Večírek skončil někdy ve dvě ráno. Lidé se odhodlali jít konečně domů a se zbytkem jsme museli poklidit. Když jsme to dokončili, rozhodla jsem se jít domů a pro dnešek vše zabalit.

Vlezla jsem si do bytu a rozhlédl se. Užívala jsem si každičkou sekundu toho, že jsem zase doma a že nás za krátkou dobu povolají zpět do služby.

Odložila jsem u zdi svůj luk s toulcem a ostatními zbraněmi a vešla do kuchyně, kde jsem si dala vařit konvici s vodou a šla do sprchy. Jakmile jsem se z ní vrátila, zalila jsem si čaj a šla do obýváku, kde jsem se na gauči zabalila do deky a užívala si to ticho.

Nemohla jsem uvěřit, že už za pár dní bude nový rok a to 1944. Někdo řekl, že válka brzy skončí. Že německá nadvláda padne, ale já tušila, že to tak rychle neskončí. Válka začala nedávno. Proč by najednou tak rychle byla ukončena?

Někdo zazvonil na dveře. Zrovna jsem se chtěla napít a málem jsem se při okamžité reakci polila. Zamumlala jsem nespokojenou poznámku, odložila čaj na stolek a nějak se vymotala z deky.

Šla jsem otevřít a okamžitě jsem chtěla zase zavřít, ale zabránila mi v tom ruka vojáka mezi dveřmi, abych mu ji nezavřela.

„Počkej, vyslechni mě," hlesl Rogers, když jsem šla zpět do obýváku a blonďák zůstal mezi dveřmi. Brzy se ozvalo cvaknutí dveří, jak je za sebou zavřel a po té pomalé kroky mířící za mnou.

Vzala jsem hrnek s čajem na stolku a upila z něj. Po té jsem se na Steva zpětně obrátila, když stál u klenby dveří mezi předsíní a obývákem. Držel v ruce žlutý balíček ovázaný modrou stužkou a menší mašlí.

„Co potřebuješ? Jestli přespání, tak je volnej pokoj pro hosty," naznačím pokoj, ve kterým bydlel předtím. Nedokázala jsem se mu podívat ani pořádně do očí potom, co bylo v té hospodě. Byla jsem z toho celkem špatná.

„O tom jsem ani nepřemýšlel a kvůli tomu jsem nepřišel," uvědomil mě okamžitě a odhodlal se jít blíž ke mně. Tak nějak jsem mu na to kašlala a šla jsem s hrnkem do kuchyně. Po cestě jsem čaj dopila a po té hrnek položila do dřezu.

„Aha tak proč?" otočila jsem se na něj a stále se ode mě držel pár metrů dál, jako bych ho měla v mojí blízkosti zabít. Možná to bylo kvůli tomu, jak mě přes můj protest políbil. Tady byla asi ta vada.

„No...já," znejistil a lehce se začervenal. Ušklíbla jsem se při pohledu na něj a pokusila se nesmát. „Přinesl jsem ti něco pod strom, ale jelikož-" rozhlédl se, „tu strom nemáš, tak jsem ti to chtěl podat mezi dveřmi."

Šel blíž a balíček mi podal. Usmála jsem se a od něj ho přijala. Krabice...nebo spíš krabička byla docela lehká. Nechtělo se mi s tím moc třást, abych nepoškodila jeho obsah.

„Děkuju ti...ale já pro tebe nic-" Steve mě zastavil v půli věty.

„To je v pořádku. Nic od tebe nechci," usmál se na mě. Bylo mi to líto. Vždycky jsme si navzájem dávali a já najednou nic. Ale Steve si vzpomněl jedinej.

Zničehonic jsem ho děkovně objala, což nečekal. Chvíli mu trvalo, než to zpravoval a objal mě taky.

„Veselé Vánoce, Amber," pohladil mě po zádech a hned na to jsme se odtáhli. Zarazila jsem se, protože jsme byli až moc příliš u sebe. Steve byl chvilkově myšlenkami pryč a ty moje pracovaly na plné obrátky.

Mám, nemám? K čertu...

Jsme od sebe pár centimetrů a ze Stevova pohledu bylo vidět, jakoby na něco čekal. Rozhodla jsem se tu mezeru mezi námi prolomit a lehce jsem ho políbila na rty.

Steve toho využil, chytil mě kolem pasu a spojil po té naše rty v plnohodnotný polibek. Byla jsem z toho jako na vážkách, ale můj mozek jaksi pracoval jinak a začal po něčem toužit.

První nás polibek byl takový nejistý a zkoumavý. Teď si Steve během toho zjišťoval, co všechno může a kam až může dojít. Já mu to ukázala.

No co. Jsme ve válce a život je blbej a krátkej. Tohle za to stojí.

Když Steve chtěl přejít s rukama někam níž, omylem mi zavadil o šňůru kolem pasu, co mi držela župan. Uvolnilo se mi to a trochu mi to odhalilo vrchní část. Steve se toho všiml a zrudl.

