„Tak a jsme tady," usmál se Steve na jeho kamarádku, jakmile ji doprovodil před branku k jejímu domu, kde bydlela. Amber se usmála také a odhalila tak svůj dokonalý úsměv, který blonďák tolik miloval.

„Děkuju," uculila se a ve svém batohu začala vyhledávat klíče. Steve jí ochotně pomohl a batoh jí mezitím podržel. Za pár chvil Amber konečně v ruce svírala svazek klíčů, se kterým si odemkla branku k zahradě. V domě se nesvítilo, tak dívka usoudila, že ještě nejspíš rodiče nebudou doma. Dala si svůj batoh zpět na záda a ohlédla se po Rogersovi, který u ní tiše stál a při pohledu na ní se usmál. Zároveň měl ve vlasech sněhové vločky, které mu dle Amber přidávaly na roztomilosti.

„Za málo. Se mnou můžeš počítat vždycky," přitakal s úsměvem, z něhož by roztál každičký led. Amber si za poslední dobu stále víc uvědomovala, jak jí je lépe po jeho boku. Ten kluk jí prostě dokázal zlepšit den, i kdyby byla nejsmutnější dívkou na světě. Měla ho ráda, ale váhala nad tím, zda jako kamaráda, nebo něco víc. Už se tolik nebála takto uvažovat, jelikož se Ward zase vrátil domů a přes Vánoce a Nový rok se s ním neuvidí.

„Nechceš zůstat na večeři?" navrhla blonďákovi zdvořile, i když si úplně nebyla jistá, zda je to dobrý nápad. Rozhodla se pro jednou ignorovat řeči rodičů a přivést si domů kamaráda. Na tom přece nic špatného není. Není pravidlo, že když má přítele, tak nesmí mít kamarády.

„To je dobrý. Slíbil jsem, že s ní dnes pomůžu mámě," slušně ji odmítl, ale bohužel s menším výmyslem. Poznal na Amber nejistotu, když se ho na to zeptala a uznal, že by to nebyl dobrý nápad. Párkrát měl možnost její rodiče poznat a nebyli zrovna tolerantní. Nechtěl je nijak provokovat.

„Aha, tak třeba jindy," Amber se smutně usmála, ale přesto uvnitř chápala jeho reakci. Taky si byla nejistá. Steve přikývl a dívka ho po té přátelsky objala. Rogerse to prve zaskočilo, ale nakonec ji objal taky a navzdory rozdílných výšek obou dvou, položil hlavu do jejích hnědých vlasů.

Amber se na kluka natiskla ještě víc a užívala si vnitřní teplo, které z něj vycházelo. Po chvíli se od sebe odtáhli a po té se i rozloučili. Hnědovlasá dívka se rozešla po zavření branky k domu a Steve se vydal domů. Stále v hlavě přemítal nad otázkou, kterou jí chtěl po celou cestu položit. Zastavil se a naposledy se na dívku otočil, která pomalu mizela ve dveřích domu. Nechtěl tuhle možnost propásnout, protože by příště už mohlo být pozdě.

„Amber?" zavolal na ní urychleně předtím, než začala zavírat dveře. Steva ale uslyšela a dveře se zase otevřely. Vykoukla z nich dívčina hlava.

„Ano?" ozvala se a zmateně se rozhlédla poslední směru hlasu. Jelikož venku už byla skoro tma, hned Steva neuviděla. Zahlédla ho až po chvíli.

„Půjdeš se mnou na ten ples?" rozhodl se konečně zeptat. Sice trochu hlasitěji, než měl v plánu a možná to probere zájmy sousedů, ale to ho v ten moment nijak netrápilo. Hlavně mu šlo o to, aby získal od dívky kladnou odpověď.

Amber jeho otázka značně zaskočila. Doteď ještě neměla partnera, který by ji na onen večer vzal. Jakmile se jí zeptal Rogers, nevěděla co dělat. Určitě to myslel z přátelského pohledu. Pomyslela si a snažila se to rozdýchat. Blonďák ji z dáli netrpělivě pozoroval a očekával její odpověď. Nakonec si řekla, ze to nemusí být tak hrozné.

„Tak jo. Moc ráda," řekla narychlo, čímž sobě i klukovi vykouzlila úsměv na tváři. Ze Steva spadla všechna pomyslná tíha a značně se mu ulevilo. Byl neskutečně šťastný, že to přijala. I když ten ples nic moc neznamenal, strávit ho s Amber pro něj bylo to nejdůležitější. Už teď se těšil.

„Budu se těšit," usmál se na hnědovlásku. Ta se krapet začervenala a zvedla ruku, aby Stevovi zamávala na rozloučenou. To samé udělal i on, než se konečně přinutil a vydal se domů.

