Následující ráno Bucky došel šouravým krokem do tělocvičny, kde už trénoval jeho tým. Zastavil se a chvíli je sledoval. Žasl, když viděl, jak jim trénink šel. Samotným a bez něj. Bez kapitána, který by je naváděl a říkal jim, jak se připravovat. Váhal, jelikož celou noc přemýšlel nad tím, jak to celé zvládnout. S Nat se o tom tolik nebavil, i když s ním mluvit chtěla. Bohužel Bucky byl v tomhle tvrdohlavý.

Nakonec se odhodlal a rozešel se směrem ke svému týmu. Sam a T'Challa byli u boxovacích pytlů, Wanda trénovala své schopnosti na molitanových kostkách a Nat trénovala s Pietrem boj zblízka. Každý si našel nějakou aktivitu. Když k nim Barnes došel, hlasitě si odkašlal, aby dal najevo svou přítomnost. Všichni z týmu přestali konat svou činnost a otočili se na něj.

„Nazdar... Dobré ráno všem, takže... Projdeme si náš výcvikový plán. Co říkáte?" začal opatrně a přitom si všechny prohlédl. Pietro se podíval po své sestře, jakoby nechápal, co právě brunet řekl. Bucky znervózněl, ale hned na to uslyšel kroky od dveří, které pravděpodobně přeslechl.

„A co napřed rozcvička, aby se trochu zahřáli?" navrhl všem až moc dobře známý hlas. Patřil Stevu Rogersovi, který dodržel svůj slib a přišel na trénink. Členové týmu se rozzářili a šli za ním, aby se s ním přivítali. Už to byla nějaká doba, co ho viděli naposledy. Měl na sobě navíc své věci na cvičení.

„Chlape, jak je? Kancl tě už nebaví?" zasmál se Sam, když se s blonďákem objal. Byl neskutečně rád, že zase vidí svého věrného kámoše.

„No... Víš... Schází mi tým. Zjistil jsem, že celý dny sedět není nic pro mě," Rogers se nenuceně zasmál a od Wilsona se odtáhl. Přivítal se ještě se zbytkem, než všechny začal počítat a zjistil, že mu něco nesedělo. „Kde je Peter, Strange a Danversová?" zeptal se poté. O Lily věděl. Slíbila, že dnes s Amy dohlédne na Amber a Pepper.

„Carol musela na důležitou misi tam nahoru. Strange tvrdí, že tyhle tréninky pro něj nejsou a Peter se někde fláká," Natasha převzala vysvětlování a Steve pouze přikývl. Neměl na to co říct. Pouze si jen snažil zapamatovat, aby dal Peterovi později kázání.

„Nuže. Čím začneme, kapitáne Barnesi?" zněl trochu provokativně, když se podíval na bruneta poblíž. Bucky jej probodl pohledem a následně si narychlo vybavil program tréninku. Už si vzpomněl.

„Dáme si rozcvičku a potom se vrhneme bojové cviky, abychom procvičili naší hbitost a sebeobranu," vysvětlil týmu a přidal zároveň i to, co navrhl předtím Steve. Otočil se přitom na bývalého kapitána a hledal u něj odpověď, zda jedná správně. Rogers pouze pokrčil rameny, čímž ho v celé situaci nechal. Chtěl, aby si poradil sám. Měl v úmyslu mu pomoct. Ale jen lehkým popostrčením. Jinak by si Barnes nikdy neporadil sám od sebe. „Pojďme."

„Jistě, kápo," řekl Pietro ironicky a protočil očima. Další část tréninku, která patřila k těm nudnějším. Očekávala, tak jako ostatní, nějakou akci. Trénink v terénu. Jako to dělával Steve, když byl ještě kapitánem.

Celá skupinka hrdinů se hromadně přesunula na velkou žíněnku uprostřed místnosti a začali s obyčejným protahováním těla. Od hlavy, po ruce, trup, nohy... Takový základ, aby si později neudělali něco se ztuhlými svaly.

**

„Mami, tu krabici sama neponeseš!" štěkla Lily naštvaně, když zahlédla vejít do domu Amber i s plnou krabicí nějakých věcí. Věci vynášela ze zaparkovaného auta před domem Starků. Amber se pouze zamračila nad Lilyinou poznámkou a dál tvrdohlavě nesla těžkou krabici s věcmi pro očekávané ratolesti. Chvíli jsem obě pozorovala a rozhodla se to nenechat jen tak. S pomocí kouzel jsem si krabici teleportovala do své náruče. Máma zmateně zamrkala očima a poté se podívala po mně, jak nesu úplně stejnou bednu do dětského pokoje. Pár metrů před ní.

Rogersová se zastavila a založila si ruce na prsou. Naštvaná sledovala mě a Lily, jak děláme práci za ní, což se jí moc nelíbilo. Chtěla taky přiložit ruku k dílu.

„Holky, ale notak!" zakňučela, když kolem ní prošla Lily, aby vzala z auta poslední krabici. O kousek menší, než ta předchozí. Následně zavřela kufr auta.

