„Vzpomínáš si na něco?" zeptala se Amber Buckyho po krátké přestávce, při které byla přiložit dřevo do ohniště, které všechny tři chránilo před zimou a divokou zvěří.

Bucky ji lehce stiskl ruku a podíval se na ní. Amber se pousmála a věnovala mu maximální pozornost.

„Na válku. Na lidi, které jsem měl opravdu rád a bolest, kterou jsem si musel protrpět," jeho nadšení náhle pokleslo a Amber po tváři stekla malá zbloudilá slza lítosti. Bucky si jí všiml a setřel ji, ale jeho ruka nadále spočívala na tváři dívky.

„Bucky?" zarazila se, když se na ní sladce usmál.

„Víš, že i potom všem, co se stalo, tě pořád miluju?"

„Fa-fakt jo?" Amber se nervózně zasmála, protože to jediné, co k němu cítila, bylo jen čisté kamarádství. Nic víc. V tom si v jejich blízkosti někdo odkašlal. Byl to Steve, co právě došel s dalším dřevem na oheň a při pohledu na Buckyho, co skoro osahával jeho přítelkyni, se zamračil. Jenže fakt byl, že Barnes o jejich vztahu dodnes nevěděl a tak Cap nemohl říct vůbec nic.

Amber se ihned odtáhla od Buckyho, vstala a rozešla se pryč z tábora. Myšlenky měla aktuálně někde jinde. Pořád jí hlavou kolovala jedna věc, kterou měla Stevovi v plánu říct, ale bála se jeho reakce. Prošla kratší pěšinou v lese až k něčemu, co připomínalo jezero. Možná to byl rybník. Záleží už jen na fantazii.

Byla temná noc. Jediné, co osvětlovalo pobřeží vody, byli malinkaté světlušky poletující všude kolem a zářivý měsíc. Dívce scházeli ty dávné časy, kdy takhle po velkých a náročných bojích, kdy už šli všichni spát, si vycházela jen tak ven. Procházet se po tábořišti, přejít přes hranici a chodit i jinde. Dokázala si při tom vyčistit hlavu, nemyslet na zlé věci a naladit se na něco jiného. Nejednou přemýšlela o tom, zda je její vztah se super vojákem tak pevný, jak vypadá. Musí mu věřit, pokud s ním chce zůstat po zbytek života. Pokud se to tomu dá z její strany tak říkat.

„Lásko?" nalezl jí po pár minutách Steve, jak seděla na břehu a házela rozlíceně kameny do vody až několik metrů daleko. Ignorovala ho a další velký kámen dopadl na hladinu a hlasitě žbluňkl.

„Já hloupá kráva!” zanadávala a hodila další kámen. „Kdybych se nepřipojila do armády, tak bych dnes nemusela poslouchat od někoho, kdo mě miluje, když si pamatuje úplný kulový! Proč zrovna já!” skoro křičela a postavila se, při čemž chtěla odhodit další kámen, ale dřív ji Steve objal kolem pasu a přitáhl k sobě.

Amber se pokusila vykroutit, ale když ji došlo, že její síly na jeho sevření nebudou stačit, upustila kámen na zem a povolila. Následně ji přemohly i všechny skrývané emoce a rozbrečela se.

„Ššš. To bude dobrý,” otočil si ji čelem k sobě a objal ji kolem ramen. Ona ho objala též, ale kolem pasu, jelikož byla nižší a zabořila obličej do jeho hrudi. Její slzy máčely jeho uniformu.

„Mezi mnou a Buckym nic není,” dostala ze sebe ztěžka a podívala se po něm. Sám se pociťoval špatně. Nikdy ji neviděl smutnou, ani jí brečet. Vždy znal tu její silnou stránku, která se každému problému akorát vysmála.

„Já vím. Celé jsem to viděl,” přikývl a políbil ji na čelo. Takhle oba stáli nějakou dobu. Objímali se, hladili a Steve všemožně uklidňoval.

„Steve, musím ti něco říct,” Amber se konečně odhodlala mu říct, co jí dlouho leželo na srdci.

„Co?” voják se zděsil a bál se nejhoršího. Amber se odtáhla z objetí, chytla ho za ruce a oba se posadili na zem. Steve očekával, co z Amber vypadne, protože se nadechovala pro odpověď.

„Slib mi, že nezačneš vyšilovat,” snažila se ubezpečit.

„Já? Nikdy,” pousmál se a propletl si s ní prsty na rukou. Oddechla si a zadívala se mu do očí.

„Máme spolu dceru,” řekla to, co chtěla a sklopila pohled k zemi. Steve na chvíli přestal vnímat a přemýšlel, zda dělat, že o tom neví a nebo říct, že je Lily v bezpečí. Nakonec se rozhodl nelhát.

„Já vím,” vydechl a přitáhl k sobě přítelkyni blíž. Ta se po něm zaskočeně podívala s pootevřenými ústy.

„Jak můžeš být tak v klidu?!” žasla nad jeho klidnou povahou. Očekávala od něj naprosto jinou reakci. Že by jí například seřval a nechal být napospas a nebo něco jiného, ale tohle?

