„Co s ní hodláš dělat," položil Adrian Zemovi otázku, jakmile dívku uspali a položili na operační stůl v jednom, ze Zemových tajných sídel kdesi ve světě. 

Muž neodpověděl. Pouze pozoroval pár ze svých doktorů, jak začali kolem pobíhat a dělat svou práci, kterou jim jejich šéf zadal.

Samozřejmě nechyběly všemožné operační pomůcky, transfúze apod. Toomese pohled na tohle vše silně zneklidňoval a dožadoval si odpovědi, které se nedočkal.

„Můžeš jít. Mám vše, co jsem chtěl. Užívej své dcery a nikomu o tomhle nikdy nepovíš," řekl Zemo s naprostým klidem pozorující práci doktorů, za okně, jak Lily připravovali v první části operace.

„Ale-! Je to ještě dítě, sakra!" rozčílil se Vulture a zděšeně pozoroval doktory, jak opatrně se skalpelem nařízli kousek kůže u dívčina spánku u hlavy.

„Je to dcera Kapitána Ameriky. Její život má pro mě daleko větší cenu, než můj. Její krev je jako zlatý důl se sérem super vojáka. Když teď neudělám stejnou chybu, tak jako předtím u Kapitána, tak mi všichni budou ležet u nohou. Bez paměti už pro ní ostatní nebudou znamenat nic jiného, než cíl," Zemo o své budoucnosti přímo básnil.

„Jsi šílenec!" obvinil Adrian muže a udržoval si od něj určitý vzdálený odstup. „Rodiče tý holky jsou sice vojáci, ale ona není jako oni!

„O tom tady už rozhoduji já. To já jsem teď její rodič, ona bude dělat, co já řeknu a ty tomu nezabraníš. Takže být tebou se teď otočím a odejdu odtud dřív, než tě někdo zabije," zamračil se jeho protivník. Vulture se chtěl muži postavit, ale když se rozhlédl a uviděl pár jeho poslušných agentů, jak na něj již mířili zbraněmi, raději se stáhl. „Hodný. Teď odejdi."

„S psychopatem se mi zůstávat opravdu nechce," odfrkl si Toomes a vydal se k odchodu. Zemo si pobaveně uchechtl a opětně se věnoval své zábavě. Pozorováním, jak pod rukama jeho doktorů vzniká nový poslušný voják.

**

„Ťuk ťuk, Nede, já vím, že tam jsi. Tak otevři!" už dobrou čtvrt hodinu se Peter domáhal do Nedova pokoje skrz okno, když byl zrovna na balkoně. Normálně by se ke kamarádovi v obleku Spider-Mana přikradl v noci, jenže teď to bylo důležité a bohužel tak přitahoval docela hodně pozornosti v ulici. Zvlášť u dětí.

„Mami, támhle je Spider-Man!" zvolalo radostně další dítě, když šlo s jeho maminkou po ulici pod balkónem i s kočárkem. Matka s malým kloučkem se zastavili a Parkera zaujatě pozorovali.

Peter se pokoušel malé děcko ignorovat, jenže když bylo hlasitější a hlasitější, plus k tomu se domáhalo podpisu a všeho možného, už se na ně otočil.

„Omlouvám se. Nešlo by to jindy? Mám teď docela napilno," pokusil se vymluvit a pousmát, jenže pak mu došlo, že přes masku to vidět není, tak se raději vrátil k předešlé činnosti.

Pocítil pocit štěstí, když se okno konečně otevřelo a na druhém konci stál jeho kamarád, který mu umožnil skočit dovnitř. Rychle si sundal masku a prohrábl si celý nesvůj svoje vlasy.

„Byl u mě Stark. Snaží se mi zabránit v hledání Lily," vyhrkl narychlo a zlomeně se podíval po Nedovi, který se snažil zpracovat, co se děje.

„Počkej. Jak zabránit?"

„Někdo si nepřeje, abych šel do akce. Já nevím už!" v tom se Parker zhroutil na kamarádovu postel a držel se za hlavu. „Musím ji najít. Nedokážu spát při pomyšlení, že jí někde drží zavřenou a bůh ví, co s ní dělaj."

„Uklidni se. Najdeme jí. Ozvalo se už ti dva?" posadil se Ned vedle něj a Peter zvedl hlavu ze svých dlaní.

„Ne," vydechl Parker poraženě a rozhlédl se po místnosti. „Nemůžeme déle čekat. Dokázal bys Lily vystopovat s pomocí technologie?"

„J-jak?!"

„Ty si už poradíš. Věřím ti víc, než komukoliv jinému," pokusil se Peter pozvednout Nedovu sebedůvěru. Ten se lehce ošil při pomyšlení na to, že by se měl nabourat do přísně střežených dat.