„Ty pod tím nic nemáš?" zeptal se v rozpacích, když jsem si župan zpětně zavázala, aby nebyl vyděšený. Do takové situace se ještě nedostal, což já už jo.

„Jelikož jsem před půl hodinou vylezla ze sprcháče, tak nejspíš ano," odpověděla jsem mu sarkastickým tónem. Voják protočil očima a lehce mě natlačil zády na linku v kuchyni a znovu mě políbil.

„Chodila jsem s Buckym,"

„To mi je jedno,"

„A co agentka Carterová?"

„Ta mě nikdy nezajímala,"

„Ale vždyť si jí po celou dobu zíral na zadek," vytasila jsem argument, kterým bych ho mohlo zastavit, ale Steve se pouze sladce usmál a pohladil mě po tváři, při čemž mi naskákala husina po těle.

„Jednou jo, ale pak jsem zjistil, že ty ho máš hezčí," naklonil se ke mně, až jsem jeho teplý dech ucítila na krku a lehce jsem se zachvěla.

„Ty mi lichotíš?" zaskočeně jsem si ho prohlížela a Steve se tiše zasmál a trochu zčervenal v barvě červeně na Americké vlajce.

„Spíš jsem konečně našel odvahu ti vyznat, že se mi líbíš. Po těch letech, kdy se kolem tebe motali tisíckrát lepší než já," odpověděl mi a stále mě držel natisklou na lince.

„Byli to ztracený případy," mávla jsem nad tím rukou a po té někam vedle sebe odložila vánoční balíček. „To v té hospodě..."

„Sice jsem na to tlačit nechtěl, ale když nás k tomu přemluvili, tak jsem z toho měl lepší pocit, že jsem to konečně udělal."

„Já kvůli tomu pro změnu chtěla spáchat sebevraždu. Že jsem udělala největší blbost svýho života...dáš si kafe?" pousmála jsem se a Steve se zatvářil zaskočeně.

„C-co?...Eh...jasně," začal překvapením koktat. Vymanila jsem se z jeho sevření a dala vařit konvici s vodou. Vydala jsem se do obýváku a vzala z křesla deku, kterou jsem si přes sebe přehodila kvůli teplu.

Steve zkoprněle v kuchyni stále stál a díval se na místo, kde jsem odešla a potom zase přišla. Konvice zrovna ohlašovala, že dovařila, tak jsem připravila dva hrnky s kávou a po té jej zalila.

Nervózního Steva jsem mezitím usadila v obýváku, podala mu jeho hrnek a sedla si vedle něj. Byl stále lehce v rozpacích, když zjistil, že jsem vlastně napůl nahá...až na to že mám na sobě upnutej župan.

„Takže..." nakousla jsem a za trest se kousla do spodního rtu. Vůbec jsem nevěděla, co říct. Cítila jsem se zvláštně už jen kvůli tomu, nad čím jsem přemýšlela a nad čím nejspíš on.

Vždyť jsme se před chvílí líbali, sakra!

„Nebyla to tvoje největší blbost v životě. Těch bude ještě dost, ale tohle nebyla," zkoušel mě přesvědčovat. Zaujatě jsem se po něm podívala potom, co jsem po celou dobu sledovala obsah svého hrnku.

„To říkáš ty. Proč si myslím opak?" vyjelo mi obočí nahoru a Steve zachoval chladnou hlavu.

„Protože tě znám. Vždy ses všemu postavila, vysmála se tomu a nebo byla upřímná. Postavila ses i za mě, což nikdo jiný krom tebe a Buckyho neudělal a já si toho moc vážím," usmál se a pohladil mě volnou rukou po ruce. Nevěděla jsem, jestli s rukou uhnout, ale nakonec jsem zůstala klidná.

„Steve, podívej. Vím o co se pokoušíš a nezkoušej to. Já se už do vztahů zavazovat nechci, protože by z toho byly akorát problémy," vymanila jsem zpod jeho ruky tu svojí a přidržela si hrnek při vstávání.

Jeho modrý nechápavý pohled mě doprovázel až k oknu, ze kterého jsem vyhlédla na prázdnou noční ulici. Byla tak stejně temná, jako vojáci Hydry, co mě pronásledují každou noc ve snech.

„Já to chci risknout. Pokud mi to tedy povolíš," prolomil Rogers moje matné myšlenky. Lehce jsem ucukla, když se objevil za mnou a pohladil mě po rameni.

„Ne..." pokusila jsem se odporovat. Steve to ignoroval a rukou přešel až k hrnku v mojí ruce a opatrně mi ho vzal a někam položil.

„Šššš," zašeptal dlouze a objal mě kolem pasu. Chtěla jsem se bránit, ale zase jsem místo toho pocítila ten pocit bezpečí. Myšlenky na Hydru se zničehonic rozplynuly a byla jsem pouze já a on.

