16:00 odpoledne

Ve čtyři odpoledne jsem dorazil do Sheffieldu přesněji před salon, kde Stella pracuje. Jsou tam s ní dvě kadeřnice a jedna kosmetička. Jel jsem radši dříve kvůli časové rezervě, kdyby byly kolony, ale vyšlo mi to suprově, jsem tu dříve a můžu Stellu překvapit. Vystoupil jsem ze zaparkovaného auta a šel do salónu.

„Dobrý den dámy." pozdravil jsem kadeřnice, které stály u svých křesel. Všichni mně tu znají, protože za Stellou jsem dříve jezdil ještě častěji, ale teď to kvůli práci nejde.

„Ahoj Louisi." pozdravily mně obě a jedna z nich Amanda právě dokončila svou práci, paní si zkasírovala a vypustila. „Jedeš za Stellou?" zeptala se Amanda a uklízela si peníze do kasy.

„Jo jedu, je tady?" zeptal jsem se.

„Jo je, ale před půl hodinou jí přišla paní, tak si na ní chvíli počkej. Dáš si kafe?" zeptala se.

„Děkuju, dám si rád." odložil jsem si bundu a sedl si do křesla.

O dvacet minut později se objevila v hlavní části salonu zákaznice a v závěsu za ní Stella, která s ní šla ke kase.

„Jé ahoj Louisi, co tady děláš? Domlouvali jsme se, že přijedeš později." usmála a objala mně. Vrátila se k zákaznici, která čekala u pultu na zaplacení.

„Budeš na mě, ale muset ještě chvíli počkat za deset minut mi přijde poslední zákaznice a pak můžeme jít." omluvila se.

„Jo v pohodě, já si počkám a pak tě zvu na večeři." usmál jsem se.

„Dobře, to ráda přijmu. Uvařím si taky kafe a můžeme chvíli ke mně dozadu." usmála se.

„Ok." ona si uvařila kafe a odešli jsme dozadu, kde má svojí malou masérskou místnost. Poklidila si věci po minulé zákaznici a vyměnila ručníky.

„Pojď si chvíli sednout." usmál jsem se na ní. Ona si vystlala na lehátko poslední ručník a sedla si na křesílko vedle mě.

„Tak povíš mi, co tě trápí? Víš, že já to poznám."

„Řeknu ti to, ale u tebe doma nebo na té večeři. Povídej, jak se máš a co je nového." usmál jsem se a pobídl jí, aby mluvila.

„Dobře, počkej chvilku." usmála se a šla k jejímu šuplíčku, ve kterém si něco hrabala a pak se otočila na mně a ukázala mi ruku.

„Jé gratuluju." usmál jsem se a objal jí, na ruce měla totiž zásnubní prstýnek.

„Minulý týden mně Josh vzal na výlet do hor a tam si klekl. Jen ho mám přes den schovaný tady v šuplíku, protože ho nemůžu mít při práci." uculila se.

„Kde ho máš teď?" zeptal jsem se zvědavě.

„Včera odjel na čtyři dny do Manchesteru pracovně. Proto jsi mně napadl ty, že jsme se dlouho neviděli a můžeš u mě přespat." usmála se. Chvíli jsme si povídali a pak někdo klepal, byla to Amanda.

„Stello, máš vedle zákaznici." oznámila jí a zase zmizela.

„Louisi počkej na mně prosím chvíli vedle." poprosila mně Stella a šla se mnou do hlavní části salonu.

„Dobrý den, odložte si a pojďte za mnou." usmála se a po chvilce si jí odvedla.

Po chvíli jsem ještě odešel naproti do květinářství. Nemám moc rád ty kadeřnice ze salonu, jsou to hrozné drbny, tak jsem se chvilku zdržel a vrátil se pro Stellu. Zrovna když Stella se zákaznicí vycházela, šly k pultu kvůli placení, jsem vešel zpět do salonu. Postavil jsem se za paní u pultu a čekal na Stellu, až bude volná. Pak jsem jí předal kytičku, ona si sbalila věci a odešli jsme, ještě si vzala domů tašku s ručníky na vyprání. Ručníky jsem hodil dozadu do auta a jeli jsme do jejího bytu.

Vyrazili jsme na krátkou večeři, pak jsme se procházeli večerními ulicemi a nakonec zakotvili u Stelly v bytě, otevřeli si víno a dál povídali.

„Tak řekneš mi konečně prosím, co stalo?" zeptala se Stella.

„Jo, jedno už je z části vyřešené, ale to druhé ne." začal jsem.

