Z pohledu Louise

Ve středu kolem poledne jsme s El naložili auto a odjeli na prodloužený víkend k našim do Doncasteru. Stella se rozhodla, že pojede domů za rodinou, tak jela s námi a vysadili jsme jí v Sheffieldu, kde si i dobalí věci z jejího bytu, který sdílela s Johnem a protože se bojí do toho bytu jít, že ho tam potká pojedu zítra z Doncasteru za ní, a v sobotu pro ní, protože ty věci potřebuje odvézt do Londýna.

Kolem půl sedmé jsme dorazili do Doncasteru a doma zrovna večeřeli. Odemkl jsem a šli jsme dovnitř. Pozdravili jsme se se všemi, Daisy s Phoebe se rozběhli a hned mi skočili do náruče. Mamka objala a olíbala El na obě tváře a mně jen objala. Škoda, že s námi tady není i Fizzy, teoreticky by mohla, ale museli bychom jet maximálně v pátek domů.

Když mamka sklízela kuchyň, přišli jsme s El k ní, a když se na nás otočila začali jsme mluvit.

„Mami, něco bysme ti chtěli oznámit. El za mnou přiletěla zhruba před týdnem do Seattlu, a když jsme byli večer na procházce, požádal jsem ji o ruku." řekl jsem a ukázal jí Eleonořinu ruku. Mamka se usmála a oba nás objala.

„Moc vám gratuluju. Tak už mi z hnízda vyletíš úplně?" zeptala se.

„Děkujeme, ne neboj, maminko, jen bydlím jinde, ale pořád jsem tvůj malý BooBear." uklidnil jsem jí.

„Kdy bude svatba a vnoučátka?" zeptala se mamka.

„Svatba tak za půl roku nebo za rok, vnoučátka? Tomu necháme volný průběh." odpověděla El s úsměvem.

„Vy se budete brát?" zeptal se s úsměvem Dan, když přišel.

„Ano, požádal jsem El o ruku, když za mnou přijela do Seattlu."

„Gratuluju." usmál se a z lednice si vyndal pivo. My jsme se po chvíli přesunuli nahoru, spolu s El jsme si dali horkou vanu, při které mi začal zvonit telefon.

„Bratře, zvoní ti mobil." podala mi tu zvonící krabičku Lottie.

„Díky." převzal jsem si ho od ní a hned se podíval, kdo mi volá. Byl to Liam, tak jsem to vzal.

„Ahoj kámo." pozdravil jsme ho.

„Ahoj, jak jste dojeli?" zeptal se.

„Dobře, Stellu jsme vyložili v Sheffieldu a jeli dál." odpověděl jsem mu. „Co vy jak jste dojeli?" dodal jsem.

„My jsme ještě neodjeli, pojedeme domů zítra, Dani měla dneska křeče do břicha, doktor jí nakázal ať je aspoň dneska v klidu, tak pojedeme dopoledne, ale volala ségra, že s Rickem a kluky přijedou." odpověděl mi.

„Aha, tak hlavně ať se nic nestane. Šťastnou cestu a na kluky se těšíš, co?"

„Jo těším, dlouho jsem je neviděl."

„Tak zatím ahoj a pak si ještě zavoláme, jsme s El ve vaně."

„Jo promiň, že ruším. Mějte se hezky ahoj."

„Vy taky, čau." položil jsem hovor, otočil se k El a ona mi umyla záda. Já pak jí a po chvíli jsme vylezli.

„Pojedeš za Stellou zítra se mnou?" zeptal jsem se El, když jsme se oblíkali.

„Asi jo." odpověděla mi. Pak jsme šli ještě chvíli dolů za ostatními k televizi a kolem jedenácté šli spát.

...

„Pozdravujte Stellu a večer se těším." loučila se s námi mamka, když jsme nasedali do auta a mířili za Stellou do Sheffieldu.

„Jo jo mamko, vyřídíme a dorazíme." usmál jsem se a nastoupil na místo řidiče a po chvilce jsme vyjeli.

Večer, když jsme jeli z Sheffieldu, zastavili jsme se v centru Doncasteru v restauraci na večeři. Dali jsme si dobré víno a poseděli tam asi do deseti. Z náměstí jsme pak šli pěšky, protože jsem měl víno a tak jsem nemohl řídit s tím, že si ráno pro auto dojdu. Doma jsme si otevřeli druhé víno a seděli do půlnoci na terase.

