O pár hodin později už konečně Amber se Stevem stáli před vchodem do bytu. Amber zrovna hledala klíče a Steve měl co dělat, aby se udržel vzhůru. I přes to, že bylo sotva poledne.

„Mám je!” zahlásala Amber nadšeně a vytáhla klíčky, kterými následně odemkla byt a oba vešli domů. Byl víkend, tudíž Lily ještě vyspávala, zatímco Amy v kuchyni vařila nějaké jídlo a přeslechla dveře.

Její rodiče okamžitě zamířili do kuchyně, která byla klenbou spojená s obývákem, kam šel později Steve se slovy, že si chce na chvíli sednout. Amber přikývla a šla rovnou za nic netušící Amy, která stála u plotny.

„Jsme doma,” řekla Amber s úsměvem za jejími zády a čekala na reakci své dcery. Už jednadvacetileté a plnoleté. Její stárnutí i růst se zastavil a regenerace už prováděla svoje, jako u Amber.

Amy se zarazila a pomalu se podívala překvapeně na svojí matku, kterou viděla po dobrých skoro třech dnech.

„Mami!” usmála se a obejmula jí nejpevněji, jak uměla. Amber se zasmála a též ji objala stejně pevně.

„Nepálí se tu něco?” zeptala se na jídlo, které se po chvíli naneštěstí po chvíli začalo pálit.

„Co? Ne, doháje!” Amy se rychle odtrhla a snažila se zachránit, co šlo, jenže bylo pozdě a z jídla bylo po domácku vyrobené uhlí. Takže to okamžitě vyhodila. „Kde je táta?”

„Šel do obýváku,” pokrčila Amber rameny a nahlédla do lednice, kterou si otevřela.

„Proč?”

„Prej si potřeboval sednout. Není divu. Je utahanej jako nikdy předtím,” Amber vytáhla alespoň jogurt a lednici vzápětí zavřela. „Lily spí?”

„Bojí se, že tu maturitu neudělá. Učí se celé noci a po té usíná na přednáškách.”

„A já se začala bát, že jediný, kdo na sebe tlačí je jen váš otec,” Amber se pousmála a vzala si lžičku, s níž začala po té jogurt jíst.

„Dobrej,” ozvalo se od vchodu do kuchyně z chodby. Obě se tím směrem koukly a uviděly Lily, jak se plahočila směrem ke kuchyňské lince s kávovarem. Bez zájmu přivítat svoji mámu po delší době.

„Ahoj, jak ses vyspala?” tázala se sestry Amy a podala jí hrnek na kávu.

„Spala jsem jen dvě hodiny. Nechápu jak dokážeš spát potom, co sousedi pod námi předělávají byt,” zamručela Lily nespokojeně a začala si dělat kávu.

„Moment, už zase?” zarazila se Amber a málem jí zaskočil jogurt, který zrovna polykala.

„Jo, bohužel,” zamumlala Lily a vzala si hrnek s kávou, ze kterého upila. „Kde je-”

„V obýváku,” odpověděla Amber i Amy najednou, když se Lily zrovna chtěla zeptat na Steva. Ta jen zůstala chvíli zaraženě koukat, než se k obýváku vydala.

Amy s matkou si ještě chvíli povídaly, než za nimi došla Lily a naznačila jim, ať jsou potichu a jdou za ní. Poslechly a došly za ní do obýváku, kde měly možnost vidět spícího Kapitána na gauči objímajícího polštář.

Obě jeho dcery se začaly rozplývat nad tím, jak je roztomilí, když spí a Amber mezitím došla pro deku, kterou přes něj po té přehodila. Steve se ve spánku usmál. To dodalo jeho roztomilosti ještě víc.

**

„Takžeee, kdo z vás půjde na vysokou?” nadhodila jen tak Michelle, když se obvyklá čtyřčlenná parta, teď už s Amy pětičlenná, sešla v cukrárně v Manhattanu.

