Doběhla jsem do AT celá promoklá. Klepala se zimou a ždímala si vlasy a oblečení nacuclé vodou. Bylo mi jasné, že už o mně nejspíš dál J.A.R.V.I.S vědět Tonymu a za chvíli mě půjde seřvat, ale já to moc neřešila. Vždycky jsem z toho dokázala vybruslit.

Taky jsem nedokázala přestat myslet na to, co se stalo v autobuse. Pokaždé jsem se při vzpomínce na ten polibek a pád začervenala.

„Lily Sarah Rogersová!" už se chodbou rozléhal Tonyho hlas. Zcela nečekaně.

„Jo, to jsem já," ozvala jsem se a ušklíbla. To ego po otci asi nemám. Tony přiběhl a probodával mě pohledem.

„Kde jsi byla. Ani ses neozvala!" hned spustil. Nastavila jsem vážný pohled, založila si ruce na hrudi a opřela se o futra dveří.

„Žiju, nic se mi nestalo. Nehroť to," odbyla jsem ho a vydala se dovnitř. Pokusila jsem se projít kolem něj, ale chytl mě pevně za paži a odmítal pustit.

„Ty si asi neuvědomuješ, jaký bych měl problémy, když by tě někdo zabil nebo unesl."

„Nejsi můj otec!" vyjela jsem na něj a probodla ho vražedně pohledem. Podíval se po mně ublíženým pohledem. Uvědomila jsem si, co jsem řekla a odtáhla jsem se od něj.

„Jenže ani on by si nepřál, aby ses takhle chovala," řekl Tony chladně. „A teď se padej osprchovat a spát."

„Ale-"

„Hned!" zvýšil důraz na hlase. Pouze jsem mlčky přikývla a vydala se k výtahu, jenže to by nesměl J.A.R.V.I.S hned hlásit v celé věží nějakou chybu a to, že se mu někdo naboural do systému.

Tony zavrtěl hlavou ve snaze to zahnat, jako nějaký přelud, ale okamžitě mu došlo, že nás vážně někdo napadl. V tom případě mě vzal za ruku a začal vybíhat schody. Bral je po dvou a já mu sotva stačila.

„Jarve, zabezpeč jakkoliv Bannera. Nepotřebujeme zelený poplach," vyhrkl narychlo Tony, když mě dotáhl až k jeho dílně s obleky.

„Provedu, pane," odpověděla mu UI a Stark se rozhodl dál věnovat plánu. Vešli jsme po zadání hesla do dílny, pustil mě a s pomocí počítačů začal zjišťovat druh nebezpečí a napáchané škody.

Začala jsem se vyděšeně rozhlížet všude možně. Za okny byla velká tma, přes kterou nebylo nic vidět. Až na tmavý pohybující se obrys směrem k nám. Někdo se slaňoval k AT.

Už to nebyl obrys, ale nějaká osoba. Ta nohama vepředu prorazila okno a přistála po pár kotoulech na zemi místnosti. Tony se lekl a podíval se, co se děje.

Dlouhé hnědé vlasy. Tmavé brýle na očích, chránič na tváři, tmavé oblečení a kovová ruka se sovětskou hvězdou na rameni. Zděsila jsem se a začala ustupovat, když se nepřítel postavil na nohy. Do někoho jsem vrazila a ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo.

Ten dotyčný mě k sobě silně přitiskl a chtěl mi dát před obličej napuštěnej hadr. Nevím, kde se to ve mně najednou vzalo, ale dotyčného jsem silně kousla do ruky, co mě držela u něčího těla. Zaslechla jsem ženský hlas a nadávku v cizím jazyce, když mě osoba pustila.

Rozeběhla jsem se pryč. Tony nebyl k nalezení. Rychle jsem se pokusila dostat tomu s rukou z očí, ale jaksi na mě namířil jednou ze svých zbraní. Rychle jsem se skrčila, když vystřelil a v tu chvíli mě někdo stáhl za bar do úkrytu. Byl to Tony, který se lehce třásl, když po nás znovu vystřelili. Objevil se na protější zdi dokonce i ostrý šíp. Tiše jsem polkla.

„Dostaneme se odtud. Seber se, Iron Mane," chytla jsem ho za rameno, když se po mně podíval. Zničehonic se objevila i zbraň. Ale přiložená u Tonyho hlavy a připravená k výstřelu. Oba jsme se opatrně natočili k dotyčnému, kdo to byl a málem se mi zastavilo srdce.

„Nazdárek, Tony. Dlouho jsme se neviděli," pousmál se vesele Steve a stále mu u hlavy držel zbraň. Stark doslova zamrzl. Já pro změnu nechápala, proč byl živí, když jsem ho viděla zemřít.

