*O dva měsíce později*

Od doby, co Peter zmizel, nic nebylo jako dřív. S Lily se dalo promluvit jen zřídka, jinak se většinu času všem spíš vyhýbala. Ani náš vztah s Lokim na tom nebyl o nic nejlíp. Za celou dobu jsme na sebe nepromluvili víc než jen pár bezvýznamných vět, které s námi nesouvisely.

Stephen mizel na celé dny a mnohdy i týdny. Nikdo z nás nevěděl kam a navíc se nikomu nezmínil. Byl to Strange. Mnohdy dělal věci, které ostatní nechápali.

Ani já na tom nebyla nejlíp. I přes silnou regeneraci jsem měla žaludek jako na vodě. Vše, co se mi povedlo sníst, šlo často ven a mnohdy jsem proseděla u záchoda celé dny. Sarah i Bruce se nabídli, že mi poskytnou léčbu, ale já odmítla. Nebyla jsem nemocná. Nemohla jsem být. V rámci mojí genetiky to bylo nemožné, tak co se tedy s mým tělem dělo? Mnoho otázek, málo odpovědí.

Procházela jsem se po chodbě a snažila se rozumně přemýšlet. Především nám všem šlo o to sesadit Helu a vrátit naší realitu. Jenže poslední dva měsíce se nic divného nestalo a byl až moc podezřelý klid. Nelíbilo se mi to.

Můj pohled zavadil o dveře pokoje Lily, která opět nevylezla několik dní. Stále měla za dveřmi včerejší večeři, kterou donesla máma. Přistoupila jsem ke dveřím a váhavě natáhla ruku ke dveřím. Zaklepat nebo ne? Otevře mi a nebo mě bude ignorovat jako zbytek lidí, co se s ní pokoušeli doteď komunikovat?

Moje ruka, již sevřená v pěst, opatrně zaklepala. Čekala jsem. Po dlouhé době se ozvaly kroky a také odemykání dveří. Ty se otevřely a v nich stála Lily. Neupravená, kruhy pod očima z neprospaných nocí. Byla bledá a celkově vypadala jako mrtvola. Zmizení Petera ji psychicky hodně poznamenalo. Znamenal pro ni všechno.

„Ahoj," vydechla jsem a pokusila se mírně pousmát. Lily na to nereagovala. Pouze se její pohled zabodl do země, než zase získala odvahu se na mě podívat.

„Ahoj..." zašeptala starší sestra. Skoro jsem ji neslyšela, ale rozpoznat to ještě šlo. Podívala jsem se jí do očí a získala nutkání ji obejmout a už nepustit. Pocítila jsem vinu. Nebýt mě, mohli jsme teď být všichni doma a neřešit apokalypsu s asgardskou bohyní.

„Je mi to moc líto..."

„To je dobrý," řekla Lily a opatrně mě objala. Její reakce mě překvapila, ale přesto jsem ji objala taky. Byla jsem šťastná, že i přesto všechno naše sesterské pouto bylo stále silné. „Prosím. Neříkej ostatním jak teď vypadám. Máma by se zbláznila a táta by mi dal kázání o čistotě." Řekla, když se ode mě odtáhla a vrátila se do svého pokoje. Já ji tiše následovala a zavřela za námi.

„Myslím, že táta by měl pochopení," zastala jsem se táty a podívala se na Lily již sedící na své posteli. Jen se na mě podívala. „Vzpomeň si kolikrát přišel o naší mámu. Byl z toho zdrcený a v některých případech na sebe taky kašlal."

„Je to zvláštní. Poznala jsem ho jako sebevědomého a nebojácného chlapa, který mě před vším ochrání. A zatím v hlavě střádal plány na záchranu a utápěl se ve smutku."

„Ztráta Petera ho taky velmi zasáhla. Přeci jen u toho byl a vyčítá si, že tomu nemohl zabránit."

„Asi máš pravdu," zamumlala Lily a setřela si hřbetem ruky nové slzy. „Než se propadl do nicoty... Zdál se být s tím tak smířený. Neměl vůbec strach..."

„Nejspíš věřil v to, že ho z toho vysekáme porážkou Hely," odhadovala jsem. „Určitě by nechtěl, aby ses kvůli němu trápila. Chtěl by, abys to dotáhla až do konce."

„Jo. Musím se sebrat. Už jsou to dva měsíce," vydechla sestra a zahleděla se před sebe směrem k oknu. „Půjdu si dát sprchu a trochu se upravit, ale počítám s tebou, že se mě zůstaneš, když se budou vyptávat."

„Spolehni se, sestřičko," usmála jsem se, když Lily vstala též s náznakem úsměvu.

„Nikdy bych tě za svůj život nevyměnila," zašeptala, než mě vzala za ruce.

„Konečně jednou v životě nejsi sobecká," rýpla jsem si s úšklebkem, lily pouze protočila očima.

„Pokračuj a rozmyslím si to."

„To je dobrý," nevině jsem se usmála. Lily to neřešila a moje ruce pustila. Pomalu se vydala ke koupelně aby si dala konečně sprchu, kterou dlouhou dobu zanedbávala. Posadila jsem se na postel a počkala na ni, než se po nějakých deseti minutách konečně vrátila. Vypadala mnohem líp. Jen vlasy měla zabalené do ručníku a byla oblečená v bílém dlouhém županu.