Peter s Lily si koupili jahodové koktejly, Ned zmrzlinu, Michelle nějaký pohár a Amy si ještě vybírala.

„Ani nevím. Škola, která by pro mě byla zrovna dobrá je na druhé straně států a mně se z Brooklynu zrovna moc nechce,” pokrčila Lily rameny a upila nápoje.

„Co ty, Petere nebo Nede?” koukla Michelle vzápětí na kluky, který se při pohledu na ní zarazili. Koukli se po sobě a vzápětí zase zpět na Michelle.

„My na vysokou nechceme,” odpověděl Peter za oba.

„Lily, jsi tady jediná, kdo by chtěl na vysokou, zlatíčko,” ušklíbla se Michelle a Lily zaskočilo. Rozkašlala se, ale nakonec se uklidnila a podívala se vražedným pohledem po kamarádce.

Amy byla zvyklá na to, že jí ignorovali. Přeci jen se ti čtyři spolu znali dlouho a Amy se ještě noc nezačlenila. Ve škole v životě nebyla, jelikož měla domácí výuku doma. Jediné přátele měla mezi lidmi z Avengers.

„Amy, v pohodě?” zeptala se jí její sestra ustaraně. Amy se po ní okamžitě podívala se zamyšleným, který okamžitě zmizel a objevil se úsměv. Samozřejmě z větší části falešný.

„Jasně, jen se půjdu projít, jestli to nevadí,” s tím se zvedla, vzala si svojí tašku s věcmi a vydala se ven. Jakmile odešla z cukrárny, spadla z ní nervozita. Oddechla si.

Potřebovala se projít. Jakoby se její nohy sami rozpohybovaly a šla po chodníku ani nevěděla kam. Kličkovala mezi lidmi, co někam spěchali, naráželi do ní a občas zanadávali na její účet. Amy to bylo jedno. Šla dál a nijak okolí nevnímala.

Přišlo jí, jakoby její cesta trvala hodiny, opak byl pravdou. Šla teprve skoro deset minut a zastavila se poblíž Time Square. Její pozornost upoutalo cosi na obloze. Létalo to. Hořelo a vypadalo to jako pták. Až po chvíli si Amy vybavila jméno oné věci. Bylo to bájné zvíře. Fénix. Majestátně si poletoval nad náměstím a lidé ho nevnímali. Jakoby tam ani nebyl. Amy tím byla fascinována.

„Promiňte,” zastavila Amy procházející ženu s malou holčičkou. „Vidíte toho ptáka taky?” Ukázala směrem k místu, kde fénix poletoval. Žena se nechápavě podívala na stejné místo, ale nic neviděla.

„Nic tam není,” řekla okamžitě a dívala se na Amy, jako na blázna. Ta fénixe viděla pořád a dívala se na stejné místo. Žena se rozhodla rychle odejít. Vzala svoji malou dcerku za ruku a odešly.

„Každý nevidí, to co my. Teda aspoň normální lidé,” zjevil se vedle Amy neznámý muž. Amy nadskočila, když se jeho přítomnosti lekla a otočila se hlavou směrem k němu.

Černá bradka, černé vlasy s šedinami na bocích hlavy, obvyklé civilní oblečení, které k němu moc nešlo.

„Jak jako normální lidé. Kdo jste?!” vyhrklan vyděšeně Amy a ustoupila od něj o pár kroků.

„Někdo, kdo by ti mohl pomoci zvládnout tvůj dar,” odpověděl jí s klidem, otočil se k ní zády a s pomocí kroužení svých rukou v prostoru před sebou utvořil portál s vchodem do nějaké místnosti. Prošel portálem dovnitř. „Pojď.”

Amy se na něj zděšeně dívala, než v sobě našla sílu ho následovat. Předtím, než prošla portálem, zavřela oči. Ani nevěděla proč. Možná ze strachu, že tam uvidí něco, co by vidět nechtěla.

Po pár krocích se za ní prostor s ulicí uzavřel.

„Vítej v New Yorské svatyni.”