Ráno se ráda probouzím. Vedle spokojeně leží Damien a pravidelně oddechuje. Sice jsme se včera poprvé políbili, ale nic víc nebylo. Nejsem připravena udělat tak velký krok v mém životě. Potřebuji ještě chvilku čas.

,,Jsi vzhůru?" Všimla jsem si, že už byl vzhůru a tak jsem se usmála a dala mu letmou pusu. ,,Jsem. Ráda bych totiž viděla ten skleník." Vyšlo z mých úst a natáhla se k jeho uchu. ,,Doufám, že mě provedeš?" šeptám mu svůdně do ucha a ucítila, jak se jeho tělo zachvělo. ,,Ty umíš člověka pěkně probudit." Stáhl si mě blíž a dal mi ten nejdelší polibek. Pak jsem se postavila a zašla do koupelny.

Až teď jsem si všímla, jak krásná a velká koupelna je. Celá koupelna byla z mramorových desek. Vana velká snad pro tři osoby, protože trochu připomínala malé jezírko. Umyvadlo bylo z porcelánu a zrcadlo zavěšené nad umyvadlem bylo velké, hranaté a se zlatým okrajem ve vzoru vln větru.

Po lehké hygieně jsem se  vydala zpět do ložnice, kde Damien už stál v královském obleku. No ne docela. Měl na sobě světle hnědé kalhoty upnuté tak, že bylo vidět, jak měl nohy vypracované a plné svalů. Bílou košili, kterou ještě nedopnul a na posteli měl vhozenou hnědou vestu s dlouhým rukávem.

,,Sluší vám to pane." Usmála se a zjistila, že na Erika přestávám myslet. I mé city se pomalu, ale jistě otevíraly mému manželovi. ,,Ale vy ještě nemáte nic na sobě." Jeho lišácký úsměv mě donutil otevřít svoji skříň a schovat se za její dveře.,, Nohy jsou stejně vidět." A pak jsem zaslechla, jak odcházel z místnosti. Já se v klidu oblékla do jednoduchých modrých šatů tmavé jako moře( o kterém jsem pouze četla) a střevíce stejné barvy.

Ťuk, ťuk!

,,Kdo je to" Nic. Nikdo se neozval. Cítila jsem něco zlého. V místnosti se dost ochladilo. Pomalým krokem se však vydala ke dveřím. Srdce mi bilo jako bych uběhla maraton a v uších mi zvonilo na poplach. Rychle, ale jistě jsem otevřela dveře.

Nic.

Zavřela jsem dveře a pak to přišlo. Silná bolest, která mi projela břichem. Podívala se dolů a všimla si dlouhých drápů jít skrz břicho. Vlkodlak. A s tím jsem upadla do louže krve.

***

Jako blesk jsem se posadila. Znovu zlý sen. Byl to jenom sen. Zadívala jsem se vedle sebe a viděla Damiena pravidelně oddechovat. Spal. Srdce mi bylo na poplach, pot mi stékal všude po těle a ruce se mi klepaly strachem.

Vstala jsem z postele a šla se postavit na balkon, který je mým bodem klidu. Noc byla krásná a teplá, takže jít jen tak v noční košili ven mi nevadilo. Vdechla jsem čerstvý vzduch do plic. Je to příjemné. Být v klidu a při tom sledovat tu krásu kolem sebe.

Vzpomněla jsem si na včerejší polibek, kdy jsem sama od sebe políbila Damiena. Cítím, jak se červenám. Vyháním tu myšlenku a sleduji velkou zahradu. Nebylo vidět ani na její konec, takže musela být přímo obrovská.

Vzpomněla jsem si na jednu písničku co mi zpívala babička, když jsem byla malá. Nejdříve sem si ji začala broukat. Později jsem přidala i slova. V té písničce bylo něco magického. Něco, co mi sklidnilo vždy mysl. Jako bych byla vtažená do slov písničky.

Po chvilce zpěvu poslední sloky jsem znovu vlezla zpět do postele. Damien stále spal. Opatrně jsem zalezla do peřiny a pak se mi dařilo usnout s melodií písničky od babičky.

Ráno bylo krásné. Sluneční paprsky, které se dostaly skrze záclonu až na můj obličej, mě lehce hřály a pak i příjemně probudily. ,,Dobré ráno." Vedle mě se ozval milý hlas a já se na něho podívala. Zase mě lákala ta hnědá barva očí, která na mě působila zvláštně. ,,Dobré ráno." usmála se a pomalu se posadila. Snažila jsem se rozkoukat a můj pohled skončil na stolek s jídlem u malé knihovny.

,,Nechal jsem přinést snídani na pokoj. Nejspíše si budete chtít ještě chvíli odpočinout než -" ,,Děkuji." Jen na chvilku jsem si všimla, že se zarazil nad mojí rychlou odpovědí, ale pak se usmál a tím mé tváře znovu zčervenaly.  ,,Pro Vás všechno. Teď však musím odejít a nechat Vás o samotě. Mám důležité jednání a to, bohužel, neodkladné. Doufám, že to nevadí." Po tom snu jsem měla strach zůstat sama, ale vzpomínka na to, že tu mám své služebné mě lehce uklidnilo. Ne ale tak, jako v přítomnosti Damiena. S ním jako by všechen strach zmizel a já cítila jen tu ochranu.

,,Nevadí. Alespoň mám možnost projít si trochu svůj nový domov. Ale doufám, že se brzy vrátíte do mé společnosti." Jeho krásný úsměv mě znovu očaroval. Naše obličeje se přibližovaly až mezeru mezi rty překonal a spojil je tak v jedno. Byl to krásný, ale krátký polibek. Damien se odloučil a brzy zmizel za dveřmi našeho pokoje.

A náhle jsem se cítila tak...sama. Opuštěná. Chtě nechtě lezu z postele a mířím si to do koupelny. Zvláštní, že vypadala úplně stejně, jako v tom snu, i když ji vidím poprvé. Upravila jsem si své vlasy a že své zelené skříně si beru fialové šaty s modrými květy vyšité na spodní části sukně. Tmavě modré střevíce na vysokém podpatku s fialovou květinou nazouvám na své nohy a s odhodláním jsem vyšla na chodbu.

Je čas prozkoumat svůj nový domov.

Všechno nové kolem dívky,

S růží bílou ve vlasech,

Je všechno  krásné na pohled.

Nový domov se jí líbí,

Ale sny ji odtud vyhání. 

Starry