„Takže začnu od začátku. Ve středu mi před koncertem volala Fizzy, že má něco s čím by potřebovala poradit, ale nikdo jiný o tom neví. Když jsem přijel domů, tak mně zavolala k ní do pokoje a ukázala mi něco, co mě mile překvapilo. Ukázala mi vyplněnou přihlášku do x-factoru." usmál jsem se a Stella mně přerušila.

„Fizzy umí zpívat? To je přece super, ne?" podotkla.

„Jo umí, taky jsem to nevěděl, ale pak mi zazpívala a opravdu umí, ten x-factor jí prý poradila její učitelka na hudebku. Jo já z toho byl taky nadšený, ale když jsme to při obědě řekli mamce, řekla, že jí nepodpoří a že nechce dalšího umělce v rodině a chce, aby z ní byla doktorka. Ale už se jí omluvila a řekla že jí podpoří, ale ať jí utěšuji já když to nevyjde. I když mi Fizzy říkala, že to chce zkusit a hlavně chce znát Simonův názor, jako já." dokončil jsem to.

„Takže tam půjde?" usmála se.

„Jo půjde." přikývl jsem a hrdě se usmál.

„Tak se mnou počítejte, přijdu jí podpořit." usmála se.

„Dobře, budeme s tebou počítat Stell." objal jsem jí.

„A ta druhá věc?" zeptala se.

„To je trochu horší." řekl jsem, napil se vína a pokračoval. „Ten den co se stala ta Fizzy, mi večer volal Zayn, byl se mnou v šatně, když jsem s Fizzy mluvil a zajímalo ho, co to bylo. Ale to co mi řekl, potom mně opravdu dostalo, nemám to zatím nikomu říkat, ale stejně se to pak provalí a ty to nikomu neřekneš." zastavil jsem se a znovu se napil a pak to konečně řekl. „řekl mi, že o tom přemýšlí už delší dobu, ale chce odejít ze skupiny. Bez něj to už nebudou ty starý one direction, táhnul to s námi od začátku do teď a bude hodně těžké začít pokračovat bez něj." řekl jsem a dopil mojí skleničku vína.

„To je mi líto, chápu, bude to pro vás těžké pět let, není krátká doba." řekla a objala mně. V tu chvíli se na stolku rozezvonil můj mobil a na displeyi svítilo, že mi volá Paul.

„Promiň, musím to vzít." omluvil jsem se a odešel s mobilem do kuchyně.

„Opravdu už zítra?" ptal jsem se Paula, který mi zrovna sdělil, že zítra odpoledne máme být už v Londýně, kvůli neplánované schůzi.

„Ano, zítra s vámi potřebuju něco probrat a nejen já a pak letíte dopoledne do Ameriky." vysvětloval Paul.

„Dobře, tak zítra. Ahoj." rozloučil jsem se a položil hovor.

...

Položil jsem hovor a šel zpátky za Stellou. Posadil jsem se vedle ní na sedačku, napil se z mojí skleničky vína a ztěžka vzdychl. Připadám si jako bych měl volno jeden den, protože pak se pořád něco dělo.

„Děje se něco Lou?" zeptala se Stella.

„Musím do Londýna už zítra, protože máme nějakou neplánovanou schůzku." objasnil jsem jí.

Ještě chvilku jsme si povídali, pak se vystřídali v koupelně a zalehli do postelí. Já spal v pokoji pro hosty a Stella v její ložnici. Po chvíli se, ale otevřely dveře, ve kterých se objevila.

„Louí, spíš?" zeptala se ode dveří.

„Nespím, potřebuješ něco?" zeptal jsem se.

„Když jsi tady, nechce se mi spát v posteli sama, je mi smutno." usmála se. Je jen o rok mladší než já, ale je to společenská, milá dívka a nemá moc ráda samotu.

„V pohodě, pojď sem." odpověděl jsem jí a posunul se na druhou stranu manželské postele. Objal jsem jí, přitáhl k sobě a po chvilce jsme oba usnuli.

Ráno jsme se probudili v devět, Stella vstala první, šla na záchod a opláchla si obličej, potom rovnou zamířila do kuchyně udělat snídani. Já jsem vstal, dal si sprchu a sbalil si věci do mojí cestovní tašky. Za chvíli musím vyjet, stavím se doma a pak pojedu rovnou do Londýna.

Doma mně zastavila Fizzy a domluvili jsme se, že přijedu za měsíc, až budeme mít přestávku v turné a pojedu s ní na casting. Mamka mi zabalila oběd a nějaké jídlo na doma do Londýna. V půl jedné jsem vyrazil na cestu do Londýna.

Ahoj :)  máme tu další díl. Snad se vám líbí a přeji vám hezký zbytek  víkendu.

Další díl čekejte ve čtvrtek :) s láskou Patty :)

Aktualizováno 5. 8. 2020