*00:10 v noci - Tokio *

Nenadálé hlášení probudilo na základně Avengers velký rozruch. Cosi ohrožující obyvatele v Asii v podobě červeného puntíku na mapě navigace upozorňovalo veliké nebezpečí.

Natasha se rozhodla vzít si to na starost a po krátké přípravě už byla na cestě. Její letoun měl nastaveného autopilota, zatímco si připravovala všechny své zbraně, které by později mohla použít. Nevěděla, jestli jde o někoho od Thanose nebo jen o obyčejného kriminálníka. Musela být připravená na všechno.

Po delší době začal letoun konečně přistávat. Vzala si všechny zbraně a jakmile quinjet přistál, vydala se ven do útrob města. Přišlo jí to podobné jako v New Yorku. Tak stejně tiché a pusté město. Jakoby v něm nikdo nežil.

Agentka vytáhla navigaci, na níž se stále pohyboval její cíl. Zjistila si kam jít a po nějaké době hledání konečně našla ulici i místo, kde se osoba nacházela. Zrovna sváděla boj s někým mužem. Natasha se rozhodla raději počkat. Nerada se pletla do vyřizování něčích účtů.

Osoba, po níž měla jít, byla zahalená v černé kápi, takže lépe splývala s temným prostředím. Zbraně byly dva dlouhé meče. Cíl byl velmi obratný a rychlý.

Natasha postávala kousek od nich. Dostatečně daleko na to, aby ji oba viděli a dostatečně blízko na to, aby si je mohla prohlédnout. Osobě v kápi do obličeje neviděla, ale tomu druhému ano. Neznala ho. Vypadal jako někdo indické národnosti. Měl ve tváři zuřivý a naštvaný pohled. Zdál se být při boji dost agresivní.

„Natasho? Hlas se," ozval se Black Widow  v komunikátoru Rhodeyho hlas. Agentka sebou trhla, protože komunikátor byl nastavený nahlas víc, než nechtěla, což jí prozradilo. Její cíl se během vteřiny zbavil protivníka, jakoby ho boj nijak neunavil. Romanoffová zalapala po dechu, když se osoba v kápi otočila jejím směrem. I tak mu neviděla do tváře. Začala ustupovat. Nepřítel vyběhl jejím směrem. Agentka se rozhodla na sobě nedat nechat znát strach a zastavila se. Rozhodnutá se mu postavit.

Nepřítel vytáhl oba meče a skočil po ní. Chtěl zaútočit z výšky. Natasha rychle uskočila a sáhla si pro dvě krátké tyče obsahující elektřinu, které se vzápětí rozšířily na cca metr a půl dlouhé. Byly pevné a tím pádem je nijak meče nepoškodily, když tyče překřížila přímo před sebou.

Osoba v kápi uskočila a zkusila útok znovu. Natasha po celou dobu útoky odrážela až do doby, než se jí povedlo meče nepříteli vyrazit z rukou. Chtěla férový boj a svoje tyče vrátila do původního stavu, aby si je mohla uklidit. Nepřítel na ní zaútočil stylem boje z blízka. Když se Natasha bránila, nepostřehla, že styl boje toho druhého znala. Až moc dobře.

V další moment se mu dostala na záda a obmotala mu nohy kolem krku. To osobu nijak nevyvedlo z míry a jedním trhnutím ji shodila na zem. Chytila ji pevně za vlasy a přitiskla jí na krk nůž, který si vytáhla z opasku. Natasha bolestně sykla.

„Ahoj, Nat," promluvila jí u ucha a hned na to si uchechtla. Byl to muž. Natashe byl ten hlas povědomí. Až po chvíli přemýšlení, kam hlas zařadit, přestala dýchat. Byl to Clint.

„C-Clinte?" zeptala se pro jistotu, aby si byla naprosto jistá. Nůž z jejího krku zmizel a pustil i její vlasy. Rusovláska se opřela rukama o zem a lapala po dechu. „Hej, jsi v pohodě?" ucítila na rameni Bartonovu ruku. Její dech se zklidnil a konečně mohla pohlédnout do tváře jejího dobrého kamaráda Hawkeye.

„Už jo," vydechla úlevně. Clint vypadal trochu jinak. Měl jiný účes, zdál se být strhaný, jakoby se na něm podepsal čas. Neviděla ho tak dlouho. Barton jí pomohl na nohy a vzápětí se oba agenti objali. Oba byli neskutečně rádi, že se po tak dlouhé době viděli.

„Co tady děláš," tázal se jí Clint po chvíli. Odtáhli se od sebe, ale stále se ještě drželi.

„Friday řekla, že jsi hrozba a tak jsem letěla tě sem zatknout," zašklebila se Natasha a Clint se její odpovědi zasmál.

„Jsme pořád ještě kámoši?"

„No. Málem jsi mě podřízl, takže o tom ještě popřemýšlím," zakroutila nad ním hlavou a v komunikátoru v uchu se jí ozval šum. Znovu se s ní snažili spojit ze základny.

„Nat! Ozvi se! Máme ti tam poslat posily?!" tentokrát to nebyl Rhodes, ale Kapitán. Z jeho hlasu usoudila, že byl vyděšený. Měl strach, že se jí něco stalo, protože neodpověděla na předchozí spojení. I tentokrát to bylo znovu hrozně hlasité, až z toho agentka zaúpěla.

Už chtěla Stevovi odpovědět, ale Clint byl rychlejší a komunikátor si od ní bez povolení vzal.

„Číslo volajícího je momentálně nedostupné, zkuste to prosím za chví-"

„Bartone?!" přerušil ho Rogers, který hlasitě vyjekl potom, co zaslechl hlas svého kolegy. Clint se zasmál.

„Rád tě zase slyším, Cape."

„Já tebe taky. Doufám, že přijedeš," řekl mu Kapitán narovinu, jakoby to byla jasná věc. Clint zůstal zticha a nic neříkal. Jen se podíval po Natashe vedle sebe, která celou dobu jejich pokec slyšela.

„Jistěže přijde. Přivezu ho," odpověděla Stevovi a bylo jí naprosto jedno, že by s tím druhý muž nesouhlasil. Po té Bartonovi vzala komunikátor a vypla ho. „Poletíš se mnou a během cesty mi řekneš, co se stalo a proč jsi tu byl."

„Natasho, ale já-" Clint chtěl něco namítnout, ale Nat ho přerušila mávnutím ruky. Nechtěla nic slyšet. Tak dlouho se neviděli a teď by odletěla bez něj? Nikdy!

„Žádný takový. Teď bude nejlepší, když všichni budeme spolu. Máme společného nepřítele. Silnějšího, než jakéhokoliv předtím."

„No...dobře..." povzdechl si Barton a posbíral ze země svoje meče. Natasha na něj počkala a po té se společně oba vydali směrem k letounu, který agentka nechala za městem.

**
Temné časy nastaly. Článek 13 byl odsouhlasen. Koho to znepokojilo, jako mě?