„A-ahoj, Rogersi. Už se ti v hrobu nelíbilo?" nevině se usmál i Tony, který doufal, že jde o blbí vtip. Jenže byl na omylu.

„Furt lepší v něm, než tady. Však ty to taky hodně brzy poznáš," zbraň mu k hlavě přitiskl ještě blíž. Tony nervózně polkl a úsměv ho přešel.

„Steve, neblbni. Přece víš, co zbraň u hlavy dokáže, když stiskneš spoušť," zakoktal se miliardář, jelikož začal mít strach. Obklopili nás ti zbylí dva, co tu byli s ním a poznala jsem dívku, kterou táta tak dlouho hledal. Byla to moje máma.

„Možná ano, možná ne. Tak to můžeme zjistit," voják přiložil prst na spoušť a zářivě se usmál nad myšlenkou, že je Stark v jeho rukou jako hadrová panenka. Aktuálně až dost bezbranný a vyděšený.

„Steve, ne..."

„Asi tě zklamu, ale ten starej dobrák už hodně dávno zemřel," v tom měl bohužel pravdu. Tony zalapal po dechu, když Steve pomalu stiskal spoušť.

„Nevím jak ty, ale já mám docela naspěch," Cap zvážnil.

„Pro koho děláš," vyhrkl Tony, když se lehce ošil.

„Pro někoho, kdo mi ukázal lepší světlo."

„Ovládá tě a poštvává proti nám. Copak to nevidíš?!" zaprskal Tony podrážděně a ruku se zbraní od své hlavy odstrčil ve snaze zabránit nejhoršímu. Ještě se rychle vyškrábal na nohy a mě vzal s sebou.

„Uklidníme se, Starku, dobře?" zahlásal voják s naprostým klidem, při čemž přistoupil o krok blíže a namířil hlaveň zbraně na Tonyho čelo. Ještě k tomu na nás mířila lukem...Amber myslím a pak ten s kovovou rukou.

„Máš toho zmetka v hlavě. Hraje si s tebou. Tohle nikam nikdy nepovede," stále se Tony snažil.

„Achjo, Tony, Tony. Nepoučitelnej jako vždycky," zavrtěl nad ním Steve hlavou.

„Jako ty," řekl to Tony náznakem chladného hlasu. Vytáčelo ho, že se nad ním skoro povyšoval někdo, kterého donedávna posílal do nejmenovaných míst, aby nemusel poslouchat jeho poučování.

„No jo," uchechtl si Rogers a zbraň namířil na jeho hlavu přesněji. „Poslední slova?"

Tonymu začal blikat nějaký náramek na ruce. Zpozornili jsme všichni a dívali se upřeně na Starka, který se pobaveně ušklíbl.

„Hopsale?"

„Mám to, pane Starku!" s těmito slovy z komunikátoru někdo prorazil okenní sklo a skočil přímo po Stevovi a nohama jo odrazil na protější zeď. Po té narychlo ještě vystřelil pavučiny po dalších dvou. Napřed do obličeje, na ruce a pak na nohy.

Až po chvíli mi došlo, že jsem dotyčného znala. Byl to ten z toho zábavnýho parku, jak mě zachránil z toho kolotoče.

„Nazdar, kluku," pozdravil ho Tony, když ze sebe setřásl zbytek stresu způsobeným mým otcem.

„Pane," zasalutoval Spidey a rozhlédl se. Skončil jeho pohled na mě a poté na těch třech. Amber a ten u ní si ze sebe pracně sundavali pavučiny, zatímco Steve se už vyškrábal na nohy a běžel na nás.

„Dovolte," řekl Spider-man a vystřelil po něm pavučiny, při čemž přišpendlil vojákovi nohy k zemi. Chvíli hrdinovi trvalo, než mu došlo, o koho se jednalo. „To je kápo!"

„Byl," opravil ho Tony a běžel si pro oblek, co už čekal. Cap se vymotal z pavučin, sebral ze země zbraň a chtěl po pavoukovi vystřelit, ale utvořila jsem před ním stěnu z ohně a na chvíli tak otce zaměstnala.

Spidey na mě kývl a rozeběhli jsme se za Tonym, který již na sobě měl své brnění a rozhlížel se po okolí.

Tak jak se líbí další část?

Když jsem psala Capa Hydru naposledy ve Sjednocení legend, tak spíš byl ukňouranej jako Bucky bez paměti. Poslední dobou se mi zalíbil spíš ten typ, kterej bere život druhého lehkovážně a napřed si hraje se svědomím oběti. Ano Captain Hydra je můj další z těch oblíbených, pokud jde o ty špatné.

Jaký na něj máte z mého pohledu v této knize názor?