„Letoun je jako nový. V nejbližší době budeme moci zase pokračovat v cestě,” promluvila Nebula za mými zády, když jsem zrovna kontrolovala stav paliva,který jsme před chvílí doplnily. Radostně jsem se pousmála, když jsem se na ní otočila. Konečně se nám povedlo po pár dnech práce dokončit opravu Milano. Pomohla jsem jí nanosit do Milano nábytek a další zbytek věcí. Skříně, postele, ledničku s jídlem, které nám dal Eitri ze svých zásob. Mělo by vydržet na dalších pár dnů na cestě k jiné nejbližší planetě.

Jakmile jsme dostěhovaly dovnitř věci, vydaly jsme se zpět do tábora. Eitri mezitím dokončil svůj tajný projekt a Tony ukovával poslední a hlavní část jeho brnění. A to přední část helmy. Musel se obejít bez zlaté a červené, takže oblek byl provizorně špinavý a šedivý.

„Milano je opravené,” oznámila jsem mu, když jsem se postavila bokem ke stolu, na němž pracoval. Zrovna se věnoval sváření masky k helmě, takže se po mně nepodíval. Jen jsem zahlédla, jak lehce přikývl. Počkala jsem, až svoje dílo dodělal a nástroje k práci odložil.

„Jakmile tohle dodělám, můžeme vyrazit směr Země,” pousmál se na mě a přenesl v rukavicích hotovou helmu ke zbytku brnění. „Snad to bude fungovat. Podobný oblek jsem si naposledy vyrobil v jeskyni před deseti lety,” zavzpomínal na staré časy, při čemž si povzdechl. Došlo mi, že si nejspíš celou událost spojil s tím, že mu Pepper později zachránila život.

„Bude to fungovat. Jsi přece génius, Tony,” přešla jsem k němu a jemně mu položila ruku na záda. Když se po mně ohlédl, smutně jsem se pousmála. „Neznám chytřejšího muže, než jsi ty.”

„Děkuji, ale to si snad ani nezasloužím,” vydechl bez známky jeho sebejistoty, kterou postupně ztratil.

„Zasloužíš. Zvládneme to. Uvidíš,” dodala jsem poslední povzbuzující slova, než jsem svoji ruku stáhla zpět k sobě a natáhla se k hromádce železa, co byly části brnění. Zvedla jsem část, která patřila na hruď a byl tam otvor pro Tonyho aktuální reaktor. „A začneme tím, že si zkusíš to brnění.” S těmito slovy jsem část brnění položila na Tonyho hruď přes triko.

„Když jinak nedáš, Rogersová,” ušklíbl se Iron Man část brnění ze sebe sundal. Rozhodnutý postavit oblek pro pozdější využití.

„Znáš mě, Starku,” zasmála jsem se a rozhodla se mu s kusy brnění pomoct.

**

„Vy už odlétáte?” podivil se Eitri, když jsme naložili do letounu poslední naše potřebné věci. Včetně nějakých zbraní a Tonyho nového obleku.

„Nemůžeme se tu dlouho zdržet a navíc máme práci někde jinde,” vysvětlila jsem mu s pokrčením ramen. Pomalým krokem jsem šla k němu.

„Chápu,” přikývl a vypadal zklamaně, jelikož zase přijde o společnost, kterou tu tak dlouho neměl. Bylo mi ho líto. „Jo a ještě než vyrazíte, něco pro tebe mám, dítě,” řekl mi a odešel někam pryč. Zamračila jsem se, když mi řekl dítě. Jsem už dospělá. Tohle jsem přece nemohla přijmout. Do toho všeho jsem za zády zaslechla uchechtnutí směrem od Tonyho. Však já mu to vrátím. To uvidí.

Za minutku se Eitri vrátil. Já, Tony i Nebula jsme vytřeštili oči, když trpaslík donesl úplně přesnou kopii Thanosovi zlaté rukavice na kameny Nekonečna, ale menší.

„Tady,” podal mi ji. Zmateně jsem si rukavici prohlížela a zjistila jsem, že je vyrobená velikostně na lidskou ruku. Nechápala jsem, co to menšího napadlo. Kameny už přece svého majitele měly. „Musíte získat všechny kameny a jen takhle můžete proti Thanosovi vyhrát. Ale opatrně. Síla těch kamenů je nepředstavitelná. Držitele mohou snadno smazat z vesmíru. Buďte opatrní.”

„D-dobře,” vykoktala jsem a vyděsila se z představy, že by jsme prohráli i tímto způsobem. Nevěděla jsem, jestli to zvládnu, ale nesmím Eitriho zklamat, když ve mě tolik věří. „Děkujeme...”

„Válka bude brzy ukončena a klid a mír bude nastolen v celém vesmíru na několik dalších stovek let,” pousmál se a a ucítila jsem jeho malou ruku na té mé. „Hodně štěstí.”

„Nezklameme,” přikývla jsem a jeho ruka mě pustila. „Nashledanou, Eitri,” rozloučila jsem se s ním a následovala Tonyho a Nebulu do letounu. Eitri zvedl ruku na rozloučenou, než se za námi zavřela rampa od Milano.

Rukavici Nekonečna jsem položila ke svým věcem a sedla si do sedačky u řízení, kde již byla Nebula i Tony. Nebula pilotovala a Milano se brzy zvedlo ze země v kráteru planety. Vyletěli jsme směrem do vesmíru.