S prvním školou povinným trpaslíkem nám začal každodenní ranní desetiboj, aneb vypakuj sebranku včas z domu. Všední rána tak u nás vypadají jako bojiště u Verdunu.
Nejstarší přidusala do obýváku a zařvala: ,,mamí, brácha mě kope, když si čistím zuby."
Mladý pán dorazil lážo plážo tempem s kartáčkem v papule.
Asi jsem mladý a naivní rodič, neb jsem se otázala, proč do své sestry kope, když si čistí zuby.
Se skálopevnou logikou a lehce udiven mou nechápavostí odvětil: ,,protože si už jen vyplachovala pusu."

Co na to říct? Nestává se mi to moc často, ale došla mi slova. I sprostá.