Jakmile Steve začal balit potřebné věci na další cestu, poslal Amber čekat do auta. Nežádal po ní, aby cokoliv sama tahala, i když to Amber celkem štvalo. Věděla ale, že do toho manželovi mluvit nemůže a raději se se staženým ocasem posadila do auta.

Steve se za chvíli vrátil i s nějakou technikou, kterou uložil do kufru auta. Následně si sedl za volant a na palubní desku hodil malou krabičku, ve které byl nahraný Tony. S jeho pomocí nastartoval auto bez toho, aby spojoval nějaké drátky.

„Nic lepšího jste nenašli?" pronesl Tony sarkasticky, když proskenoval celé auto. Absolutně se mu nelíbilo. Amber se zašklebila.

„To auto našel on. Já ne," bránila se a poukázala na Steva, jakožto viníka. Z krabičky na palubní desce se ozval tlumený smích, přičemž Rogers celou situaci s úžasem sledoval s pootevřenými rty. Pak se zamračil.

„Ne vždy všechno bude podle tvýho představ, Tony," zakroutil nad oběma hlavou a vyjel s autem. „Jsi schopný monitorovat kde nejsou Hely vojáci?"

„Za koho mě máš?! Samozřejmě, že ano!"

„To rád slyším. Nerad bych znovu utíkal, když jsem nic neudělal," přikývl Steve a dostal se s autem na silnici. Amber tiše vydechla a opřela si hlavu o sedačku.

„Kam jedeme teď?" zeptala se a koutkem oka se ohlédla po svém muži. Steve jí věnoval pozornost, ale přesto se stále díval před sebe, aby nenabourali.

„V pokoji dětí byli nějaké názvy míst a tajné šifry. Sice nevím, kde se je naučily, ale všechny směřovaly k jednomu místu," vybavil si Steve šifry, které nalezl v pokoji v přihrádce v pracovním stole. V pokoji byly i dvě postele, takže spoléhal na to, že tam původně bydlel i Tony s Morgan.

„Skutečně? A kam?" Amber to zaujalo. Došlo jí, že to nejspíš nalezl, když ona prohledávala obývák.

„Washington DC. Pod monumentem je opuštěná tajná základna. Nejspíš se scházejí právě tam."

„Jaké straně patřila?" Rogersová tomu úplně věřit nechtěla a nelíbilo se jí to, ale nemohla s tím dělat nic. Snažila se Stevovi věřit nejvíce co to šlo, i když byly sem tam na místě pochyby, ale to už bylo riziko povolání.

„Nejsem si úplně jistý. Byla sice v záznamech S.H.I.E.L.Du, ale asi patřila Hydře," svěřil se voják se svou teorií a v Amber hrklo. Její obavy se ještě zvětšily.

„No výborně. Takže naše děti se paktují s Hydrou?" zapojil se i Tony, který nechtěl být ignorován. Steve těžce vydechl a pevněji sevřel volant v rukou.

„Já nevím. Doufejme, že ne, ale i tak se musíme připravit na nejhorší..."

„Už nic neříkej a jeď," zavrčela Amber celá vynervovaná z toho co se dělo. Nedokázala si to vůbec představit. A ještě do toho všeho Hydru? To prostě ne.

**

Cesta byla sice dlouhá, ale nakonec všichni dojeli do Washingtonu ke slavnému monumentu, ze kterého zbyla sotva polovina. Byl skoro zbouraný. Steva při pohledu na zničené památky, píchlo u srdce. Na památky si potrpěl. Pro dějiny Ameriky znamenaly hodně, tak jako pro bývalého Kapitána Ameriku.

Steve i Amber si vystoupili z auta. Rogers si vzal do kapsy UI Starka a následně zamířil ke kufru auta, který otevřel. Amber postávala opodál. Voják se probíral věcmi a poté něco vytáhl. Rogersové se rozbušilo srdce štěstím, když spatřila svůj vibrániový luk od Howarda. Její manžel se na ni podíval s mírným úsměvem.

