Není nad to, když vám ratolest vyznává city. A tak jsem se zhluboka nadechla a čekala se zatajeným dechem, když nejmladší spustila: ,,maminko, víš jak tě miluju?"
,,Jak?"

,,Fijalově. A žůžově."
K sežrání, ne?

Druhý den napravila dojem, venku se zahleděla na slepičky a povídá, že rostou.

,,A taky tloustnou," souhlasila jsem.

,,Jako ty, mami," odpověděla s úsměvem.
Ach jo, občas to s tou upřímností přehání.

Vrcholem dne ovšem bylo dohadování starších trpaslíků u oběda. ,,Kolik bude mamce za pět let?"
,,Šedesát? Nebo šedesát jedna?"

Hm, taky mohli říct, že sto dvacet, nebo že už budu v hrobečku. Budu pozitivní.