl. „Tak já jdu."

„Dobře, ahoj," zamávala mu. S úsměvem jí též zamával mezi dveřmi a odešel. Amber využila situace a šla po sobě umýt nádobí. Jelikož byli pořád spolu, tak nemohla mít ani chvíli času pro sebe.

Cesta do města trvala přibližně půl hodiny. Proto se rozhodla jako první se jít osprhovat a upravit si vlasy, které byly až děsně zacuchané.

Zalezla tedy do koupelny a dopřála si dlouhou příjemnou sprchu v čokoládovém sprchovém gelu. Po té vylezla, vysušila si vlasy a upletla do jednoho dlouhého copu. Do toho si ještě nalakovala nehty na rukou i nohou a sedla si v ručníku na lehátko na terasu. Rozhodla se relaxovat po delší době. A proč taky ne, že?

Dopřávala si odpočinek a užívala slunka. Jenže jako naschvál se jí začalo znovu dělat špatně a proto co nejrychleji se nasměrovala směr koupelna.

Myslím, že danou situaci opravdu autorka popisovat nemusí, jelikož někdo z vás je určitě slabší povahy a nebo by to někdo prostě číst nechtěl.

Amber následně vypláchla svá ústa nad umyvadlem a strhaná vešla do ložnice, kde se posadila na postel. V tu to chvíli se jí hlavou honilo tisíce myšlenek. Nehodlala sobě, ani Stevovi nadále nalhávat, že šlo o nějakou mořskou nevolnost, jelikož u ní to je zkrátka nemožné.

Pak už jen padla možnost, že by snědla něco, co by jí prostě nesedlo a nebo...

Nedokázala si to připustit. Byli spolu půl roku a nic. Zrovna teď?

Zavrtěla nad tím odmítavě hlavou a skryla svůj obličej ve dlaních. Nebrečela. Pouze byla zoufalá. Za chvíli dala ruce pryč a její pohled padl na její mini tašku u kufru, kde měla většinu svých věcí, kdyby šla někam ven.

Natáhla se pro ní a po chvilce přehrabování vytáhla onu malou dlouhou krabičku, se kterou zamířila do koupelny. Nyní následuje další cenzura.

Po nějaké chvíli se dívka vrátila zpět do pokoje a usedla na postel s testem v rukou. Amber zažila jedno těhotenství, které nebylo zrovna šťastné. Dozvěděla se o něm až týden po Stevově pádu k ledu a jediný, kdo to věděl, byl Howard. Následně jako chovná zvěř porodila v Hydře a dítě jí bylo odebráno. Proto měla strach. Nechtěla být špatnou matkou.

Nervózně těkala očima mezi testem a hodinami. Steve byl pryč už hodinu a mohl se každou chvíli vrátit. Našel by ji sedět v pokoji a ptal by se na ten test. Amber si nedokázala živě představit, jak by mu to všechno vysvětlovala.

Zanedlouho se dočkala výsledku. Dvě čárky. Její obavy se naplnily. Chtělo se jí brečet, ale nevyšla z ní ani hláska. Doufala, že je ten test jenom rozbitý a lhal, jenže její druhá stránka jí říkala, že nemá cenu se namáhat.

„Lásko, jsem zpátky," zaslechla za dveřmi Stevův hlas a rychle test schovala do své tašky. Manžel jí do ní nikdy bez dovolení nelezl, takže byla zatím v bezpečí.

Natáhla na sebe nějaké šaty, nahodila veselý výraz a vyrazila přivítat svého manžela.

**

Hodiny ubývaly. Doteď se Amber Stevovi o možném těhotenství nezmínila a ani to v plánu tolik neměla. Třeba časem.

Zrovna se vrátili z dlouhé procházky a Steven zamířil do koupelny vykonat svoji hygienu. Amber vešla do ložnice, něco málo tam poklidila a padla zády do měkkých peřin postele.

Svědomí jí sžíralo zevnitř. Chtěla mu to tolik říct, protože měl právo to vědět. Jenže její strach byl silnější. Z koupelny zaslechla, jak se zastavil přívod vody ve sprše a každou chvíli očekávala Rogerse v pokoji.

Dívala se na velice zajímavý strop nad hlavou, na který celou dobu nezávisle hleděla. Přemáhala se. Už na chodbě k pokoji slyšela kroky. Byly tak blízko.

Povzdechla si a vyšvihla se do sedu. Kroky se zastavily a klika na dveřích se pohnula.

Teď, nebo nikdy.

Pomyslela si pro sebe rozhodně zapírající strach. Když ona nebude dobrá matka. Pořád tu je Steve. Skvělí otec. Dokazuje to už hodně dlouho.

Dveře se otevřely a Steve vešel v teplácích dovnitř pokoje.

„Steve?" pípla opatrně dívka, aby upoutala jeho pozornost.

„Ano?" usmál se na ní a zavřel za sebou dveře.

„Potřebuju ti něco říct," rozhodla se přejít rovnou k věci. Její výraz byl vážný, což Steva částečně vyděsilo.

„Dobře," vydechl a sedl si k ní. „Je něco špatně? Nelíbí se ti tu? Něco ti vadí v našem vztahu? Já-"

„Ne, nic není špatně. V ničem," zarazila ho a pozvedla koutky rtů do malého úsměvu. „Ano, jde o nás dva, ale není to něco, na co bych si měla stěžovat."

Steve si výrazně oddechl a spadl mu kámen ze srdce. A to opravdu velký.

„Tak co se děje."

„No, jde o to, že..." Amber přestala mluvit a přemýšlela, jak to říct. Steve jí nechal prostor se vyjádřit a nijak na ní netlačil. Respektoval jí. Amber se nadechla k odpovědi. „Budeš táta."

„Vždyť to už dávno jsem-" Steve se zarazil, jelikož mu to došlo až po chvíli. „T-ty jsi..."

„Mám dojem, že ano. Měla bych ještě zajít za doktorem, aby mi to potvrdil."

„Nekaž mi to," usmál se a políbil ji. „Právě jsi mě udělala nejšťastnějším mužem na téhle planetě."

„To jsem ráda," usmála se a už nedokázala skrýt následovné začervenání. Cap si ji přitáhl do pevného objetí a políbil ji do vlasů.

„Ráno za ním zajdem."

„Dobře," přikývla a v jeho hřejivé náruči se k němu přitulila. Nakonec to nebylo tak zlé. Pomyslela si Amber.