Když jsem dostala trochu prostoru, natočila jsem se čelem k němu a zahleděla se mu do očí. On udělal to samé u mě. Stále mě držel kolem pasu, tak jsem se zapojila jednu ruku obtočila kolem jeho krku a přitáhla si ho do polibku.

Jestli to myslel vážně, tak ať to dokáže.

Chtěla jsem se zase odtáhnout, ale za mým krkem se ocitla jedna ze Stevových rukou a začal mě líbat. Nechtěla jsem být pozadu, tak jsem ho začala líbat taky a brzy se z obyčejného oťukávání vyklubalo něco víc.

Začali jsme se líbat trochu zuřivěji a pomalu mě překvapovali, kde se to Steve tak rychle naučil. Natlačil mě na stěnu s obrazy, ale to jsme jaksi vypustili. Obrazy popadaly na zem a Cap si mě vysadil kolem pasu. Zaměstnaná jeho rty jsem mu šikovně rozvázala kravatu a někde jí pohodila.

Rogers se do polibků usmál a na první zátah mi rozvázal župan, ale odhalil mi jen ramena, na která mě políbil. Moje kůže byla při dotecích docela citlivá, takže jsem tiše vydechla. Steve se mi po té přesunul na krk a udělal mi tam nějaké cucfleky, které mě donutily vzdychnout.

Voják mi začal župan stahovat víc, ale já ho zastavila a začala mu rozepínat sako. Pomohl mi ho sundat, tak jako košili a už mu zbývaly jen kalhoty a zbytek dalšího.

Na chvíli jsme se přestali líbat, abychom mohli nabrat trochu vzduchu a na chvíli zpomalili.

„Víš, že když mi dovolíš zajít dál, tak toho budeš litovat?" rozhodla jsem se ho předem varovat. Usmál se a políbil mě lehce na nos.

„Vím," zacvrlikal a já mu vjela prsty do již trochu rozcuchaných blond vlasů.

„Sundej si ty kalhoty," zavrčela jsem nevrle, protože už to bylo k nevydržení. Steve tentokrát nezčervenal, jak jsem plánovala.

„Ale ale. Amber vytasuje drápky," ušklíbl se a já na něj hodila pohled stylu, jestli si nedělá srandu.

„Ne, jen jsi stále panic. Chci vědět, co umíš v posteli a navíc," přeruším větu a nohou zavadím o jeho velkou bouli v kalhotech, při čemž nekontrolovatelně vzdychl, „navíc už tvůj kámoš hoří nedočkavostí, že mu tenhle večer přenecháš."

„Ty to fakt chceš," zašeptal lehce vykolejeně a já se usmála. Naklonila jsem se k němu a sevřela mezi zuby jeho ušní lalůček.

„Chci si tě otestovat. Nehodlám chodit s někým, kterej by mi v budoucnu nebyl schopnej udělat ani dítě," jo. Myslela jsem to smrtelně vážně.

„Jsi fakt milá," protočil očima nad mojí lehkovážností. Ignorovala jsem to a rozepla mu během pár sekund pásek.

„Něco ti padá," ušklíbla jsem když mu trochu volnější kalhoty již bez pásku začali sklouzávat dolů. Zamračil se, přehodil si mě přes rameno a začal mě někam odnášet.

Jelikož jeho kalhoty byly fakt volné, tak si je cestou skopal z nohou, když mu padli ke kotníkům. Všechen stud ho během pár sekund opustil a zády jsem narazila na madraci postele. Mojí postele.

„Něco jsem řekla o chození do mého po-" chtěla jsem něco namítnout, ale dřív mě umlčel polibkem, když se nade mnou sklonil. Krátce na to nevinný polibek prohloubil a já se zapojila.

Brzy jsme že sebe dostali zbytek oblečení a Steve začal být mírně nervózní. Rozhodla jsem se mu se vším pomoct. Naváděla ho a radila mu. I když to z mojí strany bylo trochu divný.

Nakonec jsme to zvládli. Rogers se pohyboval v pomalém pravidelném tempu, protože si postavil hlavu, že mi nechtěl ublížit. Zaměstnaná jeho rty jsem nějakou přecházející bolest nevnímala.

Dokončili jsme to za krátkou. Steve si únavou a zadýchaný lehl vedle mě a po té mě přivinul do objetí na jeho nahé hrudi.

„Dobrý? Nic jsem to neudělal?" začal se starat a když jsem zavrtěla hlavou, políbil mě do vlasů. Krátce jsem se usmála a z okna zahlédla, jak padaly malé vločky sněhu líně k zemi na ulici.

„Ale musím něco uznat," hlesla jsem tiše, že by to nemělo být ani slyšet, ale Steve zpozorněl a podíval se po mně nechápavým pohled.

„Podcenila jsem tě," dořekla jsem to a Rogers zasmál. Chtěla jsem mu dát pěstí do ramene, ale moje ruka se v půli cesty zastavila a radši jsem zavřela oči a upadla do snů.