Domů jsem dorazila už tak před hodinou a vzala jsem s sebou Lokiho. Volala mi totiž máma, že se chystá nějak oslavit její a tátovo výročí, takže mě pozvala na rodinou večeři a rovnou mi dovolila s sebou vzít Lokiho. Byla jsem ráda, že je tak tolerantní narozdíl od táty. Lokiho přijala normálně. Táta ho pořád nedokáže vystát.

Akorát jsme oba seděli v obýváku, když v tom táta zavolal od vstupních dveří, že dorazil domů. Máma ho samozřejmě šla ihned přivítat a Loki se po mně podíval nic neříkajícím pohledem. Pouze jsem pokrčila rameny a zahlédla mámu, jak se vrací a v ruce drží kytici rudých růží a láhev nějakého vína. V ten moment se podívala i na mě.

„Prosím, dala by jsi tu kytici do vázy?" poprosila mě. Já se pouze usmála a vstala. Kytici mi předala a zmizela v kuchyni. Došla jsem k jedné ze skříní, co byla vlastně zároveň i vitrína a vyndala z ní skleněnou vázu s různými ozdobnými řezy. Po té jsem se přesunula do kuchyně, kde jsem do ní napustila vodu a v obýváku do vázy dala růže. Než jsem stihla usednout zpět do křesla, vešel do obýváku můj táta. Měl na sobě bledě modrou košili a černé kalhoty. Slušelo mu to. Jenže při pohledu na mě a Lokiho se zarazil.

„Amy, ty jsi dorazila? A proč je tu i-" začal ze sebe chrlit a byl rozhodnutý jen tak nepřestat.

„Ahoj by postačilo," vydechla jsem a zároveň ho přerušila. „Ano, dorazili jsme oba. Máma nás pozvala na večeři."

„Máma?" zopakoval po mě táta, ale v tom zrovna máma přišla z kuchyně a podívala se po nás třech. Nechápala, co se děje. „Snažil jsem se ti dovolat," řekl mi táta vyčítavým tónem.

„Vážně? Potom, co jsem byla pozvaná sem, jsem mobil vypnula," pokrčila jsem rameny. Táta mě raději dál neřešil a změřil si pohledem mého přítele. Loki udělal to samé u něj a u obou se objevily nenávistné pohledy. V duchu jsem pevně doufala, že je to přejde. Dlouhé ticho přerušila až máma, které se to ticho také nelíbilo.

„Půjdeme se najíst? Lily s Peterem za chvíli dorazí taky a potřebovala bych ještě pomoct s prostřením stolu."

„Pomůžu ti," nabídla jsem se okamžitě a společně jsme obě opustily obývací pokoj. Jakmile jsme byly obě v kuchyni, začala jsem připravovat talíře a příbory. Po celou dobu jsem byla zticha a věnovala se prostírání. Ani jsem si nevšimla, že mě máma starostlivě pozorovala. Kuchyň byla zároveň spojená s menší jídelnou, takže jsem talíře začala pokládat na stůl a po té i příbory.

**

Po zhruba čtvrt hodině jsme konečně všichni seděli u stolu už i s Lily a Peterem. U stolu panovala vskutku dobrá nálada. Až na tátu a Lokiho jsme si všichni povídali, zatímco ti dva se navzájem občas propichovali pohledem.

Nedalo mi to a pod stolem jsem vyhledala Lokiho ruku. Chytla jsem ho za ní a jakmile se po mně podíval, pousmála jsem se. Netušila jsem však, že to tátu rozzuří ještě víc, než doposavaď.

„Jak to šlo na misi?" padla otázka ze směru mámy na Lily. Ta akorát polkla jídlo v ústech a podívala se po mámě. Později i po Peterovi.

„Z počátku dobrý. Na konci katastrofa," odpověděla s neutrálním pohledem a opět se věnovala večeři na talíři. Amber si povzdechla a začala v jídle šťourat vidličkou. To Lokimu samozřejmě neuniklo.

„Co se zase stalo? Barnes to opět zpackal?" přispěl k rozhovoru Loki s kousavou poznámkou. Všichni jsme se po něm hned podívali a stal se středem naší pozornosti. Zdál se být naší reakcí překvapený. „No co."

„Pane Loki, myslím, že to bylo trochu nevhodné," namítl Peter, který mu stále vykal. Nedokázal si zvyknout na to, aby ostatním tykal, krom členům "rodiny". Tátovi kolikrát taky vykal, jelikož chtěl být slušný a tykat mu přišlo divné.

Loki se nad Peterovým úsudkem zamračil a vzápětí se koukl na mě. Ztuhla jsem a pomalu nevěděla, co říct. Začala jsem si v ten moment v hlavě říkat, že všechno bude dobrý, jelikož slova a přítomnost Lokiho tátu dráždila už od začátku. Když teď zmínil poznámku proti Buckymu, vykopal si tím právě svůj hrob.