„Tady. Budeš ho nejspíš potřebovat v příštích dnech," řekl a brunetce luk předal. Amber si ho převzala s velkou opatrností. Byla naprosto fascinovaná a tvářila se, jakoby ten luk držela poprvé v životě.

„Kdes ho našel?"

„Měl jsem ho v dílně schovaný. Původně měl zůstat na základně, ale vyžádal jsem si ho, protože patří tobě," vysvětlil jí blonďák a ještě své manželce předal toulec plný šípů. Jako poslední vytáhl svůj štít a zavřel kufr auta.

„Ani nevíš co to pro mě znamená. Moc ti děkuju," vydechla Amber s nadšením a na Steva se usmála. Toulec s šípy si připásala na záda a luk rozložila. Pořád byl stejně ohebný a pružný, tak jako za starých časů. Aspoň Howard uměl kvalitní zbraně, když ne létající auta.

„Vím.jsem přece tvůj manžel," ušklíbl se Steve na svou ženu a pak se otočil směrem k monumentu. Krokem se vydal k němu s Amber v patách. Z kapsy vytáhl krabičku s umělou inteligencí. „Tony, zkus najít nějaký tajný spínač na otevření vchodu do podzemí. Jiná cesta dolů nevede."

„Miluju tajné dveře," pronesl Stark s nadšením a začal hledat s pomocí skenu cokoliv, co by mohlo pomoci. Skenu se zastavil a označilo se jediné volné políčko ve sloupu. Dalo se s ním hýbat. „Mám to!"

„Dobrá práce, Starku," pousmál se voják a uklidil zpět do kapsy krabičku. Zatlačil na volné políčko ve sloupu a ten se začal hýbat. Začalo mírné zemětřesení, přičemž Rogers ustoupil o několik kroků dozadu. I s Amber s úžasem sledoval, jak se v zemi objevil průchod se schody. Amber si připravila luk a bez toho, aby ji někdo vyzval, šla jako první.

Rogers nemohl nic namítat, protože by ho stejně odmítla. Bylo to jen škoda slov. Připravil si štít a v tichosti ji následoval. Oba manželé sestoupali po schodech až dolů. Amber automaticky po slepu nahmatala spínač na světlo a rozsvítila světla v celé chodbě. V místnosti byla výrazně chladněji než venku. Jasně najevo tomu dávala pára, která šla oběma od pusy.

„Půjdu první. Drž se u mě," zašeptal blonďák směrem k Amber a šel jako první dál po chodbě. Brunetka tiše přikývla v souhlas a šla za ním jako myška. Kdykoliv připravená zaútočit a bránit oba dva.

Takhle šli ještě několik minut, než narazili na další místnost. Steve ji též rozsvítil s pomocí spínače na zdi. K jejich údivu nikde nikdo nebyl. Až na pár ne moc hezkých znaků  Hydry na zdech a jeden velký na zemi. Nejspíš centrální místnost. Kapitánova teorie se naneštěstí vyplnila.

Amber vytáhla z toulce klasický šíp a přiložila ho k tětivě. Začala se rozhlížet a vyhlížet jakákoliv nebezpečí kolem, aby mohla zareagovat včas. Steve dál procházel místností, když v tom zaslechl pád něčeho kovového na zem. Ihned se zastavil a zpozorněl, tak jako Amber. Oba se po sobě podívali a následně se k sobě otočili zády a každý hlídal jinou stranu místnosti.

„Tony, je tu někdo další?" zašeptal voják, doufající, že to bylo jen nějaké zvíře.

„Jsou tam s vámi dva živé objekty. Blíží se. Mějte se na pozoru," upozornil je Tony robotickým hlasem. Než se stačil blonďák vzpamatoval, mířil na něj kluk s pistolí. Steve si ho zaskočeně prohlédl a poznal svého syna, kterého viděl na fotkách nad krbem. Rozcuchané blonďaté vlasy, hnědé oči po matce a jizva pod okem. Vypadal naprosto smířeně s tím, kdyby měl teď vystřelit a někoho zabít.