„Jsi těhotná. Nesmíš se zatěžovat," poučila ji fialovovlasá dívka s vážným pohledem a vešla do domu. Já i Lily jsme daly tátovi slib. Dohlédnout na mámu i Pepper, ať se děje cokoliv. I kdyby měl Gerald začít okusovat trámy z domu.

„Když jsem čekala tebe, Hydra mě denně mučila," pronesla Amber sarkasticky, což byla pro Lily velká rána do srdce. Ale přešla přes to. Máminy hormony byly opravdu zlo. Pomalu tátu chápala, že se vracel domů až pozdě večer. I v časy, kdy jsem byla na cestě já.

„To jsi nemusela," zamumlala Lily otráveně a předala mi bednu, když jsem se mezitím vrátila z dětského pokoje. Máma samozřejmě Lily neslyšela, protože zmizela někam do útrob domu.

„Co se stalo?" zeptala jsem se krapet ustaraně. Vidět Lily takhle byla celkem náhoda. Vždy měla rýpavou poznámku, byla vysmátá a tak podobně. Tohle mi rozum úplně nebral.

„Máma mi zase dala imaginární facku," Lily nad tím zakroutila hlavou a následovala mě do dětského pokoje, který byl už hotový. Jen zbývalo pár hraček a sem tam nějaká ozdoba. A to bylo právě v krabicích. Donesla jsem krabici do pokoje a položila ji k třem dalším na zem.

„Musíš ji omluvit. Nedělá to schválně," zastala jsem se mámy. Lily došla k sedačce, která se nacházela pod oknem a doslova na ni padla. Unaveně se na ní rozvalila.

„Já vím, ale i tak. Kdyby jí Thanos místo těch schopností připravil o ty nálady, klaněla bych se mu až na zem."

„Nemusíš říkat dvakrát," ušklíbla jsem se a naznačila lusknutí prstů. Lily vytreštila zděšeně oči.

„Uděláš to a přísahám, že tě utopím a upálím zároveň!" křikla varovně s nataženou rukou ke mně. Zasmála jsem se a spustila ruku podél těla. Bavilo mě rodinu takhle zlobit. Těch kamenů se doteď báli všichni. Hlavně, když je má v sobě osoba jako třeba já.

„Máš zvláštní vkus na vraždy své sestry," uchechtla jsem si a klekla si ke krabicím. S pomocí kouzla jsem je otevřela bez použití nůžek nebo nože.

„Ty jsi výjimečná sestra. Tvá smrt musí být dokonale promyšlená a do detailu vymakaná," Lily se ušklíbla a posadila se na pohovce normálně, aby se mohla dívat, jak vybaluju věci pro našeho budoucího sourozence a ještě Peppeřino dítě. Doteď jsme ani jedna nevěděla, zda to budou holky, nebo kluci nebo obojí. „Co tam všechno je?"

„Věci po mně z bývalého bytu a něco nového. Podívej! Pan Hubert!" vyjekla jsem nadšením, když jsem mezi věcmi nalezla i plyšového králíčka s motýlkem kolem krku. Dostala jsem ho jako malá od tety Natashy, když jsem se narodila.

„Už si vzpomínám. Dáte si sušenku, pane Huberte? Čajíček, dortíček?" řekla Lily s posměšným výrazem, což mě naštvalo. Našla jsem v krabici malý polštářek a hodila ho po své fialovovlasé sestře. Ta to zaregistrovala včas a polštářek chytila.

„Hele! Žádný fyzický útoky na mojí osobu!" zasmála se Lily a zakryla si hlavu rukou. Kdyby náhodou letělo něco dalšího, tak aby ji to náhodou nepraštilo.

„Kdybych ti chtěla ublížit, soustředila bych se víc," protočím očima a vyndám z krabice pár nových hraček, které začnu umisťovat do polic. Snažila jsem si s výzdobou vyhrát, aby to vypadalo hezky. Na sourozence jsme se obě těšily a byla jen otázka času, kdy už tady konečně bude.

„Holky?" zaslechly jsme s Lily volající Pepper. Hned na to nás našla v dětském pokoji. „Neviděly jste vaší mámu? Před pěti minutami jsme spolu měly jít dělat oběd."

„Asi bude v ložnici. Zajdu se tam podívat. Lily to tu mezitím vybalí," navrhla jsem a vstala, přičemž jsem se na pár vteřin střetla s Lilyiným naštvaným pohledem. Nevině jsem se usmála a vyšla z místnosti s Pepper za zády. Kdybych za mámou poslala právě Lily, hledala by milión důvodů proč tam nejít. Já byla obětním beránkem, který všechno podstupoval dobrovolně.

Došla jsem ke dveřím ložnice a zaklepala. Odpověď se z další strany ale neozvala. Otočila jsem se na Pepper, která pouze pokrčila rameny. Podívala jsem se zpět na dveře a vzala opatrně za kliku. Dveře jsem s cvaknutím otevřela a nahlédla dovnitř. Vyděsila jsem se, když jsem našla mámu sedět v křeči na posteli a s rukou na břiše se snažila normálně dýchat.

„Mami, co je ti?!" vyjekla jsem a rychle k ní doběhla. Sedla jsem si k ní a chytila ji za ruku. Podívala se na mě s očima plnýma bolesti.

