*o dva roky později - někde ve vesmíru*

Dny plynuly jako voda. Měnily se v týdny, v měsíce a následně i ve dva dlouhé roky. Po tuto dlouhou dobu jsem neviděla svůj domov a stále jsem hledala odpovědi, jenže ty byly nikde.

Poslední dny jsem strávila spíše zavřená ve svém pokoji, než abych se někde potulovala po lodi mezi Asgarďany. Teda až na to, když byli snídaně apod. To mě z pokoje tahali násilím.

„Já nechci jít na nějakej pitomej bál!" vztekala jsem se, když mě večer tahala Valkyrie z pokoje a v druhé ruce držela jakýsi druh Asgardských šatů, co byly pravděpodobně už dávno z módy.

„Já taky ne, ale stejně půjdeš," rozhodla a odtáhla mě do něčeho, co připomínalo takovou větší umývarnu. Po té mi strčila do náruče šaty, co podle mého odhadu skoro nic nevážili.

„Ale notak. Tohle mi přece nemůžeš udělat," pokusila jsem se o psí oči, které máme zkrátka v rodině. Jenže ona nad tím mávla akorát rukou.

„Dám ti soukromí. Za chvíli tě vyzvednu," s tím opustila místnost. Při pohledu na šaty připomínající kusy hadrů jsem si povzdechla. Odmítala jsem to na sebe obléct, jenže aktuálně jsem neměla na vybranou. Valkyrie stála za dveřmi a každou chvíli měla přijít.

Proto jsem co nejrychleji vymyslela způsob, jak se do nich navléknout. To se mi povedlo, jenže pak nastal jiný problém. Zadní zapínání, na které se mi nedařilo dosáhnout.

Zkoušela jsem to znovu a znovu. Jenže prostě nic. Byla jsem naštvaná.

„Vždycky jsem uvažoval nad tím, že zapínání šatů nejde jenom nám, ale asi jsem se spletl," zaslechla jsem za sebou chladný Lokiho hlas, z něhož mi pokaždé naskakovala husí kůže po těle. Ucítila jsem bohovi chladné prsty, jak mi vzadu zavázaly za krátkou chvilku šaty. Vydechla jsem a otočila se vzápětí na nej.

Opět jsme se střetli oba pohledy.

„Co tu děláš."

„Máš zpoždění. Už to dávno začalo," oznámil mi a chtěl se vydat k odchodu. Já ho však zadržela, když jsem ho chytila za ruku, aby se zastavil. Už chtěl něco říct, ale já mu mezitím upravila jeho oblečení, co připomínalo společenský oděv.

„Nemáš zač," usmála jsem se a šla si před zrcadlem upravit vlasy. Když jsem se v zrcadle prohlížela a uznávala, že nakonec ty šaty tak špatně nevypadají, všimla jsem si Lokiho, co stále stál na jednom místě a nechápavě mě pozoroval. „Potřebuješ něco?"

„N-ne," radši okamžitě odešel. Protočila jsem očima a dodělala jsem účes poslední úpravy mého účesu. Byla jsem s výsledkem docela spokojená, jelikož šperky a podobné věci jsem neměla.

Vyrazila jsem z umývárny pryč. Jak jsem předpokládala, Valkyrie nebyla k nalezení, ale já se tím nijak netrápila. Poslouchat denně její historky o tom, s kolika osobami už popíjela apod, mi bohatě stačilo.

Došla jsem do hlavního sálu. Když řeknu, že tam bylo plno, tak opravdu. Na každém rohu jste mohli někoho vidět. Asgarďané si spolu povídali a tím pádem si mě ani nevšímali. Vlastně jsem za to byla ráda.

Došla jsem ke stolu s občerstvením a vzala si z tácu sklenici s pitím. Se skleničkou v ruce jsem se otočila na dav a s klidem po troškách upíjela jakéhosi nápoje.

„Asgardský likér? Dobrá volba," objevil se u mě Bruce oblečený v saku. Tušila jsem, že si ze Země musel něco vzít, protože nikdo nic podobného zde nemá.

„Je špatnej?" zarazila jsem se a skleničku odtáhla od rtů.

„Ne... Jen dokázal nalomit i Steva na to, že zrovna s ním alkohol nic neudělá," Banner se ušklíbl a vzal si ze stolu něco, co připomínalo obložené chlebíčky.

„A ještě dokázal hnout s Mjölnirem, ale nezvedl ho," přidal se ke konverzaci i Thor, který nás z dáli poslouchal a nyní přišel blíž.

„Ale skoro ho zvedl," bránil Bruce čest Kapitána Ameriky.

„Jen mu zavrzal pod rukama. Nic to neznamenalo."

„Tehdy ti ztuhnul úsměv na tváři. Nelži, Thore," zatvářil se Banner vážně. Thor pozvedl ruce do gesta, že se vzdává a raději od hádky ustoupil.