„D-dobře," přikývl Ned a otočil se směrem ke dveřím, když zaslechl jeho matku, co šla směrem k jeho pokoji.

„Musím vypadnout," prohlásil Peter narychlo a natáhl si na hlavu masku Spider-Mana. Ned přikývl a otevřel mu okno, kterým pustil kamaráda ven. „Až cokoliv zjistíš, ozvi se mi."

„Platí," souhlasil Ned a okno zavřel. Peter se rychle odebral z balkónu pryč a vydal se obratem domů.

**

„Kluci, asi něco mám!" zvolala Amber nahlas sedící u počítače s blikajícím signálem na mapě.

Okamžitě k ní přispěchali Clint se Stevem, kteří byli sotva navlečení v jejich uniformách.

„Severní část Kanady. Proč ne," pokrčil Barton rameny při pohledu na blikající místo. Steve na chvíli přestal vnímat, ale pak se probral a trhl sebou, když mu na rameno sáhla Amber.

„Nahraješ to místo do navigace?" podíval se po přítelkyni prosebně. Ta pouze hravě přikývla a data začala z počítače stahovat do flashky. „Řekni ostatním, ať se připraví do letounu. Za deset minut vyrazíme."

„Tony ještě nedorazil," namítl Clint, ale Steve nad tím pouze mávl s nezájmem rukou.

„Dej mu vědět taky. Případně nás dožene."

„Dobře, Kapitáne," přikývl Clint a rozeběhl se za ostatními. Steve se prudce nadechl a hned vydechl. Byl frustrovaný z toho, co se dělo, z přidělených starostí a napravování Tonyho chyb.

„Steve?" oslovila ho opatrně Amber, když vstala a přešla k němu. Steve se ošil, když zjistil, že během toho přestal vnímat a byl spíš jako socha. Sotva dýchal a jeho myšlení se upíralo úplně někam jinam.

„Promiň. Nedokážu se soustředit," vydechl a zavřel oči, když se Amber dotkla jeho bledé tváře. Byl již po několika dnech konečně oholený a upravený tak, jak vždycky vypadal, jenže i tak ho přepadala únava a kruhy pod očima byly dost výrazné.

„Přestaň se tak honit. Nedokážu se na to dívat," napomenula ho dívka a zadívala se do jeho očí, když je otevřel a zadíval se do jejích.

„Víš, že já nemůžu," povzdechl si.

„Ale ano, můžeš. Jsme jen krok od toho, abychom naší dceru dostali zpět. Budeme jedna rodina. Takovou, jakou sis vždycky přál," usmála se na něj a pomohla mu natáhnout zbytek uniformy na svalnatou paži. Po té mu uniformu zapnula.

„Asi máš pravdu," jeho koutky rtů se lehce zvedly do nepatrného úsměvu.

„Asi? Jasně, že mám," ušklíbla se nad svou egoistickou stránkou, kterou před Stevem zrovna nikdy nepřidržovala. Vlastně to Rogersovi nikdy nevadilo. Měl ji rád takovou, jaká byla. Přijal její povahu, ať byla jakákoliv.

„Miluji tě," v tuto chvíli mu bylo opravdu srdečně jedno, jestli je někdo pozoroval. Potřeboval to říct. Tak moc dlouho. Amber mu prohrábla vlasy a uculila se na něj.

„Taky tě miluji, vojáku," políbila ho. Steve jí polibek okamžitě opětoval a po té jí pevné objal. Hladil jí po zádech a přál si, aby tato chvíle nikdy nepřestala.

**
Otázky:

JokeyValeskka
Myslíš, že vyjde ještě jeden díl této super trilogie a nebo je tenhle poslední?
- Jak jsem již zmiňovala v Tagu a pár kapitol zpět, tato kniha nakonec bude mít díly čtyři. Samozřejmě cover již mám, trailer taky a název si zatím nechám pro sebe. Jenže kniha bude trochu odlišná od ostatních tří. Bude na dvě části. První část bude navazovat na události Thor Ragnarok a druhá z části na Captain America Civil War. Bude to docela zamotaný jak vánočka, ale snad se bude líbit.

KarolStarkcz
Otázka na Petera: Jak moc máš rád Lily?
- Peter: „Mám jí hodně rád...co k tomu víc říct. Našel jsem konečně někoho, u koho bych věřil, že by to  mohl být opravdový vztah."

DablikHope
Otázky na Petera: Co cítíš k Lily? Byl jsi vyděšený z toho, že její máma je jeden z nejznámějších zabijáků vůbec?
- Peter: „Cítím toho k ní tolik, že bychom tu byli fakt dlouho, než by to vyjmenoval," zamyslel se nad druhou otázkou, „potíž je, že jsem o tom ani nepřemýšlel."

