Následující hodiny po útoku skrulla se Bruce se Stevem věnovali zkoumání tajemného zařízení, které našla Natasha ráno při projíždění města u Furyho auta. Vypadalo to jako komunikátor, ale podle Brucových správných předpokladů se zdál být vylepšený.

„Musíme zjistit jak to funguje. Jestli to měl Fury u sebe, musel mít k tomu pádný důvod," zamyslel se Kapitán zkoumající přístroj s pomocí počítače.

„Je to komunikátor. To bezpochyby, ale co je ten znak, co se v něm ukazuje?" zeptal se Banner Avengera, když přístroj znovu spustil a objevil se tam červeno modrý znak se zlatou několikacípou hvězdou ve středu.

„Nevím, ale musíme to zjistit. Třeba nás to dovede k něčemu, co by nám mohlo pomoct," vydechl Steve a znovu pomyslel na záchranu své rodiny. Bruce si jeho reakce všiml a raději zůstal mlčet. Věděl, jak to pro Kapitána bylo těžké.

Pár minut na to do laboratoře vešla i Natasha s Rhodeym. Byli zvědaví, jak oba pokročili, ale po prozkoumání pohledem obou mužů usoudili, že se nic nezměnilo. Rhodey se připojil k Brucovi a Natasha přistoupila ke Stevovi. Položila mu ruku na rameno. Jakmile se po ní blonďák podíval, pousmála se na něj. Byla jeho oporou už od začátku, čehož si voják neskutečně vážil, ale nadále pociťoval velkou ztrátu jeho rodiny, o kterou ho Thanos připravil.

„Přišli jste už na to, co to vlastně znamená?" prolomil ticho Rhodesův hlas, když se na komunikátoru znovu ukázal dotyčný znak. Natasha i Steve společně přešli k Brucovi a Rhodeymu, aby se na to podívali společně.

Přístroj chvílemi problikával. Pak byl chvíli delší dobu funkční, po té se vypnul a takto to pokračovalo asi dalšího pět minut. Čtveřice hrdinů byla zmatená. Vůbec se jim nedařilo přijít na to, co to je a proč to vůbec u sebe Fury měl. Byla to pro ně opravdová záhada.

„Tohle nikam nevede," povzdechla si Natasha nakonec a chtěla se dát k odchodu. Jenže když se otočila, málem se jí zastavilo srdce leknutím. Stála před ní blonďatá žena v červeno modrém obleku a netvářila se zrovna přátelsky. Všichni stáli na místě jako opařený a sledovali ji.

„Kde je Fury," zeptala se blondýnka ostře a nedala na sobě znát ani jediný náznak emocí. Ledovým pohledem zmapovala každého, co se před ní právě nacházel.

„Je pryč," odhodlal se jako první ke slovu Bruce a okamžitě si vysloužil pronikavý pohled ženy. Byl pevně rozhodnutý se jí i vzdát, aby uchránil svůj život, když ho nechce Hulk poslouchat.

„Tak je to pravda," pevný a tvrdý výraz blondýnky opadl a ona si zvládla jen povzdechnout. Kapitán i ostatní v ní přestali vidět hrozbu a tak se pomalu dokázali zase uklidnit. Steve si ženu prohlédl a velmi rychle pochopil, k čemu komunikátor sloužil. Její vzhled obleku vypadal úplně stejně jako znak, co pokaždé zobrazoval komunikátor. Přivolalo ji to.

**

„Takže ty jsi..." nakousla Natasha otázku mířící na Carol, se kterou teď všichni seděli v zasedačce v naprosté tichosti, jelikož měli před chvílí možnost vyslechnout si příběh Danversové o tom, že pocházela z této planety a jak se v roce 1995 seznámila s ředitelem Furym. Tenkrát ještě s agentem. Vyprávěla také o tom, jak získala své superschopnosti, jak se jmenuje, co umí apod. Zkrátka úplně všechno z jejího života, co by mohlo Avengery zajímat.

Někteří z jejího povídání byli až tak moc vykolejení, že ani nepostřehli Natashynu otázku.

„Kapitánka Marvel," odpověděla jí blondýnka a zářivě se přitom na všechny ostatní usmála. Nerada viděla ty zaskočené pohledy všech, kteří byli Carol ohromeni. Ještě aby ne. Podle všeho usoudili, že se nejspíš jedná ještě o silnější osobu, než je samotný Thor.

„Tak to si se Stevem budete rozumět. On je taky Kapitán," zazubila se rusovláska a následně se otočila na Steva po její pravé straně. Rogers Natashu probodl pohledem a po té se věnoval blondýnce. Falešně se na ni usmál.

„Co Vás k nám přivádí? Máme docela napilno a rádi bychom pokračovali v práci," řekl trochu vyhýbavě, protože o pokec s ženou neměl moc zájem. Carol znejistěla, když na Rogersovi poznala, že nebyla zrovna vítaná.

„Eh... No... Sháním se po jedné dívce. Přesnej popis vám asi nedám. Slyšela jsem o ní tolik, co ostatní tam nahoře."

„Nenarážíš náhodou na malou Rogersovou?" zeptal se Rhodey, který celou dobu přemýšlel, jak se zapojit do hovoru. Carol se po něm váhavě podívala a po krátkém zamyšlení přikývla.

Od Steva se ozval tichý povzdech a po té vstal od stolu. Pohledy všech se upřely přímo na něj. Čekali, co se bude dít.