Ani Amber toho neměla málo. Před ní stál oblek Iron Mana, ale v dívčí verzi. Oblek na ni mířil dlaní ruky, ze kterého se chystal vystřelit. Amber tipovala, že to bude nejspíš Morgan.

„Zeptám se jednou. Co tady děláte?!" zavrčela ona osoba v brnění naproti Amber. Byl to dívčí hlas, ale byl robotický kvůli tomu, že osoba byla uvnitř brnění. Amber luk neskláněla, i když věděla, že obyčejný šíp nemá proti brnění Iron Mana sebemenší šanci. Měla možnost si to vyzkoušet tehdy na letišti, když se Avengers rozdělili na dva tábory. Rhodey se jí za to v ten moment hodně vysmál.

„Tony Rogers a Morgan Starková?" zkusila Amber a zároveň se ohlédla po blonďatém klukovi, který mířil na jejího manžela.

„Jak můžete znát naše jména?" nechápal mladý Rogers a pohledem se zasekl na štítu, kterým se Steve chránil. Štít moc dobře poznával. „Kde jste ten štít vzal. Patří strejdovi Buckymu!"

„Ten štít měl ode mě, synku," řekl Steve s klidem a Tony se napjal. Při oslovení synku zaváhal, protože ho takto nikdo nikdy nenazval. Zároveň se zamyslel i nad dalšími slovy, které muž řekl. Strejda mu před nějakou dobou říkal, než byl zajat Helou, že štít měl od jeho otce, který nevysvětlitelně zmizel se zbytkem rodiny. Před sedmnácti lety.

„Tony, co to má znamenat?" obrátila se Morgan na mladého Rogerse. Byla z toho stejně zmatená, jako on.

„Morgan Starková! Okamžitě na ně přestaň mířit, jinak ti nakážu domácí vězení!" ozval se Tony Stark se svým robotickým hlasem ze Stevovi kapsy. Morgan strnula a přestala mířit na Amber.

„Kdo jsi?! Ukaž se!" štěkla. Domácí vězení bylo to poslední o čem by chtěla slyšet. Tak moc jí to připomínalo život s mámou.

„Tvůj táta, ale to nepůjde. Jsem mrtvý. Pokud mě toužíš vidět, jsem umělá inteligence právě v Capově kapse."

„To je snad zlej sen," vydechl mladší Tony a pistoli schoval dovnitř bundy. „Vy dva," poukázal na Steva a Amber, která schovala šíp zpět do toulce. „Vy dva jste moji rodiče?"

„Ráda tě vidím, Jamesi," vydechla Amber úlevně a vydala se ke svému synovi. Tony by v ten moment nejraději utekl, ale zaskočilo ho, že mu Amber řekla jeho druhým jménem. Nikdo mu tak nikdy též neřekl. Amber k němu došla a natáhla k němu ruku. Chlapec neuhnul a ruka brunetky se dotkla jeho tváře.

„Já tebe taky... Mami..." pousmál se Tony a s Amber objal. Po tomhle momentu toužil tak dlouho. Pro Amber to bylo zase moc brzy. Přála si vidět syna vyrůstat normálně.

„Byli jste pryč sedmnáct let. Jak je to možné?" Morgan si sundala helmu od brnění z hlavy a odhalila tak své tmavě hnědé vlnité vlasy. Oči měla po otci.

„Hela nás držela ve vězení, ale proto tu nejsme. Chtěli jsme vědět, jestli jste v pořádku," Steve se rozhodl to uvést na pravou míru a Morgan jen tiše přikývla. Amber a Tony se od sebe odtáhli a umožnili Stevovi jít k nim blíž. Tony a Steve se na sebe mlčky podívali a nic neříkali. Nakonec se pousmáli. „Ahoj, tati."

„Ahoj, Tony..."