Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

5.

„Tony?" vešla jsem do AT a rohlédla se po místnosti, v které se nejčastěji zdržoval. Neboli laborka, kde si často vyráběl svoje obleky. S velkým štěstím tam zrovna byl a s pomocí Jarvise něco hledal.

„Ty už si tady?" podíval se po mně okamžitě a vypadal překvapeně, při čemž okamžitě vypnul vyhledávání nějakých informací.

„Ahoj by postačilo a ano jsem," protočila jsem očima a šla blíž. Postavil se ke mně čelem a opřel se rukama ležérně o pracovní stůl.

„Potřebuješ něco?"

„Jo, chodím do třídy s jedním klukem, co tvrdí, že k tobě chodí na stáž. Je to pravda?" hned jsem navodila určité téma, o němž jsem chtěla s Tonym hovořit.

„Pokud se jmenuje Peter Parker, tak ano," přikývl v souhlas a šla jsem k němu blíž.

„A co je zač, žes ho sem vzal? Nějaké podrobnosti. Však víš," pokrčila jsem rameny a posadila se na jeden ze stolů, kde byla volná pracovní plocha. Tony z toho dvakrát nadšený nebyl, ale mlčel.

„Středoškolský kluk s velkou inteligencí a vysokým IQ. Všiml jsem si ho už nějaký čas zpátky a přišlo mi fajn mu pomoct jeho dovednosti rozvinout," normálně mi odpověděl a vypadalo to, jakoby nic neskrýval.

„Není v tom ještě něco jiného?" pro jistotu jsem se chtěla ještě ujistit, zda mi nelhal. Pouze zavrtěl hlavou a šetřil slovy. „Dobře, tak já- půjdu si udělat úkoly," lehce jsem se pousmála a vydala se pryč z laborky. Jakmile jsem za sebou zavřela, zaslechla jsem, jak Tony s někým začal mluvit a J.A.R.V.I.S to rozhodně nebyl. Nechala jsem to být a šla do svého pokoje, kde jsem si na postel hodila tašku ze školy a po té si vyndala potřebné věci na vypracování úkolů.

**

Letadlo dorazilo na letiště Bukureště. Cestující z něj postupně vystoupili a vyzvedli si svá zavazadla. Jedna z osob si kufr s věcmi odtáhla na záchody s domněním, že tam nejsou kamery a ujistila se, zda tam nejsou ani osoby.

Osoba byla vlastně muž s brýlemi. Bylo mu kolem čtyřiceti, podle vzhledu se to odhadnout dalo. Položil si menší kufr na plochu s umyvadly a otevřel jej. Pod oblečením vyhrabal rudou knížku s hvězdou a schoval si ji pod kabát. Kufr znovu zavřel a vydal se z pánských záchodů pryč, při čemž ho cestou pozoroval nějakej chlap, co zrovna na záchodky přišel.

„Nečum," odbyl ho ten s kufrem a odešel ze záchodů a nakonec i z letiště, kde si venku odchytil taxík, co ho převezl do hotelu. Vešel dovnitř a u recepce si vyřídil pokoj, dostal od něj klíček a vydal se ke schodišti, kde se omylem srazil ramenem s osobou, co zrovna kolem něj probíhala s kapucí na hlavě a brýlemi. Kapuce osobě spadla a těsně narychlo si udržela sluneční brýle. Byl to muž, blond vlasy, vyšší postavy.

„Promiňte, nechtěl jsem," narychlo se muž omluvil, znovu si natáhl kapuci a rozeběhl se s batohem na zádech pryč z hotelu. Muž s kufrem si už sahal do kapsy pro zbraň, protože muže poznal, ale nebyl si natolik jistý, aby ho tady mohl zastřelit. Vyšel se zavazadly schody, našem svůj pokoj a odemkl ho. Uvnitř si okamžitě začal přes síť vyhledávat informace o nedávno padlém Avengerovi rukou Hydry.

Našel vše, o čem se už předtím informoval. Smrt zastřelením po pár hodinách v nemocnici, velký vojenský pohřeb apod. Jenže pořád mu do karet nehrálo jedno. Proč Steva Rogerse viděl před chvílí na té chodbě? Zde v Bukurešti.

Začal chvíli přemýšlet a pak mu to došlo. Winter Soldierové.

„Chtěl jsi s nimi být. Máš to mít," zamumlal anglickým jazykem a vytáhl z kabátu červenou knížku, z níž se začal učit ruská slova a klíč k ovládání Winter Soldierů.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro