„Nastoupili do lodi všichni?” zeptal se už nejméně po sté Bůh blesků, když přesně o týden později připravoval všechny Asgarďany na odlet ze Země. Došlo mu, že tato planeta není pro jeho poddané to pravé, co si představoval. Lidé si stěžovali, že je Asgarďanů moc a dal je financovat už nehodlali. Odlet tam nahoru bylo jediné řešení.

„Asi ano. Máme stejně plnou loď, jako když jsme sem přiletěli,” přitakala Valkyrie, která zrovna kolem Thora prošla po rampě dovnitř. Odinson se raději přestal ptát a ještě čekal na zbytek svých přátel, až dojdou.

Mezitím za ten týden jsem dostala s pohrozením od Stephena nový prsten. Nebyl moc nadšený z toho, že jsem se rozhodla pro odlet, ale nakonec i rodiče s mým rozhodnutím souhlasili.

Donesla jsem si k lodi svoji tašku s věcmi a odložila jí prozatím na zem, abych se mohla s ostatními rozloučit. Do toho všeho s námi letěl i Bruce, který na mě chtěl dávat pozor.

„Budu opatrná, slibuji,” usmála jsem se na svoje rodiče a sestru, kteří mě šli doprovodit k lodi.

„To doufám,” objal mě táta ještě naposledy. Objala jsem ho též a ještě naposledy nasávala pach domova, než jsme se odtáhli. Otci po tváři steklo pár slz smutku.

„Ale notak,” usmála jsem se a táta se situaci zasmál. Pak mě objala máma i s Lily. Odtáhly jsme se až po delší době a já konečně mohla nabrat trochu kyslíku, jelikož jsme se skoro umačkaly.

„Vrať se nejdřív co to půjde,” chytla mě sestra za ruku. Přikývla jsem v souhlas.

„Slibuju.”

„S námi se loučit nebudeš?” ozvala se kdesi vzadu Natasha s jejím klasickým uraženým tónem. Zasmála jsem se a šla ještě ke skupince vzadu. Natasha s Wandou mě sevřely v náručí jako první. Po nich následoval zbytek. Objetí s Buckym, Samem, Rhodeym, Tonym, dokonce i s Visionem, i když mě na dotek jeho ruce hodně studěly. Jak to s ním mohla Wanda vydržet?!

Rozloučila jsem se i s Peterem, který doběhl na poslední chvíli a čekala jsem ještě jednoho, jenže ten nedorazil. Pocítila jsem zklamání, jenže když Thor zahlásal, že se musí vyrazit, popadla jsem svoje věci a s posledním zamáváním zmizela uvnitř v lodi.

**

„Zde je tvůj pokoj. Snad se ti tu bude líbit,” dovedl mě Thor k pokoji, který měl být teď můj. Vešli jsme dovnitř. Byla tam postel, zrcadlo s menší almarou, koberec a nějaké ozdobné předměty. Odložila jsem tašku s věcmi na zem a posadila se na postel, při čemž jsem se po pokoji rozhlížela.

„Myslím, že to postačí,” usmála jsem se na Thora, který mi úsměv oplatil.

„Ve vedlejším pokoji je Korg a Miek, takže kdyby tě nějak obtěžovali, přesuneme tě jinam.”

„To je dobré. Já už si poradím,” uculila jsem se a poukázala na dvojprsten na ruce.

„Ten prsten je od toho Midgardského kouzelníka, ne? Doctor Strange, nebo tak nějak,” odhadoval Thor Strangovo jméno.

„Jo, přesně tak. Odkud ho znáš?” zarazila jsem se.

„Když jsme byli s Lokim na Zemi, tak Lokiho chytil a uvěznil ho. Musel jsem si pro něj dojít až do jeho domu.”

„Oprava. Je to svatyně a to mi připomíná... Taky mi to s Lokim udělal,” ušklíbla jsem se nad onou vzpomínkou. Thor se zasmál a opřel se o klenbu ve dveřích do pokoje.

„Jak to mezi vámi s Lokim je?” zeptal se zaujatě a uculil se. „Tony vás prý před pár dny viděl, jak jste spolu flirtovali.”

„Ten chlap mě už fakt štve,” povzdechla jsem si. „Měl by si pořídit brýle.”

„Já vás taky viděla!” ohlásila se na chodbě procházející Valkyrie s nějakým druhem pití v ruce. Kupodivu se nemotala, jako obvykle. Probodla jsem jí pohledem a začala si přát, aby na té chodbě zakopla a drahocenné pití by jí vyteklo.

„Dva svědkové. To už něco znamená, Rogersová,” zaslechla jsem vzápětí i Bannera, který šel hned po Valkyrii.

„Já s Lokim neflirtovala, bože!” chytla jsem se za hlavu, abych nijak na ostatní nevybouchla. Ostatní se v mojí přítomnosti moji reakci zasmáli a nechali mě být odchodem z pokoje. Thor za sebou zavřel dveře a já padla zády na matraci postele, jestli se tomu dalo takhle říkat.

Přetočila jsem se na bok a z menšího okýnka kruhového tvaru jsem vypozorovala, že stále ještě stoupáme.

Vydechla jsem a posadila se. Prohrábla jsem si rozcuhané vlasy a zamyslela se, jak hledat v dalekém vesmíru odpovědi na svoje otázky. Doufala jsem, že mi Thor a ostatní pomohou. Našla jsem si v nich nové přátele, ale přesto se mi po rodině bude stýskat.

Jenže teď potřebují čas a přizpůsobit se novému prostředí, v němž se právě nacházím. Je to nejspíš šílené, ale cítila jsem se jako mezi svými.

**
Nyní mohu konečně srdečně oznámit, že jsme došli ke konci 1. fáze této knihy. Popravdě jsem nečekala, že se to lehce protáhne až do třicítky, jelikož obvykle jeden díl knihy z této série má do třiceti kapitol, ale co.

Začátek druhé fáze započnu, jakmile udělám menší náhledové promo a s ním vydám i 31. kapitolu. Děkuji všem, že jste vydrželi tuto knihu číst až doteď a doufám, že vydržíte i nadále. Moc si vážím vašich komentářů i hlasů a zatím se mějte ;)