Jak jsme se poznali - část 1.
Bylo mi 16 a bydlela jsem v NewYorku. No a asi půl roku po mých narozeninách zemřel můj táta. Jak se mu to stalo? No prostě jel jednou z práce domů a ze zatáčky jelo rychle jedoucí auto. Táta nestihl zabrzdit a tak do něho auto narazilo. Byl na místě mrtvý. Teď je mi osmnáct a já mám na sobě bílé načechrané šaty a modrou stužku kolem pasu. Moje máma se totiž vdává za svého přítele kterého si našla rok po tom co táta zemřel. Měla bych se radovat že je máma šťastná, ale dělám přesný opak. Její nový přítel je bohatý a má firmu. Vlastní firmu elektroniky značky Apple (nic jiného mě nenapadlo). Za dva týdny se máme stěhovat do Malibu. Dan (tak se jmenuje můj nevlastní táta) mi dal jako dárek k 18. narozeninám Apple iPhone 6s. Já ho mám ráda je fajn, ale nechce se mi opouštět můj domov a mé kamarády.
*O dva týdny později*
,,Zlato vstávej a pojď se nasnídat za hodinu jedeme." křičí na mě máma z kuchyně. Neochotně se vyhrabu z postele a jdu do koupelny. Provedu ranní hygienu a lehce se nalíčím. Vezmu si všechny věci co tu ještě mám a jdu dolů. U stolu sedí můj starší brácha Will a dívá se do mobilu. Je mu 21 a pracuje jako návrhář nových výrobků Apple. Nasnídám se a jdu si ještě naposledy prohlédnout náš dům. Když se tak procházím prázdnými místnosti, tak si všimnu že mi začínají téct slzy. Vzchopím se, utřu slzy a jdu si sednout do auta.
*V Malibu*
Přijedeme před velký šedý dům s francouzskými okny (viz. média). Vejdu dovnitř a rozběhnu se po schodech nahoru. Vidím pět oříškově hnědých dveří. Otevřu dveře hned na proti sobě. Vidím velký pokoj s vlastní koupelnou a balkonem. Vejdu do dveří vedle těch prvních a tam je skoro stejný pokoj akorát bez balkonu. Vlezu zpátky do toho prvního pokoje a zařvu ,,Zabírám si tenhle pokoj!!". Uslyším jak někdo jde po schodech. Když vyjde i poslední schod uvidím bráchu. Obejde mě a řekne,, Sice to není fér, ale jo vem si ho". Uměje se na mě a odejde. Dneska si vybalím a zítra by měly přijít nové tapety a nábytek (postel, stůl, skříně atd.). V pokoji je jen jedna Zrcadlová skříň. Nejspíš budu spát v obýváku. Všechno to nějak naházím do skříně, s tím že to zítra urovnám i do těch dvou skříní co mají přijít. Vezmu si pyžamo a jdu do koupelny. Tam si dám sprchu, obleču se a odlíčím. Pak sejdu dolů do obýváku a roztáhnu gauč. Lehnu si a za pět minut usnu. Probudí mě sluneční paprsky a já se kouknu na hodiny. Je devět a to ještě všichni spí? Kouknu se do kuchyně ale tam nikdo není. Vezmu si snídani a sednu si zpátky do obýváku a všimnu si malého lístečku na stole. "Zlato museli jsme do práce, ale neboj večer budeme doma. Se stěhováním ti přijdou pomoct dva sousedi. Jsou asi tak ve stejném věku jako ty. Je to domluvené. V deset přijde nábytek a oni by tu měli být v půl jelikož v 9:35 by měly přijít tapety. Bav se Máma." no super já nestíhám. Je čtvrť tak se musím jít nachystat. Vezmu si něco obyčejného stejně budeme stěhovat nábytek atak. Je půl desáté a já uslyším zvonek a tak jdu otevřít......
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro