,,Mami, kdy mi budou padat zuby?" zeptala se moje nejmladší a vycenila na mě své keláně.
,,No, když to vezmeme podle tvých sourozenců, tak přibližně za rok."
,,Ale já chci, aby mi padaly, až budou padat tobě."
Tak jo.

O chvíli později si vážně prohlížela strup na dlani a brumlala u toho: ,,Abych to tam neměla až do konce světa, protože on bude konec světa."
,,Jak to?" zeptala jsem se, docela si jistá, že Armagedon ani jiné radosti s ní nikdo neprobíral.
,,No přece musíme všichni umřít. Jako ptáci," líbezně se na mě usmála.

Některé děti prý vidí budoucnost, doufám, že tímhle nešvarem naši trpaslíci netrpí.