*O dva měsíce později - New York - Brooklyn*

„Dohajzlu, kde mám sešit na ekonomii!” vyhrkla Lily nechtěně nahlas, když si balila v pokoji věci do školy, při čemž nemohla najít již zmíněný sešit.

„Mluv slušně! Je tu malý dítě,” ozvalo se okamžitě z jiné místnosti v bytě, jelikož měla Lily otevřené dveře na chodbu. Něco pro sebe nespokojeně zamumlala, vzala si tašku s připravenými věcmi do školy a vyrazila s ní do kuchyně.

„Jenom hledám svůj-” dorazila do kuchyně a zarazila se při pohledu na svou malou sestřička, jak si kreslí u stolu, jenže v tom kreslení byl jeden zádrhel. Amy si kreslila do jejího nově koupeného sešitu na Ekonomii.

Jenže u malé holčičky těch zádrhelů bylo daleko víc. Pár dní po jejím narození začala růst a stárnout rychleji. Po pár vědeckých rozborech se nakonec zjistilo, že zdědila veškerou genetiku po rodičích a tím i regeneraci po své matce, kterou Lily nezískala. Tím je zajištěno, že malé dívce jsou papírově dva měsíce, ale fyzicky jí je rok. Doteď se nedokázalo určit, kdy toto rychlé stárnutí skončí.

Lily došla ke stolu s malou dívenkou a nadzvedla pomalovaný sešit. Po krátkém nahlédnutí zjistila, že to je její nově koupený sešit, co si nechtěně večer nechala na stole. Amy ho tam ráno našla a začala se do něj zvěčňovat svými malůvkami a kresbami. Zkrátka talent po jejím otci, co zrovna připravoval snídani.

„To snad ne,” zasténala Lily nešťastně a sesunula se na nejbližší židli u stolu. Zrovna do kuchyně dorazila i Amber alias matka svých dvou dcer a ještě v noční košili. Samozřejmě úplně novou, jelikož o tu původní přišla při jednom incidentu minulou noc.

„Koupíme ti nový,” usmála se a pohladila Lily po rameni.

„Já ho potřebuju dnes. Na první hodinu, jinak mě ta bába zabije!”

„Čím? Holí?” zasmál se Steve svému pokusu o vtip. Amber nad ním zakroutila akorát hlavou.

„Spíš tou její prťavou kabelčičkou, v které nosí tuny věcí a nikdo z nás nechápe, jak se jí to tam všechno vejde,” opravila ho Lily a konstatovala vše s naprosto vážným výrazem. Její otec zadržoval smích. „Co? Tys nikdy neslyšel o bojovém umění zvané "Kabelko-fu"?”

„Mně stačí to, co jsem se naučil ve čtyřicátým druhým,” nevině se usmál a položil na stůl talíř plný palačinek.

„Jako malej. Ale vážně,” zamlaskala Amber nad jeho chováním a došla pro talíře, které následně položila před každého člena rodiny na stůl. Steve mezitím uklidil věci po Amy, usadil ji do její židličky a dal jí její jídlo.

Lily se usadila ke stolu, začala psát s někým na mobilu a u toho hltala snídani. Amber v klidu jedla též a Steve svojí starší dceru znepokojeně pozoroval, jak se dívala do mobilu při snídani.

„Kdo ti píše?” zeptal se a upil kafe z hrnku. Lily za celou dobu neodtrhla pohled od zpráv v mobilu a venku na silnici před budovou zatroubilo auto. Už se zvedla ze židle a čapla svoji tašku do školy.

„May mě hodí do školy. Stejně musíme vyzvednout ještě ten sešit, tak se zatím mějte,” usmála se na své rodiče, každého políbila na tvář na rozloučenou a Amy ze srandy poškádlila. Dítě se rozesmálo. Hned na to Lily hodila připravenou svačinu na lince do tašky a vyběhla z bytu. Rychlejší odchod dcery oba Rogersovi ještě neviděli.

**
Tak jak se máme? Po delší době se konečně hlásím a oznamuji, že i přes začátek školního roku pořád žiju. Pro někoho štěstí a pro někoho neštěstí. Ale co. Zrovna jsem nastoupila do druháku na cukráře, až na dva super lidi co tam mám jsou to všichni šmejdi. Beze srandy a to máme ve třídě jedinýho kluka, kterej se se mnou normálně baví. Teď k věci. Díky škole se mi vypařily z hlavy nápady, takže kapitoly budou nejspíš jednou týdně, takže se předem omlouvám. Přeji štěstí při tomto školním roce a hlavně nepropadněte :D