„Proč tu jste všichni tak rozladěný. Vždyť jsem tolik zase neřekl-"

„Vypadni," řekl zničehonic táta naprosto klidný. Loki si ho změřil pohledem a po té pohled odvrátil. Podíval se po mně.

„Cože to řekl?" zeptal se mě následně černovlasý Bůh a mračil se. Než jsem stačila něco říct, skočil mi do toho táta.

„Řekl jsem, abys odtud vypadl. A to ihned," zopakoval táta trochu hlasitěji a důrazněji. Znovu si získal Lokiho pozornost, ale tentokrát i máminu.

„Steve..." pokusila se tátu máma uklidnit, ale on ji ignoroval. Plnou pozornost věnoval černovlasému zelenookému Asgarďanovi vedle mě. Oba dva se navzájem propalovali pohledem. Div, že po sobě dávno neskočili. Pod stolem jsem držela Lokiho pevně za ruku a Peter natáhl před tátu ruku, aby mu zabránil v případném výpadu.

„Odejdi odtud. Nemáš tu co dělat," procedil Steve varovně mezi zuby. Lokiho to naštvalo a přestal mi věnovat svou pozornost. Ten blonďatý voják ho neskutečně vytáčel. Musela jsem s tím něco udělat.

„Loki, počkej..."

„Když jsme bojovali proti Thanosovi, tak jsem ti byl dobrej, co?!" ignoroval mě a rovnou na mého otce vyjel. Ani trochu neměl v plánu se držet zpátky. Jeho ruku pod stolem jsem během vteřiny pustila, když se mu kolem ní začaly tvořit zelené plamínky. Teď už opravdu jen zbývalo, aby si táta přivolal Mjolnir z vedlejšího pokoje, což i nakonec udělal. Kladivo proletělo zdí, která dělila kuchyň od ložnice a táta jej chytil. Lily přitom leknutím vykřikla, když kladivo při letu proprazilo zeď. Peter ji okamžitě za sebou schoval a máma vstala od stolu.

„Tati, Loki, přestaňte!" zaječela jsem a taky vstala, když po sobě chtěli vyjet. S mámou jsme je oba chytily a snažily se je držet co nejdál od sebe. Jako první se uklidnil Loki, když jsem se před něj postavila. Zelené plameny v jeho rukou náhle zmizely.

„Ty se taky uklidni! I když to řekl trochu nevhodně, moc dobře víš, že má pravdu!" postavila se před tátu máma a všemožně mu bránila v tom, aby kladivo po Lokim nehodil. Snažil se o to dál, ale když spatřil naštvaný výraz jeho manželky, zarazil se.

V místnosti nastalo hrobové ticho. Nikdo z nás nepromluvil a pouze jsme sledovali jeden druhého. Táta s Lokim se konečně přestali vraždit pohledy a Lily se uklidnila. Peter jí pouze něco zašeptal a ona přikývla.

„My... Už půjdeme. Ozveme se," promluvila za oba dva Lily a spolu s Peterem opustili bez rozloučení byt. Podívala jsem se následně na Lokiho, který se podíval pro změnu na mě. Bez řečí se dal k odchodu, což mě znepokojilo. Vydala jsem se rychle za ním.

„Am-" chtěl na mě zavolat táta, ale já se přitom na něj otočila s kamenným pohledem. Byla jsem naštvaná. Chápala jsem ho. Považoval Lokiho z minulosti ha nepřítele, jenže tenhle už se polepšil. Nebyl to ten Loki, co vyvražďoval nemilosrdně lidi. Stal se naší součástí.

„Chtěla jsem jen ještě dodat, že se stěhuji. Za pár měsíců tu bude o jednoho víc a já nechci překážet. Dobrou noc," řekla jsem pouze to, co jsem měla na srdci a následovala Lokiho ven z bytu. Opravdu jsem neměla náladu na to, jak rodiče zareagují. Byla jsem na tátu naštvaná, že to takhle pokazil. Doufala jsem, že se ti dva konečně udobří, ale to bych chtěla pravděpodobně moc. Došla jsem za Lokim, který na mě čekal na chodbě a přešlapoval na místě. Když jsem k němu došla, podíval se po mně a vytáhl ruce z kapes.

„Pokazil jsem to, že?"

„Ne, nepokazil. Ty rozhodně ne," zavrtěla jsem hlavou, i když v nitru jsem si říkala, že takhle Buckyho pohanit nemusel. Ale byl to Loki. Bylo to u něj naprosto normální, že některé považoval za nedostatečně vyspělé.

„Ale i tak pochybuješ o tom, co říkáš," namítl. Neodpověděla jsem mu na to. Pouze jsem si stoupla na špičky a políbila jej jemně na jeho rty. Následně jsem se odtáhla a vytvořila nám oběma portál přímo do domu v Asgardu. Oba jsme vešli a portál se za námi zavřel.