„Omluvte mě," vydechl, u čehož zároveň zadržoval slzy. Nic dalšího už neřekl a jen odešel rychlým krokem z místnosti. Bolelo ho to. Bolelo ho mluvit o Amy a taky o dalších z členů rodiny. Nechtěl být na Carol zlý, jenže pořád z něj ještě vyzařovala ta druhá stránka. Ta stinná, která se za celé roky u Avengers neprojevila. Až do doby, než bojoval s Tonym na Sibiři. I toho by rád viděl. Přivítal ho zpět a řekl mu, jak ho to všechno mrzí a prosil by ho odpuštění.

Jenže teď nebyl Stark, ani Bucky, ani Amy, ani Lily a ani Amber. Každou noc před spaním prosil, aby se vrátili a oplakával je. Ale bohužel zbytečně...

Šel až ven před budovu, kde se teprve zastavil. S dalším, ale trochu hlasitějším povzdechem se opřel o stěnu základny. Ani nepostřehl, že mu po tváři samovolně stékaly slzy. Sáhl si nenuceně do kapsy a vytáhl svůj starý kompas z války a taky náramek, který dal Lily k pozdějším narozeninám. Tohle jediné po jeho první dceři zbylo, než se mu v náruči změnila v oblak kouře. A v kompasu měl zase fotku Amber. Ten rozevřel a chvíli se na fotku díval, jakoby byl bez duše. Netušil, jak dlouho tam takhle stál.

„Omlouvám se, jestli jsem řekla něco špatně," probral ho hlas kapitánky, která ho nejspíš následovala až ven. Vyděsil se a rychle náramek i kompas schoval zpět do kapsy. Aby na něm nebylo na první pohled vidět, odkud jeho slabost pocházela. Setřel si slzy a podíval se po Carol. Ta na něj upírala omluvný a lítostný pohled.

„N-ne," vysoukal ze sebe těžce Rogers a pokusil se o vůdcovský postoj, jenže myšlenky na ztracenou rodinu a ostatní byly silnější. Ztěžka zadržoval další slzy.

„To je dobrý. Nikomu to neřeknu," Danversová se na něj usmála a položila mu ruku na rameno. „Je libo objetí, nebo jen chlácholivá slova?" ušklíbla se, když si Kapitán setřel zbytek uniklých slz.

„Nechci, aby mě někdo takhle viděl. Spoléhají na mě," uhnul pohledem jinam, ale dlouho tomu tak nebylo a zastavil se pohledem na zemi.

„Mohu pomoct. Jsme na jedný lodi, Kapitáne," promluvila na něj blondýnka s lehce povzbuzujícím hlasem. Když se na ni podíval, mohl vidět její smutný úsměv. „Slyšela jsem o Vás hodně. Taky jsem z armády. V devadesátých letech jsem pilotovala letadla."

„A ty schopnosti?"

„Při jednom letu se stala nehoda s já musela zničit motor plný energie. Přenesla se na mě," vysvětlila krátce. „Oba jsme museli něco obětovat. Vy válečnou dobu a já svůj normální život."

„Nic už nikdy nebude jako dřív," povzdechl si Steve. „Proč Amy hledáte?"

„Ona je jediná, kdo ukončí tuhle válku," odpověděla mu Carol polohlasem, když se po ní voják podíval. Nezdál se být z této informace nadšený.

„Ona není voják," odmítl přijmout krutou skutečnost, že by tomu tak mohlo být.

„Jenže tohle není Vaše válka. Ona je klíč k vítězství a nesmíte jí v tom bránit. Jen takhle se zase všichni vrátí ze zatracení," Carol se o tom nemluvilo snadno, ale musela. Věděla, že není jiná cesta.

„Já ani nevím, kde teď je. Jestli ještě vůbec žije..."

„Žije. Musí. Ovládá přece regeneraci, ne? Je z nás všech nejsilnější a ani to neví."

„Myslíte?" podivil se Kapitán s náznakem šance v očích. Carol přikývla a poklepala muže po rameni. V ten moment oba zaslechli, jak přijíždělo auto po příjezdové cestě ze štěrku směrem k budově. Carol poznala auto Codyho a také bílou dodávku, která se předtím nacházela na střeše, kde zanechala Codyho i Langa.

Jakmile obě vozidla zastavila, Cody i Scott vystoupili z aut a šli směrem k oběma kapitánům. Jakmile Cody poznal Steva, zasalutoval.

„Kapitáne, rád Vás zase vidím," pousmál se a následně si s Rogersem podali ruce.

„Clayi," pousmál se Steve též a vzápětí se zaměřil pohledem na Langa postávajícího kousek od nich. Rozhodl se být připravený na všechno. Nechtěl na základně dalšího nepřítele.

„Nazdar, Cape," pozdravil ho Scott s nejistým úsměvem. Netušil, co to do Steva vjelo, když se připravoval na útok v bojové pozici.

„Co je?" nechápal ho Cody též. Steve se oba projel přísným pohledem připravený na cokoliv.

„Byl tu Skrull. Vypadal jako on," vysvětlil mu a ukázal na Scotta. Scott se zarazil a vypadal, jakoby se právě vrátil po několika desítkách let a vše bylo špatně.

„Skru- co?" nedokázal to slovo ani správně vyslovit.

„Tohle není Skrull," odpověděla okamžitě Carol se smíchem, přičemž si vysloužila nechápavé pohledy všech. „Skrull by nic tak blbýho ani nenapodobil," přestala se smát a ušklíbla se. „Půjdem dovnitř?"

„Hele, tohle odvoláš!" křikl na ni Lang, když zmizela uvnitř budovy. Právě ho sundala ženská z vesmíru. Přišel si před Kapitánem Amerikou blběji, než kdykoliv předtím.