Otázky na Steva: Jak ses cítil, když jsi zjistil, že Bucky si první vzpomněl na Amber? Chceš, aby jste byli rodina? Chtěl by jsi další dítě např. syna?
- Steve: „Ehm no. Kde začít? Docela mě to naštvalo. Ale zase jsem to mohl čekat, když s ní byl ještě předtím, než jsem je objevil v Bukurešti," druha otázka, „samozřejmě bych rodinu moc chtěl a dítě? U pohlaví mi to je jaksi jedno, ale kdybych měl syna, tak bych ho mohl učit to, co jsem se naučil já a v budoucnu by mohl převzít místo po mně."

Otázka na Buckyho: Co všechno si pamatuješ?
- Bucky: „Pár věcí z války si pamatuji. To, co bylo předtím tak nějak taky, ale v některých místech mám mlžná místa, ale to se časem nejspíš spraví."

Tony: „O tom bych se hádal."

Já: „Zmlkni, žehličko."

Tony: „Nech mě žít. Teď já," vystrčí Buckyho z židle, kde se všichni vystřídali a sedl si na ni.

Já: „Žádný otázky na tebe nepřišly."

Tony: „Co?! Já slavná, milovaná osoba vším, co se hýbe!"

Steve: „Narcisto."

Tony: „Rampouchu."

Já: „Hele, nechte se! Teď si sedám na trůn já!"

Tony: „Teď královnou jsem já!"

Já: „I Gejmr je větší královna než ty. Padej z tý židle."

Tony: „Ne!"

Steve: „Tak a jdeme," s klidem si hodí Starka přes rameno jak Shrek Fionu a jde s ním pryč.

Já: „Pošlete pohled z líbánek!" sednu si na židli a ta se pode mnou propadne jak pod Hollandem na jednom z Conů. „Zatraceně. Chudinku si mezi sebou střídali jak kurvu." S lítostí pohladím židli a vstanu, při čemž jí strčím Peterovi a vezmu si druhou, na kterou si sednu.

Otázky na autorku:

Jak tě napadlo napsat tenhle příběh?
- Jestli myslíš od prvního dílu s Amber nebo tuto knihu? No, vlastně šlo o chvilkový nápad, co mě napadl během vysávání pokoje. Ano je to tak. Vysávejte často svůj dům, potom vás budou napadat dobrý příběhy! Teď vážně. Řekla jsem si, že kniha, kterou jsem napsala před hodně dlouhou dobou, co nese jméno Soldier's sister, mi jaksi nesplňuje moje kritéria mého aktuálního stylu psaní. Tím chci říct, že se mi příběh a psaní knihy už moc nelíbí a řekla jsem si, že by to chtělo něco jako Update. Remake a napsat Prvního Avengera v lepším světle. A takto vznikl první díl I protect you. Jelikož jsem si po čase všimla, že se kniha ujala. Dokonce víc, než jsem čekala, rozhodla jsem se pro pokračování. Naschvál jsem proto začala psát Epilogy s návaznostmi na další díly a tím pádem tyto tři knihy plynou jako jeden příběh s krátkými skoky mezi sebou. Postavy knih jsem si daleko víc oblíbila, vcítila se do jejích situace a psala přímé řeči tak, jak bych to viděla já z jejich pohledu a jejich osobnosti.

Kolik ti je?
- 16 let

Proč píšeš tak moc dobrý příběhy? Nepřestávej v tom.
- Proč? Protože mě to baví a dokážu se tím odreagovat z reálného světa, kde mě nikdo nechápe. Teda až na pár lidí, kterých si opravdu vážím a nerada bych o ně přišla. A neboj, nehodlám se psaním zatím seknout ;)

Proč sis stáhla Wattpad?
- Na počítač se moc často nedostanu a mobil mám u sebe nonstop

Kdo je tvůj nejoblíbenější Avenger?
- Co si budem nalhávat. Je to Kapitán Amerika. První byl předtím Iron Man, jenže po čase jsem si Steva oblíbila víc, naučila se ho chápat a když nastanou jednotlivé situace, tak se jako on chovám. Možná to přes moje chování, jelikož procházím pubertou, moc vidět není, ale několik lidí, co mě opravdu zná, to mohou potvrdit.

Chtěla bys být Avenger? Jestli ano, tak někdo z Avengers nebo tebou vymyšleno?
- Nooo, tato otázka je dobrá pro ty, co rádi uvažujou. Já to teda nejsem, ale můžu se do toho na chvíli dostat.

Kdybych byla Iron Manem, byla bych chytrá, egoistická, měla na krku miliardy, což není zrovna špatný a jako bonus Tonyho úžasný oblek. Jako plus jsou teda ty peníze, inteligence a IQ na vysoké úrovni a schopnost si ten oblek navrhnout a vyrobit. Mínus je, že svým sarkazmem bych si proti sobě poštvala každýho, na koho bych se jen podívala. Beze srandy. Jakože jeho život by byl docela fajn, ale teď pojďme na další.

Teď rozebereme život Thora. Princ Asgardu, na krku nenávistný nevlastní bratr měnící se na Avatara a s chtíčem ovládnout všechny. Do toho po vás vlastní otec chce, abyste převzali místo po něm a vládli svému lidu, jenže vy to nechcete. Chcete bojovat po boku svých přátel, dosahovat vítězství a chránit nejbližší. Do toho máte to super kladivo, se kterým můžete lítat, házet ho a ještě pomáhá udržovat vaše schopnosti v podobě blesků. Je to docela super ne? Teď si to rozebereme. Plusy jsou blahobyt a schopnosti. Mínusy? Na každém rohu na vás čeká nepřítel. Každým dnem jste v ohrožení, musíte ochraňovat svoji planetu a lid, komandování od vlastního otce. To fakt není pro mě.

Teď Black Widow. Od pohledu její život vypadá docela fajn. Mise, tajná agentka, hezká tvářička a máte po boku super přátela a kolegy. Vlastně docela dobrý sen každý fanynky Marvelu. Plusy? Obratnost, dobrý výcvik v oboru, kolegové. Mínusy jsou podle mě z jejího pohledu vzpomínky na Rudou komnatu. Díky minulosti se Natasha považuje za zrůdu a ne každý ji dokáže věřit.

Máme na řadě Kapitána Ameriku. Voják z druhé světové války. Ohleduplnost, nedá dopustit na jediný život jakéhokoliv tvora. Až na pár výjimek. Vůdce týmu, dobrý přátelé, dobrá rozhodnutí, sérum super vojáka a ten slavný štít? Plus asi každý bere to sérum, co ho posílilo nejen zevnitř, ale i z venku. Stal se z něj víc chápavý člověk, vzhled, přemýšlí dřív, než něco řekne a má všechny z týmu jako rodinu. Prostě dokonalost sama o sobě. Dále tu máme jeho vibraniový štít, co mu vyrobil Howard Stark ve druhé světové válce. Bezva kámoš Bucky Barnes a později Sam Wilson. Mínusem bych brala ten nedobrovolný přesun do 21. Století. Přeci jen pro něj válka byla víc přirozená, přišel o svojí životní lásku, z jeho kamaráda Buckyho se stala zbraň Hydry s vymytým mozkem, kvůli kterýmu skončil v nemocnici a později i v poutech a teď ve Wakandě. I když Wakanda je docela super místo.

HawkEye. Co si budem povídat. Nás dokonalej Legolas, co se trefí a ani se na cíl nemusí dívat. Po boku má dokonalou Natashu, má rodinu, tři děcka, manželku a ještě je nepostradatelným agentem SHIELDu. Co víc si přát, že? Plusy. Přesnost, luk, rodina, kolegové. Mínusy. Tady asi nedokážu nic najít. Nebo jo nemám tak přečtenýho, jako ostatní.

Poslední je Hulk. Co si budem namlouvat. Jako člověk, dokonalý vědec, chytrý člověk, klidný a vyvážený. Jeho druhá stránka? Nekontrolovatelná zelená obří příšera, která by pozabíjela nejraději všechny okolo. I když má světlé stránky a to Natashu, dokáže se už lépe ovládat, ale kolikrát je silnější, než Bruce. Plusy? Síla, inteligence, schopnost pracovat v týmu. Mínusy? Nekontrolovatelnost nad druhou stránkou. Kolikrát se nemusíte pamatovat, co se vlastně stalo. Snadno se naštvete a to vede ke katastrofě.

Teď si to sečteme. Všichni z Avengers něco mají. Někdo je holt dokonalý a někdo ne. Pro někoho je každý z tohoto týmu dokonalý a proto se je nesnažím nijak urážet, protože je mám též ráda. Abych řekl něco na konec, protože jsem to už takhle dost prodloužila. Mít od každého z nich něco by nebylo k zahození. Kolikrát si říkám, že být jako Black Panther, Ant-Man, Spide-Man nebo třeba někdo z X-Menů či Fantastické čtyřky by nebylo špatné. Každý z nich je výjimečný. Za to můžeme děkovat skvělému Stan Leemu, díky kterému tyto postavy existují a budou žít v našich srdcích. Nedokážu se holt rozhodnout.

Doufám, že jste s odpověďmi všichni spokojení. Bylo to pro mě dost náročné, to sepsat, ale dokázala jsem to. Tak mějte hezký zbytek dne a bacha, ať se pod vámi nepropadají židle :D