„Vlastně jsem ti o ní chtěl říct sám,” nervózně se zasmál. Amber chvíli nemluvila a dávala si všechny myšlenky dohromady. Byla až ze všeho toho zmatená.

„Mám takový pocit, že už mě od tebe nemůže překvapit nic,” usmála se.

„Proč zrovna Lily Sarah?” zajímal se Steve. Sarah tak nějak chápal, protože pro Amber to jméno znamenalo stejně hodně, jako pro něj.

„Když se narodila, tak jsem ani nevěděla. Jen jsem ji viděla a řekla jsem si, že je stejně nádherná jako kytička a napadlo mě Lily jako lilie a Sarah je po tvé matce. V Hydře to připustit nechtěli, ale nakonec na to nejspíš přistoupili.”

„Kdy se narodila?” zajímala Capa ještě jedna věc, když se Amber zadívala na odlesky záře měsíce na vodě.

„2. září 1945. Přesně na den, kdy skončila válka,” odpověděla mu bez problémů a voják s náznakem úsměvu přikývl. Povídali si spolu o své dceři dál. Nebyli vůbec unavení. Užívali si každičkou volnou chvíli, že mohli být konečně zase spolu bez toho, že by je někdo rušil.

Mezitím, co Amber o něčem mluvila, Rogers uviděl na obloze něco letět velkou rychlostí. Zářilo to a ve tmě nebylo moc poznat, co to bylo. I tak se raději rozhodl pro návrat do tábora.

„Pojďme už zpátky,” koukl prosebným pohledem na přítelkyni, když zrovna přerušil jednu z jejích historek. Lehce se zamračila, protože přerušování nenáviděla, jenže když na jeho výrazu viděla, jak je to pro něj důležité, tak k tomu svolila a oba se vydali zpět do tábora.

Cesta zpět byla v pohodě, jenže při přiblížení k táboru Steve zaslechl dopad kovu a zvuky nějakého robotického stroje. Pro jistotu se natáhl pro pistoly u pasu a odjistil si ji. Amber to též slyšela a zbraň si vytáhla a připravila, jako voják.

Přišli blíž a Steve namířil zbraň na nepřítele. Až potom, co se na něj dotyčný otočil, poznal Iron Mana. Oddechl si.

„Tony?” oslovil ho a zbraň sklonil, Amber však raději zůstala s pistolí v pozoru a mířila na oblek. Iron Man si sundal helmu obleku a tak Rogers poznal i Starka.

„Steve,” kývl na něj Tony a ohlédl se po Buckym též se zbraní a po té po Amber. „Jsem spojenec. Mohli by na mě přestat mířit, pokud už nejste Zemovi vojáčci?”

„Dobrý, nechte toho,” Steve jim naznačil, aby zbraně sklonili. Amber stále na tváři pohrával nedůvěřiví pohled, ale i tak svého přítele poslechla. Tony mezitím vylezl ze svého obleku.

„Obejmeš kámoše?” rozevřel Stark náruč v naznačeném objetí. Steve se začal rozmýšlet, ale nakonec upustil zbraň na zem a šel k němu. Objetí přijal a poklepal Tonyho po zádech.

„Nejradši bych ti někdy doslova bodl nůž do zad,” zašeptal mu voják provokativně, protože přeci jen vyzývat Tonyho ego ho docela bavilo.

„Stoupni si do řady,” zamumlal Anthony a pustili se. Steve se zasmál a podíval se po Buckym a Amber, který nevěděli, co říct. „To je ta tvoje přítelkyně, o který si mluvil? Je to fakt kočka,” zavrněl Tony, jelikož ho zase unášel vkus na hezký holky do postele.

Amber by mu normálně vrazila, ale jen k němu přistoupila a namířila na jeho hlavu zbraň.

„Jenže ta kočka umí zabíjet i bez mrknutí oka,” zašklebila se a Steve si nad dětskostí obou dvou povzdechl.

„Tony, tohle je Amber. Amber, tohle je Tony Stark.”

„Stark?!” vyjekla a zbraň sklonila. Spíš doslova odhodila.

„Hele, i ona mě zná!” poklepal si Tony hrdě po hrudi. Steve nad ním zakroutil hlavou.

„Je to syn Howarda. Sice trochu horší verze, ale i tak.”

„Já to slyšel!” zahrál Tony uraženého a Amber se zasmála škodolibým hlasem.

„Slyšel jsem blbě a nebo řekl, že je Amber tvoje přítelkyně?” ozval se zezadu Bucky, který si nejspíš celou dobu dával dohromady, co to miliardář vůbec plácal. Steve se zarazil a nervózně usmál.

„Slyšels dobře,” vydechl a očekával, že s ním Barnes nejspíš nějakou dobu nepromluví. Co mohl dělat. Tony holt vyžvaní všechno.

„Lidi, za pár minut sem dorazí Hillová. Odveze nás do NY, tak si sbalte vše, co potřebujete,” zahlásal Tony, aby zabránil případné hádce a vlezl si zpět do obleku.