**

Hodina fyzika podle Amber ubíhala pomaleji, než kdy jindy. Při výkladu profesora cítila, jak jí klesají oční víčka únavou. Celou noc nemohla usnout, což mělo za následek, že Amber prospala celou hodinu angličtiny. Únava z celého týdne ale nebyla důvodem jejího usínání během hodin. Nespala, protože se jí před očima stále promítala scéna z včerejšího večera. Nešlo ale o vycházku se Stevem, ale o to, co se dozvěděla od rodičů. Byla ztrápená. Cítila, že Steva zklame.

*Flashback*

„Amber, pojď na chvíli dolů, prosím," ozvalo se z obýváku zavolání dívčiných rodičů. Amber zvedla hlavu od rozečtené knihy a následně ji zavřenou odložila na nočním stolku vedle postele. Brunetka nevěděla, co by po ní mohli její rodiče chtít. Zvlášť v osm večer, kdy už měla právo na vlastní klid. Rozhodla se zjistit o co kráčí a tak během chvilky opustila interiér jejího pokoje. Došla po seběhnutí několika schodů do přízemí a následně do obýváku, kde už čekali oba její rodiče.

Dívka napřed myslela, že se budou tvářit vážně. Překvapilo ji, že se tvářili naprosto normálně. Rozhodla se proto zachovat klid.

„Ahoj, děje se něco?" na oba se upřímně usmála. Chtěla působit klidným dojmem.

„Ahoj, sehnala sis někoho na tancování na vánoční ples?" zeptal se její otec okamžitě, čímž svou dceru na malý moment zaskočil. Nečekala, že se jí rodiče budou ptát na doprovod. Nechtěla lhát, jelikož by si ji Steve stejně vyzvedl.

„J-jo. Proč?"

„Tak dotyčnému budeš muset říct, aby si našel jinou," vložila se do toho máma. Amber v ten moment zalapala po dechu, jakmile si vyslechla rozhodnutí jejich rodičů. Nevěděla proč se takhle rozhodli. Přece jí nemohli vybírat partnera na pitomej ples.

„Ale-" chtěla zaprotestovat, ale skočil jí do řeči její otec.

„Přijede na svátky Grant a nabídl se, že tě na ten ples mile rád vezme."

„G-Grant?" zopakovala Amber a celá zbledla. Mít tu na svátky jejího přítele bylo to poslední, co si přála. Zároveň tušila, že to přinese hodně problémů. A nejenom jí.

„Ano. To snad nejsi ráda? Nemůže se tě dočkat," usmála se máma sladkým úsměvem, z něhož běžel Amber mráz po zádech.

„N-no... Já nevím..."

„Vy jste si něco udělali?" zděsila se její máma, na což musela Amber ihned zareagovat. Nechtěla, aby si to její rodiče mysleli, i když je to pravda.

„Ne to ne. Jen jsem myslela, že stráví Vánoce doma," pokrčila Amber rameny. Opravdu nechápala, proč by se sem Ward chtěl vracet. Už teď měla strach z toho, co kluk zase vymyslí.

„Aspoň vidíš, že tě má opravdu rád," oddechla si máma a Amber si s protočením očí pomyslela: To určitě.

*Konec flashbacku*

Zvonek ve třídě ohlásil konec hodiny a také školního dne. Amber se plouživým tempem dostala ze třídy a vyrazila směrem k tělocvičně, kde podle všech informací právě byl Steve na posledním tréninku před Vánoci. Další basketbalový zápas se měl konat hned po Novém roce a tak si nemohl s týmem dovolit nijak zahálet.

Amber došla ke dveřím tělocvičny a opatrně vzala za kliku. Pořád se v ní prala dvě rozhodnutí. Jít za Stevem a říct mu o všem a nebo mu pouze oznámit, že s ním na ples nemůže. Stále se nemohla rozhodnout i přesto, že mu oboje odpovědi určitě ublíží. Rozhodla se to nechat náhodě a vešla dovnitř.

První, co uslyšela, byl dopad tvrdého míče na zem tělocvičny dole pod tribunami. Dveře, kterými dívka vešla, vedly ke schodišti, které vedlo dolů k ostatním a nebo k boční cestě vlevo k šatnám. Postavila se na první schod odshora a pozorovala trénink chlapců, kteří do toho dávali vše. Byla svědkem několika přihrávek a následného povedeného koše. Nikdo si jí nevšímal.

Až po chvíli si jí všiml trenér týmu. Zatvářil se překvapeně, když ji viděl. Dnes trénink s roztleskávačkami neměla, tudíž tam neměla co dělat.

„Amber, dnes trénink nemáš. Co tu děláš?" zavolal na ní přes celou tělocvičnu, což upoutalo pozornost všech kluků. Amber se trochu probrala a podívala se po trenérovi, co jí oslovil. Vydechla všechen zadržovaný vzduch.