V pátek jsme vstali kolem desáté, připravili jsme si snídani a s ní odešli na terasu, mamka a Dan jsou v práci, dvojčata u babičky a Lottie šla včera spát ke kamarádce, takže my máme barák pro sebe. Když jsme snídali na terase, k naší brance přišel Jeremy, Fizzyn přítel. Zvedl jsem se od mojí snídaně a šel mu otevřít.

„Ahoj Jeremy, pojď dál, ale Fizzy tu není. Jsme tu jen my dva."

„Ahoj, to nevadí, viděl jsem vaše auto. Mohl bych přes tebe poslat něco Fizzy do Londýna?"

„Jasně to není problém, v neděli jsme se na ní byli podívat a znovu postoupila. Říkala, že už jí chybíš, přijela by, ale nemůže. Chtěli jsme jí vzít, ale museli bychom maximálně dneska zpátky, ale budeme tu do neděle."

„To vím, že postoupila je to super. Taky už mi moc chybí, chtěl jsem jet za ní alespoň na týden, ale rodiče mě nechtějí pustit." povzdechl si.

„Tak snad je ukecáš." povzbudil jsem ho. „Jestli chceš a přemluvíš je, můžeš jet s námi a bydlet u mě, jen ve čtvrtek letím na turné, ale nechal bych ti klíče." navrhl jsem mu.

„To byste byli moc hodní, zkusím je doma ještě přemluvit. Těším se, až budu plnoletej." usmál se.

„Ale to se o tebe budou rodiče bát stejně, a dokud budeš bydlet s nimi, budou za tebe odpovědní." odpověděl jsem mu. Myslím, že mamka má tenhle pocit taky, i když letos mi bude dvacet devět a budu se ženit a rozhodně nejdřív nesouhlasila s tím, že budu takhle jezdit po světě, s Paulem jsme jí museli přemlouvat, protože ostatní kluci řekli, že pojedou určitě.

„Nechceš se nasnídat s námi?" navrhl jsem mu. Zatímco jsme si povídali El si šla dovnitř uvařit kafe.

„Už jsem jedl, ale děkuju. Kdy tedy jedete do Londýna?"

„V neděli během dne, ale přesný čas ti ještě neřeknu a jedeme ještě přes Sheffield, kde se budeme stavovat pro kamarádku, ale nejspíš dopoledne nebo kolem poledne, protože večer chceme ještě za Fizzy do x-factoru." usmál jsem se.

Jeremy po chvíli odešel a my po snídani sklidili a šli na chvíli do bazénu, El pak šla vařit oběd a já se odsunul nahoru, kde jsem uklízel v mém pokoji. Po půl hodině pro mě přišla, že je hotovo jestli si to vezmeme ven. Přesunuli jsme se s jídlem tedy na terasu, já jsem si v tom teple otevřel pivo a El ovocné pivo.

„Vy si tady, ale užíváte." usmála se mamka, když ve tři odpoledne i s Danem dorazili domů. Dan šel kousek za mamkou a nesl dvě tašky s nákupem. My jsme seděli na terase v šortkách, El jen v šortkách a podprsence od plavek, pili pivo a užívali si sluníčka.

„Ahoj, jak jste se měli v práci?" zeptal jsem se.

„Jo fajn, ale práce znáš to." zasmála se mamka a Dan odešel do domu. „Lottie tu nebyla?" dodala.

„Ne nebyla, měla by? Stavoval se tu jen Jeremy, že by po nás chtěl poslat jen něco Fizzy, tak jsem mu navrhl, že by mohl jet s námi do Londýna."

„A pojede?" zeptala se mamka.

„Domluví se s rodiči, prý ho nechtějí pustit."

„Aha, tak uvidíme." usmála se a odešla dovnitř za Danem. My jsme šli ještě chvíli do bazénu a blbli tam. V pět přišla domů i Fizzy, převlíkla se a skočila do bazénu za námi, v půl šesté jsme z bazénu vylezli a roztopili gril.

Ahoj :) tady je nový díl :) snad se vám líbí :)

S láskou Patty :)