Den mi začal asi v 5 ráno. Noc jsem strávila v opuštěné budově na okraji města. Pomalu se rozednívalo.

Vydala jsem se směr bar Ztracená duše. Sem chodí všichni vyvrhelové. Chodí sem například upíři, vlkodlaci a plno dalších bytostí. 

Sedla jsem si k opuštěnému stolu a poručila si kávu. Během minutky jsem měla na stole hrnek plný černé tekutiny. Poté jsem si k jídlu dala malinký kus koláče. Vychutnávala jsem si každé sousto. 

Musím si co nejdříve jít vybrat peníze z účtu, který mi kdysi založila rodina. Za chvíli mi i na něm dojdou peníze a budu v háji. Musím se ještě víc uskromnit. Měla by jsem kupovat jen jídlo a vodu, nic víc přeci k přežití nepotřebuji.

Náhle do baru vstoupil blonďák s modrými oči. Vypadal nádherně. Okamžitě jsem se ale podívala jinam. Když jsem kávu dopila, zvedla jsem se z místa a zamířila jsem k východu. Když jsem ale spatřila na blonďákovo krku runu, zastavila jsem se a pozorně jsem se na ní zadívala. 

Byla to runa síly. Náhle se blonďák otočil a zhluboka se mi podíval do očí. Okamžitě vstal a přešel ke mě.

,,Tak tady si" řekl, spíše sám pro sebe. ,,My se známe?" zeptám se ho. Místo odpovědi mě však chytl za zápěstí a vyvedl mě ven. Zašli jsme někam za roh a tam mě pustil. ,,Ne neznáme, ale mám tě dovést do Institutu" řekne a lehce se zašklebí. 

,,Proč?" vyzvídám. ,,Jelikož máš prý v sobě něco vyjmečného. Jako jediná dokážeš sama bojovat proti přesile.  Sledujeme tě již delší dobu, ale nikdy jsme tě nemohli chytnout hnusně řečeno. Nakonec jsme jednou zašli sem do baru a zkusili jsme se na tebe zeptat, odpověď kterou jsme dostali, byla kladná. Nakonec to končí tady" odpoví mi na mojí otázku