„Šaty Friggy ti moc sluší," usmál se na mě, když jsem zrovna upila trochu likéru ve sklence. Když mi to však řekl, tak jsem se málem zadusila a rozkašlala se.

„Č-čí jsou?"

„Zesnulé Friggy. Mojí matky," zatvářil se smutně Thor při vzpomínce na nešťastnou příhodu s temnými elfy, kdy se jednalo o Aether.

„To mi je líto," položila jsem mu ruku na rameno.

„To nic," usmál se. „Půjdu za ostatními, tak se zatím mějte."

„Ty taky," usmál se na něj Bruce a Thor odešel. Nějakou dobu jsem si povídala s Brucem o časech, kdy byli založeni Avengers, o členech a dalších. Poslouchala jsem ho a nijak nevyrušovala.

Večer uběhl velmi rychle. V sále se zdrželo už jen pár lidí a zbytek dávno odešel do svých pokojů. Já seděla u delšího dřevěného stolu a znuděně se rozhlížela po okolí. I Bruce už dávno odešel a tím pádem jsem bez pozornosti od ostatních pociťovala samotu.

„Opuštěná?" znovu ten známí hlas boha klamů a lží. Pozvedla jsem hlavu směrem k němu a přejela ho znuděným pohledem. „Opilá?"

„Znuděná," povzdechla jsem si a podívala se jinam. Vedle mě se posunula židle, na kterou vzápětí Loki usedl a zaujatě si mě prohlížel. Znovu jsem se po něm podívala.

„Tenkrát to žilo víc. Dnes už to tu stojí za nic," naznačil atmosféru na skoro končícím večírku. Přikývla jsem a zavzpomínala na staré časy, kdy jsem ještě chodila na Tonyho večírky. I když tam bylo vždycky plno ženských, protože na ty si Stark velice potrpěl, ale taky tam byla i jiná zábava. Tady byl jen tanec, jídlo, pití a konverzace s ostatními. „Tančíš?"

„Já? Nikdy jsem netančila."

„Tak budeš teď," rozhodl, vstal od stolu a natáhl ke mně ruku. Byla jsem jeho rozhodnutím zaskočena, jelikož jsem o Lokim slyšela nemálo informací, že se s ostatními raději nebaví a další věci.

„Ne díky," falešně jsem se na Boha usmála.

„To nebyla otázka," zareagoval na to mrazivým tónem. Ošila jsem se, jakoby mým dělem proletěl závan mrazivého větru a raději jsem k němu natáhla ruku, takže mi pomohl na nohy.

Společně jsme došli doprostřed parketu a Loki mi začal ukazovat kroky apod. Pomalu jsem se od něj učila a brzy jsme se pustili do opravdového tance. Bylo to pro mě zezačátku těžké. Furt jsem mu nechtěně, "občas i chtěně" šlapala na nohy.

Tancovali jsme takhle už aspoň hodinu. Popravdě mi to přišlo jako pár minut. Čas strávený v jeho blízkosti mi už tolik nevadil, jako předtím a naopak jsem si užívala, když mě pokaždé chytil.

„Nejsi tak špatná," ocenil moji snahu a trochu jsme zpomalili v tempu. Ruku na mém pasu posunul lehce níž, než ji měl předtím.

„Proč mi přijde, že ten tanec je stále víc a víc osobní?" probrala jsem se ze zasnění do reality a uvědomila si, že jsem Lokimu blíž, než jsem byla předtím. Myslím tím fyzicky.

„Tohle je naprosto normální. Můžeš být klidná."

„V tom případě tu ruku vrať na původní místo," vzhlédla jsem k němu hlavou a tvářila se vážně. Polobůh zůstal klidný a po chvilce uvažování mě poslechl. „Už mi to dneska stačí. Půjdu si lehnout."

„Tak brzy?" nechápal a ruka, kterou držel tu moji vzápětí povolila a my se zastavili.

„Ano," přikývla jsem. „Moc jsem toho v noci nenaspala, tak bych ráda aspoň dnes."

„No dobře," pustil mě úplně. Pousmála jsem se a ustoupila o krok dozadu od něj.

„Ale... Jinak děkuji za zbytek večera. Užila jsem si to."

„Za málo," podíval se po mně s naznačeným úsměvem. Kývla jsem na něj a už se otáčela k odchodu, když v tom jsem musela udělat jednu věc. Naposledy jsem se na Loki ho otočila a pevně ho objala.

Ucítila jsem na dotyk, jak strnul, ale já to ignorovala.

„Narozdíl od ostatních ti věřím," zašeptala jsem mu a odtáhla se. Bůh se na mě díval, jako bych spadla z višně či co. Ale to já už zrychlenou chůzí rychle odcházela do svého pokoje.

**
Konečně mohu hrdě říci, že Promo pro druhou fázi je hotové. Uznávám, že jsem to ke konci trochu uspěchala, protože díky škole se k počítači zrovna moc nedostanu, ale doufám že se bude libit ;)  hezký večer