„Eh, já vím. Já-já... Přišla jsem za kapitánem," vysoukala ze sebe váhavě. Nikdy se takhle nechovala. Nikdy nebyla takhle nejistá a vyděšená. Obavy jí ovládly natolik, že se jí při mluvení třásl i hlas. Jakmile vyslovila Stevovo postavení v týmu, získala si jeho plnou pozornost. Aniž by stihl trenér něco říct, vyběhl schody směrem k ní. Podle jejího hlasu poznal, že není něco v pořádku.

„Jsi v pořádku? Děje se něco-" začal se dívky okamžitě vyptávat, ale ta ho chytila okamžitě za ruku a táhla ho pryč. Co nejdál od zraku a uší ostatních. Byla to čistě jejich soukromá věc a nikdo neměl právo to vědět. Dotáhla ho do šatny a zavřela za nimi. Blonďák byl celou situací zmatený. Ani trochu se mu to nelíbilo. A už vůbec ne její podivné chování.

„Musíme si promluvit," řekla nezvykle chladným tónem, který Stevovi naježil všechny chloupky na rukou. Vždy, když žena načala takové téma, bylo zle. Aspoň ho o tom takto poučovali ostatní kluci.

„A o čem?” zeptal se váhavě. Bál se, co z dívky vypadne, jelikož její výraz nejevil žádnou známku po emocích.

„O tom plesu,” upřesnila téma, čehož se Rogers okamžitě chytil. Pojal to jako řešení věcí ohledně všeho.

„Jestli máš na mysli to, jak se tam dostaneme, vyzvednu tě. Odveze nás tam máma-”

„Ne, to jsem nemyslela,” Amber zarazila Steva v jeho plánování. Tahle situace jí rvala srdce na kusy ještě víc. „Já... Já s tebou na ten ples nemůžu jít.”

„Cože? Proč?!” vyhrkl blonďák bezmyšlenkovitě, až sebou Amber leknutím trhla. Pro Steva to bylo strašné zjištění. Cítil se, jakoby se mu právě všechny plány zbořily jako domeček z karet. Nedokázal pochopit, proč Amber něco takového říkala.

„Nastaly jisté okolnosti a já musela změnit své rozhodnutí. Je mi to moc líto...”

„Jaké okolnosti?” Steve byl na malý moment zmatený, ale jakmile si to v hlavě trochu poskládal, docvaklo mu to. „On přijede, že jo.”

„Táta a máma chtějí, abych s ním na ten ples šla,” pípla dívka opatrně. Jakmile to Rogers zaslechl, zamračil se. Tohle nečekal.

„Ty necháváš tvoje rodiče, aby ti řídili život? To nemyslíš vážně.”

„Ty to nechápeš. O rodiče tady teď vůbec nejde,” bránila Amber své rodiče, ale zároveň v duchu věděla, že Steve měl pravdu.

„Když nejde o ně, tak o co tedy,” blonďák se díky celé konverzaci začal cítit nesvůj. Ani trochu se mu to nelíbilo. Amber ztuhla a ztratila náhle všechnu jistotu i odvahu, kterou před vstupem do tělocvičny sbírala. Raději sklonila pohled k zemi a mlčela. Steve ztrácel trpělivost. „Amber!"

„Prostě si najdi na tancování někoho jiného!” vyjela na kluka zničehonic a upřela na něj rozzlobený pohled. Rogersovi se zatajil dech, když se dívka dala k odchodu. Nedokázal se udržet a rozeběhl se za ní. Na poslední chvíli ji chytil za ruku, když se chystala otevřít dveře.

„Počkej, prosím. Nechoď tam s ním,” zašeptal a podíval se na Amber prosebně. Brunetka měla v očích slzy, jakmile se na kluka otočil. Nejraději by mu v ten moment řekla, že by šla raději s ním, ale moc dobře věděla, že nemá na výběr. Musela Steva zklamat, i když jí to nadevše lámalo srdce. Rogers se jí prostě dostal pod kůži, jako nikdo jiný. Něco k němu cítila, ale nebyla si jistá, jestli to je něco víc. Nebyla si jistá už vůbec ničím. Chtěla jen odtamtud co nejrychleji vypadnout a všechny problémy nechat za sebou. Ani štěněčí oči Steva je nezlomily.

„Promiň,” vydechla a rychle se mu vytrhla. Otevřela dveře a vyběhla co nejrychleji pryč jak to jen šlo. Pryč od všech. Steve jí sledoval modrýma očima, které se během pár vteřin zalily slzami. Amber utekla z tělocvičny a blonďák padl koleny na podlahu. Cítil se najednou slabý a zranitelný. Víc než kdy předtím. Byla to láska, kterou k dívce nesl? Bylo to zklamání? Sám nevěděl.