„Jaktože je ten maník ještě naživu?”

„Tohle není maník. Ty jsi maník. Tohle... To je muž. Pohledný. Svalnatý muž...”

„To jsem taky!”

„Co je tohle za kecy. Ty jsi obyčejnej tlostoprd.”

„No jasně.”

„Je to tak. Nějak jsi nám přibral.”

„Cože? Gamoro, myslíš, že jsem-”

„Cítí úzkost a hněv. Zakouší velikou ztrátu a vinu. Stejně jako ta dívka.”

„Vypadá jako potomek pirátky a anděla.”

„Teda. Budu se muset nad sebou zamyslet. Jo! Pořídím si rotoped a budu bušit a seženu si činky.”

„Víš, že rotoped není k žrádlu?”

„Jeho svaly jsou jako z kotoleckých kovových vláken-”

„Přestaň mu ty svaly masírovat... Probuď ho.”

„Vzbuď se.”

Následoval výkřik a hlasité rány. Doteď jsem byla mimo i já, ale dokázalo mě to probuď a spadla jsem z něčeho na tvrdou zem. Zalapala jsem po dechu i nijak nevnímala bolest, co mi vystřelovala do ramene potom, co jsem se rychle posadila už s otevřenými oči.

Někdo se ke mně rychle dostal a položil mi ruku na záda. Jakmile jsem zklidnila a nabrala ztracený kyslík, podívala jsem se po osobě, co u mě byla. Byla to nejspíš nějaká holka, ale měla tykadla, bílou pleť jak mrtvola a vypadala celkově zvláštně. I tak mě to dokázalo vyděsit a zaječela jsem. Dívka se vyděsila taky a rychle ode mě utekla co nejdál to šlo. Lépe řečeno ke svým dalším kámošům poblíž, kteří mě zkoumali nechápavým pohledem stejně jako Thora nedaleko ode mě, kterého jsem si nevšimla.

„A vy jste sakra kdo.”

**

„Za celou tu dobu, co Thanose znám měl jediný cíl. Vyhubit polovinu vesmíru a vrátit mu tak rovnováhu. Vyvražďoval planetu po planetě. Masakr za masakrem,” začala Gamora po nějaké době vyprávět, když jsme se s Thorem seznámili se strážci galaxie. Nejvíc mě ze všech dostával mluvící strom a mluvící mýval. Měla jsem chvilkami pocit, že jsem se něčeho tam venku nadýchala a teď mám halucinace.

„Včetně té mé,” dodal polohlasem Drax.

„Získá-li všech šest kamenů Nekonečna, dokáže ničit lusknutím prstů takhle,” pokračovala Gamora dál. Do toho přišla blíž k nám a luskla prsty vedle Peterovi hlavy. Ucukla jsem, když to udělala a víc se zabalila do deky, kterou mi dali.

„Zdá se, že o Thanosovi víš hodně,” řekl Thor a díval se na nějaký určitý bod před sebou kdesi na zemi.

„Gamora... Je dcera Thanose,” uvědomil ho Drax s delší úvahou, zda mu to vůbec říci. Moje hlava vystřelila nahoru směrem k ženě zelené pleti a podívala jsem se na ni vyčítavým pohledem. Stejně zareagoval i bývalí král Asgardu.

„Tvůj otec mi zabil bratra!” vyjel na Gamoru a zároveň vstal.

„A jéje,” zareagoval na to Rocket a lehce se ušklíbl.

„Je nevlastní,” zastal se Gamory Quill. „Pro pořádek... A nenávidí ho úplně stejně jako ty.”

Následovalo ticho. Všichni očekávali co Thor řekne, protože se najednou nezvykle zklidnil. Položil Gamoře ruku na rameno.

„Rodinu si nevybereš. Než umřel můj otec, prozradil mi, že mám sestru, kterou uvěznil v pekle. A ona se vrátila domů a vypíchla mi oko, tak jsem ji zabil, ale to je život. Že ano? Pořád dokola... Soucítím s tebou.”

„Taky s tebou soucítím. Poněvadž,” postavil se mezi oba Peter a pak se pomalu otočil na Thora, když Gamora odešla stranou. „Sice nesoutěžíme, ale já si zažil svý. Táta mi zabil mámu a pak jsem musel zabít já jeho. Bylo to těžký. Možná ještě těžší, než zabít ségru. Plus jsem vyvázl s oběma očima.”

„Wow... To bylo pěkně hnusný,” žasla jsem nad Quillovými slovy a též se postavila. Stále si kolem sebe držela teplou deku, co mě zahřívala.

„Pískle se ozvalo,” prohlásil posměšně Rocket, přičemž jsem po něm hodila vražedný pohled.

„Sklapni, mývale,” zavrčela jsem a na chvíli ho tak umlčela. Došla jsem k Thorovi s Peterem a oba si přeměřila pohledem. „Hodláte si tu měřit svoje ega a nebo hledat Thanose?”

