,,Proč by jsem s tebou měla jít do Institutu?" zeptala jsem se a hluboce jsem se podívala do jeho očí. Měl jedno oko modré a druhé hnědě. Vypadal nádherně i s rozcuchanými vlasy.

,,Protože to bude pro tebe lepší. Nebudeš muset řešit jak vyjdeš s penězi" odvětil a pohledem uhnul na rušnou ulici. ,,Notak, Alex. Pojď se mnou"  řekl a natáhl ke mě ruku. Nevím proč, ale chytla jsem se jí. Poté jsme společně běželi ulicemi a parky. 

Doběhli jsme ke starému polorozpadlému kostelu. Nejdříve jsem se podívala na blonďáka a poté zpět na kostel. Onen kostel se mi náhle začal měnit před očima. ,,Civilové nesmí vědět o naší existenci, proto Institut vidí jako zříceninu" vysvětlil mi. 

Přede mnou již nestál polorozpadlý kostel, ale velmi honosná budova. Byla nádherná. ,,Tak pojď" pobídl mě blonďák a vešel do brány, po chvíli jsem ho následovala. Když jsem vešla dovnitř narazila jsem do vysokého kluka. Měl hnědé vlasy a oči. ,,Ty musíš být Alex" řekl a lehce se zašklebil. Já jen beze slova přikývla.

,,Pojď se mnou" rozkázal mi a dal se do pohybu.