„Tak co?" zeptala se mě na svůj vzhled. Já se musela jen usmát.

„Mnohem lepší."

„To ráda slyším," přikývla sestra a začala ve skříni hledat nějaké vhodné oblečení. „Černé nebo něco barevnýho?"

„Jdeš na pohřeb?" zasmála jsem se, když vytáhla černé triko a černé tepláky.

„Možná tak na svůj," utrousila Lily s pobavením. „Chci vypadat jednou v životě seriózně."

„To byl hodně špatnej vtip."

„To nebyl vtip," probodla mě Lily pohledem, který mě okamžitě umlčel. Sestra se vítězně usmála. „Za chvíli jsem zpátky," oznámila mi a vrátila se do koupelny, aby se převlékla. Znovu nastalo dlouhé čekání, ale už bylo trochu jiné. Znovu mi začala známá nevolnost od žaludku. Když se Lily vrátila, využila jsem příležitosti a dostala se do koupelny místo ní. Můj žaludek se převrátil a já celý jeho obsah vyprázdnila do záchoda. Lily to zaskočilo. „Amy, co je ti?!" dostala se ke mě a položila mi ruku na záda. Zvracení přestalo až po chvíli a já byla schopná se jen se zbytky energie opírat o mísu WC.

„Já... Nevím," odpověděla jsem a Lily mi pomohla sednout si aspoň na zem. Opírala mě, abych tam sebou nesekla.

„Obě nemůžeme být nemocné a ani nejsme náchylné," pokusila se Lily vyvrátit různé teorie o tom co mi může být. „Stalo se ti to ještě teď někdy?"

„Pravidelně... Nejčastěji každé ráno jakmile se vzbudím..."

„Prosím, ať to není to co si myslím," zakňučela Lily nešťastně a přitom vstala. Já se na ni pouze nechápavě podívala, ale to už šla ke skříňce nad umyvadlem a začala v ní něco hledat. „Nejlepší zásoby sice nemáme a do nejbližší lékárny ti opravdu neskočím, protože pochybuju, že by mě v ní někdo obsloužil, ale tohle by mělo postavit."

„Co?" stále jsem nechápala, ale to už mi podala dlouho malou krabičku.

„Jestli ti tam vyjdou dvě čárky, tak tě zabiju," řekla Lily vážně a pomohla mi na nohy. Když jsem si krabičku prohlédla znovu a dala si dohromady vše, co mi Lily řekla, zamrazilo mi. Držela jsem v ruce těhotenský test.

„Lily, to přece nejde-"

„Ale ano. Musíme vědět jak na tom jsi," Lily si to nenechala vymluvit. „Nikomu o tom neřeknu. Spolehni se."

„Dobře," povzdechla jsem si. „Počkáš venku? Chci tu být chvíli sama."

Jasně. Jen tu sebou hlavně nesekni jako minule," upozornila mě Lily, než koupelnu opustila. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Po krátkém váhání jsem si test nakonec udělala. Následovalo čekání na výsledek. Doufala jsem v jednu čárku. Přeci jen teď by se to nehodilo a ještě nést Lokiho dítě? Třeba by ho ani nechtěl.

Po nějaké době jsem myslela, že test nefunguje, než se konečně dostavil výsledek. Při pohledu na dvě čárky jsem přestala na chvíli dýchat. Nemohla jsem být v tom. Prostě ne.

„Amy, jsi v pohodě?" zavolala na mě Lily z pokoje. Potlačila jsem přicházející příval slz a otevřela dveře koupelny. Podívala jsem se na Lily, která už netrpělivě čekala až jí sdělím finální výsledek. Z mého výrazu ale usoudila, že je to špatný. „Ne. Že je nemáš," Lily byla v mžiku u mě a vzala mi test z ruky. Ztuhla, když uviděla dvě čárky na testu. „Určitě to je blbá chyba. Zkusíme ho teď obě a určitě vyjde negativní."

Navrhla a tak jsme i udělali. V následujících minutách jsme si testy udělaly obě. Já se vrátila hned po Lily a obě jsme se podívaly na výsledky. Já měla znovu dvě čárky a Lily vyšla jedna, což znamenalo ne. Cítila jsem se divně. Všechno to na mě nějak spadlo a po tváři mi stekly slzy zoufalství.

„Jak mu to mám říct..."

„Já nevím. Třeba formou dopisu? Básně?"

„Jsi pitomá..."

„A ty zase hloupá, žes mu vlezla do postele."

„Když já ho miluju," schovala jsem si tvář do dlaní a vzlykla. Lily na to reagovala tak, že mě objala a přitiskla k sobě. Její přítomnost pro mě byla teď nejdůležitější. Sesterská láska.

„Vždyť já vím, ty trubko," Lily se smutně pousmála. „Sice se chová jako kretén, ale špetka důstojnosti mu snad ještě zbyla. I kdyby to malé nechtěl, pořád máš mě a zbytek naší "dokonalé" famílie. Nezůstaneš na to sama."

„Děkuju..."

**

Omg. Amy is pregnant!

Jak nečekané... Hezký večer všem!