„Mně se ho hledat moc nechce. Mám svůj život ještě docela rád,” odpověděl mi na to Quill sarkasticky. Probodla jsem ho pohledem.

„Viděla jsem zemřít přátele. Bojím se o svoji rodinu a já trčím někde ve vesmíru.”

„Tak hele, holčičko. Věř mi, že jsi určitě ve svým věku neviděla vyhasnout tolik duší jako my,” též mě probodl pohledem a už jsme stáli naproti sobě.

„A proto chci pomoct zachránit ten zbytek, co ještě v tomhle vesmíru a celé galaxii přežil.”

„Moc si věříš. Kolik ti je? Šestnáct?”

„Tak dost vy dva,” odtrhli nás od sebe Thorovi ruce. Podívala jsem se po Asgarďanovi a pak vydechla. Odtáhla jsem se a šla dál od Quilla i Odinsona.

„Máš kuráž. Odkud pocházíš?” zeptala se mě s klidem Gamora postávající opodál. Otočila jsem se na ni a zastavila se. Nadechla jsem se a s výdechem přivřela obě oči.

„Ze Země...”

„Z Terry?” zeptala se zaujatě Mantis a rozšířily se jí zorničky nadšením.

„Ze Země. Žádná Terra,” opravila jsem ji.

„Ale houby,” skočil mi do toho Peter a já ho opět probodla pohledem. „Země je v našem jazyce Terra. U Asgarďanů Midgard. Já se na té planetě taky narodil a na tobě to je celkově poznat... Podle těch příšerných hadrů, co máš na sobě.” Narážel tím na moje potrhané oblečení, co jsem zrovna na sobě měla neboli džíny, triko, mikina.

„Jak jako příšerné?!” vyjekla jsem dotčeně.

„Furt to vypadá líp než ten tvůj třiceti kilovej kabát, o který občas zakopáváš,” rýpl si Rocket do Star Lorda.

„Cože?!” vyhrkl hned na to Peter. „Tak na čí straně vůbec jseš!”

„To stačí. Potřebuji kladivo,” přerušil Thor aktuální téma a vydal se někam. Přesněji řečeno došel k nějakému displeji a začal na něm něco hledat. „Jak tu věc otevřu? Potřebuji nějaký čtyř místní kód? Možná... ”

„Eh, co to děláš?” zarazil se Rocket a podezíravě Thora pozoroval.

„Beru si váš modul,” odpověděl mu Bůh rázně.

„Ehm,” rozhodl se Quill na sebe upozornit. „Nebereš,” napodobil Thorův hlas. „Pane, náš únikový modul je náš!” Všichni jsme se nad Peterovým krokem proti Thorovi zarazili. Popravdě nám přišlo, jakoby se pomátl.

„Eeeh, o co mu jde?” zašeptala jsem směrem ke Gamoře, která se na situaci dívala úplně stejně jako my všichni.

„Napodobuje ho,” odpověděla mi stejně tiše a zároveň otráveně, že se její přítel chová jako pako. To už Thor stál naštvaný naproti Peterovi.

„Vysmíváš se mi?”

„Vysmíváš se mi?” zopakoval po něm Quill hlubším hlasem.

„Přestaň, teď jsi to udělal zas.”

„Snaží se mě napodobovat,” řekl Peter posměšně hlubším hlasem a s úšklebkem se po náš podíval.

„Okamžitě s tím přestaň-”

„Tak dost! Amy má pravdu. Musíme Thanose zastavit! Což znamená, že musíme zjistit kde právě teď je!” zakřičela na ně Gamora, jelikož jí už došla trpělivost. Thor se odtáhl od Quilla a šel od něj pryč.

„Kdoví kde,” zareagoval na to Thor a prošel kolem Gamory.

„Někdo to musí vědět konkrétně,” hledala Mantis nějakou menší naději.

„Ne. Ne! Kdoví kde? Je to místo. Už jsme tam byli. Je hnusný,” opravil Peter Mantis a hned se zaraženě podíval po Thorovi, jak jim začal rabovat ledničku a něco vytáhl. „A sorry jako?! To je naše jídlo!”

„Už není,” pokrčila jsem rameny a po všech se podívala. Peter protočil očima a radši odvrátil pohled ve stylu, že teď se mu zvracet nechce.

„Thore?” oslovila Gamora Odinsona. „Proč by letěl na Kdoví kde?”

„Protože mnoho let ten kámen reality bezpečně střežil jistý muž zvaný Sběratel.”

„Pak v bezpečí není. Tomu chlapovi by kámen svěřil jenom idiot,” opáčil Peter.

„Nebo génius.”

A jak víš, že nejde po žádném z těch ostatních kamenů?” zeptala jsem se ho zaraženě, jelikož mi to též nedávalo smysl, jako všem ostatním.

