„Naše tábory nemohou přijmout víc než 832 000 Asgarďanů. Zkrátka nemůžeme ubytovat všechny, Thore,” promlouvala Hillová Thorovi do duše více než hodinu. Jenže on byl tvrdohlavý. Nehodlal přijmout, že by všechen zachráněný lid nedostal nové zázemí.

„Nemohu nechat zbytek bez střechy nad hlavou,” bránil Thor svůj lid a postavil se u stolu s míněním, že si tím získá ztracený respekt od ostatních. Jenže to dalo náznak dvěma agentům, jakožto ochrance, aby Thora zastavili. Maria však zvedla ruku v náznaku, aby zůstali na místě.

„Máme nějakou kapacitu. Pouze dané číslo se nám do táborů vejde a finance také nejsou neomezené. Nemůžeme pomoci víc.”

„To snad ne. S.H.I.E.L.D nemá místo pro nebohé životy?” vmísil se do toho Tony, přicházející do kanceláře pravé ruky ředitele po boku Natashy a Kapitána. Maria protočila očima při pohledu na miliardáře a hned na to se podívala zpět po Thorovi.

„Nemáme kam dát zbytek,” pokrčila agentka rameny a urovnala si hromadu papírů, co měla na stole.

„Co základna Avengers? Kolik se jich tam vmáčkne?” navrhla Natasha okamžitě potom, co se nad situací zamyslela. Přeci jen jí bylo těch Asgarďanů líto a Thor je kamarád.

„Tak kolem 360,” odpověděl na její otázku Stark, i když z jejího návrhu nebyl zrovna dvakrát nadšen. Maria se usmála.

„Avengers Tower je větší. Tam by se jich mohlo vejít víc,” navrhl Steve a to už si vysloužil od Anthonyho vražedný pohled.

„To, že jsi jednou řekl, že ta věž je škaredá, neznamená, že v ní budu poskytovat azyl ostatním,” překřížil si Tony ruce na prsou a odfrkl si.

„Tehdy jsem měl na tvůj egoismus jiný názor,” obhájil se Rogers a střetl se pohledem se Starkem.

„Něco ti povím, blondýnko. Avengers Tower může přijmout ještě 1 450 osob, což znamená, že z Asgardského lidu převažuje jedna osoba.”

„Skutečně?” ušklíbl se Steve nad onou myšlenkou, kterou Tony nadhodil. Ten se jen pohodově usmíval jako nějaké neviňátko.

„A já vím, kam tu osobu dát. Tvůj byt má kapacitu pro pět lidí, ne? A jste tam čtyři, takže si Lokiho vezmeš na byt ty.”

„To je bezvadný nápad!” zaradoval se Thor radostně jako malé dítě, zatímco Kapitánovi zamrzl úsměv na rtech a Natasha s Tonym si dali placáka.

„Za tohle tě předvolám k soudu, Starku,” zamračil se Steve nabroušeně a povzdechl si, když ho Thor poplácal přátelsky po zádech.

„Smůla. Jakožto soudce jsem to právě odklepl a návrh platí,” uculil se Tony, jako nějaký andílek. Maria je celou dobu pozorně poslouchala a měla na krajíčku, aby se nezačala přiblble usmívat.

„Že jsem si nepořídil toho psa,” zasténal Rogers nešťastně a už si to mířil ven z kanceláře.

„Loki ti ho tisíckrát nahradí,” zavolal na něj ještě miliardář, než voják zmizel ve dveřích.

**

Jakmile mi skončil dopolední trénink, rozhodla jsem se jít okamžitě domů. Byla jsem dost unavená, jelikož po mně dnes chtěli, abych podala dobrý výkon.

Prošla jsem dveřmi bytu a vzápětí za sebou zavřela. Klasicky vždy začínám zdravit svoji famílii, jenže teď jsem se zarazila nad probíhající hádkou, co vycházela z kuchyně. Z největší části jsem slyšela spíš mámu.