„U-už ch-chce asi ve-ven," odpověděla mi roklepaně a naznačila mi, že rodí. Měla jsem v ten moment pocit, jakoby mi srdce vynechalo úder. Nikdy jsem s rodící osobou nespolupracovala. Podívala jsem se na Pepper a hledala u ní pomoc. Ta se pokusila zachovat klid a normálně jednat.

„Amber, kde máš tašku do porodnice?" zeptala se mámy a začala hledat po místnosti tašku se zabalenými věcmi.

„U-u skříně," řekla Amber. Já to brala jako povel a rychle se zvedla, abych tašku zvedla dřív než Pepper. Přeci jen sama byla taky v devátém měsíci a byla otázka času, kdy to přijde i na ni.

„Lily! Připrav auto!" zakřičela jsem přes celý dům, aby mě sestra slyšela. Za pár vteřin jsem zaslechla, jak někdo běží po chodbě. Fialová Lilyina hlava se objevila ve dveřích.

„Proč?" zeptala se nechápavě a hned na to se podívala na mámu, kterou už podpírala Pepper, aby jí pomohla. „Sakra," zaklela Lily a hned na to zmizela. Za pár vteřin bylo slyšet, jak práskly vchodové dveře, když je za sebou Lily ve spěchu zabouchla.

„Jdeme," zavelím a s Pepper pomůžeme mámě z pokoje na chodbu a z chodby do předsíně. Nebraly jsme ani ohled na to, zda si přezouvat boty, protože mise Sourozenec byla pro nás v ten moment přednější. Každá vteřina byla důležitá.

„Pojďte. Prosadíme ji sem," zamávala na nás Lily od auta a postávala u otevřených zadních dveří. Pomohla jsem mámu odvést k autu a posadit ji dovnitř. Hned poté jsem se vrátila do předsíně pro tašku a tu následně uložila do kufru auta. „Zavolám tátovi. A je mi fuk, že je zrovna trénink Avengers," řekla mi Lily, když jsme konečně všechny seděly v autě. Ona seděla za volantem a akorát šlápla na plyn, abychom se dostaly do porodnice co nejrychleji. A že ta cesta zrovna krátká moc nebyla. Já seděla na místě spolujezdce a máma s Pepper seděly vzadu.

„Zbláznila ses?! Nebudeš telefonovat za jízdy. Zakazuju ti to!" štěkla jsem, když jsem si vzpomněla na to, když Lily naposledy telefonovala za jízdy. Skončilo to srážkou aut na křižovatce,když ignorovala červenou. A to měla teprve dva tydny nové auto.

„Vytoč mi ho a nemel," protočila sestra očima a vrazila mi do ruky svůj mobil. Bedlivě sledovala silnici před sebou. Povzdechla jsem si a rychle našla číslo na tátu. Ihned jsem mu začala volat, ale to už mi Lily mobil vyškubla a přiložila si ho k uchu. Přidržovala si ho ramenem. Netrvalo dlouho a táta konečně hovor přijal.

„Lily, teď nemůžu!" štěkl, ale pak se zarazil, když slyšel auto. „Ty telefonuješ za jízdy?!" vyjel na ní, ale Lily se ničím nenechala odradit. Dál v klidu řídila, jakoby se nic nedělo.

„Zvedni zadek a padej do porodnice! Nebo záměrně naštvu Bannera!" zavrčela Lily a hovor položila. Nebyla zvědavá na jeho výmluvy a mobil hodila do přihrádky. Chvíli na to se jí na tváři objevil vítězoslavný úšklebek. Povzdechla jsem si.

„Jsi vážně neuvěřitelná," zakroutila jsem nad ní hlavou a opřela se hlavu o sedačku.

„Ani nevíš jak dlouho jsem se na tohle těšila."

„Zabije tě," namítla jsem a zamračila se. Lily se jen uvolněně zasmála.

„Proč by mě zabíjel. Jsem přece jeho milovaná nejstarší dcera," opáčila s úsměvem a šlápla na plyn, když uviděla na semaforu žlutou. Chtěla to stihnout dřív, než tam naskočí červená. Pravidla jí byla holt cizí.

„Holky?" ozvala se Pepper s tichým hlasem ze zadních sedaček.

„Jo?" zareagovala jsem a otočila se na ní. Prve jsem nechápala, co se děje, ale až poté jsem si všimla, že se i ona drží za břicho. Nešťastně jsem zakňučela, když mi to došlo. „Na to zapomeň. To prostě ne!"

„Co se stalo?" zeptala se Lily, stále dívající se před sebe, aby nenabourala. Otočila jsem se pohledem zpět dopředu a schovala si tvář do dlaní.

„Už rodí i Pepper," odpověděla jsem nešťastně a snažila se vyhnout naštvanému pohledu mojí sestry, který mě probodla pohledem, jako bych za to mohla. Otočila se zpět pohledem dopředu a na pár vteřin zavřela oči, aby se zkusila uklidnit. Ale svírající se ruce kolem volantu dávali jasně najevo, že je vytočená.

„Mami, Pepper... Ty sedačky mi zaplatíte!" zaječela přes celý auto.