„Těch kamenů je šest. Thanos má v tuhle chvíli kámen moci. Ten ukradli před týdnem, když zdecimoval Xandar. Kámen prostoru ukradl nám, když zničil mou loď a vyvraždil půlku mých lidí. Kameny času a mysli jsou v bezpečí na Zemi u Avengers.”

„U Avengers?” nechápal Peter.

„Nejmocnější hrdinové světa,” odvětila jsem s pohledem upřeným jinam, než jsou strážci a Thor.

„Jako Kevin ----?” zeptala se Mantis. Podívala jsem se po ní pohledem typu, jestli to myslela vážně.

„Možná ho přibrali. Nevím, nějakou dobu jsem tam nebyl. Co se kamene duše týče, nikdo ho nikdy neviděl a nikdo ani neví kde je. Pro něj tedy Thanos nemůže a proto letí na Kdoví kde, neboť tam může získat kamen reality. Nemáte zač.”

„Takže musíme letět na Kdoví kde-” rozhodla Gamora, ale Odinson jí skočil do řeči.

„Omyl. Musíme letět na Nidavellil.”

„Vymyšlené slovo,” řekl Drax okamžitě.

„Jako všechna slova,” prohlásil Thor s klidem.

„Nidavellil existuje? To jako fakt?! To místo je legendární! Dělají tam ty nejbožejší, nejšílenější zbraně, co kdy tejrali vesmír! Tam bych si teda moc rád zalít. Prosím,” zajásal Rocket a podíval se na Thora prosebným pohledem. Thor se jeho nadšení smál.

„Ten králík má pravdu a je z vás jasně nejchytřejší.”

„Králík?” zarazil se Rocket okamžitě. Povzdechla jsem si a pro sebe si říkala jen dvě slova. Mýval, Odinsone.

„Jen trpaslík Eitri může ukout zbraň. Soudím, že ty jsi kapitán.”

„Jsi velice všímavý-”

„I přirozený vůdce. Přidáš se k mé cestě na Nidavellil?”

„Jen se zeptám kapitána... Jo počkat! To jsem já! Jo! Letím.”

„Výborně,” usmál se na něj Thor a pak se kouknul po mně. „Ty tu zůstaneš s nimi.”

„Co? Ne!” vyhrkla jsem a zmateně ho pozorovala, když šel spolu s Rocketem k záchranému modulu.

„Slíbil jsem tvému otci, že té pohlídám a udělal jsem to. Teď tu zůstaneš v bezpečí, protože tam venku to teď rozhodně bezpečný není,” poučil mě.

„Běž si sednout,” řekl přísně Rocket Peterovi, když se spolu hádali o pozici kapitána lodi.

„Hele! Tohle je moje loď a já nepoletím na-
O jaký... O jaký zbrani se vůbec bavíme?!”

„O té, co zabije Thanose,” odpověděl Thor Quillovi.

„Neměli bychom takovou zbraň mít všichni?!”

„Ne. Na tu jste příliš slabý. Vaše těla by se zhroutila a mysl postihlo šílenství.”

„Tak to je ještě tisíckrát lepší,” zamumlala jsem ironicky směrem na bohova slova.

„Jsem úchyl, když mě to tam táhne ještě víc?” zeptal se Rocket.

„Hmmm. Krapet jo,” podíval se po něm Thor svým jediným okem.

„Když nepoletíme na Kdoví kde, Thanos získá další kámen. Stane se nezastavitelným,” nesouhlasila Gamora s nápadem Thora. Ten se po ní následně podíval.

„To už je.”

„Už jsem to vykoumal. Máme dvě lodi a hromadu magorů. Taaakže... Já s Grootem poletíme tady s pirátím andělem a magoři poletí na Kdoví kde a zkusí zastavit Thanose, okey?” vymyslel Rocket nějaký jednodušší plán na zvládnutí obou situací.

„Okey,” souhlasil s ním Thor.

„Pro pořádek. Já vím, že s ním letíš jen proto, že tam nebude Thanos,” postavil se Quill přímo před mývala a probodl ho pohledem. Nelíbilo se mu, jak se Rocket nad ním povyšoval.

„Tak hele, takhle bys se svým kapitánem mluvit neměl, Quille,” vzdvihl Rocket na Petera výhružně ukazováček a po té ruku dal dolů. „Jdeme, Groote.” Řekl směrem ke Grootovi, který nás celou dobu nijak nevnímal, protože hrál nějakou hru. Ale nakonec se rozešel směrem k Rocketovi a Thorovi. „Přestaň pařit tu blbou hru, nebo ti vymyje mozek!”

Společně si všichni si sedli dovnitř modulu na sedačky a připravili se na let někam pryč. S obavami jsem pozorovala Thora, jak se po nás ještě naposledy podíval.

„Tak tedy hodně štěstí, magoři. Sbohem,” řekl, než se modul zavřel a odletěli s ním pryč z lodi.