Jakmile se všichni bojovníci dostali do něčeho, co připomínalo létající auta, přesunuli se směrem k centru bojiště. Bruce dostal novou možnost, jak bojovat a to v Hulkbusterovi, kterého neuměl zrovna bravurně ovládat.

Po pár desítkách metrů radosti a běhu se však natáhl na zemi a Okoye při pohledu na něj protočila očima. Za celý svůj život viděla blbců hodně, ale tenhle byl větší nemehlo, než čekala.

Jakmile se všichni dostali k bojišti, vystoupili a seřadili se do bojového postavení, T'Challa se pozdravil se se svým spolubojovníkem a přítelem M'Bakuem.

Když se ke kopuli, která sídlila kolem Wakandy, přiblížili dva z Thanosových dětí, T'Challa, Steve a Natasha šli za nimi. Mezitím Bucky, Amber a ostatní zůstali a čekali na finální rozhodnutí vůdců. Po krátké debatě pěti osob u hranice Wakandy se za lesy zvedlo několik lodí nepřátel a blížili se k vojsku.

T'Challa s Nat a Kapitánem se vrátili, aby zaujali své pozice.

„Vzdali to?" tázala se Amber svého manžela, když se postavil mezi ní a Barnese.

„To zrovna ne," vydechl zadýchaně Rogers, když se zařadil zpátky. V ten moment

„Yimambe!" vyhlásil T'Challa pokřik a všichni Wakanďané to po něm opakovali. Včetně armády M'Bakua. Armáda nepřátel začala nabíhat na stěnu, co chránila Wakandu před útoky. Jenže teď ji vesmírné potvory narušovaly. Některým se povedlo i proskočit skrz.

„Co to je," nechtěl Bucky věřit tomu, co právě viděl.

„Asi jsme ji naštvali," odpověděla mu Natasha okamžitě, když celou situaci pozorně sledovala.

Wakanďané před sebe postavili štíty a král dal rozkaz, aby začali střílet na nepřátele. A udělali tak. Zapojil se i Bucky, Bruce a z výšky Falcon s War Machinem. Amber se rozhodla si šetřit šípy pro pozdější boj. Jenže počty nepřátel neustávaly.

**

Po hádce Steva a Lily se v dívce pobouřily proti sobě všechny pocity. Povedlo se jí dostat do části budovy, kde v životě nebyla a neznala to tam. Vypadalo to jako společenská místnost, kterou nalezla po vyběhnutí několika schodišť a pater. Bylo to tam opravdu veliké.

Lily se sesunula jako hromádka neštěstí na nejbližší křeslo a začala vzlykat do svých dlaní, ve kterých si schovala svoji tvář. Nechtěla věřit tomu, co se právě stalo, ale v hloubi duše cítila, že i ona za to mohla. Neměla říkat takové věci a litovala toho.

Bylo toho na ní moc. Smlouva, ztráta jejího přítele a sestry, hádka s jejím otcem, kterého měla opravdu ráda. Přišla si, jakoby přišla o všechno, co pro ni bylo nejdůležitější.

„Máš chvilku?" zaslechla povědomí dívčí hlas. Patřil Shuri, která ji následovala, aby ji pohlídala. Lily zdvihla hlavu a podívala se skrz rudé uplakané oči na princeznu. „Teda pokud mi neřekneš, abych tě nechala být a vypadla..."

„N-ne... To ne," zarazila ji Rogersová a setřela si z očí přebytečné slzy. I ty, co se jí koulely po tváři. Shuri se pousmála a k fialovovlasé dívce si přisedla. „Chceš mi říct, že jsem to přehnala? Jen do toho. Pouč mě, jak jsem hrozná dcera."

„Hele, nech toho," vyjela na ni Shuri káravě a Lily rázem mlčela. „Přestaň se shazovat. Jestli si myslíš, že sebelítost ti teď nějak pomůže a urovná ti vztah s otcem, tak jsi na omylu. Ten teď šel s ostatními bojovat. Za životy ostatních, kteří se nemohou bránit a těch, kteří si toho bohužel neváží. Ale taky mu jde o to, aby ochránil tebe," s tím Shuri rázně píchla Lily prstem do hrudi.

Lily na ni upřela zaražený a překvapený pohled.

„Dej se dohromady a pochop ho. Vím co říkám. Já o svého otce přišla, ale ty ho ještě máš. Važ si, že ho máš a podpoř ho dřív, než zemře a ty mu ani nestihneš říct, že ho máš ráda a co pro tebe znamená."

Po celou dobu se Shuri snažila tvářit vážně. Lily měla celou dobu hlavu svěšenou směrem k zemi a jen princeznu poslouchala. Slova se jí zabodávala do hlavy, jako ostří. Přesně to, co Shuri řekla, cítila. Opravdu se bála, že svého otce ztratí. Navždy. Nemohla to tak nechat.

„Kde jsou," zeptala se Lily Shuri rozhodně a vstala. Shuri též vstala a chytila mladší za ruce, aby ji zadržela.

„Už jsou asi deset minut pryč," odpověděla jí a Lily přikývla. „Dej na sebe pozor. Jakmile vyjdeš ven, není cesty zpět."

„Já vím, jenže já na návrat nepomýšlím. Musíme tenhle boj vyhrát."

„Tak se mi líbíš," usmála se Shuri hrdě a Lily ji okamžitě objala. Shuri ji poklepala po zádech a pak ji od sebe odtáhla. „Teď už běž."

„Děkuju," Lily se na Shuri též pousmála a vyběhla z místnosti směrem, odkud přišla. Doufala, že ještě není pozdě.