Šla jsem blíž a z předsíně nakoukla do oné místnosti. Uviděla jsem oba svoje rodiče, jak postávali u kuchyňské linky. Táta stál zády k mámě a rukama se opíral o hranu linky. Div, že ji nedrtil. Máma na něj přitom něco křičela a nebyla pomalu j zastavení.

Chtěla jsem tam vejít, ale někdo mě zatáhl zpátky a schoval za roh.

„Tiše,” šeptla Lily za mými zády a sama sledovala dění v druhé místnosti. Obě jsme to celé poslouchaly a pozorovaly. Do chvíle, než tátovi došla trpělivost.

„A dost!” zvýšil na mámu hlas a u toho shodil nějaký talíř, co měl zrovna u ruky. Máma nadskočila leknutím a vyděšeně se po něm podívala. Až za pár sekund si táta uvědomil, co se děje a chtěl ji chytit za ruku, ale ona uhnula. S Lily jsme poznaly, že je zle.

„Amber...”

„Ne, Steve,” zazněla poslední mámina slova, než odešla z místnosti.

„To snad ne,” povzdechla jsem si a opřela se ramenem o stěnu, u níž jsem stála. Lily se po mně podívala a též se zatvářila starostlivě.

„To je poprvé, co jsem je viděla se hádat, ale to bude zase dobrý,” pokusila se situaci ulehčit. Můj zrak padl na ní.

„Víš to jistě?”

„Ne,” Lily uhnula pohledem okamžitě.

„Jak to vůbec vypuklo?”

„S.H.I.E.L.D hodil tátovi na krk Lokiho no a...přivedl ho sem. Proto máma řvala i potom, co ji to tady táta vysvětloval skoro půl hodiny,” vysvětlila mi ségra a já vytřeštila hned na to oči.

Loki? V našem bytě? V žádném případě!

„Tak to se jí nedivím, že běsnila,” pokrčila jsem rameny.

„Ale nemusela být až taková. Tátu to sebralo docela dost,” řekla Lily a podívala se do kuchyně, kde táta seděl u stolu a měl schovaný obličej ve svých dlaních. Přikývla jsem v souhlas a podívala se po něm taky. „Jdu za ním.”

„Dobře,” souhlasila jsem a Lily do kuchyně. Já se rozhodla místnosti vyhnout a rovnou jsem zamířila k sobě do pokoje. Když jsem se nacházela po chvíli před dveřmi svého pokoje, slyšela jsem nějaké divné zvuky. Cosi v pravidelném rytmu naráželo do dveřmi u protějšího pokoje pro hosty.

Neotálela jsem, odložila svoje věci u dveří k sobě a přešla k protějším dveřím, které jsem následně otevřela. Vyletěl na mě nějaký tenisový míček, který jsem následně z dobrého postřehu chytila.

„Hej!” křikl někdo na mě a já se podívala po směru, odkud šel hlas. Byl to Loki rozvalený na jeho nové posteli. Probodával mě pohledem stejně jako já jeho. Skoro se neznáme a už se nenávidíme. To je rychlost.

„Nech toho!” štěkla jsem podrážděně a Loki se po mně podíval s chvíli zaujatým, až později znuděným pohledem.

„Jste nudný a tak obyčejný,” prohlásil klidně a lehl si víc na polštář, co měl za zády. Zamračila jsem se a tenisák hodila na zem pokoje.

„Bacha na jazyk. Nevíš o nás vůbec nic.”

„Měl jsem čest se s Avengers setkat nějakou chvíli zpět. Mám o vás všech jistou představu.”

„Ale o mně ne, takže se o nic nepokoušej, jinak tě už v životě nepokládá dohromady ani Heimdall,” zavrčela jsem. Loki se jízlivě usmál a chtěl se zasmát, ale někam se propadl. Lépe řečeno do jednoho z portálů, který nebyl vytvořen mnou. I tak jsem poznala, o koho nejspíš šlo.

Strange mi ukradl spolubydlícího!