„Slyšte a a radujte se. Dostalo se vám cti, aneb zachránil vás velký titán. Možná si myslíte, že je to utrpení. Ne. Toto je spása... Díky vaší oběti se vesmír opět vrátí do rovnováhy. Usmívejte se, neboť i ve smrti se z vás stali děti Thanosovi.”

Slyšela jsem kolem sebe těžké kroky. Po nějaké době jsem se konečně začala probírat, ale trvalo mi chvíli pobrat, že je kolem mě akorát tma. Zvedla jsem se s pomocí svých rukou a aspoň se o ne opřela. Neměla jsem tolik sil na to, abych se dostala až na kolena.

Rozhlédla jsem se. Zalapala jsem po dechu při pohledu na mrtvoli několika stovek rodin kolem mě. Cítila jsem se za tohle všechno najednou zodpovědná. Chtělo se mi zvracet a omdlít znovu, jenže mi bylo určeno, abych se musela na vše kolem sebe dívat dál.

Mezi mrtvolami se procházela hubená postava něčeho, co připomínalo na první pohled Sepiáka ze Spongeboba. Bezesrandy. Pronášel výše zmíněná slova, zatímco jeho kámoši mezitím usmrcovali bodáním zbytek Asgarďanů.

Nedaleko mě ležel na zádech Heimdall. Kroutil se v bolestech, byla pod ním kaluž krve a držel se za břicho, při čemž úpěl bolestí. Thor ležel též na zemi. Snažící se pobrat probíhající se situaci a nedaleko seděl Loki vraždící pohledem postavu dál ve tmě od nás. Vyšší, mohutná, v brnění. Přesně takhle to vypadalo v tom mém snu.

„Já znám pachuť porážky,” uvědomil nás mohutným a zvučným hlasem, jako by byl nějaký přirozený vůdce. Což nejspíš byl. Šel blíž k nám. „Ten zoufalý pocit, že jste vyhráli a přesto selžete.” Jeho pohled spočinul na Thorovi, k němuž pár kroky došel. Zvedl ho zničehonic ze země a táhl ho k nám. „Nahání to strach. Kolena se třesou, ale k čemu to všechno. Hnízdíte, utíkáte, ale osud vás přesto dostihne... A teď je zde, nebo mám říci... Že jsem zde já?”

Titán pozvedl levou ruku, kterou měl volnou a měl na ní jakousi zlatou rukavici s několika otvory. Celkem s šesti a ten první zabíral fialový kámen, který zničehonic zazářil.

Pod ním se rozkašlal Thor, který měl na obličeji několik krvavých ran, ale přesto se neubránil, aby k tomu něco neřekl.

„Mluvíš až moc.”

„Ten Tesseract,” zamračil se velký fialový titán a podíval se hrozivě na Lokiho. Já se po polobohovi podívala naopak zděšeně. Bylo mi řečeno, že Asgard byl zničen a Tesseract zmizel s ním. Bylo přece nemožné, aby ho měl Loki u sebe. Nebo snad...

„Nebo tvůj bratr zemře,” pohrozil Lokimu titán a lehce stiskl ruku, v níž držel Thora za hlavu. „Snad víš, jak si vybrat.”

„Nepochybně,” odpověděl na to Loki. „Zabij ho.” Zněla jeho konečná odpověď. Zajíkla jsem se, když se kolem rozezněl Thorův bolestný křik, jelikož mu titán přiložil k hlavě jediný kámen na zlaté rukavici.

„Loki, ty tu kostku nemáš, že ne?! Prosím, že ne!” začala jsem na černovlasého křičet a tekly mi z očí slzy, kvůli Thorovu utrpení. Loki se po mně zaskočeně podíval. Nejspíš o mně nevěděl a teď byl mou přítomnosti překvapen. Viděl, jak trpím. I on už měl mučení Thora dost a podle jeho výrazu to chtěl už ukončit. Na moji otázku neodpověděl.

„Stačí! Dost!” snažil se Loki titána okamžitě zarazit. Ten jeho slovům vyhověl a přestal Thora mučit. Oddechla jsem si.

„My Tesseract nemáme,” lapal Thor po dechu. „Byl zničen na Asgardu.”

Následovala chvilka ticha. Loki se podíval s povzdechem na titána i Thora. Zvedl pravou ruku nahoru a postupně se mu v ní objevila svítivá modrá kostka. Pociťovala jsem zklamání, že lhal.

„Ty jsi... Ty jsi vážně neřád, bratře,” zasýpal Thor a byl naštvaný.

„Ujišťuji tě, bratře, že nad námi dnes slunce nezajde.”

Titán se začal smát.

„Tvůj optimismus není na místě, Asgarďane-”

„Tak za prvé,” skočil mu Loki do řeči. „Nejsem Asgarďan. A za druhé... Máme Hulka!”

V tu chvíli opravdu odněkud vyskočil už změněný Bruce na Hulka na našeho nepřítele, při čemž nechtěně vyrazil Lokimu z ruky Tesseract. Následovala mezi těma dvěma bitka.

Konečně jsem se dokázala dostat na nohy a chtěla jsem s pomocí kouzel Hulkovi pomoci, ale ucítila jsem kolem sebe Lokiho ruce, jak mě zadrželi.

„Nech to na něm,” pošeptal mi.

„Jak si mohl,” zavrčela jsem naštvaně, jelikož mě jeho lhaní lezlo krkem.

„Mám to pod kontrolou,” uvědomil mě s klidem, jenže v tu chvíli strnul, když se titánovi podařilo zeleného rozzuřeného obra porazit a po té ho hodil omámeného na zem.

„Tohle je...Thanos?”

„Ano...” odpověděl mi Loki tiše, když Thor zaútočil na titána kovovou tyčí a ten jej následně odhodil. Sepiák Thora spoutal několika kusy kovů kolem těla, aby se nemohl Bůh hromů hýbat.

Samovolně jsem se přitiskla Lokimu na obrněnou hruď a vydechla. Přestala jsem vnímat. Pouze jsem na chvíli postřehla, jak Hulk s pomocí Heimdalla někam zmizel a Thanos jej za to následně zabil. Dělalo se mi chvilkami nevolno. Byla jsem nevšedně apatická

„Za tohle zemřeš. Přísahám!” křičel Thor na Thanose. Skoro brečel. Nebylo ani divu. Viděl už za celou chvíli zemřít několik svých přátel a teď ztratil toho největšího.

Sepiák neboli Ebony Maw přidělal Thorovi na ústa z kusů kovů něco jako náhubek, aby ho umlčel. Následně si dal prst před svoje "rty" a naznačoval mu tak, aby mlčel.

Thanos se rozešel od těla Heimdalla směrem ke své vraždící skupině a už mu Ebony podával modrou kostku Tesseractu a krátkou poklonou.

„Má skromná maličkost se sklání před tvou velikostí,” řekl uctívavým tónem ke svému pánovi. Titán si při pohledu na něj i ostatní před ním sundal helmu a odkryl tak svoji fialovou pleš. „Žádná jiná bytost neměla nikdy tu moc ani šlechetnost ovládat ne jeden, ale dva kameny Nekonečna.” Předal Ebony Thanosovi Tesseract a ten si jej následně zaujatě prohlížel. „Vesmír ti leží na dosah.”

Během chvíle jsme mohli být svědky, jak se už bývalá krásně svítivá kostka změnila titánovi v ruce v prach, jelikož jí drtivou silou v ruce rozdrtil. Mezi úlomky se jevil svítivě modrý malý kámen, který si následně Thanos dal na zlatou rukavici na své levačce a projel jím nával mocné energie.

„Další dva kameny jsou na Zemi,” uvědomil všechny Thanos. „Najděte je děti moje a přineste mi je na Titan.”

„Nezklameme tě, otče,” pronesla jediná žena v jejich týmu a všichni se mu poklonili. Ani jsem během toho nepostřehla, že už mě Loki nedržel. Otřásla jsem se, když jsem uslyšela jeho hlas a uviděla ho jít směrem k nim.

„Promiňte, že vyrušuji. Letíte-li na Zemi, schází vám průvodce,” usmál se Loki. „A já mám s tou planetou zkušenosti.”

„Pokud považuješ selhání za zkušenost-”

„Já považuji zkušenost za zkušenost,” přerušil ho bůh a Thanos ho probodl pohledem. „Všemocný Thanosi. Já... Loki... princ Asgardský...Odinson. Právoplatný král Jötunheimu. Bůh lsti a falše ti tímto přísahám svou nehynoucí věrnost...”

S děsem jsem oba dva sledovala. Na malou chvíli jsem postřehla, že si Loki za zády schovával jednu ze svých dýk, které využíval v boji. Jakmile domluvil, nadechl se a zaútočil. To se mu však nepovedlo. Thanos jeho ruku s dýkou zachytil včas energií z modrého kamene.

„Nehynoucí?” zopakoval titán Lokiho slova. „Měl bys lépe volit slova.” Poznamenal a dýku mu vyrazil. Bůh se po něm zděšeně podíval, když ho Thanos chytil pod krkem a pomalu začal zvedat ze země. Omezoval mu tak průchod vzduchu a Loki se snažil marně bránit.

„Ne, dost!” zaječela jsem a začaly mi z očí téct slzy. Zapojila jsem svoje schopnosti a už jsem se chystala zaútočit, ale Ebony mě též jako Thora spoutal nějaký kovovými trámy a tím pádem mi znemožnil útok.

„Z tebe nikdy nebude bůh,” lapal Loki z posledních sil po dechu, když se rozhodl Thanosovi sdělit onu větu. Thanos se nad jeho slovy lehce pousmál, než zesílil stisk kolem Lokiho krku a následně mu zlomil vaz.

Thor začal něco křičet, ale skrz náhubek, co mu udělal Sepiák mu rozumět nebylo. Z tichého pláče jsem tam začala žalostně brečet a svěsila hlavu, ale Thanos nás ignoroval. Pohodil Lokiho bezvládné tělo na zem a šel od něj pryč. Ještě naposledy se po nás podíval.

„A tentokrát žádné oživování,” řekl a přešel ke své skupině svých "dětí". Zvedl ruku s kameny nahoru a s pomocí kamenů se přenesli pryč. Pouta kolem mě a Thora se rozpadly. Oba jsme padli vysíleně na zem. Z posledních sil se dokázal Thor ještě připlazit k Lokimu a já upadla do bezvědomí krátce předtím, než pod náporem energie kamene Síly, co tam Thanos před odchodem zanechal, naše loď vybuchla.