5.
„Tony?" vešla jsem do AT a rohlédla se po místnosti, v které se nejčastěji zdržoval. Neboli laborka, kde si často vyráběl svoje obleky. S velkým štěstím tam zrovna byl a s pomocí Jarvise něco hledal.
„Ty už si tady?" podíval se po mně okamžitě a vypadal překvapeně, při čemž okamžitě vypnul vyhledávání nějakých informací.
„Ahoj by postačilo a ano jsem," protočila jsem očima a šla blíž. Postavil se ke mně čelem a opřel se rukama ležérně o pracovní stůl.
„Potřebuješ něco?"
„Jo, chodím do třídy s jedním klukem, co tvrdí, že k tobě chodí na stáž. Je to pravda?" hned jsem navodila určité téma, o němž jsem chtěla s Tonym hovořit.
„Pokud se jmenuje Peter Parker, tak ano," přikývl v souhlas a šla jsem k němu blíž.
„A co je zač, žes ho sem vzal? Nějaké podrobnosti. Však víš," pokrčila jsem rameny a posadila se na jeden ze stolů, kde byla volná pracovní plocha. Tony z toho dvakrát nadšený nebyl, ale mlčel.
„Středoškolský kluk s velkou inteligencí a vysokým IQ. Všiml jsem si ho už nějaký čas zpátky a přišlo mi fajn mu pomoct jeho dovednosti rozvinout," normálně mi odpověděl a vypadalo to, jakoby nic neskrýval.
„Není v tom ještě něco jiného?" pro jistotu jsem se chtěla ještě ujistit, zda mi nelhal. Pouze zavrtěl hlavou a šetřil slovy. „Dobře, tak já- půjdu si udělat úkoly," lehce jsem se pousmála a vydala se pryč z laborky. Jakmile jsem za sebou zavřela, zaslechla jsem, jak Tony s někým začal mluvit a J.A.R.V.I.S to rozhodně nebyl. Nechala jsem to být a šla do svého pokoje, kde jsem si na postel hodila tašku ze školy a po té si vyndala potřebné věci na vypracování úkolů.
**
Letadlo dorazilo na letiště Bukureště. Cestující z něj postupně vystoupili a vyzvedli si svá zavazadla. Jedna z osob si kufr s věcmi odtáhla na záchody s domněním, že tam nejsou kamery a ujistila se, zda tam nejsou ani osoby.
Osoba byla vlastně muž s brýlemi. Bylo mu kolem čtyřiceti, podle vzhledu se to odhadnout dalo. Položil si menší kufr na plochu s umyvadly a otevřel jej. Pod oblečením vyhrabal rudou knížku s hvězdou a schoval si ji pod kabát. Kufr znovu zavřel a vydal se z pánských záchodů pryč, při čemž ho cestou pozoroval nějakej chlap, co zrovna na záchodky přišel.
„Nečum," odbyl ho ten s kufrem a odešel ze záchodů a nakonec i z letiště, kde si venku odchytil taxík, co ho převezl do hotelu. Vešel dovnitř a u recepce si vyřídil pokoj, dostal od něj klíček a vydal se ke schodišti, kde se omylem srazil ramenem s osobou, co zrovna kolem něj probíhala s kapucí na hlavě a brýlemi. Kapuce osobě spadla a těsně narychlo si udržela sluneční brýle. Byl to muž, blond vlasy, vyšší postavy.
„Promiňte, nechtěl jsem," narychlo se muž omluvil, znovu si natáhl kapuci a rozeběhl se s batohem na zádech pryč z hotelu. Muž s kufrem si už sahal do kapsy pro zbraň, protože muže poznal, ale nebyl si natolik jistý, aby ho tady mohl zastřelit. Vyšel se zavazadly schody, našem svůj pokoj a odemkl ho. Uvnitř si okamžitě začal přes síť vyhledávat informace o nedávno padlém Avengerovi rukou Hydry.
Našel vše, o čem se už předtím informoval. Smrt zastřelením po pár hodinách v nemocnici, velký vojenský pohřeb apod. Jenže pořád mu do karet nehrálo jedno. Proč Steva Rogerse viděl před chvílí na té chodbě? Zde v Bukurešti.
Začal chvíli přemýšlet a pak mu to došlo. Winter Soldierové.
„Chtěl jsi s nimi být. Máš to mít," zamumlal anglickým jazykem a vytáhl z kabátu červenou knížku, z níž se začal učit ruská slova a klíč k ovládání Winter Soldierů.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro